"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

8. dubna 2013

Vliv (mojí) stravy na mě a Matěje i Ninušku

Co mi dala a dává snaha jíst jídlo blížící se principům makrobiotiky (s občasnými úlety) za poslední rok a tři čtvrtě?

(Já a Matěj)
  • Minimálně dobré zdraví, poslední rok už jen málo eliminací (dvakrát eliminace i v těhotenství - bolest a "knedlík" v krku a pocit zahlenění - zvládla jsem je přírodními prostředky, léky jsem už neměla žádné dobré 3 roky), dobrou náladu, dostatek energie zvládnout 2 děti (za velké pomoci taťky) - z toho jedno kojené mimino a jedno nespící postižené, také 2 "relativně" zdravé děti, 20 kilo dole (pravda, prvních 6 bylo ještě se STOBem před skoro 3 lety, ale i udržet je bylo u mě umění), hodně odvahy k novým rozhodnutím (sepsat porodní plán a jít si za ním, neočkovat syna apod.), zbavení se strachů různého druhu, stabilizaci rodiny přes prvotní velké rozbroje kvůli jídlu a vůbec tehdy kvůli všemu, schopnost přetváření života k obrazu svému, spokojenost se sebou samou, růst zbylých tří zubů moudrosti (jeden jsem už měla předtím), aby se mi dobře rozmělňovala celá zrna asi :o), také možná bleskurychlé početí a určitě ...    
  • ... bezproblémové těhotenství a porod, i když jsem nebrala žádné umělé vitamíny a minerály ani magnesium ani kyselinu listovou a jiné podobné preparáty (u Ninušky jsem brala vše a jak to dopadlo :o(  - ne že bych se domnívala, že za jejími potížemi stojí tato léčiva a doplňky stravy, jen tím chci říct, že jejich užívání v jejím vývoji neměly "ten správný" efekt).
    Spíše vyvolávají v těle jen chaotickou energii a zmatek (a nejen v těle, ale i v myšlení, rozhodování a vývoji), protože to nejsou vitamíny a minerály z přirozené stravy, na jejichž správném vstřebávání se podílí spousta faktorů, a jak víme, vše se vším souvisí.
  • Během těhu jsem měla spoustu energie až do poslední chvíle, žádná únava, žádná spavost či naopak nespavost (kromě vynuceného nespaní kvůli Ninuščině ponocování), žádné bolesti zad (kterými jsem u Ninušky trpěla od 7. měsíce), žádné jiné obvyklé zdravotní problémy - ani křeče v nohách, otoky, skoro ani poslíčci (tvrdnutí břicha přicházelo ke konci těhu tak jednou za 2 dny i méně - u Niny často), téměř žádné strije, ač jsem se nemazala (ne že bych nechtěla, ale nějak jsem to s Ninuškou nestíhala :o), hemeroidy jen jednou (u Niny často), a to po zkonzumování masa dvakrát po sobě (to mám doteď, vím, že maso mi "už" nedělá dobře a hned se to takto projeví, ještě jednou to jde, ale pokud ho sním dvakrát po sobě - je to tu ... a dřív to tak nebylo, myslím, že jak se tělo čistí, tak se problém rychleji projeví - eliminuje).
  • Hlavně žádná, ale opravdu žádná zácpa za celé těhotenství!!! To znamená, že jsem svoje tělo a hlavně miminko nezásobovala zbytečnými toxiny z odpadu organismu. Žádné pálení žáhy (u Niny žáha často, zácpa moc ne).
  • S tím nebraním chemie během těhotenství ani během porodu (odmítla jsem veškeré léky a umělé preparáty např. na uspíšení kontrakcí (oxytocin) apod., takže ani na poslední chvíli se k Matějovi snad nic nedostalo :o) a snaha o čistou a "zdravou" stravu (v tabulce potravin z hlediska kvality energií v pásmu zdraví) souvisí určitě i to, že Matýsek ku příkladu neměl a nemá dodnes vůbec žádnou vyrážku, jako mívají obvykle dětičky po porodu, nebo v šestinedělí, případně později (toxoalergický exantém, milia, novorozenecké akné apod. - Něco z toho Nina měla + atopický ekzém).

    Je to zřejmě proto, že miminka vyhazují pokožkou (detoxikují se) chyby maminek ve stravování a léky během těhotenství (mamky se do "plodu" zkrátka čistí) - Matěj byl a je jako z alabastru, žádný pupínek ani seborhoická dermatitida (šupinky ve vlasech, které prý souvisí u kojenců se střevem a játry - když jsou tyto orgány zatížené, šupinky se objeví - ta primární zátěž může být způsobena různě, třeba i lepkem, ale často se prý objevuje třeba po očkování hexavakcínou, kdy dostanou játra hodně zabrat - Nina měla) - podle Dr. Stradelové.

    Doufám, že Matýskovi to vydrží!!!
  • Také jsme se na štěstí nesetkali s moučnivkou, která se dělá někdy dětičkám na jazýčku, dásních apod. ve formě bělavého povlaku. Může se přenést i mamince na prso. Je to vlastně plíseň způsobená kvasinkou z rodu Candida, která se při vhodných podmínkách přemnoží a začne způsobovat potíže. Projít může z úst přes trávicí trakt až ke konečníku miminka.
    U nás zřejmě neměla ty vhodné podmínky (ale ani Nina neměla moučnivku), což je hlavně přísun cukrů - sladkých nápojů, slazených čajů, bonbónů, čokolád, sladkých jídel a džusů a čerstvého (aromatického) ovoce (takže vlastně samé extrémně jinové potraviny :o).
  • Jediné, co jsem u něj zpozorovala, byl ekzémek nahoře na zádíčkách - takové 3 suché začervenalé flíčky. Mléčné výrobky nejím, takže jsem přemýšlela, z čeho by to mohl mít. A protože jsem před Velikonoci držela půst 40 dní (nejedla jsem opravdu žádnou živočišnou potravinu, hlavně ne maso, které si přeci jen občas dám), poslední týden jsem si ho ještě zostřila tím, že jsem úplně vysadila i pečivo. A světe div se!!! - ekzém za 3 dny zmizel!
    Nyní má záda krásně čisťounká a já myslím, že zakopaný pes je v tom lepku, který je v (pečené) mouce mnohem více nestravitelný než ve vařeném celém zrnu - když si totiž dám vařený ječmen (kroupy) nebo oves (i vločky), kde je lepek také, i když ne v takovém množství jako v pšenici nebo žitě, tak se nestane vůbec nic, ani když to jím několik dní po sobě.

    V chlebu a jiných moučných výrobcích
    totiž prý molekuly škrobu obalí molekuly lepku,ten se tím pádem nerozloží v žaludku a putuje v celistvosti do střeva, kde působí problémy tím, že mu narušuje sliznici, způsobuje sníženou imunitu a případně dysbiózu - tedy množení bakterií, z nichž se třeba dětem nafukuje bříško.
    Když se střevo hodně naruší, začnou se do krevního oběhu dostávat celé nestrávené molekuly lepku - tady se může už dostavit imunitní reakce ve smyslu alergické nebo i autoagrese, jako je celiakie, ale může se to stát i základem pro kloubní nebo nervové onemocnění.
    (Tolik k lepku od Dr. Strnadelové - to jsem nevyzkoumala já :o)

    Mimo jiné mouka (ať pečená nebo vařená) zahleňuje organismus podobně jako mléko, takže stejně není vhodná pro každodenní používání.
    Každopádně Matěj je bez ekzému a já se skoro "bojím" kousnout do chleba :o)
  • No a já, i když jím docela zdravě, pořád jsem se nemohla zbavit lupenky ve vlasech (mám ji na pravé straně nahoře - takové jedno místo), je to nepříjemné a štve mě to. Nikdy bych neuvěřila, že mi začne mizet, když vysadím pečivo (- asi ta souvislost se střevem a játry jako u dětiček, jak jsem psala nahoře)!!! Fakt nekecám, už se hodně zmenšila, tak chci vytrvat a uvidím.
  • Také jsem najednou zjistila, že mi zmizelo nadýmání po tom, co jsem přestala jíst pečivo! Takže žádné luštěniny, kterým jsem tento svůj občasný problém přičítala (i když je vařím snad dobře), ale zase ten chleba (i kváskový)!
  • Možná, že to všechno takto pěkně mají i jiné maminky a jejich dětičky, přestože jedí "standartně". To je samozřejmě možné. Já jen mohu porovnávat těhotenství a nejranější vývoj Ninušky a Matýska. Případně jiných miminek v mém blízkém okolí. Při Ninušce jsem samozřejmě netrpěla vším tím, co jsem tu vypsala, a ani Nina neměla veškeré problémy výše zmíněné, ale tipuju to tak na 75% toho, co jsme my dvě tenkrát měly :o)
  • Nechci tu chválit sebe ani Matýse, aby nevznikl mylný dojem, že se snad považuju za nějakou jedničku nebo tak něco, do toho mám ještě hooodně daleko a ani po tom netoužím.
    Chci spíše vyzdvihnout opravdu zásadní význam stravy při mnoha fyzických, ale i psychických potížích a procesech, který můžu z vlastní domácí praxe potvrdit. Prostě podle mě STOJÍ ZA TO SE ZAMÝŠLET NAD TÍM, CO JÍM JÁ A MÉ DĚTI (RODINA).
  • Manžel tedy moje rady pořád odmítá, ale na druhou stranu už aspoň neprotestuje (alespoň nijak výrazně) proti tomu, co podávám Nině a sobě, dokonce i občas pomůže - třeba mi napaří zeleninu a následně ji opláchne pod studenou vodou, aby se dál v hrnci vnitřně nevařila a neměkla :o), ohlídá zrní, než se vstřebá voda, když já nemám čas a tak ... to považuju za úspěch.
  • A já ho na oplátku neprovokuji, když vidím, že se nacpal masa nebo dokonce uzenin, či míchaných vajíček. Vím, že potom bude stažený, popudlivý, tvrdohlavý a "agresivní" - tak energie masa a vajec prostě na svého strávníka působí. A tak mu jdu radši z cesty, se vším souhlasím a na důležitý rozhovor si počkám, až to všechno stráví :o) 
Matýsek
  • Nemocen byl Matýsek v podstatě jen jednou (před 14 dny) - horečka a rýma (kromě krátké rýmičky během šestinedělí, kdy se zřejmě čistil z mých stravovacích chyb během těhu :o). Nebyly to úplně vysoké horečky kolem 40 stupňů, vlastně jsme nepřesáhli těch 39.
    Čekala jsem podle rad Dr. Strnadelové, kam až se horečka vyšplhá a když teplota dosáhla 39, začala jsem ji srážet ochlazováním (obklady - voda s jablečným octem) zápěstí, kotníků (a čelíčka). Zabralo to a teplota se pomaloučku snižovala. Druhý večer také, třetí den už to bylo jen kolem 38, takže to už jsem vůbec neřešila. 
  • Jsem ráda, že jsme to zvládli bez chemie, bez antipyretik. Do nosíku jsem občas stříkla mořskou vodu a rýmu jsem odsávala. Vzhledem k tomu, že jsme nespalovali při těch extra vysokých teplotách, kdy se prý spalují přebytky "jangu", spálil Matýsek asi těmi nižšími teplotami přebytky "jinu" (což by odpovídalo mým občasným úletům ke sladké chuti :o) - ale nejsem si jistá, že se to takto dá posuzovat :o)

  • Co se týče těhotenství porodu - nebála jsem se jako poprvé, to je ale asi normální při druhém dítěti. Naopak jsem se těšila. Udělala jsem vše, co bylo v mých tehdejších momentálních silách, aby Matěj přišel na svět bez co nejmenších chemických i jiných zásahů, chtěla jsem pro něj dobrý start a základ do života a toto za ně já osobně považuji.
    Něčemu jsem se bohužel nevyhnula (UTZ a na "nátlak" rodiny i amniocentéza) - měla jsem bohužel ostře sledované těhotenství díky Ninušce a také už navíc i věku. Mrzí mě to, vím, že jsem tím Matýskovi neprospěla, ale už to neřeším, pustila jsem to z hlavy, nač se trápit něčím, co už je pryč a nedá se to změnit!
  • Pan primář mě hned skoro ve dveřích porodnice v den D postrašil tím, že na porody se umíralo a umírá, ať se prý projdu po hřbitovech z 19. století :-o , protože jsem si nechtěla dát zavést preventivně kanylu. Splnil úkol jako lékař, dokázal to, že jsem si ji zavést nechala, protože pohled na manžela mi říkal, že pro něj bych už byla úplný blázen, kdybych si chtěla vybírat mezi kanylou a smrtí. Jako člověk u mě primář selhal - takovou podporu před porodem jsem nečekala. Na štěstí porod vedla asistentka, on přišel až na úplný závěr a měla jsem z něj opravdu silný pocit, že je mu skoro líto, že všechno proběhlo tak hladce a on nemusel zakročovat.
  • Mnoho z toho, co jsem měla v porodním plánu bylo dodrženo, nějaké nesrovnalosti se vyskytly, ale tak už to bývá, že nic není stoprocentní. V duchu jsem se musela až smát mému přání - které podle zaměstnanců porodnice nemělo být problém :o), aby u porodu bylo co nejméně lidí (aby se zbytečně nerozmělňovala energie, která je v tu chvíli hodně silná a koncentrovaná, ale courání lidí tam a sem ji značně narušuje a ubírá rodičce sílu; navíc považuji porod za dost intimní záležitost, jenže v nemocnici zkrátka slovo intimita je slovo cizí), protože když se blížil úplný závěr celého mého snažení zjevilo se v mé porodní místnosti asi tak 10 lidí a všichni byli zřejmě naprosto nezbytní ke zdárnému dovedení věci do konce. A úplně nejdůležitější byla paní, která se přišla zeptat, jaké jméno tedy dáme miminku, když to bude kluk, a jaké, když to bude holka ... 
  • Dnes už na to ale vzpomínám v dobrém, i když na příště, které už bohužel určitě nebude, bych volila jinou formu porodu :o)
A Ninuška?
  • O vlivu naší stravy na její hlavně fyzické zdraví jsem psala již dávno a stále to platí. Ale přesto jen připomenu, že docela velký strašák předčasné puberty je úplně zahnán a já osobně si myslím, že za to může z 95% vysazení živočišných potravin ze stravy - hlavně mléčných výrobků, ale i většiny masa. Hormony se srovnaly.
  • Obří význam má pro naši rodinu to, že Nina už zkrátka nemá VŮBEC zácpu (a že na ni, chudinka, trpěla!). A to od té doby, co jíme jinak.
  • Také jí byl před pár dny dělán krevní obraz a zkoumáno železo z náběru krve. Nina byla vždy mírně anemická. Tentokrát jí vyšlo, že železa má dost a krevní obraz je spíše na spodní hranici, ale nemůžeme prý mluvit o chudokrevnosti :o))) No tak to je úspěch, že? A může za něj vlastně naše téměř výhradně rostlinná strava!
  • Podobné jsem to měla po porodu i já - po Ninušce jsem byla chudokrevná a byly mi předepsány tablety železa, které jsem tehdy ještě poslušně polykala. Nyní jsem byla zvědavá, jak dopadnu. Žádné tablety jsem nepotřebovala, krevní obraz dopadl totiž perfektně! A opět při rostlinné stravě
  • Epilepsii se nám nedaří úplně zvládnout - je to jako na horské dráze - chvíli paráda, žádné záchvaty, chvíli zase hrůza  několik (i desítek) denně. Teď momentálně jsme zase na dobré vlně, záchvaty nepozorujeme. Léky bere Nina samozřejmě stále, netroufám si je vysadit v žádném případě. Odtud ale podle mě vede cestička k tomu, že se nám něco nedaří vylepšit - ty léky jí v těle prostě dělají velkou neplechu, když to řeknu mírně :o(
  • Spaní je kapitola sama pro sebe - spíše nespaní (léky na epi?). V duchu si tak řeším, že to pečivo by mohlo ještě škodit - konkrétně lepek a sůl. Celkově možná ubrat soli, i když solím dost málo, možná je to moc. Ale seberte jí chleba, který tak miluje. Bohužel, ano, má ho každý den, musím přiznat. Snažím se o kvalitní, kváskový (kupuji, občas já nebo mamka upečeme nebo napaříme), ale pořád je to prostě mouka, i když třeba smíchaná v domácím provedení s celým zrnem (rýže nebo jáhly většinou). Třeba se to zase nějak podaří změnit, na všechno musí přijít ten pravý čas ...
  • Náladu má teď Ninuška většinou dobrou, ani přes den moc nespí, přestože v noci straší. Pokud nepočítám to, že ji nedávno zřejmě bolely dva viklající se první zuby, na což jsme s tátou sice pozdě, ale přece přišli a pomohli jí od nich - tímto zásahem se jí její několik dnů trvající příšerná ukřičená nálada o 100 procent zase zlepšila. I když i dobrá nálada u Nindy znamená pořád nějaký křik a skřek.
To je tedy asi tak všechno, co mě momentálně napadá. Jistě si za chvíli ještě na něco vzpomenu, ale to holt až zase někdy příště :o)

Tak nám prosím držte palce, ať se nám v této oblasti daří alespoň stejně dobře jako doposud! Problémy byly, jsou a budou. Důležité je snažit se je řešit, když na to máme sílu, a snažit se je co nejvíc vypouštět, když potřebujeme jen přežít a nic neřešit. I takové chvíle jsem si zažila, takže vím, o čem mluvím. 

A já držím palce všem, kdo má chuť zkusit pozměnit jídelníček, aby se do toho pustil, jaro je na to vhodná doba ... a uvidíte, bude líp!!! :o)

12 komentářů:

Helena řekl(a)...


Já mám intoleranci na lepek, kupuji si hodně knäckebrot, je tam vláknina a nezatěžuje to střeva tolik, protože
je to ze žitné mouky a ta není tolik šlechtěná. Mám ráda tmavé rohlíky,
ovšem kvůli té intoleranci je budu muset vysazovat. Zkoušela jsem si koupit i bezlepkové pečivo, ale je drahé a nechutnalo mi.
Děkuji Vám Lucko za obsáhlý a poučný článek. Věřím, že makrobiotická strava Vám pomůže odbourat nějaké ty zdravotní potíže, které ještě máte, takže se držte !!!!!

Martina řekl(a)...

Lucko, uplne uzasnej clanek! Nechtela bys vydat nejakou knihu? Se vsemi postrehy a recepty. Hned bych si ji koupila :)

Helena řekl(a)...

No fakt !! Skvělý nápad. A vydělala byste. Bezvadně píšete, Váš blog se dobře čte a pomohla byste spoustě lidem. Byli by Vám mnozí asi vděční,
poněvadž podat celou problematiku
makrobiotiky tak, aby to chápal každý, není zas až tak jednoduché.
Znamenalo by to popsat danou věc zábavnou formou, přidat své zkušenosti a postřehy. Mohl by to být
bestseller. A to myslím upřímně vážně.
Strašná spousta lidí napsala knihy, sice zábavné, ale jaksi nepoužitelné pro každodenní všední život. Když si pomyslím, kolik lidí za ty knihy vyházelo strašné peníze... a nic, co by se
jim do života hodilo nezískali...
Někdy nad tím sama žasnu...
Kdybyste něco o makrobiotice napsala, mělo by to informační hodnotu. A zdravotně by to mnoha lidem pomohlo.

Helena řekl(a)...

Možná by to pomohlo spoustě lidem s různými zdravotními obtížemi a Vy byste si vydělala. Tedy... Pokud by Vám to vydali. Ale Vy už jste tak populární, Váš blog čte strašná spousta lidí a mnozí, co ještě nečetli, přibudou... Zkuste to !

Tuška řekl(a)...

Holky, tak takové ambice si opravdu nedělám. Já sama se teprve v tomto oboru po nocích vzdělávám, baví mě to, ale není na nic čas, takže toto fakt ne. To tu jsou jiní, povolanější než já :o) Já jsem ráda, že občas utrousím sem tam nějakou tu myšlenku a když se někomu líbí, tak super. A když ne ... tak o nic nejde. Ale dík.

Helaovečka řekl(a)...

Tuštičko naprosto skvělý článek a porovnání dvou těhotenství! Bylo by nám potěšením ho moci zveřejnit i na našich stránkách, jako inspiraci pro ostatní, kteří pořád váhají, jestli to má smysl si něco odpírat :-).
Eva má velmi podobné srovnání, dokonce se zbavila makrobiotikou i genetické mutace v krvi, což je prý nemožné. Jenže možné je fakt všechno.

Anonymní řekl(a)...

Tuško,výborný článek.Já vždy něco z makrobiotiky zkusím a nevydržím.Nemám třeba dostatek surovin apod.Můžu se Tě zeptat na Tvůj přibližný jídelníček?Dočetla jsem se,že se většinou snídají polévky,na to moc chuť nemám a syn-no nevím.Co snídáte např.vy?Nevím totiž jak makrobiotiku uvést do praxe..Jinak díky za info...Jana s Filipem

Tuška řekl(a)...

Jano, Nina snídá obilnou kaši s nějakou zeleninkou a já právě tu polévku - miso zeleninovou, ale často si do ní dám právě to, co zbyde Nině od snídaně, takže je taková hustější. Já jsem si to taky numěla dřív představit, ale teď sním 2 misky a medím si, Strašně mě to nastartuje. Když nemám čas si ji udělat, tak radši nesnídám nic ... teda někdy úplně výjimečně si dám chlebík s nějakou zeleninou, ale to se teď snažím vůbec nedělat. Svačinu nemám, ale snídám až kolem 9. K obědu kompletní talíř pro sebe a Ninu, někdy si ke kafi odpoledne (s manželem) dám nějakou zdravou sladkost, nebo třeba oříšky a tak ... a k večeři si často dělám sladkou kaši ze zbylé obiloviny od oběda, nebo těstoviny se zeleninou, někdy taky ten chleba sed zeleninou. Není to ideální, měla bych mít víc zeleniny ...

Tuška řekl(a)...

Helčo, klidně můžete článek zveřejnit u vás na webu, nemám s tím problém, naopak, jen byste ho mohly možná trochu uvést, že jako Nina není mentálně ok, aby se někdo nedivil, proč tak řeším, že "zvládám" 2 děti :o)
A jak se máš ty? Eva už bydlí na té Sázavě, že?

Helaovečka řekl(a)...

Moc rády ho uveřejníme a určitě bych vás v anotaci nejdřív uvedla co jste zač, jak máš velké děti ap. Jestli máš nějaký návrh co tam mám napsat, nevím přesně jak specifikovat Ninušky postižení? Určitě ti to před zveřejněním pošlu ke schválením a kdyby si byla ochotná i přidat fotku kohokoliv, tak by to bylo úplně super, ale na tom to nestojí. Písni mi prosím na mail: helenajirsova@gmail.com
jak by se ti to líbilo a jestli budeš chtít mít na našich stránkách i odkaz na tvůj úžasný blog a jméno, nebo to necháme jen s přezdívkou, či jiným jménem. Díky

Zuz řekl(a)...

Pekne napisane, ale mne nejak ani makrobioticka strava moc nepomaha pri mojich psychickych stavoch pri ceste za Mathisovou diagnozou. Dlho som si pochvalovala ze je to lepsie ako normalna strava(fakt je) ale pri vacsej zatazi sa u mna aj v tomto pripade dostavuje nechutenstvo, pocit na zvracnie. Niektore veci proste treba len prezit a vytrvat do konca.
Zuzana

Helena řekl(a)...

Když přijdou v životě těžké chvíle,
které mne rozhodí, pomáhá mi meditace. Vřele doporučuji...
Naše populace všeobecně prakticky o
meditaci vůbec nic neví. Zkusila jsem to ve chvíli, kdy jsem si přečetla, že se tím uzdravil jeden pacient, nad kterým zlomila klasická
medicína hůl, z těžké rakoviny.
Musela jsem napoprvé sebrat odvahu,
poněvadž to bylo pro mne něco naprosto neznámého a bála jsem se, že mi to ublíží. Ale výsledek byl naprosto ohromující.
Pokud nevíte, o co přesně jde, dobře to popsal Osho v knize
Od smrti k nesmrtelnosti.
Na psychické deprese a jiné podobné stavy to má kouzelný vliv.
Život proudí od negativního k pozitivnímu a naopak. Někdy je to
negativní tak těžko snesitelné, že já, přiznávám - bez meditace bych to neustála...
S meditací objevíte v sobě nesmírnou psychickou sílu, kterou
jste v sobě nikdy předtím necítila...
Tak můžete zkusit...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...