"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

13. srpna 2010

Je to o přežití aneb jak jsem na Ninu byla hnusná (66)

"Uteč, Ninuš, uteč, máma tě jde mučit!" volává tatík na Ninušku, když ji naháním po bytě s nočníkem.
"Proč to říkáš?!" rozčiluju se, "jak to můžeš říct, místo abys mě podpořil a sám ji na něj někdy posadil, tak mi to ještě  ztěžuješ!"
"To je sranda, ne?" udiveně reaguje manžel.

Pro mě to ale sranda teda není. Morduju se s Ninou celý léto ... teda morduju se s ní, když si vzpomenu, ... abych to uvedla na pravou míru :o) Plenky jí nechávám na sobě, ale vysazuju. Manžel jako vysazovač nefunguje, ani nikdo jiný, takže je to na mě. Těch pár povedených nočníků se snad ani nedá považovat za úspěch, bohužel :o(

Tak na příklad, každý večer před koupáním se jdeme vyčůrat před dveře koupelny.
Ninuš je totiž zvyklá, že když ji svléknu donaha, běží ke koupelně, dobývá se na její dveře a VŽDY se přitom jednu chvíli zarazí, zahledí se na na zem a na svoje nohy a začne čůrat! Je nadšená, že to tak pěkně pleská o podlahu (na štěstí o lino) a pak, pokud ji nedám rychle stranou, se v loužičce začne matlat rukama, samozřejmě s obrovským úsměvem na tváři.

Takže ji teď nutím si před tou koupelnou sednout na nočník, ne si stupnout, a udělat totéž, co vestoje ... jak prosté.
Jenže to ona nechce, někdy, ale opravdu výjimečně, když se jí asi chce hodně čůrat, se jí to podaří do nočníčku. Většinou se se mnou pere ... někdy vydržím déle, jindy ještě dýl. Nakonec ji pustím, aby si to zase úplně nezhnusila.
Někdy vyhrožuju: "Jestli se ale pochcandíš, tak si mě nepřej!" Jindy apeluji na její čest: "Takže nechceš dělat čí? Nechceš čůrat, Ninuš? Dobře já ti věřím. Když nechceš, tak nechceš. Tak počkej, hned jdeme do vany."

Při mých posledních slovech obvykle slyším, jak Ninuška opět skrápí linoleum.
Někdy reaguji klidně. Lehce ji plesknu po zadečku, snažím se ji upozornit na loužičku, kterou Nina ale vůbec nevnímá, se slovy: "Co to je? To se dělá? Čůrá se do nočníku!!!! a cpu jí ho před nos. Nina se směje, skáče a je v pohodě.

Jindy vypěním :o( a pak je mi to hrozně líto. Taky se vám to stává? Doufám, že nejsem jediná ... ach jo.

Zrovna včera jsem na ni ječela: "Cos to zase udělala? Hodinu jsi seděla na nočníku a jen vstaneš, tak se pochcandíš???!!! Na to já nemám nervy! Nemysli si, že tě budu přebalovat dalších 5 nebo 10 let! Já teda ne! Buď se to naučíš, nebo máš smůlu! A už tě nechci dneska vidět!"

Taťka ji držel celou dobu, co jsem se vztekala a zároveň utírala loužičku (aby mi do toho nelezla) a šeptal jí do ucha: "To bude dobrý, neboj, Ninuš." Ninuška na mě koukala udiveně, s nejistým úsměvem. Nevím, jestli pochopila, proč vůbec křičím.

Pak jsem ji šla umýt, ve vaně jsem na ni vůbec nemluvila, rychle jsem ji ošplouchla a pořád si pro sebe mumlala něco jako, že má u mě utrum.
Když jsem ji odnesla do pokojíčku, abych ji utřela, zase jsem mlčela. Ninuška se mi najednou začala zblízka upřeně dívat do očí. Odolávala jsem tomu pohledu, ale nakonec jsem to nevydržela a usmála se na ni. V tu chvíli se jí rozzářila očička a pusinka se roztáhla v úsměvu od ucha k uchu. Nevydržela jsem to, začala jsem ji pusinkovat a prosit ji: "Nezlob se na mě, Ninuš, prosím, prosím, já jsem to tak nemyslela, vždyť víš, vždyť mě znáš, už na tebe nebudu křičet, ... nikdy, ... slibuju."
V tom tatík nakoukne vesele do pokojíku se slovy: "Ale, ale, co to vidím?"

Dnes večer opět.
Sedíme. Nina na nočníku, já na zemi u ní. Nic, nic, nic. Vstaneme a já jí ukazuju prázdný nočník. Po včerejšku se držím a když se Ninda po 10 vteřinách zase vyčůrá zvesela na zem, ji chytnu, postavím dál, aby v tom nedupala a ukazuju jí prázdný nočník a počůranou zem.
Tatínek přišel na pomoc a drží ji. Já zatím utírám podlahu a říkám manželovi: "Petře, musí se to naučit, rozumíš, musí. Je to o přežití. O našem přežití. Už ji přebaluju 4 a půl roku. Rok, dva to ještě asi vydržím, ale neumím si představit, že ji budu přebalovat do konce života, to fakt ne. Musíš mi s tím pomoct."

Manžel mlčel ... možná mu to dneska došlo. Možná mu docvaklo, že nejen pro naše pohodlí a pro Ninušky úspěch bude dobré, když se to naučí, ale i pro moji nervovou stabilitu (přebalování je z 95% na mě) a celkově pro naše "klidné" manželství.

20 komentářů:

Sikorka řekl(a)...

Lucko a nepomohlo by posadit jí na záchod??? Vždyť už je tak veliká...možná je pro ní ten nočník nepohodlný. (My vysazujeme s prkýnkem na záchod...mám ale výhodu, když je taťka doma,vysazuje rád).
A ještě mi tak napadlo...není to vyhrožování a dotazování pro Ninušku moc složitý? My totiž jí vezmem, posadíme a přikážeme: Čůrej!

Anonymní řekl(a)...

Tusko, obcas k Vam nakouknu. Co pise Sikorka zni rozumne. Nina asi bude lepe rozumet kratkym, jedno- nebo nekolikaslovnym prikazum. Mozna by pomohl na zachode i nejaky barevny obrazek pokud ma neco rada a vydrzi pozornost. Anebo fixovat zachod treba s hranim nejake pisnicky/znelky. Jako kdyz zazni znelka vecernicku, a vi se co bude. Vysazovat na zachod v urcitych intervalech. Neprodavaji se nejake detske nastavce, aby to pro ni bylo pohodlne? Ze Vam tecou nervy.... docela obdivuju co zvladate, je to velky napor. To ze na ni obcas houknete nebo date najevo ze se zlobite je v poradku, pomuze ji to vybudovat si hranice. Jeste me napadlo, papirove pleny drzi vlhkost, takze kdyz se pocura, asi to neciti. Co to zkusit s latkovymi? To by bylo mokre a treba by ji to i trosku studilo. Jarka

Tuška řekl(a)...

Holky, já už tohle téma čůrání tady (spíš na minulým blogu) rozebírám po několikátý. A už je opravdu vše vyzkoušeno. Já mám pocit, že už nikdo nic novýho nevymyslí ... :o(

Na záchodě se jí nelíbí, myslím, že se v té výšce bojí, i když má redukci a pod nohama step.
Obrázky ji nezajímají vůbec, při nočníkovní jí zpívám oblíbenou písničku a různě u toho tleskáme rukama, aby měla zábavu, taky ji škrábu po zádech, což má ráda a docela vydrží.

Nina celkově vydrží už na nočníku sedět docela dlouho, jen se tam prostě nechce vyčůrat, pokud se jí nechce opravdu hodně. Pak je schopná vstát a vyloženě zatlačit, aby vytlačila pár kapek, které by pleskly o zem.

Měla jsem období, kdy jsme ji nechávala jen v kalhotkách, právě kvůli tomu, aby cítila mokro. Bohužel, Nina si v tom libuje, mokro jí nevadí :o( , akorát jsme měli začůraný celý byt.

Já na Ninu mluvím krátce. Posadím a řeknu číííí a střídám to se slovem čůrej. Během sezení na nočníku to zopakuju několikrát (mnohokrát). Ve chvíli, kdy mi začnou téct nervy, mluvím v souvětích :o)

Ale celkově, já to prostě nedokážu úplně na ni mluvit jednoslovně.
Probírala jsem to i s naší spec. pedagožkou i s Janou Babtie z HANDLU, obě jsou i pro delší větičky, dvou, tříslovný, které se ale opakují stále stejně nebo podobně.
Já s ní musím mluvit trochu normálně, protože nikoho jinýho na popovídání nemám, celý dny jsme furt spolu samy.
Takže jestli tím brzdím její vývoj, tak se holt nedá nic dělat :o)

Tuška řekl(a)...

Jo, co se týče velikosti nočníku, taky přemejšlím, jak to budem dělat dál. Máme dva. Jeden jej jí už fakt malej, i když i do něj se někdy zadaří.
Druhý je dost veliký, sedí se jí v něm zatím pohodlně ... ale jak dlouho. Nina roste rychle, tipuju to na půl roku, masimálně na rok a pak nevím. Stejně bude muset na ten záchod, nakonec :o)

Anonymní řekl(a)...

Tuško, taky takové situace zažíváme... Myslím, že Nina není ještě zralá a dokud nebude, tak to prostě nepůjde... Ty jsi udělala maximum a myslím, že vymyslet se už nic nedá... Dobře je, že vydrží sedět... znám děti s autismem, které se wc přímo bojí, takže je tam nikdo nedostane... Nevím přesně, jak to chodí u dětí s MR, ale jedna známá říkala, že její dcera s těžkou MR to zvládla v deseti...

Nám se teď začalo dařit, Martinovi začaly vadit plenky... a tím, že mi vede ruku i oznámí, že se mu chce... Kdyby tohle nepřišlo, bylo by to jen o tom, jestli se trefím... Ale dokonalé to ještě zdaleka není a kakání nezvládá. Ale už si to uvědomuje a hned příjde, abych ho přebalila... To uvědomění je zásadní, pak už to jde mnohem lépe... Jak někde psali, když dítě ještě nemluví, pozná se to na tom, že třeba přešlapuje nebo si tam sahá, krčí kolínka... a to je ta pravá doba začít vysazovat.

Netrap se, to příjde!!! A přeju pevné nervy, všichni je potřebujem a všem nám to občas ujede a děti sprdneme, i když oni ani neví proč... Já teda určitě.... Míša

Dana řekl(a)...

Ahoj Luci, chápu,chápu,chápu...!!! Stydím se za to, ale bohužel se mi to taky stává. Někdy už nemám nervy a vypěním. Pak je mi to tak strašně líto, omlouvám se Bětušce,ale vím, že už to nenapravím...ach jo. Mě to brávalo zvláště když zadržovala kakání a měnila jsem plenu po 15 min celý den - fakt po třech dnech jsem pak byla zralá na blázinec. Teď už jsme se naučily to kakání zvládat, ale zase se to přesunulo do jiný oblasti. Bětuška si nechce stále sedat ani na nočník ani na WC - tak jsem to zatím vzdala. Než se s ní prát. Ale uvědomuju si, že už je jí tolik a nechci přebalovat x dalších let. Taky jsme vyzkoušeli možné i nemožné...ale nevím si rady, prostě nevím.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Lucko,přidávám se k předešlým maminkám,ani nevíš,jak Ti rozumím,někdy na Kubíka umím taky pěkně ječet,pak je mi ho líto.vím,že on za nic nemůže ,že nezlobí schválně,...a nakonec jdu brečet s ním.Někdy je to fakt krize,a to je chvíle,kdy utíkám k internetu a hledám Vaše stránky a stránky dalších dětiček,musím říci ,že to vědomí,že v tom nejsem sama mi moc pomáhá,100x díky všem maminkám,které najdou čas a chuť se o své zážitky podělit s ostatními rodiči!Jinak k té komunikaci -také se snažím o maximální stručnost,jedno-dvě slova,výrazně vyslovuji,klíčové slovo několikrát zopakuji,pak chci ,aby opakoval Kuba-většinou pleskne nějaký patvar,aby měl pokoj,už jsem zpozorovala,že někdy tímto vyjadřováním budím větší pozornost,než můj autistický syn,ale je fakt,že jedině takto rozumí,co se po něm chce a pár slovíček nám zase přibylo.Lucko,držím Vám palce,určitě se plínek zbavíte a zatím přejeme pěkný zbytek léta!Jarka

Lucie Pokorná řekl(a)...

Lucko,mám to taky stejné,vždycky vypěním a u mě je to ještě horší,že někdy i plácnu,Justy pak lítostivě brečí a je hrozně smutná,ale v tu chvíli mi příjde,že si v tom libuju a chci aby byla smutná,no hrozná matka...Pak se jí se slzama v očích omlouvám,když spinká jako andílek:-(
S nočníkem asi nemá cenu radit na každého pusobí jiné metoooody...U nás se to přes prázdniny hodně zlepšilo,nechávám bez plen 10x za den vytírám louže všecko mám počůrané, včetne sedačky,koberečků,ale jinak máme všude dlažbu,takže mám venku pořád kýbl s mopem a jen vytírám,peru,čistím už dva měsíce v kuse,ale úspěch tu je,Justy už plínku nechce max na noc a když někam jde jí,ji vnutím jinak ji nechce a tak 5-6 za den se do nočníku zadaří a začala si i dost"říkat" (šahá si do rozkroku,utíká,schovává se)posadím na nočník řeknu čurů,vstane posadím znovu a když zase vstane už obleču,se slovy "né aby ses počůrala to by bylo baci,baci"....Ted už většinou nedělá to ,že by stoupla a počůrala se jinde,nebo vedle nočníku,už to chápe a když se jí chce, tak se opravdu vyčurá,nehoda je vždy, když ji zapomeneme vysadit nebo nesledujeme jak si "říká"...Když se počurá do kalhot,sama si je sundá i s ponožkama:-)
Moje jediná rada je: Za všech okolností prostě vydržet a nedávat plínu,fakt to nese ovoce,nechci předbíhat ale doufám,že do vánoc jsme definitivně bez plen...
Vydržet,vydržet,vydržet....držím palce a nevzdávej to....

Unknown řekl(a)...

Já se dlouho držím, ustojím kde co, ale pak se to sečte a bouchnu kvůli úplné prkotině.To se potom na mě doma dívají jako na šílence:-)
U nás to bylo tak, že jsem se mohla rozkrájet a nic. Prostě Jára na to nebyl zralý. Pak, až po 5. roce se přestal počůrávat ze dne na den bez mého přičinění. Nejspíš mu dozrála CNS. Jára na tom byl podobně jako Ninuška. Stál, čůral si na nohy a vůbec to nevnímal. Pokakal se a bylo mu to jedno. Necítil nepohodlí ani potřebu. Proto u nás vysazování nepomohlo.
Moc přeju, ať se u vás odplenkování brzy podaří. Ale když ne, nevadí. Neboj, povede se to jindy. Jak už psal někdo přede mnou, děti s MR mají všechno trochu opožděné.

Tuška řekl(a)...

Jojo, chápu, že to zákonitě musí přijít dýl, když je údajně na úrovni roka. To je jasný jako facka, ale stejně někdy vypěním.
Někdy mi totiž úplně připadá, že mi to dělá naschvál :o)

Zrovna dneska ... zadařilo se, i když měla 2 záchvaty - jeden ráno před 6 a druhej večer ve 3/4 na 7 a po něm do půl osmý spala. Pak se vzbudila, šli jsme si dát jogurt s lékama ne epi a pak už se dobejvala do koupelny.
Tak jsem ji zavolala do pokojíčku, abych ji svlékla, že se půjdem mýt.
Předtím jsem ji ještě posadila na nočník. Seděla, seděla ... zvedla se a nic. Tak jsem ji tam zase usadila a říkala: "Čůrej, čůrej, dělej číííííí." No a najednou ona zatlačila (bylo to vidět na bříšku) a už vesele čůrala :o)
Potom následoval velkej aplaus, spláchnutí obsahu nočníku - což ji moc nezajímá.

Nechápu, že někdy to zvládne a jindy ne. Podle mě přesně ví, co po ní chci, co tam má dělat.
Jen se jí holt vždyky nechce :o)

Mircalla řekl(a)...

Ahoj, holky. :-) Tady (opět) maminka dvou zdravých holčiček. Zažívám v podstatě totéž, ty moje dvě obludy jsou taky vzpurné a když si postaví hlavu, nehnu s nimi. To, co Ti dělá Ninuška, to přesně mi teď dělá moje mladší holčička. Všichni kolem (hlavně mí rodiče) do mě hučí, že už je dost stará, aby šla na nočník/redukci, ale já vím, že její čas teprve přijde, protože DĚLÁ PŘESNĚ TO, CO NINUŠKA. :-))) Strašně se jí líbí vyčůrat se na lino, akorát u toho na mě volá: "už to teče, hurá hurá jupí." A začne to rozstřikovat nožkama. :-( Takže já naprsto souhlasím s holkama viz výše - Ninušky čas přijde. Já si s tou starší počkala trošinku déle, než jak to měly její vrstevnice, a zatímco ony se to učily několik týdnů a i pak byly s plenou na noc, moje kobližnice se to naučila ze dne na den prostou větou: Leontýnko, sundám Ti plínku a už budeš chodit jako maminka na prkýnko, ano? - A bylo to. Vydrž, Lucinko, aspoň nevyjdeš z přebalovacího cviku na případné další děťátko.

Tuška řekl(a)...

No tak tos mě potěšila, Mircallo :o) Super!!! Však já vydržím, ono taky nic jinýho nezbývá, jiná možnost není (bohužel) :o)

To je pěkná potvůrka, ta tvoje dceruška, chachá! A nic si z toho nědělej, hlavně že to komentuje, ale ty si asi tak moc neděláš, viď?

Mircalla řekl(a)...

No jasnačka. Já sem právěže ráda koukám, protože jsou si ty naše holky tak podobný! Možná, že se to může zdát neznalým situace jako nesmysl, ale jsou to prostě stejný DĚTI. :-) Jasný, Tvoje je možná tak "zaoříškovaná", ale jinak jsou stejný. Ony mají svou hlavu, umí se vztekat, leckdy se "vypnou" a nevnímají... no a my jsme zase jejich maminky, které tím chováním umí ty naše obludy dovést do stavu nepříčetnosti. :-))) Může se Ti to občas zdát s Ninuškou děsný, všechno Tě štve... ale jsme na tom podobně. Každá si holt žijeme tu svou situaci, máme tu svou mez, co ještě vydržíme, a co už nám působí hroucení (a kdy pak nastupují naši "majitelé a živitelé" :-)), ale někdy, když mě starší přestane vnímat a mladší hamtá v čůránkách, mám taky chuť vystřelit je na oběžnou dráhu a sebe zastlat do postele. :-)))

Anonymní řekl(a)...

Ahoj holky,

já můžu jen přidat, co fungovalo u nás - v okamžiku, kdy začla čurat na zem, tak rychle posadit na nočník a pokud dopadlo pár kapek ještě do nočníku tak chválit :-) A ještě jsem pouštěla v koupelně vodu.Markéta

Evina řekl(a)...

Ahoj, Tušti, holky!
A jak já občas ječím, to si nepřejte vědět. Vetšinou večer, když už po celém dni mám nervy napjaté jako strunu. Když se ráno probudím, umiňuji si, jak se dětem omluvím, ale než na to dojde, většinou mne zas tak vytočí, že to na to vůbec nedojde. :-))

Jana a Šíša řekl(a)...

Ahoj Lucko, já zatím neječím, protože nevysazuju. Se Štěpku jsme zatím ve fázi, že když se pokaká, říkám nahlas "EE Štěpa udělal EE". Dřív utíkal pryč, ale teď jsem ho začala pořádně vychvalovat za pokakání do plíny a už za mnou chodí, když se pokákne sám a sahá si na plínku, že je tam EE. Tak mám radost, že aspoň občas zahlásí. Je to běh na dlouhou trať, ale oni se to naučí i Šíša i Ninuška, držím nám všem palce.:-)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Lucko, tady Dewey,
šmarja, jak ty mi mluvíš z duše :-)
Matýskovi je 5 a taky má plíny. Když mu je sundám, bude čůrat kamkoli. Bobek zvládá(m) do nočníku: on si neřekne, ale já odchytím ten pravý čas a když ho tam zabavím, tak to udělá a já to nemusím uklízet z plíny (dost podstatná motivace pro mě).
Myslím, že kdybych to postavila jako boj o život, že se to musí naučit, tak už jsem pár let mrtvá. Já jsem rezignovala. Jak píše Monika, jemu je to fuk, ani se nekoukne třeba na nohy, že čůrá, a být v mokru nebo pokakanej mu nijak výrazně nevadí.
Kdybych si myslela, že ho to naučím, tak budu jen ještě vystresovanější a zničenější. Stejně jako jsem si myslela, že ho odnaučím mlátit dvířkama od trouby :-/ On VÍ, že to nesmí, ale v nestřeženém okamžiku prostě jde a udělá to. A nedokážu ho hlídat 24hodin denně. Když pak vidí, že se blížím, dělá, jako by to neudělal. Často už na pokraji sil na něj křičím nebo ho plesknu přes zadek: najde ani tolik o to, že to udělal, ale že to udělal pomilionté a já nemám možnost to změnit, něco ovlivnit.
Takže, hodně sil: a zkus to brát jinak: prostě tvoje dítě bude mít plíny, ty ji budeš vodit na nočník co nejčastějš a třeba se časem chytí :-)
Dewey

Silvie řekl(a)...

Ahoj Luci, je uplne normalni, ze jsi na inusku obcas "hnusna", ja byvam taky na obe deti. Proste je toho moc a nervy mame jen jedny. Co se nocnikovani tyka, myslim si, ze Ninuska jeste neni zrala, kdyz je vyvojove na jeden rok. Zdrave deti si zacinaji uvedomovat potrebu od 18.ti mesicu. Tak nevim ci si timto vysazovanim nenicis jen nervy. U nas je prebalovani na 100% jen na me. Taky Tomimu rikam, ze ho nehodlam prebalovat do dospelosti, ale ja u nej citim, ze se to snad jednou nauci. :-) Tak drzim pesti, ale ja bych jeste pockala.

Andrea řekl(a)...

Já už ebudu opakovat, co holky..jen je fakt, že vypění každý...a pak mi to mrzí...nedokáži to někdy zvládnout. a to mám děti zdrvý..

Amelie řekl(a)...

My nočník zatím taky neřešíme, tedy manžel nadává, babičky nadávají, ale nejde to...jenda si na noočník ani nesedne. Tak pevně doufám, že do školy s plenou nepůjde...a i když jo, tak svět se nezboří. Ted mám radost, když mi občas řekne, že už má EE v plínce, ale většinou je mu to jedno. Klidně jde pokakaný i spát. Bude líp.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...