Zázrak? (121)

Nevím, jak bych jinak nazvala to, co nás potkalo. Taky nevím, jestli je dobrý nápad o tom psát. Na druhou stranu je to tak významné pro Ninu a pro nás, že by to na jejím blogu nemělo chybět. Jen doufám, že zveřejněním pozitivní věci ji nezakřiknu, jak se mi občas stává :o) Pevně věřím, že tentokrát ne!

Prostě se stal zázrak a naše Ninuška v podstatě ze dne na den přestala mít epi záchvaty. Abych byla přesná, snížila se jejich frekvence ze cca 30 denně (zahledění, které ale mělo tendenci se "prodlužovat"), (s diazepamem  z 20) na 0 až 3 denně! Zázrak? Asi jo.

Jak k tomu došlo?

Byla jsem už zoufalá, protože po krátkém zlepšení díky o trochu vylepšenému spánku po odblokování, se záchvatky začaly zase rozjíždět (spánek "celkem" držel). Každým dnem jich bylo víc a víc, až jsme se dostali k číslu cca 30 denně. Přičemž je jasné, že jich při takovém počtu musíte nutně mnoho přehlédnout, protože nejsem u dcery KAŽDOU vteřinu. A čím jich je víc, tím více jich zcela jistě nevidíte. Takže počítám, že jich v reálu měla minimálně ještě o třetinu více, a to už se tedy dostáváme zhruba k číslu 40 záchvatů denně.
Jsou to sice drobné záchvatky, tzv. zahledění neboli absence, trvající pár sekund, ale negativní vliv na mozek, nervovou soustavu, vnímání a chování nemají o to menší.

Opět jsem se objednala do Krče, to bylo někdy počátkem června. Termín mi dali na srpen, zděsila jsem se, co do té doby s Ninou dělat.
Posledních několik dnů jsem na radu neuroložky, ač léky prostě nemám ráda, dávala totiž ráno půlku diazepamu, někdy i odpoledne druhou půlku, aby se prozatím frekvence aspoň trošku utlumila, než v nemocnici nabídnou (snad) nějaké řešení.
Na Ninu - tedy na její chování - poloviční dávka léku neměla na štěstí tlumivý ani opačný efekt, bohužel na záchvaty také ne moc významný. Abych nebyla úplně nevděčná, bylo jich méně, zhruba o 10 denně.
Dokonce stále chodila do školky, kde byla tehdy moc spokojená.

Po vyměnění dalšího mailu, jsem se s paní Dr. Brožovou domluvila, že nám termín posune na 16. července, což už je příští pondělí! Bohužel tam ona nebude, neboť má zrovna 3 týdny dovolenou. A tak si nás přebere nějaký její kolega. No nedá se svítit, byla jsem tehdy ráda, že se tam dostaneme skoro o měsíc dřív.

A teď přijde ten zlom.

Úplnou náhodou - i když, možná to nebyla až taková náhoda, možná to tak mělo být - jsem dostala kontakt na paní z jednoho městečka kousek od nás, která prý dokáže "pročistit" člověka a ulevit mu od problémů. Jedna maminka s velmi těžce postiženou holčičkou (mentálně i fyzicky) za ní jezdí vždy, když už má dcerka mnoho záchvatů, jen křičí a je zoufalá. Paní ji prý vždy "vyčistí", dcera se nádherně zklidní, zlepší se po všech stránkách a mají na dlouho klid.
Toto jsem se tedy dozvěděla, navíc ještě to, že paní pracuje s kyvadlem a dítě u ní nemusí být fyzicky přítomno. Zajímá ji jméno, příjmení, datum narození a problém.

Já jsem osoba, která je nakloněná lecjaké alternativě a nic šmahem neodsuzuji, na každého může působit něco jiného, jde asi také o to, jak a čemu člověk věří.
Tohle mi ovšem připadalo už trošku zvláštní, rozhodně nemohu říct, že bych se na první "poslech" nadchla a bezmezně uvěřila, že toto je to, co nám pomůže.
Ale protože jsem už opravdu nevěděla, co dělat a navíc, 300 korun, které paní za svoji terapii chtěla, mi nepřipadalo až tak moc velká částka, už jsem v životě rozhodně přišla o víc, rozhodla jsem se, že to zkusím.
A něco mezi nebem a zemí existuje přeci zcela jistě ... tak proč nakonec ne?

Domluvily jsme se s paní, že Nindu pročistí i bez mojí přítomnosti, protože se mnou by to bylo až tak za týden, kdy by na mě měla čas, beze mě to mohla udělat ve volné chvíli kdykoliv. Nakonec to provedla ten den v noci - to jsem ale nevěděla.
A tu noc Nina obzvlášť špatně spala, budila se několikrát, vždy jedla, což už nebylo tehdy tak často obvyklé a nakonec vstávala velmi brzo, asi po 4. hodině ranní.

V ten den po pročištění měla Ninuška (ještě tedy s půlkou diazepamu, protože jsem nevěděla, že už je "pročištěná", to jsem se dozvěděla až u ní odpoledne, kdy jsem si jela pro "výsledky") jen 6 záchvatů. Druhý den 7, už bez léku. (Ninuščina klasická antiepileptika jinak podávám samozřejmě dál, to po nás nikdo nechtěl, abychom je vysadili.)
Další dny se záchvaty držely a drží dodnes kolem 2 denně. Někdy žádný, někdy jeden, někdy 3, maximálně jsem napočítala 4. A už jsou to dnes přesně 3 týdny.

Když jsem přijela k paní, předala mi papír popsaný oblastmi, které pročišťovala, které jí zřejmě kyvadélko ukázalo. Moc jsem tomu všemu nerozuměla, a ani mi to nevadilo.
Jestli jsem to dobře pochopila, ona komunikuje skrze kyvadlo s tzv. "Vyšším Já" člověka, což by snad měl být takový "šéf" naší duše - to je prosím moje terminologie! A to jí naznačuje které oblasti z minulých životů, ale i z tohoto, jsou zablokovány negativními, škodlivými energiemi a ty pak jdou přetransformovat na pozitivní. Ufff! Ani snad víc nechci vědět, opravdu nemusím proniknout do všeho :o)

Hledala jsem chvilku i na internetu, pokud by to někoho zajímalo poskytuji odkaz na tuto terapii, ale jak říkám, nijak jsem to "neštudovala", jen tak zběžně prolétla očima a zase stránku zaklapla :o)

Záchvaty zatím opravdu drží, věřím, že budou držet ještě dlouho, spánek se zlepšil zase ještě více, okruh trávení (mimo mnoha jiných) prý také paní pročistila - a Nina v podstatě přestala (až na výjimky) v noci jíst, celkově jí méně a tím i mnohem méně kaká (jen jednou až dvakrát denně z klidně pěti "dávek" za den :o)

Také paní zarazilo, že jí vyšlo, že u Ninušky bude zlepšení o 90% a projeví se HNED. To prý se nestává tak často, většinou je to o méně procent a projevuje se po dnech až týdnech. Prý se na to několikrát ptala, ale vždy jí to vyšlo takto. Ale asi ano, protože to sedí.

Tento týden jsem řešila, zda tedy jet do té Krče, nebo ne, když jsme skoro v pohodě. Volala jsem do nemocnice o radu, jak to vidí oni. Nakonec jsme se dohodli, že když už jsme objednané, tak pojedeme.
Provedou prý nějaké základní vyšetření - eeg, hladiny apod. a na velké vizitě v úterý možná zkonstatují, že je vše v pořádku a nejsou nutné nějaké zásahy. A po třech dnech nás třeba pustí domů.
No ... doufejme, že průběh našeho pobytu bude takto hladký.
Je fakt, že jsme tam už nebyly minimálně 3 roky, a tak prý zase budou mít nějaké aktuálnější podklady pro případnou další návštěvu někdy v budoucnu.

A tak tedy v pondělí jedem ... nevím, jestli o našem "zázraku" budu v nemocnici mluvit :o) , jen nám prosím držte palce, aby nám co nejdéle vydržel!

(A paní můžu samozřejmě kdykoliv zase zavolat :o)