"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

10. května 2010

Panenka (57)

Jako správná máma, lépe řečeno - jako správně ochočená máma, chodím Ninu v poledne i večer uspávat do postele.
Vlastně nejprve ji chvíli poté, co se po mě nějakou dobu válí, uhoupávám na klíně v obýváku, a když to vypadá, že se jí klíží oči, přesunem se do ložnice, do její nové postele, ve které se úplně suprově usíná ... tedy mně.

Trochu jí naklepávám zadeček a dělám, že tvrdě spím, což dokazuju tím, že zhluboka oddechuju. Hlavně se na ni nesmím podívat!!! V tuto chvíli má totiž Nina oční kontakt nadmíru vynikající!

Svoji levou ruku mám pod její hlavou, pravačka lehce, ale intenzivně "pracuje" na jejím pozadí (rozuměj, lehce do něj plácám).

A teď záleží na tom, zda je poledne nebo večer.

V poledne to dále probíhá tak, že si asi tak pětkrát sedne, než usne. Přitom ale po mě pořád pokukuje. Já samozřejmě "hluboce spím". Ve chvíli, kdy začne pravidelně oddechovat i Nina, začnu přemýšlet, jak vyndat ruku z pod její hlavy. Nina ale tento problém vyřeší obvykle za mě, protože nejdéle půl hodiny po usnutí se probírá, sedá si, nedá se už stáhnout zpátky "do bažin" a s křikem odhazuje dudlíka, hrabe se z postele a běží do kuchyně, kde postává střídavě před linkou (pití) a před lednicí (jídlo).
 
Takže se dcerka pravidelně po půl hodince spánku nají a napije ... a to hodně, protože před spaním jíst nechce, čili toto je její oběd.

Po obědě odcházíme většinou zcela dobrovolně a bez nucení opět do ložnice usnout. Většinou úspěšně. Doba spánku záleží na tom, jak šikovně vyndám ruku z pod její hlavičky, jak šikovně se mi podaří vymanit z jejího objetí a jak šikovně a bez vrzání postele a parket se mi podaří opustit místnot. Je fakt, že někdy radši zůstanu a z "donucení" prostě usnu.

Večerní usínání probíhá obdobně.
K tatínkovi odmítá jít, ačkoliv při jiných aktivitách ho akceptuje, takže je to plně v mé režii. Zajímavé je, že když občas, výjimečně, nejsem večer doma, i tatíček je najednou dobrý a v pohodě u něj usne :o)

Po chvíli bimcání se na gauči v obýváku se odebéřeme do ložnice, kde buď Nina usne "hned, nebo až za dobu", ale většinou je do devíti v poslední době tuhá. Já jsem schopná usnout bez problémů hned.
Po půl hodině, ne sice pravidelně, ale často, se Nina objeví mezi dveřmi obýváku. Zjistili jsme, že se ráda napije a pak dobře usne. Fajn, má holt žízeň, takže dáme nabumbat a frčíme zpátky do postele.  Toto druhé putování do hajan se pro mě někdy stává osudné a nevzbudí mě ani manželovo tiché volání od dveří :o)

Co je však pro obě ta spaní společné? Je to PANENKA!
Malá, růžová, hadrová panenka, kterou jsem Ninušce dala do postýlky, aby ji hlídala (ta panenka). Teď ale plní ještě jednu neméně důležitou funkci ... zajišťuje, že nemám zatuhlý krk!
Tím, jak mám svou ruku pod hlavou své dcery, hlava mi tak různě klimbá a visí z krku a je to velice nepříjemné. Buď ji musím držet zvednutou, což je děsně problematické, nebo ji položím dolů na polštář, což je zase velice neobvyklá a nefyziologická poloha, která mi nejednou způsobila bolesti krční páteře a párkrát se mi krk dokonce úplně zablokoval.

A teď přichází na pořad dne panenka.
Panenku jsem jednou náhodou ze zoufalství vzala a strčila si ji pod hlavu ... a ejhle, leželo se mi mnohem lépe. Hlava byla vyvýšená, krk nebolel, prostě paráda!
A od té doby mi tahle malá hadrová panenka slouží jako minipolštářek zabraňující velkým potížím.

A jak to máte s usínáním ratolestí vy?
Docela by mě zajímalo, jak to chodí jinde. Jestli třeba dítě nehodíte do postele a nezavřete dveře. Přiznám se, že to je moje jedna z úplně nejkrásnějších představ. Dítě by ale mělo okamžitě usnout a ne hodinu probrečet!

Jak jsem si ji naučila, tak to mám, no. Ještě že je tam se mnou ta panenka! :o)

11 komentářů:

Sikorka řekl(a)...

No a já mám obě zkušenosti. Aničku jsem uspávala večer .....no snad do pěti let. Taky jsem si vlezla k ní, a tvářila se,že spím(někdy jsem s ní usnula doopravdy). Nijak mi to nevadilo,a jsem za to ráda, protože...jednou ze dne na den mi ze své postele vyhodila a začala chodit spát sama.
Měla a dodnes má ráda, takové popovídání si před spaním, pomazlení se...
No a Klárka je v tomhle samorost. Ano, dám jí večer do postýlky, řeknu dobrou noc, a odcházím..a ona usne(většinou tak do 20ti minut). Je-li uspávána, má z toho srandu, a vydrží do uspávače třeba přes hodinu šťouchat, předstírání spánku nepomáhá-tahá za řasy a otvírá oči(tomu kdo spí,či předstírá)...a stejně neusne,dokud není přendána do postýlky nebo jí to trvá hrozně dlouho.
Prostě na spaní potřebuje soukromí a klid.
Jsou prostě každá jiná.
Spaní po "o" je zcela jiná kapitola. Dávám jí po příchodu ze školky(chodí jen na 4hod-mohla by na 6)na odpočinek do postýlky-cca od 13.15 do 14.30...a ona tam odpočívá, zpívá si, hraje si, prohlíží si knížku(leporelo-dřevěné) a někdy u toho usne(spíš méně, ale odpočine si, má vlastně takový polední klid).
Aničku jsem ve 4 letech už po "o" neukládala(nemělo to cenu).
Jinak jsou obě holky "ranní ptáčata"-vstávají kolem sedmé(i o víkendu). Je pravda,že chodí spát dost brzy-kolem osmé(a někdy i dřív). A než usnou,tak jim oběma!!!čteme u Aničky pohádku!! Téměř denně, fakt.
Nový blog je fakt pěkný!!! Líbí se mi.

Tuška řekl(a)...

To ti závidím, to Klárky spaní, Aleno.
Ona Nina po obědě od loňského léta už vůbec nespala. Do listopadu aspoň půl hodiny až hodinu vydržela v postýlce si hrát s hračkama. Od listopadu už ani to ne, strašně tam křičela a brečela. Tak jsem ji přestala dávat po o.

Ale od té doby, co cvičíme handle, zase začala po obědě usínat i na hodinu a půl. A večer se to taky zlepšilo. Do handlu usínala až kolem 10 a vstávala kolem 6, často před 6. TeĎ usíná fakt, že do 9 spí a vstává v půl 7 až v 7.
Jsme ráda, je to vlastně skoro o 3 hodiny denně spánku víc!!!!

Předtím, jak nespala v poledne, tak kolem půl 7 na ní přišlo hrozný spaní a byla strašně opískaná, ale to jsem ji už nechtěla nechat spát, že jo. Stejně třeba na půl hodiny usnula za pochodu a pak právě nemohla zabrat večer včas.

Lucie Pokorná řekl(a)...

Luci u nás je to jak kdy:-)
Když byla mimčo tak to byl děs,jezdili jsme přes prah s kočárem,houpali na rukách a stejně jsme ji pak položili do postýlky a řev:-)Byl to fakt boj a pak asi kolem 7 měsíce jsme si přečetla metooodu,nechat vyřvat v postýlce:-)
Moc se mi to nezdálo a Jarek ten by mě zaškrtil kdyby věděl, že jsem to zkusila,vždycky odpoledne když byl v práci a Justy šla spát po O.:-)
Prostě jsem ji nechala dle návodu řvát a řvát a chodila k ní po intervalech které byly uvedené v návodu:-)
Řvala hrozně asi 3 dny až zjistila že to na mě neplatí a naučila se krásně usínat jak v poledne tak i večer...Dala jsem do postýlky,dala pusinku,zapnula hrošíka a odešla..Takhle to fungovalo až do jejího roku a půl,to začala nanovo stávkovat,tak jsem chodila spát s ní,ale bylo to na dlouhý lokte něž usnula:-(Pak se to zase nějak zlomila a usínala sama s rádiem a oblíbeným CD v něm a tak to vlastně funguje do dneška..Akorát teda s tím rozdílem,že se naučila otevírat dvěře za kliku tak ji máme po uložení tak 15 za večer v obýváku,tak ji vracíme a vracíme než usne...:-)
Po obědě už spát nechodí,spávala přes 3 hodiny a pak usínala ve 23:00 i později a budila se někdy i v noci,tak jsme to odbourali a teď spí 20:00 až 7:30..:-)

Unknown řekl(a)...

Jéje, o usínání a uspávání ani psát nebudu. U nás je to nejhorší část dne...
Jára chodí spát s Patem a Matem a s mámou:-)

Tuška řekl(a)...

Moniko, o vašem usínání mám informace :o)

Tuška řekl(a)...

Lucko, Nina taky usínala jeden čas sama. Ale trvalo to bohužel jen chvíli (asi 2 měsíce - loni v létě). Dodnes nechápu, čím to bylo.
Jsem zvědavá, jestli jednou dospějeme do bodu, že Nina bude chodit spát sama.

No a dveře si taky otevře, takže obvykle půl hodiny po usnutí se nám zjeví mezi futrama do obýváku. Dám jí napít, odnesu zpátky a ona většinou hned usne :o)

lunarka řekl(a)...

Tak to jsem se docela pobavila nad tvým článkem.Byla by s tebe dobrá spisovatelka :o)).
Já jsem to měla s první(zdravou)dcerou obdobné a ještě teď v 7 letech spí s manželem(tedy každý ve svém).A já spím sama s Nikolkou(ještě se dost budí v noci).Ale právě proto,že nás Verča tak znechutila tím uspáváním,tak jsme Nikolku nikdy neuspávali,takže jí položím do postýlky,pohladím a řeknu,hezky spinkej.A ona(většinou v poledne),tam je schopná ještě dvě hodiny řádit,ale ne,že by plakala,ale křičí si tam,směje,povídá.Ale když mám vídrž a nevindám jí,tak nakonec usne.Večer je to obdobné,ale trvá to kratší dobu.Ono je nejhorší je z toho jejich stereotypu dostat.Holt jste si to zavařili hned na začátku a teď to máte.Ale přeji tě,aby to už dlouho netrvalo.Mějte se holky.
Pavlína s Nikolkou.

Tuška řekl(a)...

Jojo, Pavlíno, při druhým ... pokud nějaký bude, už budu chytřejší!!!

Markéta řekl(a)...

No tak u nás asi takhle: staršího syna jsem si naučila usínat u prsa a to kdykoliv se vzbudil i v noci, takže když se budil tak po půl hodinách, udělala jsem tomu konec metodou vyřvání, naštěstí pochopil už druhý den, protože jinak bych to asi nedala. Jenže potom, když byl nemocný, tak mi ho bylo líto a uspávalo se škrabkáním na zádech. Ted to má tak, že přečtu pohádku, pokecáme, pomazlíme se, odcházím, občas mě párkrát zavolá. Když uspává tatínek, zůstává s ním a většinou usne taky:-) Beatku bohužel musím uspávat metodou trojitého Nelsona - opravdu pevně ji chytnout. Naštěstí jí to nevadí a je to jediný způsob, jak se zklidní a nemusí se hýbat, jinak by prostě kvůli neustálemu pohybu neusla. Usíná po třech až šesti zpívaných písničkách. Přes poledne spí půl hodiny, večer tak od čtvrt na osm do sedmi až osmi.Takže paráda. Jednou týdně ji uspává tatínek a to je prý s brekotem.

Tuška řekl(a)...

TAkže s Beátkou musíš být taky, Markéto.

To mi na tom všem přijde nejvíc únavný. Ten "ztracenej" čas při procesu usínání, nehledě na to, že často člověk usne taky a je po "volném čase" úplně.
Pamatuju si, jak bylo super, když mi jedno období usínala Nina sama v postýlce .... půl hodiny s hrála a pak usnula mezi hračkama. A já už si mohla dělat kafe, jen jsem ji tam šoupla :o)
Jenže pak se to nějak zvrtlo a zase tam začala hodně plakat, a na to jsem neměla nervy, takže zase začalo uspávání.
Teď už má navíc velkou postel, ze který by vylezla (z dětský postýlky to nešlo, takže i když chvilku pokřikovala ve stoje, pak to vzdala, sedla si a hrála si dál, než usnula).

Markéta řekl(a)...

Lucko - jenže já vím, že mám tak do 10minut uspávání padla (a to večer doslova, protože B. se v noci nebudí), takže mi to neva :-)

Ale třeba hodinové uspávání znám od syna - a jak říkáš, byl to "ztracený" čas.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...