Popovídali jsme si my rodiče mezi sebou, děti se proběhly (v našem případě prošly :o) po tělocvičně a pohrály si, individuálně i skupinově jsme diskutovali s Pavlou, naší konzultantkou rané péče, a většina z nás si domluvila termín příští návštěvy.
Nechali jsme si předvést několik znaků od dvou maminek moc šikovných holčiček s Downovým syndromem, které je používají pro vzájemnou komunkaci se svými dívenkami.
Uvažuju o tom, že bych pár vybraných znaků také začala používat, ne proto, že bych čekala, že je Nina bude opakovat, ale proto, že by to mohlo vést k jejímu lepšímu porozumění.
Bylo to prostě úžasné jako vždy před tím a já už se moc těším na příští setkání v prosinci :o)
Škoda jen, že někteří z různých důvodů nemohli dorazit, namátkou Jiřík s maminkou (jsou v lázních) a Sárinka s maminkou. Chyběli jste nám tam!
Na druhou stranu zase přibyly nové tváře, které rozšířily naše řady.
Mimochodem, také musím poděkovat studentce Martině, která se mnou a Ninuškou jela na místo určení, aby trochu pomohla s dětmi. Je fakt, že se s Ninuškou zná nejlépe, protože si s ní chodí jednou týdně "hrát" k nám domů, takže se i tady ponejvíce věnovala Níně ... což mě samozřejmě nevadilo :o)))
Martino, díky a příště zas!
Fotodokumentace:
Ninuška je kliďas, celou dobu se pomalu a rozvážně procházela po tělocvičně. Pokud ovšem způsobně neseděla na židli :o) Málem jsem ji nepoznala!
Maminka váhala, zda fotky vložit, jelikož si na nich připadá trochu jako dobře vykynutý chlebík, který včera napařovala, nakonec si však řekla ale co, bylo to součástí akce, tak se musím obětovat :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat