Všechno má svůj rub i líc (87)

O líci jsme se tady navykřikovala v poslední době dost a dost - Ninuška šikulka papá chleba sama!, Ninuška šikulka papá jogurt lžičkou SKORO sama!, Ninuška šikulka začala papat teplé jídlo!, Ninuška ukazuje svojí pusou, kde mám pusu, nos a oko já! Třikrát hurá!
Abych si ten líc nekazila, jaksi jsem se pozapomněla zmínit, že i u nás existuje jakýsi (Ninuščin) rub. Pokud jsem se o něm zmínila, tak jen tak letmo, aby se neřeklo, radosti převažovaly nad starostmi. Bohužel, starosti dostoupily svého vrcholu, kdy mi tečou slzy po tváři - nevím, jestli to jsou slzy vzteku nebo lítosti nad sebou samou. Musím to nějak řešit, jenže nevím jak.
Prosííííím, poraďte, co mám dělat, kdo to zažil, říkejte, co s tím!

A o co jde?

Všechno to začalo pomalu a nenápadně, že to nebylo hodno toho, abych o tom psala. Vlastně ani nevím přesně, kdy se to objevilo, ale myslím, že někdy po Novém roce. Ninuška se žačala v noci dost budit za účelem pití. Když už nám na polici zase stály tři hrnky s čajem na noc a k ránu jsem ještě běžela pro další, udělala jsem to, co se mi už dvakrát osvědčilo. Dala jsem jí do hrnku místo čaje vodu, ta jí moc nejede, a tak jsem čekala, že i tentokrát postupně bude pít míň a míň, až to ustane.

Jenže teď jsem to nějak nezvládla. Nina začala hrozně řvát a vztekat se, že málem zbořila panelák. Já jsem navíc dostala strach, že se moc rozkouká a neusne, protože se nechtěla a nechtěla uložit ke spánku, furt si sedala a koukala potmě na polici, kde měl být čaj! Tak jsem vyměkla a došla jí pro něj.

Asi to byla chyba ... teď již to vím. Rozrostlo se nám to totiž do monstrózních rozměrů. Nebudu vás zahlcovat podrobnostmi, zkrátka jsme skončili tak, že na noc připravuju konvici s litrem čaje, který Nina přes noc vypije. S tím samozřejmě souvisí častá výměna plen, na dobu, kdy měla jednu plenku za noc sentimentálně vzpomínám, protože teď spotřebuje tři  a hned ráno to máme tipťop na další výměnu.
Dále to znamená, že se začne probouzet tak kolem jedné hodiny, zpočátku pije po hodině, pak po půl a asi tak od 4 hodin se budí po 10 až 15 minutách a pije a pije. Jak já vypadám ráno, asi je každému jasné.
Navíc tím, jak se nažbluňďá přes noc, přes den nemá vůbec potřebu pít a začíná až tak kolem třetí odpoledne a to jen trochu. Vždyť ta hlavní noční dávkal ji teprvě čeká, že?

Její noční pití v posledních týdnech začalo přerůstat v mírné noční ponocování, kdy ne a ne zabrat po jedné z pitných nočních přestávek, začíná si pak stoupat na posteli a slézat z ní. Našla si takové pěkné místo k nočnímu oddechu. Protože přes den stojí tisíckrát ve vaně a špekuluje nad odpadem, patrně jí přišlo fajn, že by po tisící první a druhý či třetí mohla navštívit vanu i v noci.

Takže z ložnice štráduje rovnou ke koupelně, křičí jak na lesy, rve za kliku, až ji já, už vynervená a vystresovaná, do té vany dám (sama tam nevleze, je vysoká ... ta vana). Už takové dva tři týdny (možná víc, já už nevím ... začínám ztrácet pojem o čase) téměř každou noc stojí Nina několikrát ve vaně a tiše si ji prohlíží, já buď čekám na židličce v chodbě nebo klimbám na posteli ležíc na peřině, abych neusnula tvrdě, protože bez peřiny je  mi zima. Když má Ninda dost - to je tak za 5, 10 minut, zakřičí, já vyskočím a vyndám ji. Většinou pak po kratším či delším přemlouvání usne. A tak se to děje někdy znovu a znovu.

Minulý týden byla trochu nemocná (já taky), nic moc, jen malá teplotka a první dva dny kýchala a šla jí rýma. Pak kýchání i rýma ustaly a jen se mi zdála občas teplejší. Z důvodu prevence záchvatů, jsem jí podávala nurofen, aby teplota klesla. Před dvěma dny se mi zdála už úplně fit.
Jenže do toho jí zase po delší době přišla zácpa, dva dny nekakala, já si toho všimla až ten druhý den, protože vůbec netlačila, jindy má nucení, ale nejde to, tentokrát ne. Lactulosu jsem jí podala, ale vypila ji s čajem až v noci a už jí asi bolelo i bříško, takže se v posteli hrozně válela sem a tam a pravděpodobně zácpa mohla za mou dodneška nejpříšernější noc v našem společném životě.

Od jedné do pěti ráno jsme pochodovaly po bytě, chvíli vana, chvíli obývák, chvíli ložnice, vždy usnula na 10 minut, ve chvíli, kdy jsem začínala zabírat já, sebou trhla a začala vylézat. Manžel měl jít druhý den na dřevo s mým taťkou a bráchou, tak se chtěl vyspat, tudíž mi nepomohl. Stejně jsme mu tam pořád svítily. Já už byla tak nešťastná, že jsem normálně bulela v obýváku do polštáře. Už dopředu jsem se bála další noci. V pět ráno Nina zabrala a spaly jsme do osmi. Ale stejně mezitím i pila a pořád se vrtěla.

Noc ze včerejška na dnešek byla trochu klidnější, protože se nám podařilo přes den, aby se vykakala, chudák, ani to nebudu popisovat.
Ve vaně byla asi dvakrát (nevím to přesně, protože se jí dost ujímal manžel), pila, ale vcelku usínala, jen od nějakých čtyř hodin už dost vstávala a pak s ní po šesté manžel vylezl úplně ven. Prý pak ještě usnula v obýváku a spala až do osmi. Mě nechali do devíti, to jsem byla ráda!

Dnes je ale nějaká divná, úplně skleslá, celý celičký den prospala, nechce vůbec jíst, což je u ní velmi neobvyklé. Kouká jako "čerstvě vyvoraná myš". Určitě není ve své kůži. Den předtím jsem to přičítala zácpě, ale dnes by měla být fit ... a ono ne. Při myšlence na noc se mi ježí chlupy na těle, vzhledem k tomu, že 90% dne prospala, což není úplně normální ani při jejím ponocování, se mi to jeví tak, že bude celou noc vzhůru!

Ještě jsem zapomněla dodat, že s usínáním nemá vůbec žádný problém. Usnula by každý den klidně už v osm, ale my se snažíme ji držet "při životě", nedávat jí dudlíka apsoň do devíti, pokud možno i déle, aby se začala déle budit. Jenže ona si prostě lehá na gauč a klidně i bez dudlíka si usíná, jak chce, nikoho se neptá, totéž dělá přes den v poslední době.

Tak nevím, jak se tohle dá dlouho vydržet. Já mám pocit, že jsem na pokraji fungování ... a to musím dvakrát týdně jít do práce, což je pro mě teď nepředstavitelná zátěž. Navíc jsem si přípravy do školy dělala vždy až večer, když Nina usnula, třeba do půlnoci. Teď mám strach být takhle dlouho vzhůru, ale kde mám ten čas vyšetřit, když s ní neudělám nic? Její pospávání přes den mi nepomůže, buď si zdřímnu s ní, nebo potřebuju taky udělat něco jiného v domácnosti, nehledě na to, že ona mě stále vyžaduje a chodí za mnou a nejradši by mi spala na klíně nebo v posteli, ale se mnou kolem krku.

Jak to tak píšu, vypadá řešení strašně jednoduše, vypadá to, že nás má pěkně ochočené ... ale já vůbec nevím, jak se to stalo! Prostě najednou tu taková situace je ... a já nevím, jak ji řešit!

A navíc ... pořád mi v hlavě bliká myšlenka - není i ta její nespavost jedním z "pozitivních" účinků vysazování dávek Topamaxu? Co když předtím tak pěkně spala, protože byla utlumená? Co když má normálně potřebu spánku menší???

Rozhodla jsem se, že zítra půjdu k lékařce, třeba ji napadne i jiná souvislost. Ať se na ni podívá, není fit už přes týden, do toho ty hrozné noce a neméně děsné dny ...

Poradí někdo něco, než se úplně zblázním?