Alena Sikorka má z kuchyně dveře rovnou na zahradu, což je supr věc. To budu chtít jednou taky :o)
Jde se dolů po několika schodech a jste venku.
A pod těmito schody jsou v trávě ještě dva miniaturní schůdky, které Ninuška úplně v pohodě sešla, když jsem si jí nevšímala. No aby ne, když doma chodíme čtyři patra nahoru a dolů, že?
Podívejte se, co udělá maminčino dobře míněné: "Pozor, schůdky!"
Nevěřila bych, jak to to dítě ovlivní. Buď se vůbec neodváží sejít, nebo si přestane věřit, protože dostane strach, že to nezvládne ... vždyť máma ho upozorňuje na nebezpečí, že? A máma má přece vždycky pravdu :o)
Takže se budu snažit nebýt moc úzkostná a zbytečně Nindu neupozorňovat na "maličké" nebezpečí!
A zde uvidíte Klárku Sikorku, kterou krmí tatínek. Ona je maximálně spokojená, až na to, že se tam začal vyskytovat zvědavý Jiřík. Co když jí to sní??? :o)
"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)
1 komentář:
Chtěla jsem se zeptat ... stává se to vašim dětem taky, že věci, které umí téměř s jistotou najednou neumí a jsou zaražené, když je upozorníte na jejich obtížnost?
A jak se vám to daří omezovat, to upozorňování? Já se přiznám, že s tím mám docela problém. Bez rozmýšlení ji často takto přivádím k váhání nad jindy rutinní záležitostí :o(
Okomentovat