"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

8. června 2010

Fotografická hra ... moje dospívání

Pokračuji ve vzpomínání na svá "mladá léta".

Tato koláž je vlastně vytvořená z fotek z některých našich dovolených.
Vlevo nahoře jsem vyfocená s bráchou v Rumunsku, kam nás vzala babička s dědou (mamčini rodiče). Po prázdninách jsem měla jít do třetí třídy a brácha do první.
Vzpomínky mám pěkné, moře bylo úžasné - byla jsem u něj tehdy s Jožkou prvně, ve středu byly vlny, chodili jsme na večeři do rybárny, kde jsme konzumovali ryby - děda je miloval a babička je nesnáší, takže vždy tiše trpěla čicháním rybího pachu.
Brácha byl děsně hubenej a jak jsme vlezli do vody, hned měl modrou pusu a cvakal zubama. Já byla drobet "oplácanější", takže tenhle problém mi nehrozil. Bydleli jsme v hotelu Capitol a byl to super zážitek. Vlastně i to, že jsme tam i zpět na bráchovo skromné přání letěli LETADLEM!!! Poprvé v životě! Fakt dobrý.

Fotky vpravo nahoře a vlevo dole jsou z dovolené na Máchově jezeře, kde jsme byli s našima. Bydleli jsme v chatce. Brácha se vyžíval ve sportovních hrách, zatímco já jsem nejraději dovolenou trávila ležením na posteli a čtením knížek :o)
Toto je kniha pohádek Mahulena, krásná panna. Divím se, že mi ji naši dovolili vzít s sebou ... takovou obrovskou bichli!
A taky tu už mám brejle. Dostala jsem je kvůli šilhání, ale pak se to nějak spravilo a na druhém stupni jsem je už nenosila. Mamče jsem se  v nich prý moc líbila, ale já jsem je ráda neměla. I když na druhou stranu nepamatuju se, že by se mi kvůli nim třeba děti smály ...

No a poslední fotka dole vlevo je foto z dovolené v Maďarsku, u Balatonu.
Jeli jsme tam s našima autem, ale nebyli jsme sami. Ještě svými auty jela babička s dědou a taky teta se strejdou (taťkův bratr) a sestřenicí Janičkou. Ta je s námi právě vyfocená. Spali jsme pod stany.

Odsud si pamatuju, že jsem jednak začala řešit to, že jsem z nich dvou (bráchy a sestřenky) "nejtlustější", to že jsem od nich o 2 roky starší mi jaksi nedocházelo, A fakt jsem začínala z toho mít mindrák.
Pak mám v živé paměti, jak jsme s Janičkou chodily do sprch a tam nám mohly oči vypadnout, jak jsme zíraly na cizí dospělé NAHÉ ženy. Do té doby jsme se asi nějak s žádnou nesetkaly, tak jsem tam chodily asi častěji než bylo nutné ... zkrátka jsme byly tou dobou velice čistotné :o)

Ještě jedna veselá příhoda z natáčení. Také jsme zašli na místní trh. Všichni si tam začali něco kupovat ... hlavně oblečení. Měli tam úplně jiné, než u nás. Chlapi si koupili skvělou květovanou košili, kterou tam každý nosil ... a kterou pak už doma nikdy nevytáhli ze skříně, protože si v ní připadali úplně úchylně ... prostě k ní chyběla ta pláž!
Moje mamča si zase zkoušela jakési šaty, do kterých se za jarmarečního povyku a poloschovaná za nějakou záclonou sotva vtěsnala. Zatvářila se jakože asi blbý - zrcadlo nebylo k mání. Na to prodejce zdvihl ukazovák pravé ruky a s charakteristickým výrazem ve tváři prohlásil pomalu a s akcentem na každou slabiku Lo-lo-bri-dži-da!
Okamžitě poté strhala mamka ze sebe ony šaty a prchla.

Posted by Picasa

Poslední koláž je už z dob mého dospívání (vlevo dole) a rané dospělosti (ostatní), z doby, kdy jsem studovala na VŠ.
Začněme tou již zmiňovanou fotkou vlevo dole, tam jsem totiž nejmladší ze všech 4 fotografií ... a jsem tam HROZNÁ! Dodnes nechápu, jak jsem takhle mohla existovat. Chvíli jsme dokonce váhala, jestli ji sem mám dát, ale pak jsem si řekla "když už, tak už" a je tu.
Je mi tam asi 16 let. Byla jsem velká "bigbíťačka", milovala jsem rockovou muziku, chodila na zábavy a nesnášela disko. Oblékala jsem se od hadrů - manšestráků po taťkovi, volné černé triko s potiskem užnevímjaké rockové kapely, různé kožené řemínky a dřevěné korálky kolem krku a zápěstí a dlouhé skoro nečesané vlasy (tehdy háro) zvlněné volnou trvalou, napatlané gelem, aby trvalá držela. Děs a hrůza, čím drsněji jsem vypadala, tím lépe.
Na štěstí mě to asi asi tak do 17, 18 let přešlo a dokonce jsem vzala zavděk i nějakou tou diskotékou, tudíž i oděv jsem tomu přizpůsobila ... ale přesto, dodnes nechápu, jak to se mnou naši mohli vydržet.

Vedle mě je bratr Jožka, tomu tu je asi 14 let a v té době vyznával podobnou muziku, jedna z oblíbených kapel byly třeba Wanastovy wjeci (možná že se to píše jinak, už si to nepamatuju :o). Jenže on se z toho, představte si, dostal dřív než já. Brzy opustil "zábavy" a přešel na diskotéky. Což jsem sice v té době nechápala, ale časem jsem změnila názor, a dokonce jsme i spolupracovali na tom, jak se dostat tam či zpět.

Tady nusím vzpomenout naši mamku (i taťku), kterí pro nás jezdili po nocích. Bylo to sice pro ně asi náročné, ale na druhou stranu měli jistotu, že dojedeme v pořádku.
Já to měla promyšlené tak, že jsem do 10 hodin popíjela případné alkoholické nápoje a od desáté jsem už pila jen nealko a "střízlivěla jsem", protože jsem věděla, že nejpozději v 1 v noci pro nás naši přijedou. Tudíž jsem musela být naprosto v pohodě, abych příště zase mohla.

Potom, když už jsem byla na vejšce, tak už jsme si odvoz zajišťovaly s kamarádkami nějak samy, ale celou střední školu pro nás naši v podstatě většinou jezdili. Díííííky, mami, byla to fakt oběť ... teď již to vím :o)

Fotka vpravo nahoře je taková památeční. Vyblejskla mě mamka, když jsem se ještě před odjezdem do školy (pedagogická fakulta v Plzni) učila, opakovala jsem si na zkoušku, která mě čekala.
Na vejšku, na rozdíl od gymplu, jsem chodila moc ráda. Hrozně mě to bavilo. Vlastně všechny předměty jsem hltala a ve finále musím říct, že jsem se i ráda učila. Jasně, že jsem vždycky před každou zkouškou měla nahnáno, ale našla jsem si systém a učení  mi nedělalo nějaké obrovské problémy.
Taky jsme museli hodně číst, bez toho se studium literatury neobejde, a to bylo skvělé, na koleji jsem přes den ležela na posteli a hltala jednu knihu za druhou a večer jsme šly s holkama do hospůdky ... já prostě na studentský život nedám dopustit!!!

Fotky vlevo nahoře a vpravo dole tu mám proto, že jsem se v těch šatech tehdy sama sobě líbila. To není úplně častý jev, ale tyhle šaty se prostě nějak povedly, celkově to bylo nějaké pěkné období ... stále je to doba studií na VŠ, měla jsem ze sebe tehdy dobrý pocit, dělala jsem, co mě bavilo, zkrátka jsem asi byla maximálně šťastná.

Ten chalan dole se mnou je můj mladší "bráška" Jožka :o) Jojo, nakonec mě přerostl.

Posted by Picasa
A nakonec připíšu jednu malou výzvu.
Komu se toto vzpomínání a zpovídání sama sebe zalíbilo, KLIDNĚ do toho jděte taky! Ráda si o vás něco přečtu ... takže ne, že se budete po mě opakovat, ale jen do toho!
Jako byste mě následovali v nějaké té "fotografické soutěži" ... i když ty fotky jsem samozřejmě ani jednu nefotila já :o)

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Lucko,tak to jsou super fotky,nahodou te to tam slusi,i ja nosila haro a natupirovanou patku,az prijedete ukazu te foto tabla:)a nadherny vzpominky ty vydrzi naveky.

Anonymní řekl(a)...

Ty jsi byla ale kouzelná. Musím říct, že jsi šťastná majitelka ksichtíku, kterému neubraly na kráse ani čas ani kila. Většina obličejů s kilogramy ztuctovatí.

Anonymní řekl(a)...

Ahojky Luci, Ty mě tedy bavíš. Já tu vzpomínám jaké to tenkrát bylo. A musím Ti říct a vlastně až teprve teď, že jsi byla pro mne vždy vzorem. Prostě Lucinka řekla malovat se takhle, protože a protože a já to tak dělala. "Na fotkách se musíš postavit tak a tak, vypadá to líp" A já se dodnes na těch fotkách čpulím jak jsi mně řekla :-))ovlivněná bigbítem, jsem byla taky od Tebe. Řeklo se na bigbít, nosit černá trika atd ...:-))a to bych mohla jmenovat další případy. Lucka byla velká holka a já se jí chtěla tolik vyrovnat a aspoň trošku podobat. ...Luci dík za naše dětství a dospívání....jankri

Evina řekl(a)...

Bigbíťačka jsi kouzelná. :-)) Já v tomhle věku tahala dědovi svetry. Také jsi mne naladila na vzpomínání, asi přes víkend prohrábnu staré fotky. Ještě dotaz: Ty fotky skenuješ nebo přefocuješ?

Tuška řekl(a)...

Evino, fotky skenuju.Přefocovat se musí bez blesku, jinak je tam vidět světlej flek. Ale to zas musíš někde na světle, aby na nich teda bylo něco vidět :o)
Koláže dělám v Picase .

Tuška řekl(a)...

Jani, to jsem si ani nemyslela, že jsem měla na tebe "takový vliv" :o)
Jinak i já děkuju, žes tu káru dětství se mnou a bráchou táhla i ty ... kéž by něco podobného jednou zažily i naše děti, že?

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...