Našla jsem text, který mě chytnul za srdce.
A to tak, že jsem si ho přidala k sobě na blog jako další stránku, ale odkaz na něj najde v menu každý také hned nad hodinami :o)
Vše o tom co, proč a jak, je tam už vypsáno, takže klikněte a ... vítejte v Holandsku.
"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)
8 komentářů:
Celý život se toužím podívat do Holandska, vážně, nekecám. A pak je
ště do Dánska, mám proto všechny předpoklady. :-))
Luci, text sedí - už ho delší dobu znám a je to fakt dobrý příměr. Četla jsem i blog maminky Sáry a Jakuba a musím říct, že jejich situace - je prostě neuvěřitelná a hrozivá a pro mě nepředstavitelná. Je tak statečná a já si pěkně sypu popel na hlavu. Protože nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být hůř...že?
Blog mamky Sárinky a Kubíčka som čítala tiež... V prvom momente mi to prišlo neuveriteľné. Tragédia je v tom, že je to až príliš pravda... :-(
Meggie
souhlasím..nevěřila bych že e to prostě možné...
Ano, já nemám slov k jejich příběhu ...
I já jsem četla(příběh Sárinky a Kubíka)...a také nevím,co říct...
Kéž by pro ně našli lék.
Tušti, text o "Holandsku" se mi moc líbil, když jsem si pak ale přečetla příběh Sáry a Kubíka, došlo mi, že můj komentář je absolutně nepatřičný. Tak tedy: Tohle si vůbec nedovedu představit, je zkrátka Holandsko a Holandsko. Tím bych chtěla vyjádřit obdiv vám všem, které máte postižené děti bez definitivní diagnozy a tápete, co dál. My má si postiženou neslyšící dceru, ale s jasným konceptem, co bude dál, a prakticky se stále zlepšuje. A to je opravdu rozdíl, a tak vám držím palce všem, a jsem ráda, že píšete.
Text mě moc zaujal, blog Sárinky a Kubíka ještě více...život je někdy strašně, strašně těžkej :(
Okomentovat