Taková normální rodinka

Blíží se ke konci třetí měsíc Matýskova života :o) Už mezi námi bude čtvrt roku - hrozně to letí!
Ninuška si na něj už docela zvykla. Snaží se na něj sahat a pozoruje ho.
Vytvořila jsem pár koláží, abych přiblížila atmosféru v naší čtyřčlenné rodince:

Matýsek se rád koupe, odstrkuje se nožičkama od vany :o)

Díky vojtění mu už tolik nevadí být na bříšku. Ninda se ze školy vrací plná dojmů a unavená, takže často vytuhne. Máme roztažený gauč v obýváku, na kterém s Matýskem spím v noci (Ninda s tátou v ložnici), i přes den, abychom se tam všichni vešli, občas děti nechám k sobě přiblížit téměř "face to face". Zatím Mates přežil bez úhony :o)

 

Matýsek na gauči pobývá opravdu hodně často, při hraní i při spaní :o)

Nindu musíme hlídat, klidně by ho zmáčkla fest, ale snažím se ji neodstrkovat. I tak ale musí cítit, že už není středem vesmíru a je to pro ni velká změna.

 

Vidíte, že gauč se opravdu stal centrem našeho bytu :o)

V poslední době Ninušku jen chválím ... ale ono to má i svůj rub.

Opět už minimálně 6 týdnů bojujeme s jejím nočním vstáváním. Každou noc se nám budí mezi půl druhou a půl čtvrtou, sní kastrol obilné kaše a už neusne. Až tak za 2 hodiny.

Ze začátku to s ní řešil jen tatík, já zůstávala u Matýska, ale pak z toho začínal mít depresi (s vidinou toho, že ráno musí do práce), a tak teď většinou ji nakrmím já a on už pak jen z postele sleduje, aby nebyla moc hlučná a nechává ji být, dokud nezačne na křesle v pokojíčku usínat, aby ji mohl přenést zpět do postele.

Někdy za ní přijdu i já, kvedlám se s ní v křesle a často u toho začne také usínat, a tak ji občas do postele přenáším i já.

Zhruba jednou týdně spí celou noc, až do sedmi, do osmi hodin, ale jinak v podstatě stále kolem té třetí vstává na jídlo. Nevíme, proč se to zas tak pokazilo - záchvaty stále od léta drží. I spánek držel, až teď opět katastrofa. Jsme z toho už unavení, vše tomu podřizujeme, chodíme spát se slepicemi. Ještěže Matýsek je zlatíčko a vzbudí se maximálně dvakrát za noc, napije se a hned zase usne.

Hlady to její buzení není, večer se nacpe dost ... a přesto je brzo ráno schopná sníst takovou dávku, že my bychom s tátou pak snad až večeřeli. Ona ale má někdy znovu snídani, když vstane, ve škole svačinu a odpoledne oběd. Pak až večeři. 

Když takhle ponocuje, ráno je samozřejmě umění ji vzbudit do školy, chodí po ránu jako mumie, na každém kroku polehává, než ji vyexpeduju z domova.

Přes den sice spí, když přijde ze školy, ale v poslední době jen tak hodinu. Zpočátku školního roku, když spala ještě v noci ukázkově, odpoledne spinkala i tři hodiny!!!  

Nevíme, co s tím. Na jaře jsme už zkoušeli všechno - i léky, takže teď už do chemie nejdu, protože nic nezabralo (na všechno má paradoxní reakci). Ani čaj z meduňky u ní nezabírá, paní na pročištění, která nás počátkem léta zbavila epi záchvatů a tehdejšího nočního vstávání, tentokrát tak neexcelovala, nějak se to její čištění na Ninušce neprojevilo, bohužel :o( I tak to vyšlo jen na 60% a naběhnout to zlepšení mělo za týden a půl, minule to bylo na 90% a hned).

Někdy se cítím pod psa, strašně unavená, ale celkově to snad zvládám ještě dobře. Každopádně musím tatíkovi s Nindou pomáhat, nemůžu mu jí hodit na krk, snažím se děti si prostřídávat, aby si užil trochu i Matýska a Ninda neměla pocit, že na ni kašlu.

Pokud byste někdo měl nějaký nápad, jak Ninu na noc pořádně uspat ... sem s ním!