Očima asistentky pedagoga (120)

Ninuška v pátek zakončila svou docházku do MŠ, kde mezi zdravými dětmi pobývala se svou asistentkou celý školní rok 2011/2012 (s kratšími či delšími přestávkami - její nemoci, případně, když vypadla asistentka a momentálně nebyl záskok).
Za tu dobu se nám prostřídaly 3 asistentky, jak už jsem tu kdesi psala. Vždy zhruba po 3 měsících. Myslím, že nejšťastnější a nejplodnější období zažila Ninuška s poslední asistentkou Janou. Krásně se sžily a já jsem měla pocit, že Nindu měla teta Jana opravdu ráda.

Rozloučily jsme se kytičkou - jak tetě Janě, tak i paní učitelce Ninuščiny třídy, a také jsme nezapomněly na paní ředitelku, které vděčíme za to, že k integraci vůbec došlo. Neměla to jednoduché, protože 2 asistentky musela z různých důvodů vyměnit, tzn., že hledala vždy další a další. Také jsme měly buď paní na záskok nebo se u Ninušky střídaly jiné paní učitelky, které zrovna měly volno, úplně doma byla Ninda, když už nebyla jiná možnost, protože všechna náhradní řešení selhala. Na štěstí to od ledna bylo jen párkrát.

U druhé asistentky jsme s paní ředitelkou zavedly sešitek, kam každý den stručně zapisovala, co hlavního se dělo a hlavně, jak Nina ten den reagovala. Ani toto "opatření" však nemusí vždy znamenat, že se dozvím to důležité :o(
U tety Jany nebylo najednou třeba psát záznamy každodenní, stihly jsme si to zásadní říct, když jsem pro Ninušku přišla do školky, ale přesto od ní 3 zápisy mám - za každý měsíc jeden.
A protože jsou tak pěkné, ráda se o ně podělím s tím, koho to zajímá.

A ještě jedna věc - velmi oceňuji na školce i to, že ačkoliv jsme poslední dobou bojovali s desítkami epi záchvatů denně, mohla Ninuška do školky chodit dál a ještě nám je asistentka počítala, abych měla přehled a věděla, co zapsat do kalendáříku. Fakt je, že to jsou záchvatky drobné, typu zahledění, ne tedy křečování, které by třeba mohlo děsit ostatní děti.

A teď zpět k milým zápiskům naší asistentky.

Za duben:

Ninuška dává najevo, když chce jíst nebo pít kousnutím do rukávu. Od té doby, co jsme to zpozorovala, už to moc nedělá. Když je svačina a nechce jíst, zkouším to později. To se pak nají, než jdeme ven. Jí moc pěkně a pije z hrnečku.
Je spokojená. Směje se a radostně poskakuje. Pozoruje ve třídě obrázky na zdi. Někdy se mi zadívá do očí, přitulí se ke mně a pomazlí se. Dělá to čím dál častěji.
Hrajeme a zpíváme říkanky PACI PACI a VAŘILA MYŠIČKA KAŠIČKU. Prohlížíme obrázky, které má nafocené. Nejvíce ji zaujme fotografie babičky a dědy na farmě.
Chodíme po schodech. Nahoru jí to jde. dolů zkoušíme. 
Někdy je ospalá, ale nenechávám ji usnout. Snažím se ji zabavit. Hrajeme si společně s dětmi, když v kuchyňce nebo v krámečku (mmch. to prý si Nindu tříleté holčičky berou a hrajou si, že ona je jejich dítě a ony pro ni vaří, potom jí podávají nádobí a Ninda  si ho od nich bere :o)
Prohlíží si hračky, zkouší je brát do ruky. Někdy je unavenější, někdy zase živější, ale je hodná a spokojená.


Za květen:


Ninuška je veselá, směje se. Ráda je mezi dětmi, hrají si s ní a vodí ji za ruku. Sama jim tu ruku podá. Často mě bere okolo krku a mazlí se. Bere do ruky šperk, který mám na krku, ten se jí moc líbí.
Dnes jedna holčička brečela v šatně Ninuška k ní přišla, vzala ji kolem krku a položila si na její rameno hlavičku, jako kdyby ji chtěla utišit.
Má hrozně ráda plyšáky a panenky, ty bere taky kolem krku.
Dnes jsme trénovaly schody. Jde jí to už o moc líp. I dolů chodit se snaží.
Už se nám podařilo třikrát zachytit kakání na toaletě.
Ve třídě se sama houpala na skákacím míči, nedržela jsem ji, jenom jistila. Venku na zahradě se sama houpala na houpacím ptáčkovi. Vůbec jsme ji nedržela, jenom, dávala pozor, aby nespadla.


Za červen:


Když přijde Ninuška do školky, pořád se směje. Pořád má dobrou náladu, jen poslední dva dny ji má takovou střídavou. Jednou se směje  a potom se zase zlobí. Vezmu si ji na sebe a houpu ji a ona se po chvíli uklidní.
Ráda jí. Někdy sní  i kůrku od chleba.
Když jí spadne hračka na zem, sama se pro ni ohne a sebere si ji.
Líbí se jí i na skluzavce. Děti ji mají moc rády. Často okolo ní poskakují a chtějí ji vodit za ruku.

Tak co? Pěkné, že?
Většina z těchto informací jsou pro nás velké úspěchy a pokroky. Zároveň jsme spoustu věcí trénovaly i doma - třeba záchod, schody apod. Ten záchůdek je bohužel opravdu pořád jen o tom, jestli to já vychytám a Nindě se tam zrovna chce sedět :o(
Ale v chůzi po schodech se opravdu hodně zlepšila. Dolů sice chodí přísunem, nestřídá nožičky, ale zato se naučila jít sama bez držení (s tím, že jdu před ní a pořád ji hlídám a jistím, samozřejmě) - jde za mnou. Nahoru nohy sice pěkně střídá, ale zase nechce jít sama, protože si netroufnu jít před ní, aby nespadla, a když jsem za ní, tak se na mě pořád otáčí a a natahuje na mě ruce :o)

Zápisky naší asistentky jsem si často pročítala a vždycky mě pohladily na duši. Ještě že jsme na ni narazili!