"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

4. května 2012

Na svatbě (a Nina doma)

V pátek 27. 4.  jsme vycestovali až do Ostravy, abychom se zúčastnili svatby manželovy sestry Marušky. Ta se konala v sobotu. Domů jsme se vrátili v neděli a Ninušku nám hlídala mamka.

Pátek a sobota byly prý v pohodě, Ninuška veselá, prostě paráda. Ze soboty na neděli se Ninda budila celou noc, pořád chtěla jíst a od 4 hodin už ji v posteli nešlo udržet, a tak ji mamka nechala být.
Ninuška si "hrála" v pokojíčku - často nám to dělá taky, že takto brzo vstává. Proto jsem mamce říkala, ať ji nechá, když nebude moc vyvádět - tzn. dupat, skákat a křičet jak na lesy (bydlíme v paneláku, bohužel), ať klidně podřimuje v ložnici, jen ji jde občas zkontrolovat.
Ninuška se kvedlala jako obvykle v křesle, poskakovala po něm zadečkem, chrastila hračkami, rozhazovala oblečení položené na povrchu apod. - zkrátka jako vždy.

Najednou se prý mamka probere a vyděsí ji velké ticho. Běží za ní do pokojíku a vidí, jak tam Nina sedí na křesle, ručičky v klíně, hraje si s nimi a je HROZNĚ vážná.  A taková už prý zůstala celý den, vážná, bez úsměvu, bez radosti. Zřejmě se jí začalo stýskat, zřejmě si uvědomila, že už nás, rodiče, nějak dlouho neviděla. Babička sice dobrý, ale dva dny stačí, třetí den už jí začalo být moooc smutno.

Bylo mi jí strašně líto, když nám to mamka vyprávěla.
Když jsme přijeli - v neděli večer - a Ninda nás uviděla, začala se mírně usmívat, ale moc se k nám nehrnula. Já jsem ji chtěla hned pomuchlat, vrhla jsem se k ní, ale ona s tím svým mírňoučkým úsměvem mě zlehka odstrkovala a mazlit se ještě nechtěla. Musela nám to dát "sežrat", to je jasný. Až po chvíli se nechala vzít do náruče a opusinkovat. A ještě po delší chvíli nám dávala konečně pusinky i ona!

Od toho našeho výletu se jí zase dost pokazil spánek a vstává tu v jednu, tu ve dvě v noci, občas v půl čtvrté, nejdéle spala do půl páté. Vždy se nají a už prostě nezabere. Je to teda děs. Ani přes den nijak zvlášť nespí, maximálně hodinu. Takže si vážně užíváme.

Navíc mě skolila klimatizace. Víkend byl nádherný, ale na cestování je vedro dost nežádoucí. Museli jsme mít v autě puštěnou klimošku, i když tak mírně, jak to šlo. Přesto jsem nafoukala. Už od neděle mi bylo špatně - cítila jsem knedlík v krku. Ten se přes noc změnil v ukrutnou bolest v krku, která trvala 2 dny ve středu ráno bolest ustoupila a začala jsem kašlat a smrkat.Vše se obešlo bez výraznější teploty, ale pod peřinou jsem se i potila.

Vzhledem k tomu, že ve svém stavu nemohu brát žádné léky a vlastně ani nechci, snažila jsem se bolest udolat různými jinými prostředky - kloktala jsem slanou vodu, po ránu jsem pila teplou vodu s citronem, po celý den jsem popíjela teplé čaje s citronem, po ránu jsem v puse převalovala lžičku oleje, co to šlo, a pak jsem si jí oškrábala jazyk, samozřejmě jsem měla zavázaný krk. Než došlo na bramborový obklad, krk povolil. Také jsem skoro nejedla, abych tělo nezatěžovala zbytečným trávením a dala mu prostor pro "boj" s nemocí. Takže to, co jsem splácala na svatbě, jsem krásně ze sebe dostala :o)
Také jsem si párkrát vzala umeboshku (švestička umeboshi), které mám uskladněné v lednici, a které jsou hrozně léčivé - snad úplně na všechno :o) No a i na čaj z lotusu došlo, ten nádherně odhleňuje.

Nevím, zda to všechno nějak zabralo, ale asi jo, bez těchto podpůrných prostředků bych se z toho jistě dostávala mnohem déle. Každopádně dnes ještě trochu posmrkávám, venku si kýchnu a občas zakašlu, ale jinak se cítím už o 1000% lépe. A to jsem byla ve středu i ve čtvrtek v práci, což mi moc nepřidalo.

A svatba? No ta byla samozřejmě skvělá. Sešla se spousta milých lidí, popovídali jsme si s příbuznými, se kterými jsme se už dlouho neviděli, i rodiče z Rumunska přijeli. Prostě to bylo moc fajn. Nevěsta byla NÁDHERNÁ a ženich sympatický a vtipný. Jídla bylo mraky a samé pochoutky, alkohol jsem neřešila, ale byly ho hektolitry, jako na každé pořádné svatbě :o)

Abych přiblížila atmosféru vkládám pár fotek:

Nevěsta, mmch. stejně stará jako já - dokonce na měsíc přesně :o), měla úžasné šaty a vlasy, a taky kytici.
 
U obřadu se nám zarosily oči, paní radní to měla pěkně připravené.


No a tady jsem si dovolila vložit i svoji maličkost - ve skupinkách s příbuznými a taky s tatíkem. 
Docela jsem totiž řešila, co na sebe, protože mi už hned tak něco nesedí - hlavně v pase :o) Nakonec jsem objevila sukni, která mi ještě byla, dokoupila jsem si vršek, ale protože zas bříško ještě nemám tak velké, aby vyplnilo těhu obleček, a já v té plandě vypadala spíš tlustě než těhotně, přepásala jsem ji šátkem ... a bylo to :o)

5 komentářů:

Hana řekl(a)...

Nevesta je opravdu nadherna, ale Vam to taky moc slusi!
Hana

Anonymní řekl(a)...

Hej ženská!!!! Na to, že jsi těhotná jsi hubená! Hubenější než dřív!! Má to na svědomí MB? Zaručeně! Posílám moc pozdravů, Andrea a Tonička a Zuzanka.

Anonymní řekl(a)...

Taky se pridavam ke gratulaci k uzasne postave... slusi !!! P.

Evina K. řekl(a)...

Luci, nevěsta je zkrátka nevěsta. :-) Ale ty nevypadáš ani tlustě ani těhotně. Moc ti to sluší.
Moc pozdravů pro Ninušku

Andrea Benešová řekl(a)...

Já vůbec někde zaspala, že jsi těhotná, lucko..moc gratuluju!!!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...