"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

21. července 2012

Zpráva z pobytu v nemocnici (122)

V Krči jsme s Ninuškou přeci jen nakonec ležely. Nechtělo se mi tam, když je teď Ninuška v pohodě (už týden neměla žádný záchvat a předtím tak 2 - 3 za den; od toho pročištění je to už přes měsíc!), ale lékaři mě přesvědčili, že když už jsme objednané, tak ať přijedeme, že Nindu zkouknou a rychle nás zase pustí domů. Tak jsme jely ... ale bohužel jsem měla dát na svoji intuici a zůstat doma.

Nemocnice nám Nindu rozhodila jak po stránce nálady, tak po stránce jídla, celkově se z toho teď dává horko těžko dohromady. 
Nechci být nějaká nevděčná a zbytečně kritická, vím, že kdyby na tom bylo dítě hrozně špatně a doktoři by ho z toho nějak dostali, byla bych jim samozřejmě maximálně vděčná, ale tentokrát to nebyl náš případ a dítě se mi v nemocnici jen zbytečně zhoršilo. A navíc jsme mohli ušetřit za dva a půl dne pobytu se vším všudy (i s cestami) 2000 Kč :o(

Poměrně hodně mě překvapilo (ještě jsem se s tím nikdy nikde nesetkala), že si v Krči musí doprovod dítěte za jídlo platit extra. Strava tam není v rámci té stovky za den pobytu, ale plná penze stojí 150 Kč denně navíc. Můžete si objednat samozřejmě jen některé jídlo, nebo taky nic. Snídaně je za 30, oběd za 60 a večeře také.
Já si objednala jednou oběd a jednou večeři, abych měla něco teplého :o)
Za 60 Kč jsem čekala něco jako hotovku v restauraci. Ty u nás stojí tak těch 60 Kč i méně. Bohužel, nemocnice nezklamala a dodávala jídla jako pro pacienty. Prostě opravdu jen vydělávají, příště si nedám nic. 

Pro příklad - na večeři jsem měla třeba 4 palačinky nasáklé olejem, rozblemcané, potřené marmeládou, u které se nedalo podle chuti určit z jakého je ovoce, jen sladké a hnusné. K tomu jsem dostala (dospělý člověk!) ochucené mléko - ani už nevím. jestli bylo vanilkové nebo jahodové (vrátila jsem ho). Pak jsem tam taky měla jednou na talíři asi 5 lžic bramborové kaše a jeden malinkatý mastný karbanáteček, k obědu tedy i polévka a tuším, že kompot - v létě :o(
Zelenina se v nemocnici nevede ani u dětí, ani u dospělých zřejmě, občas nějaký banán nebo jablko na snídani pro Ninu.

U ní jsem taky udělala chybu. Nahlásila jsem jí nejen bezmléčnou, ale i bezlepkovou dietu - původně jsem bezlepkovou hlásit ani nechtěla (byly by to samé brambory, to už jsme viděla), ale u příjmu jsem mezi alergiemi nechtěně zmínila i lepek a už to jelo. Dietní sestře jsem řekla, ať ten lepek neřeší, že ho doma taky až tak neřeším jako to mléko, že na něj nemá dcera vyloženě alergické projevy, že je to vlastně intolerance, chtěla jsem to prostě ještě zachránit ... ale už se to moc nedalo.
Takže Ninda dostávala každé ráno a někdy i večer bezlepkový chléb - poprvé v životě jsem ho ochutnala a přivoněla k němu. Byl to fakt hnus - z těch bezlepkových směsí, určitě narvaný éčky. Kam se na něj hrabe náš kváskový špaldový s rýží ... ach jo. 
Jednou jí poslali nějaké kukuřičné pufované chlebíčky, ty by Ninuška ani neukousla, jak byly tvrdé. Všechno jsem to vracela.

Z domova jsem si donesla náš chlebík, luštěninové pomazánky, do skleniček jsem udělala naše pudinky z jáhel a ovoce a zavíčkovala ještě horké (krásně vydržely), také jsem s sebou měla zeleninu ze zahrádky i nějaké ovoce na mlsání. Dokonce i zdravé sušenky, ale ty jsem ani nenačala. 
Také jsem tak polovinu jídla dovezla zpět domů, takže hlady jsme na štěstí netrpěly. Jiné přílohy než brambory (jednou knedlíky - když ještě nebyla pro Ninušku objednaná dieta) jsem nezažila. Ale nejvíc jsem si naběhla s bramboráky.

Byly určené na večeři pro Ninušku, takže byly bezlepkové. To znamená, že je zahustili nějakou jinou moukou - hádala jsem, že to byla kukuřičná, protože byly trochu nahořklé. Ale byl tam česnek a majoránka, a protože Ninda od snídaně nejedla, nějak jí zachutnaly a snědla všechny čtyři. Byly velké přes celý talíř, ale hlavně byly strašlivě mastné! Jako by je nakládali v oleji, byl to strašný hnus. Nechápu dodnes, jak něco takového mohli dát dítěti k večeři - na noc. Myslím, že když je bezlepková dieta, že už pak neřeší, jestli je to pro dítě, nebo pro dospělého.
Bohužel, taky dodnes nechápu, jak jsem mohla já být tak hloupá a dát jí je! Asi že mi tam přestávala jíst a já měla radost, že jí něco chutná ... nevím, radši jsem jí měla namazat chleba. Prostě si to dodneška vyčítám, protože to byla poslední kapka v její "rozhozenosti". 
Jak jsem řekla, Ninuška je snědla, ale bohužel ne bez následků.

V noci strašně zvracela a ráno v půl šesté pak znovu, ještě víc. Pozvracela celou postel, chudinka. To bylo ráno, kdy už jsme měli jít domů - na štěstí. Já z toho byla úplně špatná, protože jsem věděla, že je to moje vina. Ninušku, která asi ještě nikdy neblinkala, to úplně rozhodilo - nejen v náladě, ale i v jídle. Od té doby téměř nejedla. Aspoň že pije. To trvá dodnes. Až dneska se snad trošičku začíná blýskat na lepší časy ... ale zase chce jen chleba, do teplého ani nečuchne. Snad se zase brzo dostaneme do normálu.

Ve srovnání s tím, co jíme doma, to byla katastrofa. Jak si člověk odvykne na mastné a slané a přeslazené, vůbec mu nepřijde, že by tak hodně jedl jinak, ale když pak v nemocnici dostanete jídla, ze kterých se vám obrací žaludek, tak si to uvědomíte. Žádné zelené, jen banány a pomeranče, které my stejně taky nejíme (jižní ovoce ne). A to nejsem žádná extrémistka, fakt ne. Klidně na návštěvě (někdy i doma) ujedu a ani si to moc nevyčítám :o) Ale co je moc, je moc.

Samozřejmě, nemocniční prostředí způsobilo zase závislost na mě (což teď pár týdnů před porodem zrovna moc nepotřebujeme), celý pobyt se mi tam válela po břiše a líbala mě. Všechno je tam strašně vysoko, takže jsem ji musela zvedat nejen do vany a z ní, ale i na postel a z postele sundavat. No, přežila jsem to, i mimi je doufám v pořádku a jsem jen ráda, že jsme tam  byly jen do středy.

Sestry mi taky na náladě nepřidaly, mají pocit, že když jsou tam maminky, tak se o děti postarají se vším všudy, nepomůžou, nezeptají se (až na výjimky), převlékla jsem jim tam obě naše postele po Ninuščině nevolnosti, ani se nezeptala hvězda, z čeho že jí mohlo být tak špatně, jen mi tam hodila prostěradla a šla. To, jestli mi mezitím, než svléknu povlečení, nespolupracující dcerka nespadne třeba z postele, to nikoho nezajímalo.
Na dětském oproti jiným oddělením jsou sestry více méně zbytečné, jak to tak sleduji. Matky si vše udělají samy. Škoda mluvit.

Krčská dětská neurologie mě prostě hodně zklamala a přijde mi, že je to tam pokaždé horší a horší po všech stránkách.

Neměly jsme naši lékařku (dovolená), místo ní nás dostal takový mladíček, kterému jsme byly zjevně putna.
Popsala jsem průběh posledních měsíců, zmínila jsem i pročištění, ať se s tím nějak poperou - doktoři, protože je markantní rozdíl mezi záchvaty před čarou a za čarou (v kalendáři záchvatů) :o) Nijak to nekomentoval, obzvlášť to, že to bylo na dálku. Víc jsem se o tom nešířila a doktůrek se neptal.

Museli o tom ale mluvit, protože na vizitě primář konstatoval - tak jste dceru nechali pročistit  a od té doby záchvaty ustávaly. Já rozhodila s úsměvem ruce, jako že se mi tomu taky nechtělo věřit, ale realita je taková. On se smál a říkal, jako že jo, proč ne, že něco mezi nebem a zemí zřejmě je, takže je fajn, že Nina je teď ok. 
Eeg má Ninda neporovnatelně lepší než v květnu, záchvaty momentálně nemá - já vím, je to pár dnů až týdnů :o)

Léčbu prý překopávat nebudou, že k tomu teď není důvod, když záchvaty drží. To jsem si říkala taky :o)
Přesto přese všechno máme nakonec postupně navýšit Orfiril, protože podle hladin v krvi má Ninda ještě dost velkou rezervu. Z 1 a půl tobolky 150 mg ráno a večer na jednu třístovku. 
Asi před rokem jsme se 300 úspěšně zbavily a teď se k ní zase vracet? To se mi tedy nechce, když se záchvaty ustálily a eeg je skoro ok.
Ptala jsem se z jakého důvodu chtějí navyšovat. Prý že se změnil ten charakter záchvatů a taky že tam bylo to velké zhoršení.
No nevím ... zatím ještě vyčkávám, ve čtvrtek jdeme k naší neuro, tak to tam s ní ještě proberu. 

No, a to je asi tak všechno ... a můj pocit?
Kdybychom tam nejely, asi by nám všem teď bylo líp. Což neznamená, že příště nebudu třeba mluvit jinak ... ale ono určitě žádné příště nebude :o))) Musíme si držet palce!


3 komentáře:

Evina K. řekl(a)...

Tedy, Luci,
udělalo se mi špatně od žaludku jen z toho popisu stravování. S jídlem v nemocnicích máme také dostatečné zkušenosti, spíše negativní. Ale tohle je vážně síla. Nedávej si to za vinu, někdy zkátka člověk-máma nemůže všechno vědět. Zdravím Ninušku a přeji, aby se z toho "šoku" brzy vzpamatovala.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Lucko, oddechla jsem si, že jste to zvládly a máte to za sebou. Já vím, že je to těžké, postavit se takovým autoritám jako jsou lékaři, ale opravdu bychom měly (my matky) více dát na a poslechnout intuici. Přeji vám rychlé zotavení z tak ošklivého zážitku a těším se na lepší zprávy :-)) Andrea s Toničkou

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Lucko,
je mi líto,že jste takhle dopadly a to dokonce v Krči,která bývá vychvalovaná.Je vidět,že se péče horší a přitom se vybírá více peněz.Přeju Vám i Ninušce,aby jste se doma zase dostaly do pohody a užívaly si léto.A nemocnice ať se Vám oběma ( až na porodnici) vyhýbají...
Monika s Vítkem

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...