"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

28. srpna 2013

Zpráva o respitním pobytu

Rozhodla jsem se publikovat zprávu o Ninuščině pobytu na "táboře", kterou pro nás sepsaly asistentky, které se o Ninu staraly. Je to o tom, jak to tam zvládala, co tam dělali a jak se Nina zapojovala. Možná by to mohlo někoho zajímat.
Jak jsem už psala minule, Ninda byla poprvé takto bez nás, na podobné akci - v cizím prostředí, s úplně cizími lidmi.
Informace, které jsou ve zprávě jsme více méně věděli, protože jsme na tábor každý večer volali, ale takto pěkně shrnuté je to fajn číst a vidět.

Ráda bych tímto moc poděkovala celému týmu pečovatelů a asistentů, kteří se v Černošíně o naše děti starali! Bylo to super, myslím, že si to Ninda užila dobře  a my doma taky. Příště už snad ani nebudeme tak nervózní :o)  

Myslím si, že pro rodiče postižených dětí je důležité vědět, že tato možnost existuje, že je dobré vědět, že člověk může jednou do roka na pár dnů vypnout a opustit tu rutinu, co prožívá dennodenně. 
Fakt je, že zíráte, kolik volného času najednou máte! Najednou si uvědomíte, kolik času, úsilí a vypětí spotřebujete na celodenní a každodenní péči o své hendikepované dítko.

Myslím si, že by o tomto táboře, i jiných dalších, měli lidé, kteří to potřebují, vědět. Nemyslím si, že je nutné si to "sulcovat" pro sebe, aby pro nás třeba příště zase zbylo místo. Já doufám, že zbude, a kdyby náhodou ne, tak to asi někdo jiný možná bude potřebovat více ...

A tady je ta zmiňovaná zpráva:

ZPRÁVA O RESPITNÍM POBYTU
Nina Tusinovská
Středisko Víteček, Černošín, 12.-16.8. 2013

Pondělí:
Po příjezdu do Střediska byla Ninuška úplně v pohodě. Chviličku ležela na matraci a pak se mazlila s ostatními dětmi a pracovníky. Pak jsme Ninušku uvelebili ve velkém polohovacím kuličkovém polštáři a během chvilky usnula. Vzbudila se cca po 1,5 hod. Po obědě si Nina hrála s hračkami a odpočívala.

Odpoledne jsme jeli na výlet do lesa na palouček u Kosího potoka (kde děláme letní tábory). Společně jsme si hráli, sbírali maliny, byli jsme na procházce a krátce jsme se brouzdali v potoce. Ninuška byla z počátku z výletu nervózní, ale po chviličce si zvykla a byla tam moc spokojená. 

Po návratu bylo sprchování, večeře – pomazánka s chlebem - nejprve nechtěla, ale snědla to déle. Před spaním si Ninuška ještě hrála v denní místnosti, kde kolem desáté usnula – přenesli jsme ji do postele, spala do půl sedmé (v noci se jednou zvedla, ale zase jsme ji položili a spala dál).

Úterý:
Hned po probuzení chtěla Ninuška snídani (rýžová kaše s mrkví), pak byla veselá a hrála si. Dopoledne si Nina hrála s hračkami, prozkoumávala vše, co našla, velmi se jí líbily zvukové hračky. 

Po obědě jsme jeli do lesa na borůvky. Ninuška šla chvíli pěšky a chvíli se vozila ve sportovním vozítku. Nejprve se jí výlet moc nelíbil (asi se bála, že bude muset jít pěšky), ale když zjistila, že se poveze v kočáře, byla moc šťastná. Vození se jí velmi líbilo, povykovala a smála se. V lese jsme sbírali borůvky a ty Ninušce moc chutnaly. Cestu zpět šla pěšky. Byla moc spokojená, kopali jsme do šišek, utíkali jsme a házeli klacíky.

Odpoledne jsme měli vyrábění ze slaného těsta. Ninuška se na nás koukala, houpala se na křesle, občas si šla sáhnout na těsto, pak jsme si obtiskli ruku a nakonec si s těstem i hrála. 

Večer jsme se vysprchovali, navečeřeli a šli spát. Před spaním jsme koukali na Maxipsa Fíka. Pak si šla Ninuška hrát do denní místnosti. Kolem půl jedenácté, kdy usnula, jsme jí přenesli do postele. V noci se nebudila, vstávala před šestou hodinou.

Středa:
Po snídani (jáhly s květákem) se Ninuška houpala v křesle a pak jsme byli venku na procházce. Nina se vezla v kočárku a moc se jí to líbilo. Cestou jsme zpívali, povídali říkanky a zkoumali různé přírodniny. 

Po obědě jsme byli venku na zahradě. Ninuška se houpala na houpačce, skákala na trampolíně a hrála si na pískovišti.

Odpoledne byla Ninuška unavená. Polehávala, polohovali jsme jí v kuličkových polštářích, poslouchali jsme hudbu a relaxovali. Pak jsme si společně hráli. Nejvíce Ninušku bavilo házení s míčem. 

Po večeři jsme šli spát. Nina usnula kolem půl desáté. 
Kolem čtvrté hodiny se Nina, díky povyku jiné holčičky, vzbudila a už nemohla usnout.

Čtvrtek:
Dopoledne byla Ninuška unavená, pospávala a relaxovala. Pak jsme byli venku na pískovišti a trampolíně, tam se jí moc líbilo, až tam nakonec usnula. 

Po obědě jsme byli také na zahradě. Ninuška už byla odpočatá a svěží. Hráli jsme si, byli na houpačce a pískovišti. Jednou plakala, přišla se pomazlit a pak bylo vše zase dobré. 

Zpozorovali jsme 1 velký a asi 2 malé záchvaty. Při tom větším byla Ninuška cca za 15 min. zase v pohodě. 
Večer se koupala, usnula kolem deváté hodiny.

Pátek:
Dnes Ninuška spala bez probouzení do půl šesté. Po snídani se chvíli houpala v křesle a hrála si. 
Dnes byla velmi unavená. S přestávkami na jídlo spala skoro celé dopoledne, ale byla spokojená. 
Po obědě jela domů.

+☼
Ninuška pobyt zvládala výborně. Vůbec jí nevadilo nové prostředí. Byla velmi spokojená a veselá. 
Několikrát plakala, ale po pomazlení se jí znovu vrátila dobrá nálada. 
Ke konci týdne na ní byla znát únava. Často odpočívala a víc přes den spinkala. Velmi hezky se skamarádila s ostatními dětmi a pracovníky.

7 komentářů:

Amelie řekl(a)...

úžasné. Ninuška to zvládla perfektně a vy jste měli trochu času pro sebe, paráda. Je fajn, že podobné pobyty existují a že je někdo, kdo se o naše děti postará.

Zuz řekl(a)...

Myslim ze mali moc dobru aktivitu, mysim ze nas Mathis niekam pojde na buduci rok tiez, aby si aj on odomna oddychnul.
Zuzana

Lucka s Justýnkou řekl(a)...

Luci to zní moc hezky,jen já bych měla hrozný strach ,že by nepoznali na Justýnce ty epizáchvaty :( Já to Justýnce slibovala celé prázdniny letos jak zlobila,že pojede příští rok na tábor,ale právě z těch epi záchvatů bych měla hrůzu :/
Ale moc krásně se to čte jak byla Ninuška šikovná a úplně jak veliká holka :) Fakt nádherný,fakt o tom začnu uvažovat ,příští rok :)

Tuška řekl(a)...

Díky holky. No máme z ní taky radost.

Luci, no a co, že je nepoznají, ty záchvatky. Kdyby byl nějakej velkej, ten poznaj, to je důležitý ... a ty malý, téměř neviditelný. Co naděláš.
Ani já určitě všechny nevidím,ve škole za loňský rok viděly asi 2 nebo 3. Přitom jich má kolem 10 denně, spíš víc.

Takže mně bylo jasný, že všechny neuviděj, ale i kdyby jo, tak co by s tím dělali?
Nic. Ona se zahledí a za chvilku zase pokračuje tam, kde přestala ... takže se s tím nic v tu chvíli stejně dělat nedá!
To já měla strach z jinejch věcí :o)

Anonymní řekl(a)...

Zdravím Lucku, Nindu a vlastně celou rodinku,
ten tábor je úžasná věc. Je fajn, že si můžeš od Ninušky odpočinout a ona se zároveň dostane do jinýho prostředí, může být v kontaktu s ostatníma dětma, provádět některé nevšední či méně časté aktivity a ještě ti vypracují takovouhle skvělou zprávu. Pro zdravý děti nejsou tábory ničím vyjímečným, ale když má člověk nějak handicapované dítě, je to skoro zázrak.:-) Ale na druhou stranu na tom zase nic tak zvláštního nevidím. Můžou nás někteří lidé bombardovat tisícem zpráv o násilí, nemocech atd, ale já vím, že láska k druhým a tím pádem i k sobě samému pořád existuje.:-) A díky za to.:-)
Mimochodem jestli budeš mít čas, chuť a jestli jsi ji ještě nečetla, doporučuju knihu Poselství od protinožců. Moc krásná a pro mne i velmi inspirativní.:-)

Anonymní řekl(a)...

A kdyby to někoho zajímalo, přidávám ještě svůj podpis, na který jsem zapomněla.:-D

Verča

Tuška řekl(a)...

Verčo, je to spíš zázrak než normálka. Teoreticky na tom nic zvláštního není, ale ve skutečnosti je takových pobytů (a navíc za dobrou cenu) jako šafránu, tzn. HROZNĚ málo! A mimo Prahu ještě míň.

Díky za tip na knihu, zkusím se po ní poohlídnout. L

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...