Odpoledne jsem šla pověsit prádlo.
Tatík se ještě neprobral z polední letargie, polehával a podřimoval v obývaku na gauči. Nina si chodila po bytě, právě vycházela z koupelny ...
Volám na něj od dveří: "Tak já du! ... Slyšíš? ... Du s tim prádlem! Neni zamčeno, pozor na Ninu! ... Slyšíš? Pozor na Ninušku!"
Jako odpověď na moje jednotlivá zvolání slyším brblání - něco jako: "Jojo. Nojo."
Po chvíli jsem se vrátila a od dveří vidím Nindu, jak leží na gauči, spokojená, zavřené oči a trošku usíná, taky vidím manžela, který u ní sedí a hladí ji, aby zabrala .... a .... podezřele se usmívá ...
"Copa je, stalo se něco?" ptám se s určitou dávkou nedůvěry.
"Nic, co by bylo?" ... "Jenom, Ninuška byla na návštěvě ..." Už to tatík nevydrží a začíná se smát nahlas.
"Jak na návštěvě ... a kde???" nechápu.
Prý u sousedů. Tak to už nechápu vůbec, ale začíná mi být jasné, že tu něco nehraje!
"No, jak jsi odešla," leze z něj, "tak Ninuška si otevřela dveře do chodby a vylezla po schodech nahoru do patra, skoro k sousedům."
Podotýkám, že bydlíme ve třetím patře panelového domu!
"No, to si děláš srandu!" zírám na něj s otevřenou pusou. "Jak je to možný???!!! Ty si spal!!!" Obvinila jsem ho.
"Ne, ne," bránil se provinilec, "já jsem ležel a normálně jsem koukal do stropu ... a najednou tam byla ..."
Jo, tak do stropu! S tím na mě nechoď, tatínku, nejsem dnešní! Táta nám normálně usnul a Ninuška se rozhodla, že půjde za maminkou. Otevřela si dveře a šla. A protože jí to jde do schodů lépe, než z nich, šla za maminkou nahoru :o) Ještě že tak!!!
Museli jsme se tomu pak smát. Na štěstí to dobře dopadlo. Ale, lidi, dovedete si představit kdyby ne? Já si to radši ani nepředstavuju. Nina se sice po schodech stále lepší, ale pořád chodíme za ruku. Někdy ji sice pouštím, ale to z ní oko nespustím a jdu jeden dva schody před ní, abych ji mohla případně chytat! Až mi běhá mráz po zádech při všech těch představách.
Zajímavé taky je, že Ninda vůbec vzala za kliku a otevřela! To už strašně dávno neudělala. Na to taky asi její super hlídač spoléhal :o) Jako pozitivní vidím i to, že zřejmě chtěla jít za mnou, když mě viděla odcházet ... tak prostě šla :o)
Ale stejně, všichni svatí stáli dnes při ní!
Přinejmenším její anděl strážný z nebe - moje babička Nina.
Děkuju ti, babičko, mockrát za to, žes nám na ni dnes dala pozor, a prosím tě, abys nad ní držela ochrannou ruku i nadále!
"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)
6 komentářů:
zamykat !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
my zamykáme dodnes, jinak to nejde
Taky zamykáme, vždy a všude. Jinak ale tatínkové jsou všude stejní, mám pár podobných historek a to se jich ještě většinu nedozvím (za což jsem snad i ráda).
No, ale kdyby jste měli zamčeno, tak byste zase nezjistili, co všechno Nina svede...:0) Míša
já jsem jen tak ležel a koukal do stropu.... to mě fakt dostalo :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Právě že my holky taky vždycky zamykáme!!! Dřív nám Nina dveře otvírala, teď už dlouho ne.
Proto jsem ho tak důrazně upozorňovala, že už jdu s tím prádlem ... tím jsem mu chtěla naznačit - vstávej a koukej zamknout, nebo aspoň na ni dávej pozor. No, neudělal ani jedno :o)
Tess, mně taky dostalo to jeho prohlášení :o)))
A je fakt, že mě Nina taky překvapila, jak je šikovná, že to přežila, a že šla cestou "menšího zla", tedy do schodů, které ovládá lépe :o), i když podruhé už bych to radši nezkoušela!
No prostě se jen tak zamyslel:-) Dobře že to dopadlo dobře!
Okomentovat