1. setkání klientů rané péče na Plzeňsku

V pátek jsem se zúčastnila srazu rodičů dětí se speciálními potřebami, který zorganizovala naše "teta" z Rané péče Stodůlky, Pavla. Je to úžasná a akční žena, která má spousty užitečných nápadů. Díky ní se rozjelo u nás ve městě i jednání o možnosti zřízení osobní asistence pro děti, jak jsem psala v článku Zmatené obavy a naděje.

Toto setkání iniciovala právě Pavla. Konalo se v Chodské Lhotě, kde jedna super maminka, ochotná a šikovná, zajistila místní zrekonstruovanou, krásnou, čistou a vytopenou sokolovnu. Tam se sešlo napoprvé 6 rodin, příště to bude určitě více, protože někteří nedorazili kvůli nachlazení, Jiřík s mamčou proto, že byli zrovna ten den na psychologickém vyšetření v Praze, které mimochodem dopadlo úplně skvěle!

Ona hodná mamča (shodou okoloností taky Lucie :o) připravila i občerstvení, ale kdybyste to viděli! Něco úžasného - jídlo, pití teplé i studené, bábovka, muffiny, no, měli jsme se úplně královsky :o)
Dohodli jsme se, že se budeme scházet každého čtvrt roku (prozatím, třeba se počet setkání do budoucna i zvýší), že tato sokolovna je k dispozici i nadále, že se prostřednictvím Pavly, případně kohokoliv jiného, kdo by měl dobrý tip, budou při setkáních konat i zajímavé přednášky či diskuze s odborníky, že možná v budoucnu založíme občanské sdružení, abychom byli společně silnější a lépe vybavení na úřednictvo, a možná i něco dalšího, což už si nepamatuju.

Měla jsme z toho opravdu dobrý pocit, myslím, že se to všem líbilo, děti se mohly vyběhat, ale na druhou stranu, se neměly kam ztratit, byly připravené žíněnky, na kterých se mohly válet, míče a další hračky, rodiče mohli posedět, popovídat, seznámit se a nemuseli svoje ratolesti sledovat úplně na 100 procent, stačilo na padesát, protože tělocvična byla fakt bezpečná.

Se mnou tam jela moje babička, jelikož tatík dostal v práci mimořádnou službu. Škoda, byl by jel ... tak snad příště.
Musím vyzdvihnout, že se tam vyskytli dva tatínkové, čehož si cením. Jinak tam s ostatními maminkami byly tety, tchyně a podobně. Celé setkání probíhalo v příjemném, přátelském duchu a já se opravdu těším na další.

Ninuška byla dle mého pozorování VELMI spokojená. Chodila si sem a tam, přicházela se ke mně průběžně jistit, dokonce se trochu družila s lidmi a všechno si pečlivě prohlédla. Pavla si všimla na první pohled, že je akčnější, vnímavější, že sleduje okolí.
Ninuška opravdu chodila k dětem, každé vzala za paži, aby ho zastavila, a prohlédla si ho. To samé udělala někdy i některému dospělému. Já byla úplně v šoku, jak je družná :o)
Úplně bez problémů se zastavila u nějakého dospěláka a začala do něj bimbcat hlavičkou v rámci jejího "kinklání". Samozřejmě, že dost samotařila, to ano, ale nad poměry si všímala lidí!!!

Aby reportáž byla úplná, vkládám sem fotky ze srazu. Nikoho jsem nejmenovala, snad tedy fotky nebudou vadit ... já jsem se totiž nějak nestihla zeptat!

Jsem šťastná, že se něco takového uskutečnilo, konečně jsem poznala i osobně (nejen virtuálně) vícero lidí z mého okolí, kteří mají podobné starosti jako já, doufám, že se příště sejdeme alespoň v tomto počtu!