"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

14. ledna 2013

2012 - rok změn

Rok 2012 přinesl do života naší rodiny i do života našich nejbližších velké, ba převratné změny. Krom průběžného zhoršování Ninuščina zdravotního stavu - zejména epilepsie a spánku - bohužel - to byl dobrý rok.

Asi je každému jasné, že pro nás byl dobrý hlavně proto, že jsem na přelomu roku 2011 a 2012 přišla do jiného stavu, prožila krásné těhotenství a nezapomenutelný porod (v tom pozitivním smyslu slova) a v polovině září jsem držela v rukou malý uzlíček - nového úžasného člena naší rodiny, našeho miláčka - Matýska.
Změny, které se nás také dotkly, nastaly i v životech našich nejbližších příbuzných.
Mému bratrovi se narodila holčička Klerinka - o 3 a půl měsíce starší než Matýsek, mojí sestřence se narodila také holčička Klárka - o 6 a půl měsíců starší než Matýsek :o) Scházíme se s dětmi a je to radost. Matěj je takový benjamínek, ale já vím, že obě holčičky časem v šikovnosti dožene a taky je jako kluk určitě přeroste :o)

Velké životní události proběhly i v rodině našeho tatíka - obě jeho sestry se vdaly, oběma jsme byli na svatbě, a to v dubnu a v červnu. Starší Maruška dokonce zřejmě těsně před svatbou otěhotněla, takže teď právě každým dnem - co každým dnem, každou hodinou! - očekávají přírůstek - zřejmě holčičku Vanessku. Moc držíme palce! ... :o) než jsem příspěvek dopsala a publikovala, Vanesska přišla na svět - gratulujeme!!!

Co se týče výživy a stravy, celkem jsem se až  na občasné výkyvy (o Vánocích tedy radši pomlčím) držela. Moc jsem se snažila jíst zdravě a vyváženě kvůli Matýskovi (na principech makrobiotiky) - tedy jak v těhotenství, tak i teď v období kojení, obzvlášť proto, že jsem záměrně nebrala žádné těhotenské multivitamíny a jiné preparáty, včetně kyseliny listové a magnesia - což mi vše bylo nabízeno a předepisováno.
Myslím, že jsem to zvládla poměrně dobře, mimi přišlo na svět bez jakékoliv chemické pomoci, nádherné, nepomuchlané, se sametovou tvářičkou, bez  pupínků či vyrážky, a to mu vydrželo dodnes - ťuky ťuk :o) Dokonce jsme zvládli i "větříky", které nás trochu potrápily, aniž bych se musela v jídle nějak zvlášť omezovat, snad kromě dvou týdnů.

Se stravou (asi nejen s ní) souvisí i další změna - lépe řečeno proměna - a to moje :o)
"Najednou", aniž bych o to nějak výrazně usilovala, se mi podařilo zhubnout. Kdo nás čte už delší dobu, ví, že jsem se pokoušela shodit kilogramy nabrané během několika let zkoumání diagnóz naší Ninušky. Když jsem se s jejím stavem tak nějak smířila, zhrozila jsem se a začala se sebou něco dělat.
Nyní je to něco přes 2 a půl roku, co jsem se přihlásila do kurzu STOB! (Stop obezitě), moc mi to tenkrát pomohlo, jak po psychické stránce, tak i po fyzické, zhubla jsem asi šest, sedm kilogramů. Zhruba za rok, během kterého se mi váha pohybovala plus mínus 2 kg, jsem najela na makrobiotiku - o důvodech jsem tu psala už několikrát, každopádně jedním z nich bylo Ninuščino zdraví. Něco malounko jsem ještě uhubla, ale víceméně jsem na váze stála.
Až loni, v období těhotenství jsem najednou paradoxně začala jít dolů. Nejprve jsem během první poloviny těhotenství zhubla 4 kg (a nijak zvlášť nevolno mi nebylo, jen trochu zpočátku), pak jsem je postupně začala nabírat a nakonec jsem v posledních několika týdnech přibrala ještě 3.
Takže celkem to bylo 7 kg, ale oproti tomu, kdy jsem přišla do jiného stavu, jsem v den porodu vážila pouze o ta 3 kila více :o) Dva dny po porodu jsem měla hned o 6 kg méně. (Pro srovnání - v těhotenství s Ninuškou, kdy jsem jedla "racionálně" - jogurty, sýry, celozrnné pečivo, šunku, maso, spoustu ovoce, málo zeleniny, ale sem tam i sladké, samozřejmě - jsem tehdy nabrala 16 kg.)
A padalo to ze mě dál. Začátkem prosince jsem se dostala na váhu o 10 kg méně než před otěhotněním (což mi momentálně zůstává), to znamená zhruba o nějakých 17 kg míň, než když jsem začala se STOBem. Cítím se dobře - aby ne, všechno mi je velké, ale nějak mi to vůbec nevadí :o)
Myslím, že kromě stravy se na tom úbytku mohlo podílet i to, že Matýska poctivě kojím a také to, že vstávám v noci nejen k němu, ale i k Ninušce, která má už více než 2 měsíce zase svoje "noční šichty s pauzou na jídlo", bohužel :o( Pomáhám tak tatíkovi, který už začínal mít z toho nočního strašení depky.

Tím se dostáváme k Nindě.
Je to naše velká holčina, bylo jí loni šest let. Do června navštěvovala běžnou MŠ s asistentkou pedagoga. Věrní čtenáři zřejmě sledovali, jak se věci kolem školky vyvíjely. I to, že se u Nindy prostřídaly 3 asistentky, z čehož ta poslední byla nejlepší.
Myslím, že školka Ninušce dala dost, hlavně to, že se otrkala, že se přestala bát dětí, naopak, že je začala sledovat a vyhledávat. Také konečně její život získal jistý režim a řád aspoň ve všední den, kdy si zvykla, že se ráno vstává a jde se se za dětmi, kde byl také čas rozdělen na hru, vycházku, jídlo apod. Chodila za nimi ráda a já nelituji  její integrace mezi zdravé dětičky.

Od září začala navštěvovat místní speciální školu, konkrétně její přípravnou třídu. Dokonce máme to štěstí, že školní autíčko, které sváží děti z okolních vesnic a měst, nabírá při své cestě ráno před osmou hodinou i Nindu a zase mi ji přiváží lehce po půl dvanácté. Což je pro mě něco naprosto úžasného, obrovská pomoc, protože nemusím ráno chystat obě děti - Ninu a miminko - a jít s nimi počasí nepočasí ven odvést Nindu do školy a před poledny ji znovu vyzvednout.
Ve škole je Nina velmi spokojená, nebojím se říct, že je tam šťastná. Má výborné pedagogy a ve svých spolužácích získala velké kamarády.
Trochu horší je to s jejím zdravím. Samozřejmě mám na mysli epilepsii. V loňském roce se jí změnil charakter záchvatů. Na jaře vymizely její klasické "mlaskací" záchvaty a objevily se nové - zahledění (absence). Už jsem tady o tom psala, že jaro celé prozáchvatovala, denně až 40 zahledění, co jsme viděli.
K tomu se přidaly problémy se spánkem, kdy v stávala v noci, jedla a několik hodin zůstávala vzhůru. Já jsem tenkrát byla těhotná a chodila jsem třikrát týdně do práce, takže to bylo dost náročné. Léky nezabíraly ani na záchvaty, ani na spánek žádné. Zdravá strava na to byla také krátká :o(

Ze zoufalství jsem se tehdy spojila s jednou místní paní, která mi na dálku Ninu "pročistila" a záchvaty téměř okamžitě ustaly a spaní se úplně srovnalo. Vydrželo nám to 4 měsíce. Od října se ale začal zase horšit spánek a od přelomu listopadu, prosince se začaly sporadicky objevovat opět záchvaty v podobě absencí, jejichž počet se denně navyšoval, takže nyní jsme zhruba na 10 až 15 denně (co vidíme).

Co se týče spánku - také se horšil postupně, jednou, dvakrát za týden ponocovala, to se stupňovalo tak, že jednou týdně spala celou noc, ostatní byla vzhůru. Naposledy spala celou noc bez probuzení někdy počátkem prosince (pamatuji si to, protože u nás tehdy byla návštěva z Prahy), od té doby je každou noc vzhůru, někdy straší dlouho, jindy se nají a jde hned spát, někdy vstává dokonce dvakrát ...
Opět jsem se spojila s paní léčitelkou, ale tentokrát byl účinek prakticky mizivý, k žádnému zlepšení, které by stálo za řeč, nedošlo :o(

V šestinedělí jsem nespala s Matýskem v ložnici u tatíka s Ninuškou, ale odestlali jsme si v obýváku, než se nějak sžijeme, abychom je v noci nebudili. Jenže pak začalo Ninuščino noční strašení a my jsme s Matějem už v obýváku zůstali, protože máme s taťkou strach, že by se děti budily navzájem.
S Ninou to máme už tak vymakané, že já večer udělám obilnou kaši, zabalím ji do pokojíčku do dek, připravím plenku pro Ninu kolem krku a lžičku. Nina v noci jí v pokojíčku ve svém kvedlacím křesle, aby za dveřmi obýváku, kde má jídelní židličku, nebudila svým "hejkáním" miminko. Vše tam máme po ruce připravené a minimalizujeme tak její křik z netrpělivosti.
Tak jsem jen zvědavá, jestli ještě budu někdy spát ve své posteli ...

Ninda se určitě zlepšila za poslední rok hodně v porozumění, bohužel slovo pořád ani jedno, ani citoslovce, žádné žvatlání, nic ... jen křik a smích. S ručičkama toho stála moc nenadělá.
Byli jsme teď 2. ledna 2013 skoro po 3 letech na psychologickém vyšetření u Dr. Krejčířové, ještě se o tom zmíním v jiném článku, každopádně Nina zůstává v pásmu těžké mentální retardace, nejvíce pokročila právě v porozumění (15 - 21 měs.) a také trochu v hrubé motorice, ostatní oblasti v podstatě stagnují (úroveň různě - max. do roka), ubylo u ní dost stereotypních pohybů, hlavně rukou.

Celkově je Ninuška většinou poměrně klidná, tichá, milá a hodná. Zlobí nás hlavně v noci. Stále miluje koupání a večer by pro to udělala vše, aby se už šlo, dokonce kvůli tomu i kaká - kakání ... svlékání ... koupání :o)
Bývá bohužel klidná až moc, kouká často jako mumie, dost nepřítomně, chodí potichu po bytě jako zloděj, ani o ní nevíme, často se chce tulit a mazlit, více ještě od té doby, co máme Matýska :o) Párkrát za den se z ničeho nic u ní objeví extrémní veselí, kdy skáče a křičí radostí, směje se nahlas - jen nevíme, co je důvodem. Za chvilku už je zase potichu a schlíplá.

S hračkami si hraje - má v oblibě klíče, stavebnici, plíšky od piva, zalaminované fotky na dveřích, kelímky, občas i nějakého plyšáka apod. Většinou si je přenáší po bytě a okusuje je. Ale jsem ráda, že bere věci do rukou.

Díky škole a spolužákům udělala pokroky - začala trochu sledovat pohádky, pouštíme jí krtečka, včelí medvídky a hlavně Šmouly. Také docela pěkně pije sama z hrnku a jí rozkrájený chléb nebo placky.
Na brášku si už jakžtakž zvykla, má tendenci mu brát jeho hračky a dudlíka, ale poslechne, když řekneme, ať to nechá, že to je Matýskovo :o) Necháváme ji na něj pod dozorem sahat, Matýska Ninuška zajímá a rád se na ni dívá. Péči o ně najednou už docela zvládám. Ne že by nepřišla nikdy horká chvilka, kdy oba řvou hlady, v takových případech čeká Matýsek, Nina má silnější hlas.

Záchod se nám nedaří. I ve škole to s Nindou zkoušejí, ale pere se s nimi a nechce na něm sedět. V posledním roce dost trpí  na opruzeniny pod plenkami. Je to pořád do kola. Stále to hlídáme, ale stačí jednou si nevšimnout a je to hned :o(

Vloni také Ninuška bohužel zhubla. V létě jsme byly v Krči v nemocnici (já v 7. měsíci těhu  :o) 3 dny kvůli epilepsii, jenže to zrovna bylo v době, kdy záchvaty díky léčitelce neměla. Udělalo se jí špatně z mastných bramboráků k večeři a třikrát v noci zvracela. Od té doby skoro přestala jíst na několik týdnů a zhubla 2 kila.
Navíc v létě dost vyrostla, takže z hezké buclaté holčičky zbyla vychrtlá kostřička. Chtělo se mi brečet, když jsem se na ni podívala. Trvalo půl roku, než ta 2 kila zase nabrala. Takže už má zase svých 19 kg. Sice jak vyrostla, už není tolik buclatá, ale ani vychrtlá. Pusinka se jí zase teď ke konci roku zaplnila a bříško už nemá úplně propadlé. Jsem za to moc ráda!

Uvažujeme v poslední době o tom, že Nindě seženeme nějakou asistentku (což tu na malém městě bude docela oříšek), aby s ní dvakrát týdně šla na procházku a třeba ji nakrmila nebo si s ní nějak pohrála. Viděla bych to tak 2 hodiny dvakrát za týden. Nestíhám totiž s Ninuškou chodit pravidelně ven. Jde o to, že buď spí Matýsek nebo Ninuška. Jejich denní režimy se úplně míjejí a teď v zimě je tak brzy tma, že pozdě odpoledne se už jít ven s Ninuškou nedá, protože ona ve tmě a v zimě chodí nerada. Držte nám palce, aby se nám úvahy podařily zrealizovat. Zatím je to stále čirá teorie.

Matýsek je chlapák. Roste jako z vody, už má 7 kilo (ve 4 měsících) (Ninuška měla v roce 8 a půl!!!). Stále cvičíme vojtovku a díky ní mu docela hezky v motorice naskakuje, co má. Dohnal, v čem byl trochu pozadu, sice je drobet hypertonický, ale to neřeším, buď se to ještě srovná, nebo z něj prostě nebude hadí muž, no :o)
Vidím na něm, že vnímá, poslouchá, směje se na nás, rozumí srandě, brouká ... to je pro mě zatím důležité a těším se z toho.
Zatím neočkujeme. Odkládám to na pozdější dobu, snad všechno klapne, jak si představuji.
No a tatík?
Ten se činí. Lítá kolem Niny hlavně. Ninuška si na něj za těch několik měsíců tak zvykla, že se obrací častěji na něj než na mě. Koupe ji téměř výhradně on, povětšinou ji také krmí a dává jí léky, pokud není v práci. Připravuje jí svačinu a pití do školy. Obléká ji, když jdeme ven. Uspává ji a spějí spolu v ložnici, tudíž s ní i v noci vstává a krmí ji. Někdy mu s Nindou pomáhám, hlavně když má ranní směnu a když je slyším - stane se občas, že někdy ani nevím, že už byli vzhůru.
Snažím se děti si také vyměňovat, jednak aby Ninuška neměla pocit, že na ni úplně kašlu a jednak, aby si tatík užil i Matýska.
My dva s taťkou jsme spolu v pohodě, jako jsme dlouho nebyli. Na jaře jsme měli určitý problém či nedorozumění, to jsme ale na štěstí vyřešili a od té doby jsme v klidu. Po narození Matýska ještě víc :o) Doufám, že nám to dlouho vydrží.
Tatík byl u porodu, bylo to fajn. Aspoň si zažil to překvapení z toho, že se nám narodil klouček :o)

Probrala jsem celou rodinu, shrnula více méně uplynulý rok. Ještě bych ráda napsala časem něco o tom, jak se mi vydařilo naplnit můj porodní plán a vůbec pár úvah na téma kolem těhotenství a porodů ... ale to chce samostatný článek. Snad si na něj někdy najdu čas. Vždyť jsem ještě ani nepublikovala ani jednu fotku z Vánoc!!!

Ach jo! Čas, to je to, čeho se mi nejvíc nedostává ... a pak spánek!

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Panejo, to byl ve vasi rodine plodny rok! :-)
Luci, preju vam, at je rok 2013 stejne tak dobry, jako ten lonsky. At Ninusku prestanou trapit zachvaty, at Matysek nadale prospiva, at vam to s tatkou porad klape.
Strasne Ti to slusi, pani, co dokaze 17kg, vypadas uplne jinak! Fotky paradni!
Myshka.

Anonymní řekl(a)...

Ja jsem si rikala, ze jsi nejaka hubena :-)
Matysek jen kvete, je kouzelny :-)
Drzim palecky, at se pro Ninusku podari najit reseni. Masa

Anonymní řekl(a)...

Jste skvělá rodinka.Držte se.

hana.kubikova řekl(a)...

Čéče, málem bych tě nepoznala:-) fakt gratuluju a závidím. Já se na hubnutí chystám, ale zatím o tom jen mluvím. Momentálně řeším zápis. Držte nám palce, rozhodla jsem se pro integraci!:-) teda ještě rok odklad, ale chtěla bych, aby byl Bárt ještě aspon pár let mezi zdravýma dětma. Pokud tohle kladné, půjdu se opít a pak zacnu cvičit:-) vám držím palce, at pokracuje vše dobré a epi a spaní ať se zlepší. Hanka

Hana řekl(a)...

Je to hezke cist takove pozitivni radky o Vas a Vasi rodine, skoda, ze uz to tentokrat s tou lecitelkou nefungovalo. To zhubnuti je samozrejme uzasne. Ja jsem taky po porodu zhubla brzo, i kdyz jsem pribrala 23 kg a to jsem ani nekojila. Stacilo to litani okolo decka a to mam jen jedno. Bohuzel, po 11 letech uz je to o necem jinem, tak mi nezbyva, nez trosinku zavidet.
Drzim palce, at ten letosni rok je zrovna tak dobry jako ten minuly.
Hana

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...