"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

9. listopadu 2010

"Sdílená péče"

Na blogu jedné Rett maminky jsem zjistila, že v Anglii existuje jedna velice zajímavá sociální služba, o které jsem dosud nikdy nikde neslyšela. Je nazývána "shared care", což jsem si přeložila jako "sdílená" nebo možná "společná péče".

O co se jedná?

Jde o službu, kterou zprostředkovává sociální pracovník rodině s postiženým dítětem. Zřejmě ani tam to není úplně samozřejmá věc, svou roli hraje i štěstí. Hned vysvětlím.
Sociální pracovník(nice) vyhledává pro rodinu s hendikepovaným dítětem jinou místní rodinu, která by byla ochotná jim s dítětem pravidelně krátkodobě pomáhat. Na příklad jednou, dvakrát za měsíc pohlídat dítě na jeden, dva dny za účelem dát rodině příležitost dělat něco trošku odlišného a neřešit soustavně speciální potřeby svého dítěte.

Je to činnost založená na dobrovolnosti a není zřejmě placená. Tedy, rodina s postiženým dítětem neplatí nic a rodina pečující nedostává asi taky nic, nebo jen nějaký symbolický peníz od úřadů za nějaké minimální výlohy, to jsem úplně přesně nepochopila. Štěstí má rodina tehdy, když se nějaká jiná vhodná rodina ochotná pomáhat sežene.
Jde o to, že tato služba se finančně nedá srovnat s poměrně drahou respitní službou (péčí), poskytovanou za stejným účelem, ale pro rodiny často nad rámec jejich možností.

Rodina holčičky Amy, která trpí Rett syndromem, měla to štěstí, že se jejich sociální pracovnici, k samotnému jejímu údivu, podařilo sehnat rodinu extrémě brzy (během týdnů, jinak to prý bývá záležitost měsíců i let).
Rodiny se už jednou sešly na krátkou seznamovací návštěvu v domě Amyných rodičů. Příště je čeká posezení u druhé rodiny, v jejich domě. Nejprve půjde o krátké návštěvy, které se možná, když vše půjde dobře, časem prodlouží. A vypadá to, že si padly do oka, a co je důležité, hlavně pečovatelská rodinka padla do oka Amy a naopak :o)

Tato konkrétní pečující rodina (se dvěma náctiletými dcerami) na otázku, proč má o tento dobrovolný závazek zájem, odpověděla, že  uvažovali o tom, že by si vzali dítě do náhradní rodinné péče, ale nakonec se rozhodli pro tento způsob pomoci, který nepředstavuje přeci jen péči o další dítě na plný úvazek.

Amyna maminka je samozřejmě trochu nervózní z toho, jak se to vše zvládne, jak pečovatelská rodina, tak hlavně Amy a v neposlední řadě i ona sama a jejich rodina.
Ale na vzájemné zvykání a budování důvěry mají spoustu času a já jim přeju, ať jim tento způsob odlehčení přinese potřebný relax, nové zážitky s jejich první zdravou dcerkou a nové přátelství s pečovatelskou rodinou.  

10 komentářů:

Sikorka řekl(a)...

Lucko, tohle je děsně zajímavý článek.
Vlastně všichni si vyzkouší něco úplně jiného než to, na co jsou zvyklí.

I když u nás ve vsi nám to v menší míře(odpoledne)funguje se sousedkou(maminou Elišky). Taky když je třeba tak si pohlídáme...a jo, pohlídá(a vždycky mi pohlídala)holky obě.
No a já jí občas hlídám všechny tři:-).
No a taky si hlídáme se ségrou. Ta je ovšem chudák v nevýhodě...má jenom jednoho:-).

Tuška řekl(a)...

To je právě to, mně už taky hlídaly kamarádky, když jsem šla třeba na pohřeb, nebo když mi vybouchlo hlídání, když jsem měla jít do práce (babi byla nemocná), a jinak mi hlídají naši, babička, ale vždy, když o něco jde, když mám nějakou jinou povinnost - musím do práce, přijde mi holka na angličtinu, musím na úřad.
A navíc se hídá jen vždy, když není manžel doma, když má odpolední. Když doma je, tak hlídá samozřejmě on.

Ale tady jde asi o něco jiného, asi o to, aby manželé - rodiče taky mohli být někdy "v klidu" pohromadě, buď sami, nebo třeba s ostatními dětmi, které někdy možná mohou mít pocit, že jsou trošku odstrčené.

Jde o péči pravidelnou a dítě prostě na den zmizí z domova. A ta nová rodina se stále zdokonaluje v péči o něj. A tím, že je to třeba jen jednou, dvakrát do měsíce, se na něj těší a připravují si, jak ho zabaví.

Mně se to taky moc líbí.

Je pravděpodobné, že se to asi vždycky nepovede, že třeba dítě nedokáže překonat odloučení od rodičů, ale když se to povede, musí to být super pro všechny zúčastněné. :o)

Na takovéhle oficiální služby v sociální sféře si ale asi u nás zatím budem muset počkat.

Lucie Pokorná řekl(a)...

Luci,to je moc zajímavé a moc se mi to líbí,myslím,že je to super nápad a opravdu je to potřeba,hlavně si myslím,že to musí bavit obě rodiny tu co dítě hlídá určitě ,protože jestli jsou třeba už starší a mají velké děti,tak se třeba i nudí a jsou zřejmě rádi a na dítě se těší a připravují si program a rodiče si alespoň odpočinou a také je to pro ně prospěšné atd...fakt super,škoda,že to není u nás...no:-)

Anonymní řekl(a)...

Fakt zajímavý projekt. A jak vlastně jednoduchý!! Je vidět, že "ve světě" jsou v této oblasti popředu. Je dobře, žes o shared care ve svém blogu napsala. Třeba to někoho inspiruje... a třeba i u nás se to ujme. Renata

Unknown řekl(a)...

Taky se mi to líbí, umím si představit, že když se vybere správná rodina, krásně to šlape k oustranné spokojenosti. Ale zajímalo by mě, jak mají ověřenou tu dobrovolnickou rodinu...My si bereme děti na hostitelku, což je něco podobného, jen s dětmi z DD a museli jsme projít psychotesty, sociálním i majetkovým šetřením. Neumím si představit, že by bez toho sociální pracovnice rodiny spárovala... Co kdyby se něco v té době přihodilo? Já osobně bych taky jen tak někomu Járu nesvěřila...Respitní péče je přeci jen (alespoň si myslím) v tomhle směru zajištěná.

Amelie řekl(a)...

Nápad se mi mooc líbí. Taky bych potřebovala občas se Jeníčka na chvilku zbavit a věnovat se sobě nebo holkám. Takhle není čas na nic...

Tuška řekl(a)...

Moniko, já tyhle podrobnosti nevím, maminka o nich v tomto článku nepsala, kouknu se, jestli někdy dřív o tom nepadla řeč.
Ale myslím si, že když je to oficiálně přes sociálku, že to nebude vše ponecháno náhodě a určitě nějaké prověření ta rodina podstoupit musí. Už když chtěli původně dítě domů, myslím, že takto na ně asi soc. pracovnice narazila, možná na jiném oddělení stejného úřadu ... ale to jsou samozřejmě jen mé dohady.

Oproti respitní péči tu vidím výhodu nejen ve finanční náročnosti, ale i v tom, že tato péče je oapkující se, pravidelaná a že dítě má možnost si na pečovatele postupně zvykat a opačně. že děcko prostě nehlídá pokaždé někdo jiný.

To je super, že berete děti na hostitelku, mmch, kdybych nečetla knížku od D. Zezulové "Domov je místo, odkud tě nevyhodí", tak vůbec nevím, co to je!!! :o)

Ani já bych Ninu nedala jen tak někomu! Psala jsem té mamince, že ji chápu, že je z toho nervozní, i když si rodiny padly do oka, protože já jsem nervózni i tehdy, když mi ji hlídá deší dobu moje mamka :o)

Evina K. řekl(a)...

Tušti, je to opravdu zajímavé a věřím, že to může fungovat, pokud si rodiny padnou do oka.

MMCH: Navrhuji ti střídavou péči, vyměním ráda na pár dnů v měsíci ty své dva za Ninušku. :-))) To víš, nic není zadarmo. :-))))))

Tuška řekl(a)...

Dík, Evi ... ale já nechci dvě děti za jedno!!! :o)
Radši se sejdem a budem si hlídat dohromady tři :o)

Aya řekl(a)...

Taky jsem překvapená a moc se mi to líbí. Fakt.
Přesně jak píše Tuška. Mně hrozně chybí ta možnost někam vypálit jen tak s manželem. Ono víc než postižení F. nás brzdí ten počet všech dětí, ale pevně doufám, že s jejich věkem se to upraví a my si budem moci skáknout do kina aniž by nám je museli hlídat hasiči. :o)
JInak nesdílím vaše obavy a klidně bych F. půjčila na hlídání komukoli. Chce někdo? Já už jsem i uvažovala, že bych ho třeba dávala na hlídání za trest nějakým delikventům... by si třeba příště rozmysleli, zda budou krást, prodávat drogy či jinak škodit. :oP
...ehm...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...