Ninuščin "volný čas" - když ji jen tak nechám ...

Že Nina ráda skáče na posteli, to už jsem tu myslím měla. Potom taky ale ráda hopsá na gauči jen tak, že na něm sedí a nadskakuje na zadečku.

Tady si sice hopsají s tátou, ale jinak se takto baví sama poměrně často :o)



Další "postelovou" variací je hopsání na kolenou. Většinou ji ženu někam ke zdi nebo doprostřed, abych měla jistotu, že se neodpíchne moc a nesletí na zem.

I když je však člověk opatrný a pořád vše hlídá, zrovna včera prostě z té postele vylítla na zem. Musela se tedy praštit pěkně.

Já se zrovna oblíkala a pořád na ni volala: "Opatrně, opatrně!" Ale přitom se mi zdálo, že je docela daleko od kraje a byla jsem celkem v klidu. Ve chvíli, kdy jsem přendavala tričko přes hlavu se musela nějak hodně vymrštit nebo co a já už viděla (s trikem na krku, ani ruce jsem nestačila prostrčit), jak letí obloukem na zem.

Krve by se ve mně nedořezal. Ale hned jsem si uvědomila, že na štěstí nespadla na hlavu. Tak je to dobrý, pomyslela jsem si a běžela utěšovat to plačící neštěstíčko a prohmatávat jí končetiny, jestli je má celé.
Teď se tomu zpětně musím trošku (ale opravdu jen trošku) smát ... protože Nina totiž fakt neletěla na hlavu (ufff, to teda měla kliku a já s ní, hrozně se tý hlavy bojím!), ale letěla "na Supermana", to znamená, že pravou ruku měla směrem nahoru tak, jako Superman vždy vzlétával do vesmíru.
A vlastně i Ninda vylítla jako do výšky s ručkou nahoru ... ale pak dopadla bohužel na tvrdou zem jakoby na bok, na tu pravou stranu se zdviženou rukou, hlavičku měla nahoru s překvapeným výrazem ve tváři.

Vzhledem tomu, že se po mohutném řevu velice brzo uklidnila, jsem usoudila, že se jí nic vážného nestalo, spíš se asi lekla a taky to trochu určitě bolelo.
Po chvilce jsem si mohla to triko doobléknout.

Tady je to její postelové hopání.



Na zahradě u našich je naximálně šťastná. Vůbec tam nemusí mít žádné hračky, ty ji nezajímají, jen si tam tak chodí, sbírá travičku, lístečky, trhá je z keřů, ... a pak taky ráda běhá dokola.
Je tam tak usměvavá, klidná, ... až mě to děsí, že nic vlastně nepotřebuje. Jen teda za mnou chodí se chvílemi líbat. Aspoň to ...

Ale chystáme tam aspoň písek, třeba trochu zabere ...



Zde je domácí klasika, když zrovna necvičíme HANDLE, netrénujeme nějaké dovednosti či se nemazlíme ... prostě, když ji nechám volnost.
Nijak se nezabaví, knížky, hračky, písničky, televize ... nic ji nezajímá, bloumá od ničeho k ničemu a jediné, čemu se věnuje jsou ... uhodli jste? Jasně, jsou to její ruce :o(