Shrnutí výsledků je pod anketou, zde v článku :o)
Přemýšlím často o svém nedávném článku
Integrace a inkluzívní vzdělávání a o vašich komentářích. Také o tom, co si o tom všem myslí třeba ostatní, kteří se diskuze nezúčastnili.
Jaký na to asi mají lidé názor? Myslí si, že je to dobrá věc a stojí za to ji prosazovat? Nebo mají pocit, že ač je ta myšlenka dobrá, u nás to prostě nepůjde, nejsou pro to podmínky, vůle, peníze ... atd., a tak nemá cenu se ani snažit. Nebo se to třeba někomu nelíbí z mnoha důvodů vůbec.
Jako matku dítěte se speciálními potřebami, které má opravdu těžké hendikepy, ale i jako učitelku mě toto téma opravdu zajímá. A proto vás prosím,
zúčastněte se ankety, kterou tímto vyvěšuji.
Pokud nevíte, o co jde, přečtěte si prosím výše zmiňovaný text, případně i kometáře, jsou inspirující pro PRO i PROTI :o) Klidně vynechte při četbě ukázky z legislativy a zkuste se nad tím zamyslet.
Co na to říkáte? Můžete si vybrat nějakou odpověď v nabízené anketě?
Jestli vás někoho napadne ještě nějaká jiná, vhodná, zásadní, klidně ji napiště do komentu, mohu ji eventuelně přidat.
Hlasovat můžete jen jednou, opakovaně to nelze, takže třeba chvíli počkejte, pokud si nejste jisti, třeba se tam ještě během dne objeví pro vás přijatelnější varianta odpovědi.
Můžete ale "zaškrtnout" odpovědí více. Myslím, že to není na škodu. Samozřejmě, nejlépe jen jednu, ale ta možnost tu prostě je - abyste věděli :o)
Vyvěšuji anketu na postranní panel.
Těším se a jsem zvědavá, co se z toho vykulí!
BlueBoard.cz
Na této stránce je také anketa. Zde je odkaz:
http://hlasov.at/kc7r
--------------------------------------------------------------
Výsledky hlasování:
Ankety o "vhodnosti a možnosti inkluze u nás" se k úterý 21. 6. 2011 zúčastnilo hlasováním 54 lidí. Jedním z nich jsem byla i já :o)
Určitý problém objektivity vidím v tom, že jsem dala možnost zaškrtnout více odpovědí (sice při jedné možnosti hlasování z jednoho počítače). Takže finální počet všech vložených hlasů je 70! Tedy o 16 hlasů více než hlasujících. To znamená, že zřejmě 16 lidí hlasovalo pro dvě odpovědi. Ale možná někdo hlasoval i pro 3 či více :o)
Některé odpovědi se téměř nabízejí ke společnému hlasování. Podle mého názoru se nejčastěji hlasovaly dohromady odpovědi 1 a 4, potom možná 2 a 7. Ale to jsou jen moje úvahy :o)
Z čeho mám ale největší radost, je to, že otázky 5 (Tahle myšlenka se mi nelíbí, ať to zůstane tak, jak to je. Postiženým více vyhovuje určité oddělení od běžné populace.) a 6 (Naprostý nesmysl.) skončily s počtem hlasů nula!!!
Ve své podstatě z ankety vyplývá, že rodičům (a všem ostatním hlasujícím) se myšlenka inkluzívního prostředí líbí a mnoho z nich v ní vidí přínos. Problém už pak samozřejmě dost lidí shledává ve její realizaci, celkem 13%.
Pro 9% hlasujících je to (u nás) úplná utopie, přestože sama myšlenka je dobrá.
Dalších 9% hlasujících považuje toto prostředí za vhodné (důležitost setkávání postožených a zdravých lidí), ale sami cítí, že by s tímto mělo právě jejich (pravděpodobně hendikepované) dítě z různých důvodů problém.
70% hlasů je jednoznačně pro inkluzi, ale jak říkám, zrovna toto číslo je podle mě nepřesné, protože je odvozené ze dvou odpovědí, které podle mého soudu byly často hlasovány jedním člověkem společně :o)
Ale i tak mám radost z výsledků :o)
Podle mě je prostě důležité to, aby si lidé - rodiče mohli vybrat, co je pro jejich dítě nejvhodnější - zda zařazení do běžné školy, ať už formou individuální integrace nebo skupinové, samozřejmě za předpokladu kvalitních odborníků, nebo zařazení do školy speciální.
Důležitá ale je ta možnost volby, která v sobě však nese připravenost škol a podporu od státu. Ale hlavně asi chuť, odvahu, aktivitu a pochopení na všech stranách :o)
Děkuji vám všem za účast v anketě!!!
Tuška
18 komentářů:
Skvělá anketa, jsem zvědavá na výsledky. :-)
Já jen tak mimo anketu... zrovna včera jsem šla dceru přihlásti do umělecké školy, na hru na klávesy.. Moje dcera má lehký handicap v motorice, tak jsem to chtěla pojmout něco jako terapii pro ni, nejsem si jistá, jak moc jí to půjde..?? A je zvláštní, že i tady jsem si připadala, jakože žádám o něco co není standartní... Ony se dělají talentové zkoušky, ale když je málo zájemců, příjmou všechny, myslím.. A když jsem se tak nad tím zamyslela, dříve to bylo chápáno jako škola pro nadané, ale proč by to nemělo být pro všechny..?? Není to taky segregace..? Nadaní se třeba stanou umělci a ti ostatní to můžou mít třeba jen jako koníček a pro některé to může být zase terapie.. Míša
Vždyť ani jiná možnost, jak dát dítě učit hrát na hudební nástroj není.. kromě soukromých učitelů..
No jo, Míšo, to je fakt ... z každýho nebude virtuoz, že? Ale pojmout hru na nástroj jako terapii ... mně se to líbí.
Schválně se zeptám svojí tety, ona je učitelka hry na klavír na zdejší uměl. škole, jak se na to dívají u nich a jak konkrétně ona.
... My jsme taková učitelská rodina, víš? :o)))
Milá Lucie,
Váš příběh sleduji již dlouho. Sleduji i příběhy jiných maminek postižených dětí. Chovám k Vám všem velkou úctu a respekt. Skláním se před Vámi a moc Vám všem držím palce. Sama mám to obrovské štěstí, že zatím mám děti relativně v pořádku – narodily se zdravé.
Mám dva kluky 16 a 10 let. Ale k věci. Nejsem žádný odborník, na psychologii, jsem naprostý laik - berte tedy můj názor – který bude pro Vás třeba místy nepřijatelný – jako pouhou ojedinělou zkušenost. O problematice vzájemné integrace dětí jsem velmi přemýšlela, když chodil můj mladší syn do školky. Byli rozděleni do tříd – podle věku – jak je to běžné. Poslední rok jeho školní docházky ale přišla nová paní ředitelka a zavedla systém Montessori – mimo jiné to znamená - promíchat do třídy děti různých věkových kategorií od nejmenších po největší. I tak se stalo, že můj syn – tehdy již šestiletý (šel do školy od 7 – je rozený na podzim) se ocitl ve třídě s malými dětmi, které mu neodpovídaly ani zájmy ani prostě ničím – měl vedle sebe jediného svého vrstevníka, se kterým si mohl hrát – tzv. na své úrovni…. Jelikož pro syna znamená kamarádství extrémě mnoho – velice rád si hraje s kamarády , stále za nimi utíká – byl poslední rok školky pro nás dost smutný, obtížný --- nebo nevím, jak to mám nazvat. Ten jediný chlapeček ve třídě mu prostě nestačil – byl také určitým způsobem opožděný a prostě nevyhovoval ke kamarádění (ostatní vrstevníci, kteří byli přiřazeni do té třídy a synovi by vyhovovali, byli sice zapsáni, avšak školku navštěvovali jen zřídka). Všichni ostatní kamarádi (kterých měl syn mnoho) zůstali v jiných třídách – kontakty se částečně přetrhaly. Nechtělo se mu do školky, chodil tam poslední rok nerad – i když předchozí roky do školky chodil rád a vždy se těšil na kamarády. V metodě Montessori vidím určitou - i když vzdálenou paralelu – integrace postižených dětí do kolektivu zdravých. Takže můj názor je následující:
Naprosto NEJSEM PROTI integraci dětí postižených mezi děti zdravé, ALE integrace MUSÍ být provedena CITLIVĚ a s VELKOU OBEZŘETNOSTÍ. Pro zdravé děti je určitě přínosné, když vidí, že život není jen růžový, že někdo potřebuje pomoci a on mu pomůže…Je to určitě velký CITOVÝ vklad….Ale musí to být provedeno tak, že ve skupině je mnohem více zdravých dětí než těch postižených a ještě je třeba správně rozvrstvit typy postižení. To si myslím že je zásadní – pečlivě vše prokombinovat a zvážit (třeba 10 dětí zdravých a 3 postižené). A to proto že - malé dítě se vyvíjí každou vteřinou je velmi, velmi CITLIVÉ na změny kolem sebe. Je - dle mého názoru - velmi individuální, jak které dítě psychicky zpracuje nové dění kolem sebe. Tedy třeba dění, kdy jsou kolem něj vrstevníci, kteří se nacházejí – co se týče běžných dovedností - prostě jinde. Některé dítě vytrvá a nestagnuje, některé dítě ovšem může začít stagnovat ve vývoji atd. Je to prostě vše věcí organizace a důkladného zvážení a promyšlení celé věci….
Omlouvám se za rozvláčné povídání – kratší to nešlo :-).
Pokud se Vám můj příspěvek bude zdát zcela „ujetý“, tak ho smázněte :-) - protože já, k Vám maminkám začarovaných dětí, budu vzhlížet vždy s úctou a pokorou.
Mnoho zdaru
Jana
Milá Jano,
Za prvé jste mě potěšila, že ač matka zdravých dětí, chodíte nejen na můj blog :o) za to veliké díky!!!
Za druhé:
Úplně chápu vaše rozčarování z nastalé situace ve školce.
U nás ve školce, kam půjde Ninuška od září s asistentkou, také funguje tento systém - promíchání dětí různých věkových kategorií - už dávno.
Osobně si myslím, že to je systém dobrý, ale máte naprostou pravdu v tom, že se musí dělat (stejně jako integrace) s citem.
Pokud jsou mezi malinkými tříleťáčky nejčastěji jen dva předškoláci, kteří si navíc nesednou, tak to samozřejmě není dobře!
A umím si představit, jak vás to jako mamku muselo trápit, když tento krok nové paní ředitelky, který bych jinak objektivně hodnotila jako pozitivní, přispěl k tomu, že se synkovi nechtělo do školky.
V takových věcech prostě musí být i ten subjektivní pohled. Paní ředitelka to určitě myslela dobře, což je jasné asi i vám, ale prostě to byl první rok, který zřejmě plně nevyšel.
Jenže se bohužel dotkl vašeho dítěte. U nás toto třeba funguje skvěle, ale to promíchání věku je rovnoměrné.
Chtěla jsem jen zeptat, mluvila jste o tom tehdy s někým? Pokoušela jste se to řešit? Ona je komunikace ze všech stran určitě hodně důležitá.
Jsem moc ráda, Jano, že jste napsala. Vidíte, ani se nemusí jednat přímo o postižené děti a vyvstávají problémy. A přitom původní myšlenka je určitě dobrá.
Jak jsem pochopila, dle inkluzívních idejí, by měl existovat na školách tým lidí, který by dbal na to, aby došlo k co nejhladšímu začlenění integrovaného dítěte do klektivu.
to dnes samozřejmě neexistuje.
Dnes hodí dítě i školu (třídu, vedení, třídního) do vody a plavej ... ale to je často problém!
Mrzí mě, že jste si tímto museli projít. Já sama jsem zvědavá, jak Nina obstojí od září v běžné MŠ s asistentkou. Snad to půjde ... ale to víte, stát se může všechno.
Doufám, že dnes je synek již v "pohodě" na ZŠ!!!
Hezký den,
také čtu ráda občas tento blog,asi 2 krát jsem něco malého napsala a toto téma mě zaujalo.Mám chlapečka narozeného o 3 měsíce dříve,má menší problémy,ale jinak je chytrý,takže půjde do běžné školy.Ale k té integraci.Syn byl v předškolní třídě,kde nám moc nesedla pí.uč.tak jsem se byla podívat v jiné přípravce na jiné škole.Bylo mi řečeno,že je tam integrován chlapeček s asistentkou,což mi samozřejmě vůbec nevadilo.Naopak jsem byla ráda,že by se syn naučil pomáhat slabším a viděl by,že se dá kamarádit i s postiženými dětmi.Ovšem háček byl v tom,že chlapeček byl integrovaný z důvodu nezvladatelného chování a agresi.Mohla jsem tam dopoledne sedět a sledovat výuku a hry.A moc mě to nepotěšilo.Asistentka tam nebyla stále,měla jinou práci,takže děti tam byly převážně s pí.uč.Chlapeček byl opravdu divoký,nezvladatelný a výuku velmi rušil.Navíc,kdykoliv měl možnost,něco škodolibého udělal nějákému dítěti.Tu ho praštil,tu šťouchl,dalšímu podrazil nohy.Paní učitelka byla moc fajn,ale stále ho sledovat nestíhala a ani se to asi nedá.Takže děti neměly vůbec klid na nějákou práci.Syn potřebuje klidné prostředí,je trochu hyperaktivní,tak si neumím představit,jak by na něj neustále rušení a bouchání působilo.Navíc není vůbec agresivní,tak by mu šťouchance asi nevracel.
Syna jsem do té třídy nedala a pokud by byl ve třídě takový spolužák,asi bych ho dle situace zapsala jinam.
Toť pohled z druhé strany:)
Lucko,
zajímavé. Osobně si ale myslím, že anketa není objektivní :o)
Kdyby se totiž udělala mezi normální populací, kde je rodičů postižených dětí jen mizivé procento, jsem si jistá, že by dopadla úplně jinak. Možná, že hodně lidí řekne - ano, jsem pro integraci (ale jen když to integrované dítě nebude chodit do třídy s tím mým dítětem). Protože každopádně, třídu to ovlivní, děti to ovlivní, možná i svých způsobem v něčem omezí.
Kdyby většinový názor v populaci byl "pro integraci" nemohlo by to teď být u nás tak špatné.
Chci o tom taky teď něco napsat, protože jsem s dětmi právě v období, kdy se snažím upíchnout oba - Jindru do školky a Ríšu do školy.
Jojo, Jano, je to jasný, že to tady je hlavně mezi námi rodiči dětí s nějakým postižením.
Ale to bylo jasné dopředu. Mě docela zajímalo, jak si tahle myšlenka stojí právě mezi nimi (námi).
Proto mi docela zvedl výsledek náladu, klidně to mohlo dopadnout jinak i tady mezi námi :o)
A taky jsem už slyšela, viděla a koneckonců i tady maminky (zdravých dětí) psaly o ne zcela povedené integraci, která byla víceméně na škodu pro třídu jako celek a tím pádem určitě i pro samotné integrované dítě. K čemuž může dojít podle mě velice snadno.
A to je právě jedna z věcí, na kterou bych se ráda zeptala někoho kompetentního, se zkušeností, třeba právě na té konferenci, která se chstá na listopad. Jak se toto řeší, aby ve finále integrované dítě nebylo "na obtíž". Protože to bych třeba jako matka teda nesla hodně těžce. Na druhou stranu dokážu pochopit, že některé projevy a reakce dítěte můžou ostatním vadit ... takže co s tím, jak se to řeší???
Jistě je to velmi individuální, ale "bodl" by nějaký úspěšně vyřešený příklad z praxe :o)
Maminko předčasně narozeného chlapečka, právě jsem o těchto problémech psala výše a taky nad tím přemýšlím, jak to řešit. Nevím ... Třeba tady mi přijde, že asistentka měla být více přítomná, zjevně byla potřeba ... ale tohle těžko ohodnotím.
Je mi jasné, že jste to myslela jako příklad, že integrace může negativně ovlivnit třídu, což je určitě nežádoucí. Integrace by měla být prospěšná všem zúčastněným.
Jak říkám, určitě se na podobné problémy zeptám, snad k tomu budu mít příležitost. A pak dám vědět :o)
Dobrý den Lucko, Jano, Míšo a všichni co čtete tento blog. Taky jsem matkou zdravého dítěte (tedy s největší pravděpodobností, nikdy nevíte co se vynoří...) a čtu jak tento, Lucčin blog, tak čtu Žlababu a občas nakouknu i k Justýnce a na další blogy. Všechny vás velice obdivuji a velice vám fandím.
Pokaždé, když k některé z vás zavítám, přemýšlím, jak by se vám dalo pomoci.Peněz moc nemám, takže střediska rané péče pro vás nezachráním, v politice taky nedělám... Tak jsem si zatím alesoň koupila Janinu knihu, ještě nepřišla, ale už se na ní těším :). Nicméně k věci, ráda zveřejním Lucčin článek o inkluzi včetně ankety na své zdi na Facebooku a v uzavřené skupině matek zdravých dětí, kterou máme na Facebooku založenou. Pomůže to? Budu vám takové výsledky k něčemu?
A můj názor? Osobně bych uvítala, kdyby se moje dítě mohlo již od školkového věku setkávat s realitou. Kdyby chápalo, že existují i lidé, kteří mají nějaké postižení.
Samozřejmě je důležité, aby integrované děti, byly mezi zdravé integrovatelné. Tzn, aby stupeň vývoje zhruba odpovídal kolektivu, i když ne ve všech kategoriích a byl by třeba rozdílný věk. Dítě, které bude po všech stránkách někde jinde, než ostatní děti ve třídě by beztak bylo z takové integrace jenom nešťastné. Ovšem pokud by integrace byla provedena citlivě, pak mám za to, že pro moje zdravé dítě by to bylo přínosem.
Ještě jsem se zapoměla podepsat a napsat, že přes můj velmi pozitivní názor na rozumnou integraci zdravých a začarovaných dětí jsem hlasovala pro možnost utopie. Je to proto, že si myslím, že většina rodičů zdravých dětí by s tím měla problém, ať už v anketách halsují jakkoliv a veřejně by se k tomu nepřiznali. Málokdo si dokáže uvědomit, že toto se může stát každému z nás, i když nejsme alkoholici, drogově závislí, nebo jakkoliv jinak jiní. Všem přeji krásný den a mnoho sil. Jana
Jano, díky za reakce.
Mám radost z toho, že jsou lidé jako vy :o)
S tím článkem a anketou na facebooku v uzavřené skupině rodičů ... je milé, že to takto chcete "prubnout".
Akorát, já jsem tu anketu ušila na míru spíš rodičům a přátelům postižených dětí.
Mám pocit, že podobná anketa vyloženě pro rodiče zdravých dětí by měla mít trochu jiné otázky, aspoň některé.
Ony totiž vyplynuly z toho mého článku o inkluzi a následných komentářů. Chtěla jsem trochu prozkoumat, jak si tyto myšlenky stojí hlavně mezi rodiči dětí s postižením (kteří chodí ke mě na blog).
Tím chci říct, že si nejsem jistá tím, zda je ankteta úplně správně postavená, obzvlášť pro lidi, kteří se tím třeba dosud nijak zvlášť nezabývali. On každý zná sem tam nějakou tu integraci, někdy více někdy méně povedenou, ale to není inkluze, že ...
Možná ten článek by to mohl trochu přiblížit... Určitě by bylo zajímavé přečíst si názory druhé strany, které nejsou se mnou v "žádném vztahu", ani blogovém :o)
Počítám s tím, že asi nebudou tak pozitivní, jako tady.
No, kdyby se vám do toho, Jano, chtělo, můžete to zkusit. Akorát bych k té anketě asi opravdu připsala, že byla primárně určena pro rodiče postižených dětí, ale pokud mají lidé pocit, že by tam i oni našli odpověď, pak ať klidně zahlasují.
Ale asi by chtělo je požádat, aby si před hlasováním přečetli onen článek, aby měli aspoň představu, o co jde. Ne, že bych je chtěla podceňovat, ale ještě pár dnů před napsáním toho článku jsem já věděla o inkluzi jen to, že toto slovo existuje a že to má něco společného s integrací :o)
Jestli vás přešla chuť, absolutně se nic neděje! A já jen doufám, že vás naše "příběhy" budou bavit i nadále :o)
Jen kdyžtak potom dejte, prosím, vědět, kdyby se někde rozběhla nějaká diskuze
A děkuju za váš zájem!!!
Dobrý den Lucko,
udělám to ráda.
Není probém zveřejnit článek a anketu můžeme upravit pro zdravou, s daným tématem neseznámenou a neosvícenou populaci. I tak si myslím, že řada lidí bude lhát. Málokdo je ochoten se přiznat, že je zabedněnec a kontakt jeho dětí s jakkoliv rodílnými dětmi by mu vadil.
Uvidíme, možnosti odpovědí mě napadají takto:
- Myslím, že je to skvělá myšlenka. Pro moje zdravé děti by bylo brzké setkání s postiženými dětmi přinosem. Alespoň bude lépe chápat, že takoví lidé existují a jak se k nim chovat.
- Cesta je to určitě správná, v praxi si ale nedovedu realizaci představit.
- Osobně by mi nevadilo, kdyby moje děti chodily do třídy s postiženým dítětem, ale myslím, že by to vadilo ostatním rodičům.
- Absolutně ne, nechci aby moje dítě bylo stresováno takovým blízkým setkáním s jakkoliv postiženým dítětem.
Předposlední odpověď je hlavně pro ty, co se nedokážou přiznat, že by jim to vadilo :).
Co myslíte?
Požádám Vás na FB o přátelství, abyste mohla číst reakce mých přátel (pokud budou..) do uzavřené skupiny vás přidat nemohu, ale vše co se tam oddiskutuje Vám přepošlu. A tam si myslím, diskuse bude. Ve skupině je 32 matek malých dětí.
Vaše příběhy mě bavit nepřestanou. Srdce mi buší, vždycky když čtu. Hlavně příspěvky o pokrocích. To jsem tuhle i bulela u článku o vysazování Topomaxu :))). Věřím, že pozitivní vliv trvá !
Mějte se moc krásně. Jana
Jsem známou propagátorkou a fanynkou speciálního školství, proto si dovoluji napsat argumenty proti integraci postižených dětí do tzv."běžných" škol.
Mému synovi je 10 let, je po zánětu mozku na vozíku (kvadruparéza), hůře mluví kvůli ochrnutí mluvidel, má epilepsii a velmi pomalé tempo. Inteligenci má sice normální, ale jeho handicapy jsou obrovské.
Nedokážu si představit, že by chodil (byť s asistentem) do běžné školy. Byl by nešťastný a nic by se nenaučil.Jako chytrý kluk by jistě vnímal svou odlišnost od ostatních dětí (popravdě, toho má dost i v běžném životě mimo školu). Moje zkušenost je navíc taková, že pedagogové ve speciální škole jsou prostě jiní: nevím, zda je to jejich specializovaným vzděláním, charakterem osobnosti (když už se někdo rozhodne být učitelem postižených dětí, tak...) nebo něčím dalším. Vím jenom, že žádná z učitelek ze základní školy mé starší zdravé dcery by v žádném případě nedokázala mít Martínka ve třídě s dalšími 20 dětmi tak, aby jej něčemu naučila.
Ve speciální škole (ZŠ při Jedličkově ústavu) se můj syn naučil číst, psát, počítat, zpívat, zná pár anglických slovíček a vlajky všech zemí světa, je frajer s prací na počítači a hlavně - do školy chodí rád. Nechci říct, že je tam mezi svými. Ale když byl integrován do běžné pražské školky (vynikající školka, fantastické učitelky, milé děti, osobní asistentka jen pro Martina), občas chodil domů s pláčem, že děti zase tancovaly a on ne...
Děti dokáží být kruté. Dokonce i moje dcera, která má postiženého bratra, kdysi používala rovnítko mezi slovy "blbý" a "postižený", aniž by si uvědomovala dopad svých slov.
Moje dítě bude nejspíše jiné celý život. Bude žít ve svém světě, modifikovaném jeho nemocí. Myslím, že absolutně nemá smysl vnucovat mu ten svět náš, který nemá šanci pochopit a stíhat. Já chci, aby byl Martin šťastný.
A ještě je tu jeden aspekt, který je třeba zmínit. Nelze vyloučit, že snaha o integraci postiženého dítěte může být ze strany rodičů někdy obelháváním sebe sama. Moje dítě chodí do běžné školy = mám vlastně "běžné" dítě. Tamto dítě chodí do Jedličkova ústavu = je to postižený chudáček. Tak toto je mi skutečně úplně šumafuk.
Dobrý den Vám všem!
Jsem speciální pedagog, učila jsem na zvláštní škole a teď už dvacátý rok na škole při nemocnici, takže mám obrázek toho, jak jsou na tom děcka ze speciálních škol v porovnání s dětmi integrovanými.
V podstatě je to tak: Když dítě zvládá s pomocí asistenta a všemožných kompenzačních pomůcek to, co jeho spolužáci, je to super zkušenost pro všechny. (Většinou se jedná o děti se smyslovými vadami nebo tělesným handicapem.) Má- li se učit látku podstatně jednodušší, je integrace na škodu pro všechny zúčastněné. Nechť chodí se zdravými spolužáky do Sokola, na výtvarku nebo přírodovědného kroužku, ale na vzdělávání mu dopřejte luxus speciální školy s menším počtem spolužáku, přizpůsobeným rozvrhem a speciálním pedagogem. Bude moci spolupracovat, soutěžit, bude mít spravedlivé jedničky nebo třeba pětky, bude mezi svými....
Nemějte mi tento názor za zlé, je to opravdu tak. Saša
Sašo a Martínkova maminko, myslím, že nejdůležitější na tom, kam zařadí rodiče své dítě ve vzdělávacím procesu, je svobodná volba rodičů a dítěte, pokud se k tomu může také vyjádřit.
Vždycky je asi směrodatná zkušenost rodiny, určitě člověk jde do toho, co se mu osvědčilo, vždycky na prvním místě bude spokojenost dítěte. A proto chápu a beru jako samozřejmé všechny vaše argumenty, nebo lépe řečeno zkušenosti.
Jistě jich máte víc než já, protože Ninušce je teprve pět let a se školstvím jsme zatím do styku moc nepřišli :o)
Jediné, co vím, je, že ve čtyřech letech Ninušku nevzali do speciální třídy MŠ, protože byla na plenách, o rok později, v pěti letech ji přijali do běžné MŠ s pedagogic. asistentem. Na plenách je stále.
Je mi jasné, že integrace do školky se nedá srovnávat s integrací do školy. Navíc docházet do školky Ninuška začne až od září, takže teprve uvidíme, jak se to bude vyvíjet a jaké budou reakce nejen její, ale i jejích "spolužáků" a v neposlední řadě i jejich rodičů.
Nepředpokládám, že bych Ninu chtěla integrovat do běžné třídy ZŠ, to její mentální hendikep nedovolí a já jsem si toho samozřejmě naprosto vědoma. Ale jestli má moje dítě chodit do speciální třídy ve speciální škole, nebo do speciální třídy v základní škole v místě bydliště, se stejnou mírou kvality lidské a materiální, hlasuji pro ZŠ, prostě si myslím, že děti (i postižené)jsou pořád děti a měly by co nejvíce vyrůstat blízko sebe.
A nemám pocit, že bych se obelhávala, že mi dítě chodí do ZŠ, tak je vlastně všechno v pořádku :o)
Já vím dobře, že na toto dnes školství ještě není připraveno, ale do budoucna doufám v jisté změny, které by smýšlení lidí a hlavně pedagogů posunulo dál, tímto směrem.
Opakuji, že je ale důležité, aby si rodiče mohli vybrat, kam umístí své dítě, rozhodně nepředpokládám, že by všechny peciální školy zanikly, ani si nemyslím, že by to bylo správné. Pokud je dítě nešťastné z pobytu se "zdravými" spolužáky ve škole z důvodů, které popsala Martínkova maminka, je určitě vhodnější, aby navštěvovalo jinou školu. Je to prostě vždycky na rodičích a dítěti. A je dobře, že jste si mohli vybrat školu, která je pro Martínka pžijatelnější, kde se cítí lépe.
Já jsem vaše povídání o integraci Martínka a o vašich zkušenostech četla už kdysi na Postižených dětech, takže váš postoj znám a chápu. A vůbec mi nevadí, že vám filozofie inkluze nesedí, stejně vás mám v úctě a jste mi sympatická.
Pokud člověk bude mít na výběr, myslím že nebude nutné, aby se lidi rozdělovali pro svoje rozdílné názory a přístupy :o)
A nakonec všichni uznávají, že dobře provedná integrace je skvělá. Ovšem opačná situace je pro všechny zraňující. Hlavně samozřejmě pro hendikepované dítě a jeho rodiče.
Já nám všem přeju, abychom vždy narazili na pedagogy a lidi, kteří chápou naše dítě, kteří chápou i nás a naše starosti, kteří se umí radovat z úspěchů, byť drobných, a je úplně jedno, na které škole, v které třídě, či v kterém zájmovém kroužu to bude.
oc vás zdravím a děkuji za pěkné stránky. Moc ráda sem chodím a čtu si vaše postřehy, starosti a radosti. Anketu jsem nevyplnila, nevybrala jsem si odpověd. Věřím, že integrace/inkluze je báječná věc, vše prospěšná, ale neměla by být pojímána komplexně. Co se hodí pro jedno dítě se ZP nemusí být vhodné pro druhé. Někdy se stává, že je prosazován názor - integrujeme všechny (je to moderní, jde to v cizině, atd.). Učím ve speciální škole pro děti s kombinovaným postižením a myslím si, že pro mé žáky je docházka do ZŠ speciální vhodnější. V běžné škole si je nedokáži představit. Největší problémy vidím u dětí s MR a přidruženými problémy.
Děkuji za názor. Všechny jsou důležité. L
Okomentovat