"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

17. června 2010

Máme doma veselo - vývojový krok "výš"

Za posledních 14 dní jsem nasbírala následující videa a fotky (úplně dole je z nich koláž).
Je na nich Nina, kterak provozuje svoji novou dovednost :o(

Sice si říkám, že vylezání na stoly je v určitém smyslu posun (nevím jestli vpřed, určitě však výš), pokud se však u tohoto "posouvání" přizabije, ne-li hůř ... pak to vývoji moc neprospěje.

Ninda se tedy naučila lézt na stolky - máme jeden konferenční, jeden odkládací vedle sedačky a jeden pracovní stoleček u ní v pokojíčku.
Ze dne na den se na učila vylézat na všechny 3. Začala tím nejnižším - odkládacím. Pak zkusila konfernční, ten jí dal nejvíc zabrat, je nejvyšší ... ale povedlo se. A nakonec, asi před 5 dny, vylezla i na svůj pracovní.

Uměla by z nich zřejmě i slézat. Z odkládacího bez problémů a z oněch dvou dalších s problémy. Trochu se asi slízt bojí, protože jsou vyšší, ale když nad ní stojím  a více či méně jí pomáhám, sleze.
Jenže ... nechce. Sama by neslezla ani za boha, naopak, je ráda, že má přehed :o)

Dále - a to mě právě děsí - na stolcích nejen sedí a klečí, ale také si na nich stoupá, kinklá se do stran a taky snožmo skáče.
Takže momentálně točíme po bytě celé dny kolečko - z jednoho stolu ji sundám, případně donutím slézt, vmžiku je na druhém a třetím. Rozčilování nepomáhá. Je schopná spadnout, nekouká, kam šlape.

Když jdu vařit nebo na záchod, beru si ji s sebou (opět - už to tu kdysi dávno bylo, když začala chodit a vylézat na gauč). Navíc zavírám dveře do obýváku, kde jsou 2 ze 3 stolečků. Stolek v pkojíčku jsem zajistila tak, že jsem na něj položila židličku. Až ji shodí, jsem připravena ho obrátit vzhůru nohama.

Mám teď s tím docela nervy. Mám i strach dát pod stolek peřinu, že by na ni jako spadla (jak mi někdo radil) ... prostě se bojím, že se uhodí do hlavy, nebo si zase něco zlomí.

Co s tím??? Znáte to taky?















Tady ještě ukázka ve fotkách, co vše dalšího na stolech dokáže :o(

Posted by Picasa

8 komentářů:

Dana řekl(a)...

No Luci, tak to máš veselo. Jo,jo tyhle strachy známe. Vím,že je těžké Nindě vysvětlovat, ale myslím, že potřebuje vědět,že tohle opravdu ne-že to není legrace. Když na těch videích mluvíš, zníš trochu i vesele,až pak se to stupňuje.Myslím,že musí Ninda vědět,že tohle není legrace - s Bětkou máme naučený postoj s gestem a snažím se nesmát (i když někdy to fakt nejde :-))a přísně řeknu, "ne-nesmíš". No a když to nepomůže,tak dělám podobné věci, co jsi navrhla. Prostě likviduju tu nebezpečnou věc - dám jí pryč nebo na ní něco položím a jak jsi řekla, ten stůl bych prostě otočila nohama nahoru...Třeba Betka venku utíká a čím víc jsme volali a mluvili, tak tím z toho měla větší srandu (jak říkali v Aple): konečně se něco děje, to je legrace, máma za mnou běhá a křičí...myslím, že je to tady trochu podobně. Ninuška má radost, že se něco děje, to je vidět. Ale myslím, že je to i pozitivní-je tady totiž vidět, že Nina to chápe jako hru s tebou!

Monika řekl(a)...

No, Lucko, tohle znám až moc dobře:-) Výšky a skákání, to je něco pro našeho hyperaktivního hošíka. Ale zase je fakt, že on je mrštný a padat umí...
Souhlasím s Danou, co nechceš aby Nina dělala, nikdy nepovoluj. U nás někdy pomáhá nabídnout přijatelnou náhradu. Já nevím, třeba povolit na skákání nízký stoleček a obložit ho peřinou, tady můžeš...A u ostatních trvat, že tam se neskáče...
Když byl Jára malý, tak jsem taky dávala věci z jeho dosahu, všechno nebezpečné schovávala, utíkal a tak jsme zamykali...Vysvětlit si toho moc nenechal. On byl třeba zaměřený na kabely od spotřebičů - dodnes se divím, že nedostal ránu elektr. proudem. To prostě nešlo všechno vypnout a jak jsem se na chvilku otočila, už kabely zase propojoval...
Ninuška to asi opravdu bere jako hru, vypadá spokojeně. Nelíbilo by se jí nějaké hopsadlo, třeba takový míč s držátky? Nebo trampolínka, ta je u nás v neustálém provozu. Máme i malou, průměr 1,2 m...

Justynka a Lucka řekl(a)...

Luci,přidávám se k holkám znám to moc dobře,Justy to začala dělat kolem roka a půl a bylo to teda hrozné,to ti řeknu,protože vylezla i z lavice na jídelní stůl a to bylo teda něco...dokonce nám jednou vylezla na varnou desku a tančila na ní:)No krve by se ve mě nedořezal,já jsem to řešila tak,že jsem stůl prostě obrátlila vzhůru nohama sice si na něj nic nepoložíš,ale zase je klid...no a pak jsme to řešili tak že jsem ji co minutu sundala dostala lupanec a za čas to přestala dělat stačilo říct, že nesmí(už se to fakt nedalo)..,šlo to do ústupu kolem toho 3 roku a teď už je klid,akorát jí zase lákají parapety a výhled z okna:).Chápu, že máš radost,neradost:)...

Silvie řekl(a)...

Luci, tak ja to mam doma dvojmo. Je to urcite posun vpred. Naucila bych Ninu i poradne slezat z toho vyssiho stolku, pracovni stolecek bych nedovolila vubec. A urcite bych davala pozor na parapet u toho stolku v obyvaku, protoze Ninuska po nem kouka a za chvili muze prijit nato, ze i tam se da vylezt a divat se z okna. U nas teda Tomi leze jen na stul v obyvaku, ale umi z neho i slezt. Chtel by vylezt i na kuchynsky, ale ten mu nedovolim.
Ja si myslim, ze trampolina by byla fajn, ale Ninuska tim, ze vyleza na stul nema potrebu skakat, vsak skakat muze i na zemi. Spise objevuje svet. delaji to i zdrave deti viz.Terezka, ktera mi dodnes leze na parapety a neda si to vysvetlit a to je zdrava. Okna mame proto svazane, protoze je umi otevrit. Tomi lezl na stolky nevim v jakem veku ja to brala jako ohromny pokrok. Pak s tim prestal nechal si vysvetlit ze teda ne anebo ho prestalo bavit, ze jsem ho davala neustale dolu. Ale tim jak Terezka rostla a zacala delat to same co kdysi on, tak to opet od ni odkoukal. Drzim pesti.

Anonymní řekl(a)...

Tuško, určitě si veselá proto, že Nina udělala zase pokrok... To člověk rád dítě i pdopoří, aby se v dovednosti zdokonalilo... Ale bohužel je to pro Ninu i nebezpečné...a chápu, že se bojíš, zvlášť, když už jeden úraz byl... My taky zakazujeme, Martin rozumí rozzlobenému tónu hlasu. Taky se nám snažil hopkat na psacím stole, který máme navíc u okna, tak jsme měli i strach, aby do něho nezačal mlátit hlavou. A úraz jsme už taky měli, Martin seděl v kuchyni u stolu na dětské židli a houpal se - odrážel se od stolu, odrazil se tak prudce, že se i s židlí překlopil a šmírnul o radiátor... měl naštěstí jen 1steh, ale vypadalo to děsivě. Teď se často snaží vyšplhat, když chce dostat na věci, které před ním schováváme do horních poliček. Zrovna dneska si už na židli dával druhou, aby dosáhl... Takže se na to dobře připravte... Ale taky mám hlavně radost, že Nina udělala pokrok!! Míša

Tuška řekl(a)...

Holky, díky za reakce ... tušila jsem, že to není jen náš problém, proto jsem o tom psala a byla jsem zvědavá, co mi poradíte, jak jste to řešily nebo řešíte vy :o) Díííky

Jinak, já jsem v reálu taky důraznější, ale přeci jen, když natáčím to video, tak se snažím tolik nehulákat, co kdyby to viděla nějaká sociální pracovnice? Aby mi malou ještě neodebrali, že :o)

A taky to bylo točeno zpočátku, když to Nina vymyslela, to jsem to brala jako srandu. Za pár dnů jsem to začala řešit víc a přísněji :o)

Tak myslíte, že ji to přejde, jo? Doufám že dřív než za rok!!!

Vyřešila jsem to zatím tak, že jsem malej odkládací stolek položila na větší konferenční a je to. Kolem jsem dala polštáře a Nina se tam nemůže dostat :o)

Jana a Šíša řekl(a)...

Ale úplně jí od toho lezení taky nezrazuj Luci, když jí to teď tak baví. Mám z Ninušky velkou radost i když je to pravda dost nebezpečná zábava, je to krok dopředu...nebo nahoru..:-)Mějte se pěkně horolezčata.:-)

tanzi řekl(a)...

Jj také to znám, bohužel nezůstalo jen u lezení na stoly a stolíky, pokračovalo to dál, např na okna, pověšování na lustr a podobné lahůdky..
Naučili jsme se místnosti zamykat, pokud tam nikdo nebyl, nebyl tam ani Petr..u oken vyndané kliky, což u plastáků jde docela dobře ošetřit a pod.
Toto trvalo dobře 2 roky, pak se ta hyperaktivita trochu zmírnila.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...