"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

28. června 2010

O elektřině, lidech a postižení (60)

Nina sebou trhla a vyděšeně se posadila. Vytřeštěně koukala do jednoho místa a funěla.
Já jsem se taky probudila a vyjeveně jsem hleděla na ni, co se děje. Nějak jsem si nemohla uvědomit, že jsme spolu po obědě usnuly a teď jsme vzhůru.
Najednou slyším zvuk, který ji zřejmě probudil z tvrdého spánku - ťukání na dveře.

Kdo to může být, myslím si. Nechala jsem Ninušku v posteli a vyštrachala jsem se z peřin ke dveřím. Za nimi stáli nějací mladí lidé - chlapec v obleku a dívka elegantně oblečená. V první chvíli mě napadlo - nějací agenti s teplou vodou, zřejmě zase od O2 a zamračila jsem se na ně. Kvůli nim bych teda nevylézala ...

Mladík s úsměvem bodře pozdravil a oznámil mi, že jsou od firmy ČEZ a pokud jim ukážu poslední vyúčtování za elektriku, dostaneme 7% slevu na silovou elektřinu ... sice až od října, ale dostaneme.
Nějak jsem zprvu nechápala, co ode mě vlastně chce, už proto, že se za mnou do chodby hrnula Nina, a to se zjevným výrazem nespokojenosti v obličeji.
Přišla za mnou s dudlíkem v puse, s plenou uvázanou kolem krku, aby nebyla hned promočená, kdyby začala s dudlou slintat, natahovala na mě ruce a dožadovala se kategoricky, abych ji vzala do náruče. Nechápala, proč jsem odešla a nechala ji v posteli samotnou.

"Téda, taková velká a má ještě dudlíka ..." zavtipkoval mladý muž za prahem.
"No, na spaní, to se může ..." zasmála jsem se já se snahou nějak normálně ten fakt obhájit před člověkem, který není v obraze.

Šla jsem bez rozmýšlení ke stolu a z proutěného košíku vytáhla ono vyúčtování.
Vidíš, řekla jsem v duchu směrem k manželovi, který byl v práci. Pořád po mě chceš, abych ten košík uklidila, že je tam bordel. Kdybych všechny ty faktury někam založila, určitě bych nic nenašla.

Podávám mladíkovi lejstro s Ninuškou na rukou. Ta byla lehce nervózní z té neobvyklé situace a různě vztekle hejkala, brumlala, zkrátka vydávala zvuky.
"Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" zavtipkovala slečna.
"No, moc ne," odvětila jsem za Ninušku, "vlastně vůbec nic nenamluví, ona totiž ještě nemluví."
"A kolik jí je?" zeptala se energetička s povytaženým obočím.
"Čtyři." říkám stručně a bez dalšího vysvětlování.

V tom se do rozhovoru vloží mladík vypisující moje nacionále na novou smlouvu o odběru elektřiny.
"Moje nejmladší sestra je postižená a taky nemluví. Ona má Downův syndrom. Ale je v pohodě. Sice nemluví, ale domluvíme se s ní na všem." Hovoří vesele.
"No, naše malá je taky postižená, jenom nevíme ještě přesně, co jí je. Zatím se dělají genetické testy, tak uvidíme." Odpovídám i já s úsměvem a náhle mi ten kluk nepřipadá vůbec tak protivný jako zpočátku, když chápavě přikyvuje.

Děvče se do hovoru už radši vůbec nezapojuje, stačí zřejmě, že si tak notujeme my dva. Stejně by nevěděla, co na to říct.

Mladíček dovyplnil nutné údaje, dostala jsem poučení, jak budou dále věci postupovat, zdvořile a naučeně se se mnou rozloučili, ... ale od chlapce jsem zachytila v jeho pozdravu a podání ruky jistou dávku pochopení a toho, že nepotřeboval hned být pryč jako ta slečna, která rychle utíkala k sousedům.

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Tuško,psala jsem sem jen jednou,nechci ti brát iluze,ale nám tu zvoní nějácí agenti obden.Docela dost si vymýšlejí,soused jim naletěl,převedli ho k jiné společnosti,za příslib levnější energie,ale ve finále platí více a nemůže od nich odejít.Většinou jsou to podvodníci.

Tuška řekl(a)...

No, tihle agenti byli praví. Obcházeli celé sídliště a i dokumenty jsou ok. ještě jsem si to hledala i na netu a to, co říkal, je pravda. Nešo o převod k jiné spol, jsme stále u ČEZu, jen už nejsou monopol, tak dělají různé akce.

Jinak i nám chodí po bytech spoustu agentů, proto jsem se na ně i zpočátku mračila. Jako že to znám :o)

Spíš mě zaujal dvojí přístup k informaci, že dcera je postižená, potažmo přístup k ní samé. Slečna nevěděla, jak reagovat a radši se nenápadně "vypařila" k sousedům, jak píšu, zatímco mladík, který má zkušenosti se sestrou, byl úplně v pohodě, klidně se na ni díval a reagoval naprosto klidně.

Tak to asi chodí, jen mě to zaujalo. Ještě s tím až tak moc zkušeností nemám, počítám, že časem budou narůstat :o(

Anonymní řekl(a)...

Aha,tak to jo:)Pochopila jsem,že šlo spíš o dialog o Ninušce,ale chtěla jsem Tě upozornit:)A jestli byla slečna mladá,je to spíš nedostatek životních zkušeností..

Evina řekl(a)...

Mě se to líbilo. A i kdyby mi slevu nedal, za ten dobrej pocit to stojí. Jó, my máme tři proutěné košíčky s haldou papírů. To mne potěšilo, také pocit souznění. :-)))

Tuška řekl(a)...

Slečna byla mladá, ale ten kluk taky. Myslím, že určitě šlo o ty životní zkušenosti.

Holka možná hendikepovanýho člověka zblízka ještě neviděla, ale klučina s ním žije doma. Takže je jasný, že i reakce na něj pak musí být jiná. Já jen, že mě ta jeho ve finále fakt potěšila.

Proto se mi to zdálo zaznamenáníhodný, i když je to vlastně logický :o)

Jo a Evino, my máme narvaný košíky 2 + zbytek výpisů a dopisů opírám o kalendář, který pak furt padá :o)

Lucie Pokorná řekl(a)...

Luci,jojo je fajn,že člověk potká aspoň občas někoho "zasvědceného" mně se to zatím ještě nestalo:-)hlásím se do klubu sice nemáme košíky,ale poličku a už je na ní štos cca 40cm vysoký a vedle už roste další:-)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Tuško! Taky občas přemýšlím, kde je ta hranice, kdy bych už lidem měla vysvětlit, že moje dítě má handicap... Zvlášť by se mi to nechtělo vysvětlovat vtěrným agentům..., ale když se z něho nakonec vyklubal empatický sympaťák, který má sestru s postižením, tak to i potěší... Je vidět i ten rozdílný přístup, když jsi rodič, tak to prožíváš jinak, než sourozenec, že to bere jako samozřejmost a bere sestru taková jaká je - to se mi líbí. Slečnu bez zkušeností taky chápu... Ono nám dnes příjde i reakce známých větou "to bych nezvládla", nesmyslná. Copak si můžeme vybrat...? Vždyť je to naše dítě... Míša

Dana řekl(a)...

Když někdo reaguje jako ten kluk, je to milé. Na Bětušce je to už taky znát a je vidět, jak to někteří těžce zvládaji...Jeli jsme s tím novým kočárkem a Betynka měla mávací náladu a všem okolo mávala :-)) a někteří se zasmáli a zamávali a někteří byli naprosto v rozpacích a nevěděli, kam stočit zraky...Musím říct, že já se ještě stále vyrovnávám se svými reakcemi a svými pocity. Nějak špatně snáším ten to, být středem pozornosti.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Tuško,
obdivuji stále Tvůj nový blog. A ty koláže, jsi velká šikulka:o))).
K tomu zamyšlení, je to fajn, když někdo zareaguje jako ten mladík - agent od ČEZu.
Já jsem nedávno zažila docela šok, když jsem cestovala s Dančou vlakem. Po prokázaní se Dančinou ZTP/P průkazkou se mne průvodčí dotázal, jako jak že je dcerka postižená - když má 2 ruce a 2 nohy...to mluví za vše. Nebyla jsem v tu chvíli schopná reagovat. Jela jsem k rodičům asi 1/2hodinky a po vystoupení jsem onomu průvodčímu řekla, aby si dal příště na podobné dotazy pozor, že na každém postiženém jeho postižení skutečně není vidět, zachoval se jako totální blbec. Kdyby s námi jel manžel, asi by na něj vystartoval. On nemá nárok se na něco podobného ptát, může maximálně skouknout, zda je průkaz platný. Ach jo, lidská blbost nezná mezí...to jen k tomu, jak někdo může reagovat. Přeji krásné letní dny! Ninuška má super sestřih. Píšu jako anonym, ale znám Tě z webu Žlababy, Jitka

Tuška řekl(a)...

Jitko, to musel být teda zážitek s "taktním" panem průvodčím.
Taky tě znám. Danuška má kochleární implantát a je veliká šikulka, že?

A děkuju za chválu blogu :o)

Anonymní řekl(a)...

Tuško,
jo jo, Danča má kochlíka - v květnu to byly už 2 roky od zapojení vnější části.
Tak jsme k tomu 2-letýmu výročí jely s Dančou na dovču, odbourali jsme pití z lahvičky s pítkem - což jsem hrozně moc ráda. Danulka od té doby spí celou noc bez probuzení a začala víc povídat.
Spojuje už několik slov do věty (sice ještě agramaticky, hodně používá "Danča může, Danča by chtěla...", nedaří se jí zatím používat já, Ty, jako náhradu vždy použije oslovení. Dělá nám moc velkou radost. Ale jak čtu Tvůj blog, tak Ninuška taky nezahálí, super jak už zvládne získat ze zavřeného kelímku dudáka a taky jak přendává do košíčku:o))).
Přeji další a další pokroky přes léto.
A Tobě držím palečky v Tvém úsilí hubnutí. Já se taky od ledna snažím žít zdravěji a mé úsilí už je znát, mám dole 15 kileček a postava už je prostě o dost pevnější, ale stále je přede mnou ještě co upravovat! Kdybys měla čas, mrkni na FCB, já totiž hubnu společně s dalšíma "hubňulkama" na FCB - jmenujeme se "Hubneme společně". Tak se tam navzájem podporujeme a hecujeme, předáváme tipy ohledně jídelníčku a cvičení tak je to moc fajn. Vím, že Ty jsi úspěšně absolvovala kurz se STOBEM, což je príma věc - já tak před otěhotněním zhubla 5 kilo za 1/2kurzu, pak jsem ho přerušila:o))).
Přeji ještě krásnou dovču v Rumunsku, zdravíme z Jablonce, Jitka a Danulka

Tuška řekl(a)...

Jitko, díky za pozitivní a zajímavý informace. Danuška je šikulka, tak jen tak dál :o)

Na ten FCB se kouknu určitě!!!! To mě zajímá :o) A k 15 kg teda strašně gratuluju! To je fakt úspěch!

No, budeme se snažit dál, že?!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...