Naše spokojená školačka

Už skoro měsíc a půl chodí Ninuška do školy.

A je tam moc spokojená, je to na ní vidět. Ráno se usmívá, když se oblíkáme, nemá žádný problém. Hezky se nasnídá, sní "léčky" a už se těší, až vyrazíme po schodech. Je to konečně určitý režim a řád. Měla ho už i se školkou, i tam se těšila - myslím, že mezi děti ... a možná i na (poslední) paní asistentku, ale mám pocit, že tady ve škole zažívá mnohem častěji pocit úspěchu a určitě je tu větší pohoda a klid vzhledem k počtu dětí.

Některé fotky jsem už v jiných článcích publikovala, ale dávám je sem znovu, protože jsou ze školy a ta je dnes "tématem dne" :o)

Často ve škole malují a něco tvoří. Neuměla jsem si Ninu u něčeho takového vůbec představit. Pozornost prý udržela opravdu tak na vteřinku, i na fotkách je vidět, že by se této činnosti klidně ráda vzdala, slezla ze židle a radši by koukala, kde co lítá. Postupně se ale začíná lepšit.

 

Nové hračky, nové podněty - jiné než doma ... i to je pro ni super ... ale hlavně děti, samozřejmě. Už ve školce si jich začala všímat, a tak si myslím, že i tady ji děti nějakým způsobem přitahují. Nevím přesně, jak na koho reaguje, jak děti vlastně bere, to zkusím zjistit na rodičáku, ale určitě se tam nějaké vztahy a reakce musí rozvíjet.

Od paní učitelky vím o jedné pěkné historce. Ninuška si prý jeden den oblíbila nějaký modrý kroužek a hrála si s ním. Přišla k ní jiná holčička a kroužek jí vzala a utekla s ním. Jenže Ninuška ten kroužek tak moc chtěla, že holčičku "pronásledovala" a vlezla za ní dokonce až pod stůl, kde jí kroužek konečně uzmula, aby si s ním mohla hrát dál :o)

Hrozně mě to potěšilo, protože Ninda obvykle nejde přes překážky. Jakmile musí kvůli něčemu vyvinout větší úsilí, tak to radši vzdá. A tento kroužek musela asi hrozně moc chtít, když kvůli němu podstoupila takový "boj" :o) Je to fajn, že si ho jen tak nenechala vzít ... a ono to má i další - sociální - aspekty. Třeba časem přehodnotí ten svůj postoj "mouchy snězte si mě" :o)

I když doma s prosazováním si svého velký problém nemá - často si třeba koupání vyřve a vydupe (obzvlášť teď, když nechceme, aby Matýsek dostal z jejích skřeků psotník :o( .

Další z věcí je samostatnost v jídle a v pití. Už jsem se kdesi zmiňovala, že Ninuška se docela obstojně snaží jíst sama rozkrájený chleba na talíři. Kolik ho skončí u ní v břiše a kolik pod stolem a na kalhotách je sice jiná věc, každopádně má pro jídlo - když má hlad - velké zaujetí :o)

Tady už je vidět, že Ninuška při malování a obtiskávání lépe spolupracuje. I paní učitelka říkala, že už pozornost udrží více a že projevuje zájem o to, co dělá. Moc se mi líbí, jak je na fotkách vidět, jak pěkně sleduje práci.

Se školou chodí i na procházky - tady krmí labutě a kachny v parku :o)

A co se samoobsužnosti týče, Ninda trénuje nejen jídlo, ale i pití! A moc se jí daří - tady už je vidět první vlaštovka.

I doma vidím, že se po hrnečku sápe a většinou hezky (pod dohledem) samostatně pije.

Tuhle dokonce tátovi v nestřeženém okamžiku vzala sklenici s pivem a lokla si. Já už viděla jen, jak ji staví zpět na stůl ... ale to pivo z ní bylo cítit, takže si fakt musela cvaknout :o)

A zde je velká premiéra - Ninušce to opravdu jde krásně. Však už za samostatné pití dostala jedničku!!!

To koukáte, co?!