"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

25. října 2011

Děkujeme za přání :o)

Už před pár dny mi pár lidí přálo pod posledním článkem k svátku a máma ne a ne přidat info o tom, že ani doma na mě nezapomněli!
Sváteček jsme oslavili už v sobotu. Tento den se u nás v příbuzenstvu jeví jako nepříhodnější den, lépe řečeno večer, k oslavám.
Přišli se na mě podívat babička s dědou, maminčin brácha s tetou a ještě maminčina teta se strejdou a bratránkem. Moje prababička tentokrát nemohla, ta se kulturně vyžívala v Plzni v divadle na Straussově Netopýru, ale přišla si popovídat v neděli.

Měla jsem radost, že se tady všichni pěkně sešli. Pouštěli jsme si stará videa z dob maminčina a babiččina dětství a bylo to hrozně dojemné a fajn. Potom už jsem si musela vzít léky, taťka mě vykoupal a oblíknul do pyžámka a já jsem pořád s šátkem na krku, jelikož nejsem pořád úplně fit, usínala na gauči mezi babičkou a dědou.
A vůbec mi to tentokrát nevadilo, že je tam spousta lidí a že mi zabírají moje místo na gauči. Pěkně jsem se mezi ně vmáčkla a museli se smrsknout. Podívejte:
V pondělí, kdy jsem teprve měla opravdu svátek, jsem jela s taťkou a maminkou, která se už nechala uschopnit po tom výronu, na hřbitov za babičkou Ninou, po které se jmenuju. A protože měla taky ten den svátek, nesla jsem jí žlutou kytičku v hezkém plechovém kyblíčku.
Před hrobečekem jsem se i vyfotila a byla jsem ráda, že jsem za ní mohla zajít. Však jsem ji nedávno viděla u našich v televizi, jak vypadala a jaká byla hodná. Jen doufám, že tu kytičku vítr neporazí, protože byla hrozná zima a vichr. Brrrr!
Posted by Picasa
Dostala jsem se ven asi po 12 dnech, co jsem byla doma - nejdřív s teplotou a pak s rýmou a kašlem, který mě drží doteď. Byla to taková rychlovka v autě, ale já jsem byla šťastná, že jsem se dostala z bytu.
Už mě to tam hrozně nebaví a pořád postávám u dveří, že bych jako někam vyrazila, třeba do krámu. Taky to našim furt ukazuju a beru do rukou fotku našeho krámečku ... ale naši to nějak nechápou a pořád říkaj: "Eště ne, Ninuško, eště se ven nepude, eště si nemocná ... "
Ach jo!

8 komentářů:

Monika Zavadilová řekl(a)...

...Tak jěště opozdilci Zavadilci se přidávají k přání všeho nejlepšího a co nejvíce zdraví:-) Pěkná oslava.

Unknown řekl(a)...

I my přejeme opožděně všechno nejlepší:-)Zdá se mi, že Ninuška vyrostla, je už to slečna:-)

Tuška řekl(a)...

Holky, díky!
No, to víš, Moniko, byl to už její 6. svátek! V září jí bylo a 5 a půl! Je to neuvěřitelný, jak to letí!!!

Amelie řekl(a)...

I my opožděně fratulujeme..vše nej nej nej, Ninuško.

Anonymní řekl(a)...

Tak i my, největší opozdilci přejeme Ninušce všechno nejlepší k svátku.

Sikorky

Dana řekl(a)...

Luci, úplně jsem to zazdila - nějak nestíhám číst blogy...Takže ostuda poslední :-)) Milá Ninuško, všechno nejlepší k svátku :-) a brzy se uzdrav! Moc ti to na fotkách sluší. Luci, to to letí, co?

Tuška řekl(a)...

Dano, holky, nic se neděje, nebazíruju na tom, kdo nám popřeje (že by měl jako plus) :o)
Já sama absolutně nestíhám přát lidem a jejich dětem, kterým bych ráda popřála, ale to prostě nejde! To bych musela sedět na netu od rána do večera.

Když někdy někde někomu popřeju, tak je to spíš fakt náhoda, že se k tomu přinatrefím, takže klídek, pohoda, ... předpokládám, že takhe podobně to má každá z nás, čili tohle neřeště!!!

Ale i tak, všem díky moc (i za pozdější) za přáníčko k Ninuščině svátku :o)

Andrea řekl(a)...

taky nestíhám, omluva veliká a Nindě vše nej!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...