O dotecích a žízni (81)

Moje skoro pětiletá dcera má kromě jiných problémků jednu velkou zvláštnost - (skoro) nikdy se nikoho nedotýká. Tedy myslím tím ve chvíli, když něco chce. Ráda se mazlí, to ano, bere nás kolem krku nechá si dát pusinky a opětuje je, nechá se vzít za ruku, na pokyn "dej mi ručičku" mi jí většinou podá ... to všechno ano.

Ale člověk by čekal (kdysi dávno, teď už ani ne :o), že když nemluví, tak nás třeba vezme za ruku a dovede nás k tomu, co potřebuje, co chce.
Nebo, když (někdy) chce, abysme se na ni podívali, protože něco potřebuje, že tedy na nás sáhne, že se nás dotkne, aby na sebe upozornila.

Obvykle na sebe poutá pozornost tak, že nás fixuje pohledem. Kouká na mě upřeně, abych si jí všimla. Občas se mi stalo, když jsem seděla u počítače nad nějakou písemkou (jsem ji vymýšlela :o), že přišla a začala na mě čučet. Samozřejmě, že jsem ten pohled cítila, ale řekla jsem si, schválně počkám, když nezareaguju, jestli na mě sáhne.
Po chvíli, kdy jsem nedávala najevo, že o ní vím, přidala k upřenému pohledu funění. Bylo to dost srandovní. Dítě na vás zírá a nahlas funí. To už jsem nevydržela a vzala jsem ji do náruče. Nina asi trochu na počítač žárlila. Co mám co sedět u něj, když je poblíž ona, že?

Rukou se mě v těchto případech nedotkla ale nikdy. Nedělá to skoro vůbec. Když pak někdy maximálně výjimečně použije dotek ruky k tomu, aby na sebe upozornila, jsem z toho úplně vykulená.

Stalo se to nedávno. V noci.
My teď máme v posledních týdnech, možná už i měsících noci docela divoké. Vždycky se utěšuju tím, že to jinde bývá i horší, že děti nespí kolik hodin z noci, dále že to brzy přejde a podobně. Únavu a nevyspání mi to však nějak nezlepšuje.
Je to v podstatě o to, co už nám Ninuška prováděla dříve, vlastně dvakrát.

V noci se strašně často budí a chce pít. Vždycky jsem tento zlozvyk nějak udolala tím, že když jsem si uvědomila, že je to už neúnosné, dala jsem do hrnku místo čaje vodu. Ta jí nechutná, tak si vždy jen tak smočila rty, zjistila, že tam ta voda je pokaždé a pomalu to vzdala. Během několika dní se buzení po půl až čtvrt hodině s následným pitím výrazně omezilo, tak na 2 probuzení za noc.

Teď to tu máme zas, začíná to zhruba kolem jedné hodiny v noci, kdy se budí tak jednou za 45 minut až hodinu. Postupně se intervaly zkracují na půl hodiny a k ránu kolem čtvrté, páté se začíná budit už po čtvrt hodině. A většinou chce napít. Přes den toho pak moc nevypije, asi si to vynahrazuje v noci. Za tu noční pijatyku ale zvládne vypít skoro litr! Že jsem u toho vzteklá jako pes, nemusím asi ani říkat.

Bohužel, voda nám teď nějak nefunguje, možná tak na pár prvních hodin. Ve druhé polovině noci sedí, vzteká se, nechce si lehnout a kouká směrem na poličku, kde stojí hrnek s vodou, kterou odmítá. Protože mám strach, že se probere moc a už neusne (a já jdu druhý den třeba do práce), nakonec jí dám přeci jen loknout čaje (z druhého hrnku schovaného za vodou, pro jistotu :o). Ona je schopná vypít na posezení celý hrnek!!!
Asi jsem nedůsledná, nevím, už jak se toho zbavit. Dřív to vždy šlo snadno, ale teď se Nina nějak víc prosazuje, nebo co. 

Ale k tomu doteku. Ninda takhle zhruba ve tři v noci sedí na posteli. Já ji v polospánku slyším, ale nějak se nemůžu probrat. Někdy, když hned nevyskočím, se začne sama zvedat a jde po posteli k polici, jako že se asi napije samostatně, nebo co.
Často ale sedí a čeká na mě. Tentokrát taky seděla a  já cítila její oči upřené na mě, jenže ty svoje jsem nějak nemohla rozlepit. Po chvíli se začala vrtět a funět. Já pořád nic. A najednou ... úplně se leknu ... Nina mě lehce PLÁCLA rukou!!!

V tu chvíli jsem byla vzhůru. Já se vždycky snažím v takovém případě hned reagovat, aby měla okamžitě zpětnou vazbu, aby pochopila, že když na sebe tímto způsobem upozorní, bude hned vyslyšena. Ospalost zmizela a já jí vyhověla a tentokrát jsem jí docela radostně dávala pít (významný pohled směrem k polici s hrníčkem nešlo přehlédnout).

Před pár dny se stala ještě jiná věc. Nina se večer najedla, tatík jí dal jogurt s léky, trochu dřív než obvykle, protože už měla hlad. Já si  mezitím vzala večeři. Po chvíli mě napadlo, že se určitě bude chtít jít hned po jogurtu koupat, protože její pravidlo zní - nejdřív jogurt (s hnusnýma lékama), pak super koupel. Začala jsem ujídat z talíře rychleji.

Samozřejmě jsem měla pravdu. Dcera vyskočila ze židličky a řítila se ke koupělně, kde začala poskakovat a pokřikovat.

Čím se intenzita jejího hlasu zvyšovala, tím se zvyšovala i rychlost vkládání vidličky do mých úst. Volám na ni: "Už jdu Ninuš, hned se jdeme mejt!" a hltám jídlo.
Manžel mi říká: "Najez se v klidu, prosim tě, ona se nezblázní". No ... nevypadá to tak.
Začal ji tedy pomaloučku svlékat, aby mi dal čas a aby ona viděla, že se něco děje. Už mi zbývají jen 3 sousta!!!

Nina stojí před koupelnou jen v plence ... a nic se neděje. Křičí o sto šest a kouká střídavě na mě a na manžela. A najednou to přijde! Vezme ho za ruku!! Vloží  mu svoji dalň do jeho, jako by ho ke koupelně chtěla dovést blíž ... jenže ... v tom ho vzteky kousne. Normálně ho začne hryzat! Asi ne moc, protože se začal smát. Pustila ho a já šla odnést talíř do kuchyně. "Už jdu na to, Ninuš!"

Nina rychle běžela na deku, kde ji svlékám, přebaluju a suším ručníkem. Poskakovala po ní a zase běžela mně naproti. A opět na deku. Byla jsem nadšená. Tak to má opravdu pěkně spojené! Nejen po jídle koupání. Ale taky před koupáním a po něm trávíme čas tady na tom místě, tady na té dece!!! Ninuška mě moc potěšila, šikulka!

Jen kdyby ty svoje noční drinky omezila!
A kéž bychom i její doteky zažívali častěji, nejen ve vyhrocených situacích.