V úterý jsme všichni vyrazili do Plzně. Hlavní účel cesty byla moje návštěva na plzeňské genetice a provedení, doufám že posledního, ultrazvukového vyšetření ve 31. týdnu mého těhotenství.
Abych pravdu řekla, všechny ty ultrazvuky mě dost mrzí, kdyby bylo jen na mě a neměli jsme už jedno ne úplně zdravé dítě, pokusila bych se jim maximálně vyhnout. Nemyslím si o nich, že jsou pro miminko zdravé, naopak, minimálně se poškozuje imunita dítěte, když ho ještě před narozením "osvěcujeme".
Na druhou stranu nejde jen o mě a o mé názory, snažím se respektovat i obavy tatínkovy a ostatních příbuzných a doufám, že to potom doženeme jinde - třeba na jídle :o)
Hned po vyšetření, které dopadlo "dobře", mimi má už 38 cm a kilo a půl (Ninuška měla při narození jen 48 cm, a to mám ještě 2 měsíce :o), jsme si zajeli do nákupního centra, kde jsme si všichni tři udělali radost nějakými novými hadříky a taťka se tam i v čínské restauraci napapkal :o)
Já jsem radši vynechala, protože jsem nechtěla riskovat tu "glutamátovou bombu" - koupila jsem si "celozrnnou" houstičku a pomalu jsme si ji s Ninuškou žužlaly, než se tatík najedl :o) - bohužel jsem s sebou nestihla k jídlu nic připravit.
Dnes jsme podnikly ještě příjemnější akci, konečně jsme zase navštívily Jiříka a jeho mamču. Tentokrát v baráčku jejích rodičů, kteří byli na dovolené.
Trochu nás zklamalo počasí, plán byl takový, že budeme celé dopoledne na zahradě a děti se venku pěkně vylítají. Jenže u nás hned od rána pršelo, takže jsme museli zůstat doma.
Ale to návštěvě neubralo na pohodě. My jsme si s Jiříkovou mamkou pěkně popovídaly a děti si pohrály, i když spíš každý sám :o)
Tady je Ninuška ještě doma. Oblékla jsem ji do nových kalhot a košile. Sáčko má už od loňska, jen ho není kam moc vzít :o) Tak jsem si z ní dnes udělala frajerku :o)
Ninuška je teď jako vyměněná, pořád má většinou dobrou náladu, směje se a prožívá líbací období - viz koláž níže, s každým by se pusinkovala, málem umačkala Jiříkovu mamču, což samozřejmě nezůstalo bez odezvy u Jirky :o)
Také se snaží kontaktovat děti - v nemocnici, i dneska Jiříka. Jenže jemu (ani jim :o( se to moc nelíbí a radši před Níňou utíká. Nějak se nám ty děti míjejí - loni Nindu pořád kontaktoval Jirka a snažil se ji povalit apod., to se ovšem tenkrát nelíbilo jí. Dnes je to opačně :o)
Přesto mám ale radost, že je Ninuška taková vnímavá a sleduje, co se kolem ní děje, co Jiřík dělá, vylepšil se jí oční kontakt, zajímá se o hračky.
Je zajímavé, že kdykoliv je na tom z jakéhokoliv důvodu hůř (záchvaty, nemoc, spánek, změna nálad k horšímu apod.), přestává si všímat normálních hraček v bedně a zaměřuje se na detaily - tzn. že sbírá drobky po podlaze, nosí a vyhledává si půl dne po bytě tobolku od léků, hledá si klíč od skříně apod. Hračky zůstávají hezky uklizené - i když ani jindy, když je s nimi kamarádka, si s nimi nehraje správně, ale jen je přenáší a okusuje, ale aspoň si jich všímá.
Momentálně má Ninda opět klíčové období (po dlouhé době) a dnes jsme poprvé jely s klíčem od skříně na provázku i na návštěvu do jiného města - za Jiříkem. Dokonce se ani neztratil a dovezly jsme ho domů :o)
Bohužel se ještě úplně nedostala z nemocničního "rozhození" - nálada se jí na štěstí po několika dnech zlepšila, ale od té doby, co zvracela, nechce jíst, první dva, tři dny skoro vůbec, pak trochu začala, ale zase mi po roce a něco odmítá vařené jídlo a chce jen chleba. Což je pro mě docela trauma :o)
A dokonce si tím chlebem navíc zase minimálně po roce přivodila zácpu a dnes jsme asi hodiny "kakaly", bylo to hrozný, s velkým brekem a vysílením, a já jsem jí dnes už chleba prostě k obědu nedala, tak jedla až večer, a to si vzala už i uvařenou obilovinu, snad se zase trochu v tom jídle začne lepšit!
Uvidíme, držte jí palečky!!!
5 komentářů:
Ahoj Lucko,
budu ti tykat, pokud neva. Připadá mi to milejší a klidně bych brala, kdyby si lidi běžně tykali i mimo internet. Tvůj blog mám moc ráda. Je úžasný, jak to s Nindou zvládáte. Připadá mi, že si ty takzvaně zaostalejší děti umí život daleko víc užít. Teda pokud nepočítám období, kdy mají nějaké větší zdrravotní problémy. Možná se pletu, ale mám ten pocit. Asi to bude tím, že neřeší co by kdyby, jak to máme ve zvyku my "zdraví".
Držím palečky, ať se to s jídlem zlepší a ať si může hrát vesele dál. A že si nehraje správně? No co, hlavně, když je spokojená. Já si jako malá taky hrála s kde čím (dokázala jsem si udělat bárbínu i ze sponky na vlasy:-D) a občas jsem si hrála i s prstama jako Ninda.:-) Ninda je prostě skromný dítě, který nepotřebuje drahý hračky podle nejnovějších reklam.
Mějte se krásně.:-)
Verča
Ahoj holky,
za 1. moc gratuluji k pořádnému kousku miminka. A strašně moc vám přeju, aby bylo ZDRAVÉ.
Za druhé, jsem ráda, že je Ninda v dobrém rozpoložení a věřím tomu, že se zase hezky rozpapá. Já jsem ráda, že existují další lidé, kteří věří tomu, že jídlem lze hodně věcí upravit. Pořád se setkávám s nevolí okolí a musím neustále vysvětlovat, že dětem nedávám zdravější jídla, protože to je modní nebo protože mě baví je "týrat". Nehodlám pořád všem dokazovat, že Vítek opravdu potřebuje dietní- bez tuku a sladkého- jídlo. (O Filovi ani nemluvím.) Naštěstí jsme ted o dovolené našli nové přátele, kteří jedí zdravě z přesvědčení, ne, že je to u nich nutnost a tak trochu už přesvědčili i tatínka a naše děti vidí, že nejsou exosti. Je fajn nechat někde děti na pár nocí a vědět, že nemusím mít nervy, že dostanou něco co nechci aby jedli. A tak i tobě přeji více takových lidí okolo sebe a hodně trpělivosti a sil.
Ayo,díky, díky moc. Naprosto tě chápu a jsem ráda, že někdo chápe i mě :o)
Nina po roce a něco má zase problémy s kakáním (zácpička :o(, a tak mě to dvojnásob štve, když vidím, jak ten chleba působí na zažívání blbě, když skoro nic jiného nechce. Sice si každý den aspoň jedno jídlo vezme jiné, kde je trochu zeleniny a vařené obilí, ale já bych chtěla, aby se to vrátilo tam, kde to bylo před pár týdny, tzn. opačně - jen maximálně jednou denně chleba! Snad to zase bude brzy dobrý.
Verčo, díky za přání, jsi hodná, že ses ozvala.
Jen k té hře ... to, že sis uměla hrát se sponkou na vlasy alias bárbínou - to je právě to super - tvoje představivost a fantazie fungovaly na jedničku. Bohužel, tato oblast u autíků a mentálně postižených dětí je obvykle horší než na štíru :o)
Navíc u nás jde taky o to, že Ninuška hračky okusuje, protože je zřejmě mentálně na úrovni dětí, když toto dělají - tipuju kolem roka ??? A taky jí to zjevně dělá dobře mít něco narvanýho v puse :o)
Ale samozřejmě jsem ráda, když okusuje hračky, sahá po nich, vyndavá si je z krabice apod., než když se celý den uklidňuje přenášením drobků a gelových tobolek z léků.
Víš co je zajímavý? Jak jsou maminy mentálně zaostalejších dětí rádi za sebemenší pokrok, zatímco některý maminy zdravých dětí mají na svý potomky šílený nároky, kvůli kterým se ty děti tak akorát trápí. Je důležitý dětičky učit, ale taky je nechat žít a nesnažit se, aby byly za každou cenu ti "lepší". Ono je to blbost už jen proto, že žádní lepší, ani horší lidi neexistujou.
S tím jídlem souhlasím. Je důležitý co jíme. Bohužel v dnešních supermarketech a mnohých restauracích jsou takový chemický sračky, že se pak nemůžem divit rakovině tlustého střeva ani ostatním nemocem, které nás trápí. Na druhou stranu zas není zdrravé se něčím omezovat a vyčítat si, když ten svůj stravovací návyk poruším. Připomněl mi to jeden tvůj článek, kde si psala něco v tom smyslu, že není dobré se stresovat, když si občas dáš společný oběd s manželem. Podle mě je prostě nejdůležitější zdraví a spokojenost.:-)
Jo a víš co se mi hrozně moc líbilo? Poslouchala jsem jednu přednášku s Jaroslavem Duškem a on říkal, že se mu nelíbí výraz mentálně postižený, že radši říká mentálně jiní. Mi se to taky líbí. Každý jsme nějaký a člověk, který má tři vysoké školy a dva doktoráty je stejně tak dobrý jako člověk, který zůstane pořád malým dítětem.
Gratuluju k mimču a držím palce.:-)
Verča
Ahoj Lucko,
miminko je kouseček! Gratuluji. Moc ráda čtu, že má Ninuška zase dobré období, kdy jí zajímají věci, lidé a dění kolem. To je skvělé a určitě ji to zase posune o kousíček dál.
Moc se mi líbí Verči poznámka k tomu, jak mají maminky postižených dětí radost ze sebemenšího pokroku a maminky těch zdravých jsou na svoje děti děsně náročné... je to tak, velmi mnoho matek soutěží a má ambice čo co :).
Co se jídla týká, my máme zdravé dítě a jíme v zásadě v BIO kvalitě. Nejsem tím posedlá, když není BIO koupím zkrátka nejzdravější dostupnou variantu. Nicméně také si užívám spoustu debilní (fakt debilních, to nelze říci slušnějším slovem) keců ze svého okolí. No, když si někdo chce cpát svoje děti éčkama a rafinovaným cukrem, prosím. Ale proč ještě urážet a kritizovat ty rodiče, co to nedělají??
Mnoho sil!
Jana
Okomentovat