"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

4. října 2010

Sociálka počtvrté (72)

Jedna rychlá informace.

V pátek jsem měla už počtvrté sociální návštěvu.

Po prvním šetření (to Nině nebyly ještě celé 3 roky) jsme nezískali žádný stupeň příspěvku na péči. Počkala jsem si tedy ten měsíc, co nám chyběl do 3 let, kdy naskakují některé body ... a získali jsme první stupeň. Ten mi přišel k ničemu, akorát abych obíhala dva úřady a na financích se to neprojeví nijak, protože se o ten první stupeň (3000 Kč) krátí rodičák.

Ale hlavně Nina byla podle mého nejlepšího svědomí a vědomí opravdu minimálně na dvojku, a tak jsem tehdy chtěla podat odvolání. Úřednice mi však poradila, abych se neodvolávala, že to trvá dlouho, ať zažádám hned o zvýšení příspěvku.
Zažádala jsem o to tedy po zákonné lhůtě patnácti dnů na odvolání. Když úřednice znovu (potřetí) přišly, chtěly vědět, k jakým změnám od posledně došlo. Samozřejmě že během 14 dnů k žádným. Ale tehdy jsem se na ně lépe připravila a všechny body o úkonech jsem si promyslela a sepsala. Předtím jsem vlastně ani nevěděla, jak a co se hodnotí.

Jen jsem řekla, že jsme byli s Ninou na psychiatrickém vyšetření a čekáme na zprávu. Dozvěděla jsem se totiž neoficiálně po tom, co jsme získali ten první stupeň, že naše paní posudková lékařka neuznává psychologická vyšetření, obzvláště ne pražská a zejména ne z APLA Praha. A pokud chceme, aby se s námi zřejmě vůbec zabývala, musíme si sehnat posudek od místního psychiatra (dokonce jsem znala jména dvou preferovaných lékařů).

Tuto zprávu jsem tedy posudkářce poslala dodatečně ... a dostali jsme druhý stupeň (5000 kč), což po odečtení poloviny rodičáku ve finále udělá 1200 Kč měsíčně k dobru. No, lepší než nic, že?

Ale stejně je zajímavé, že rodičák, určený rodiči, který se o své dítě stará, se krátí díky příspěvku, který je určen přímo postižené osobě (tedy v našem případě dítěti). Samozřejmě jej pobírá rodič, jako zákonný zástupce dítěte, ale v kolonkách formulářů jsem vždy vyplňovala jméno dcery jako žadatele o příspěvek na péči.
Ale pokud ten stejný příspěvek na péči pobírá senior v penzi, žádný důchod se mu nekrátí. S příspěvkem může naložit různě. Buď ho dá tomu, kdo o něj pečuje, ať už je to rodina nebo osobní asistent, čímž si vlastně kupuje sociální služby, nebo ho může nechat penzionu, který se o něj stará ... apod.

Vzhledem k tomu, že nám nevyšla školka, ráda bych si zaplatila aspoň na pár hodin týdně (třeba 2x2 hodiny) nějakou slečnu nebo paní, aby se Nindě věnovala, jednak bych mohla udělat i něco, co normálně s dcerou přes den nemůžu, a jednak by si Nina zvykala i na jiné lidi, než jsem já.
Jenže zatím to nejde. Ani na tak málo hodin týdně bychom osobního asistenta finančně neutáhli. S hypotékou na byt a šílenými položkami na služby, to u nás prostě nejde. Začali jsme posledních pár měsíců hodně moc škrtit telefony, pojistky, naftu, jídlo, o oblečení ani nemluvím, a přesto to s koupí sociálních služeb u nás vypadá na štíru.

Ono tedy, i kdybychom na ně měli, by nebylo u nás z čeho vybírat, protože jsem si potvrdila v pátek u dam ze sociálního odboru, že tady v okolí žádná organizace poskytující sociální  služby, ani stacionáře zkrátka nejsou. Prý je po této stránce tady situace zoufalá. Oproti Praze k neporovnání ... ještě navíc, když se tu prý lámou okresy ...
Totéž mi potvrzuje teta Pavla z rané péče z Prahy, která je úplně konsternovaná z toho, jaký obrovský rozdíl je v nabídkách sociálních služeb v metropoli a v regionech. Tedy lépe řečeno, nabídky u nás (možná je to někde lepší) jsou tu prostě nulové.

Ale abych se vrátila k naší páteční návštěvě.
Předala jsem úřednici nové lékařské zprávy - od psychologa (Krejčířová), neurologa a pro jistotu rovnou i od psychiatra (o kterou jsem požádala naši pediatričku, jež je zároveň i dětskou psychiatričkou ... opravdu jsme vybrali dobrou kombinaci :o). Dále jsem jim předložila vyjádření sociální pracovnice z rané péče, tedy tety Pavly, která k nám už rok dojíždí z Prahy.

Když došlo na jednotlivé úkony, zmínila jsem se, že jsem si je opět promyslela a sepsala, což bylo přijato s nadšením. Prý si to paní tedy přečtě v kanceláří a nebudou mě zdržovat, stejně Ninu znám nejlépe já! Kdyby něco potřebovala, tak mi zavolá.
Bylo to na mě trochu rychlé, protože jsem se měla chuť bavit. A tak jsem jim v rychlosti povyprávěla naši story o nepřijetí do školky a odvolání, dotázala se na sociální služby u nás v okrese, ještě jsem toho měla na jazyku dost, ale ta naše hlavní úřednice měla bohužel dost naspěch, tak jsme musely komunikaci ukončit. 

Ještě jsem rychle na schodech podotkla, že tedy ty nové 3 body, které díky loňské novele můžeme přibrat do posuzování, jsem taky započetla a zdůvodnila ... Vypadalo to, že ví, o čem mluvím, protože řekla: "Jojo, já se na to podívám." Tak snad jo.

Tuším, že asi z 20 úkonů, které se k Ninuščině věku vztahovaly, jsem napočítala 19, které Ninda nezvládá :o( (většinou vůbec, případně bez dopomoci). Tedy včetně těch 3 nových, platných od loňska, a 2 úkonů, které se týkají výdrže sezení a stání po určitou dobu.
Zjevně myšleno ve vztahu k tělesně postiženým, ale mnohokrát jsme již o tom diskutovaly na různých blozích a fórech, že i mentální hendikep znemožňuje splnit tento úkon (ono biopsychosociální hledisko).

Navíc se o nich úřednice přesvědčily, když jsem u nich dovyplňovala papíry a Nina šmejdila kolem, ... na židli mi po 5 vteřinách začala brečet a vztekat se, zdrhla a oblézala nejen jejich, ale i další kancelář a já jednu větu vyplňovala asi 10 minut, protože jsem za ní pořád odbíhala.
Pro přiznání třetího stupně je nutné nesplnit minimálně 16 úkonů.
Jak někde Anny uvedla o svém synkovi, dovede se Nina bez dopomoci jen obrátit v posteli z boku na bok. Ach jo.

Jsem moc zvědavá, jak nakonec dopadneme. Co nám doporučí sociální pracovnice a co nakonec vymyslí posudková doktorka, protože k ní ony se prý musí přiklonit, i kdyby se jim to nelíbilo.

Kéž by nám ten třetí stupeň daly. Ať už je to za mnou a nemusím se odvolávat, protože teď už dopředu vím, že bych do toho šla. Podle mě Nině ta trojka patří.
Ale při představě, jak zase budu dokazovat, jak je moje dítě nepoužitelné ... je mi nevolno a úzko.

Držte palce!!! :o)

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Lucko,
máme to taky za sebou: loni jsem žádala o zvýšení (rok poté, co nám na 3 roky přiklepli II. stupeň, krátce po čtvrtých narozeninách). Půl roku trvalo posouzení. Všichni (!) zhodnotili, že nezvládá 16 úkonů. Přesto přiznali jen dvojku. Odvolali jsme se. Byli jsme tam týden před Anny, 13. září. Lékařky bez problémů schválily třetí stupeň. Ale doteď nic nepřišlo. Takže nevím, jak to nakonec dopadlo :-D

Jinak všem opakuju, co mi řekli chytřejší: od odvolání člověka sociální pracovnice odrazují mj. proto, že jak se to táhne, tak pokud rozhodnou v tvůj prospěch, musejí ti peníze vyplatit zpětně. Ta lhůta se počítá od data, kdy jsi žádala.
Když se odvoláš, sice se to potáhne, ale o peníze nepřijdeš. V případě žádosti o zvýšení se to začíná počítat až zase v okamžik podání žádosti.
Moc držím palce!
Dewey

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Tuško! My jsme taky nedávno žádali, Martinovi v pěti letech končilo posouzení... Už brzy by mi mělo přijít vyjádření poštou a myslím, že III. nám uznali. Ještě to nemám písemně, ale byla jsem tam osobně a říkali, že jo. Kdyby ne chtěla jsem se ještě vyjádřit, protože nikdo nezmiňoval tu novelu o ,které jsi tu psala. Tak nevím, jestli ji zohlednili.

Musím napsat, že úřednice byla příjemná... a dala mi tam vše, co jsem chtěla. I když mě upozorňovala, že lékaři mají vnitřní směrnice pohybové body neuznávat fyzicky zdatným. Ale to je protozákonné, protože všehny body se mají posuzovat i z psych. důvodů.

Ono nechci zlehčovat péči o vozíčkáře, ale když vezete dítě na vozíku, nemůže vám vběhnout pod auto, do kolejiště,zatímco si kupujete lístek a neumíte peníze vytáhnout jednou rukou... Nemůže se vám doma vyšplhat na kuchyňskou linku a z horní poličky ochutnat čistící prostředek nebo prášek na praní,... nemůže na sebe zvrhnout horké pití,... a neudělá vám z domu kůlničku na dříví... Nemůže se vám zaseknout v půli cesty, že dál nejde a vší silou se bránit vyšetření lékaře.... V mnohých situacích jde o život... Míša

Monika řekl(a)...

Držím palce, i my se odvolávalia taky si nemohu na jednání odvolací komise stěžovat. V tomhle jsme měli štěstí...
Dewey, my na závěrečné rozhodnutí taky čekali dlouho. Přišlo ve znění, jak nám komise oznámila.Je to tak, rozdíl mezi II.a III. ti vyplatí zpětně.
Lucko, u nás taky není žádná organizace, která by se zaměřovala na pomoc post. dětem. Jednu jsem našla v Příbrami, stali jsme se členy, ale i tam jsme přifaření. Většina dětí má DMO, mají problémy s pohyblivostí atd. Oproti nim je Jára fyzicky zdravý jako řípa s hyperaktivitou...No, jsme rádi, že nás vzali mezi sebe, jak to bude klapat uvidíme...
Já si našla studentku, chodí k nám 1x týdně na 2-3 hodiny, podle toho jak může. S Járou si hraje, chodí na hřiště...U Tebe by asi studentka moc nepřicházela v úvahu, protože potřebuješ asi spíš dopoledne, ale VŠ mají různé rovzrhy, zkus popátrat. Nebo třeba nějakou čipernou důchodkyni.

Míšo, on není vozíčkář jako vozíčkář. Když jen nemůže chodit, je víceméně samostatný. Většina má ale přidružené problémy. Donedávna jsem si myslela to samé co ty. Teprve na škole v přírodě jsem viděla, jak se jejich maminky nadřou. Oni se sami nenapijí, neoblečou, nedojdou na WC, neumí si změnit polohu při sezení,polijou se při pití, pobryndají při jídle, to není jiné než u autistů... na všechno potřebují pomoc buď asistenta nebo maminky. Sice neutečou,nevběhnou do silnice, to je fakt, ale zase se nikam bez druhého nedostanou. Mohu ti říct, že když vidím, kolik mají zdravotních problémů,omezení, tak se kolikrát za to svoje fňukání stydím:-(

Anonymní řekl(a)...

Moniko, já to taky nechci zlehčovat a přeju jim ten nejvyšší stupeň... Věřím, že práce s lidmi na vozíku je moc a mnohdy i stresující. A taky bych se asi styděla, kdybych se s nimi setkala... Míša

Monika řekl(a)...

Míšo, já vím,však jsi to na začátku psala, jenom mi to nedalo, protože jsem to porovnávání dřív taky používala a teď se za to stydím, protože se to nedá srovnávat. Je to jiné, ale neznamená to, že lehčí nebo těžší. Já sem při vší naší patálii šťastná, že Járu nic nebolí a konkrétně já s ním mám méně práce než maminka s dítětem na vozíčku...U jiného autisty to bude třeba naopak...Každé postižení je na ...., co si budeme povídat:-(((

Anonymní řekl(a)...

Moni, já jsem to nepsala proto, že bych chtěla srovnávat, ale proto, že nás tímto argumentem často úřednice tlačí do kouta, ve smyslu jako co bysme nechtěli, když dítě chodí...

Ale jsou těžké stresové situace a není jich málo (často vedou k izolaci rodiny), které s dítětem na vozíku rodiče nezažijí a zase určitě naopak... To je jasný, ale srovnávat by se nemělo... Míša

Anonymní řekl(a)...

Držíme palce i pěsti.:-) Nám radily na úřadě, že si máme také vyběhat psychiatra. Mě tedy psychiatr přjde úplně mimo mísu, nebo ne? Vůbec nevím ,co bych mu tam asi o Šíšovi vyprávěla...:-( Ještě by si tam nechal mě. :-)))

Tuška řekl(a)...

Jano, ono jde o to, že psychiatr je MUDr. a psycholog ne. A někteří posudkoví lékaři uznávají prý jen zprávy od lékaře (MUDr.).
Kde to jsme, že?

Naše psychiatrička si přečetla psychologický zprávy a pak to několika větami shrnula, zdůraznila stupeň MR a nutnost celodenní péče dospělou osobou ... tak asi tak.

Tuška řekl(a)...

Díky, holky, za rady. Mně už je teď taky jasný, proč mi radily se neodvolávat. Musely by hodně doplácet v případě, že bych odvolání vyhrála.

Proto počítám s tím, že když to teď bude třeba, tak do toho odvolání půjdu. Myslím, že nemám co ztratit.

Petra řekl(a)...

Odvolávat, odvolávat, odvolávat. Oni to prostě zkouší jak s přiznáváním příspěvků, tak s jejich stupněm. Pracuji s lidmi se zkušeností s duševní nemocí - sociální služby si musí platit jako každý jiný, jen se tak nějak obtížněji vměstnávají do zákonných kolonek, ale na odvolání to většinou jde. S jedním klientem jsme o příspěvek žádali loni v prosinci, odvolávali jsme se, rozhodnutí o přiznání přišlo v červnu, peníze až teď v září.
Vydržte a držte se.

Tuška řekl(a)...

Dnes jsem si vyzvedal dopis, že se zastavuje řízení o PnP, dokud se nevyjádří posudkový lékař (v našem případě lekařka), aby pak zase mohlo být řízení obnoveno a vydáno rozhodnutí.

Docela mě překvapilo, že to šlo tak rychle. Jsem zvědavá, co nám úřednice navrhly za stupeň... ale to tam bohužel nepíšou, takže si budu muset počkat na konečné vyjádření a rozhodnutí.

Jakpak dlouho to asi bude paní doktorce trvat?

No, musím říct z přechozích zkušeností, že to celkem vždy trvalo takové 2 měsíce plus mínus ... tak snad do Vánoc to budem vědět, doufám!!!!

hana.kubikova řekl(a)...

Držíme palce - posouzení zdravotního stavu považuju za takovou pěknou sázku do loterie, tak ať vyhrajete:-)

Anny a Bartoloměj

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...