Příhoda v obchodě (69)

Nina a já jsme vešly do obchodu nedaleko našeho bytu. Ona "naskočila" do košíku - vozíku a vyjely jsme pro chleba a další poživatiny.
Stojíme u mlékárenských výrobků, vybírám, který sýr vezmu, když nemají pomazánkové máslo, Nina okusuje madlo od vozíku (tisíckrát jsme jí říkala, že je to fuj!).
Hlavou se mi honí, co ještě jsem z mlíkárny chtěla, no jasně, jogurty v akci nesím zapomenout, i když to nejsou Floriány, ale jejich cena je tento měsíc o polovinu menší. A Nina je v celku akceptuje :o)

Hodím po ní okem ... a už to vidím ... bílá jako stěna, pusa začíná modrat, potichu pomlaskává a zírá. Vrhnu se k ní, ona pomě vztáhne ruce a chytne mě kolem krku. Šeptám jí do ucha tu naši formulku ... už to bude dobrý, pošli ho pryč ... kolem chodí lidi, na štěstí ne moc, je skoro poledne, krám je poloprázdný.
Skoro je nevnímám. Už je konec. Jojo, trochu po nás koukali, taky prodavačka, která kousek od nás vybalovala zboží.

Nina je nervózní a drží se mě jako klíště. Co jsem to ještě chtěla, sakra ... když už tu jsem, tak to vezmu."Ninuško, vydrž, šikulko", v hlavě mám vymeteno, celý se seznam se mi z ní vykouřil. Jo, ty jogurty ... co ještě? Nina začíná plačtivě naříkat. Chce se mě držet kolem krku, chce, abych ji vzala do náruče.

"Hodná, Ninuško, vydrž, už jdem, máma jenom zaplatí." Kašlu na zbytek nákupu, jdeme platit.

Před námi menší fronta, přemýšlím, jestli někoho nepoprosím, aby nás pustil, ale vidím, že to odsejpá.
Už jsme u kasy, už nabírá nářek na obrátkách, protože  musím sklízet nákup a platit, takže jsem se od dcery musela odlepit.

Dobrý, je zaplaceno. Podle mého předpokladu, Nina nechce jít pěšky, ani ji do toho nenutím, doma by už dávno spala v posteli.
Hodím nákup na loket, Ninu na sebe a jdeme.
Co to v tý tašce mám? Vždyť jsem koupila pár věcí a přece to váží snad tunu. Musím to vydržet, ať už jsme doma. Jen ještě vystoupat ty 3 poschodí. Sakra, měla jsem nákup nechat v krámu a stavět se pro něj později. Jenže jsme z něj chtěla vařit, ach jo.

Už jsme tu. Postavím Ninu na zem, abych odemkla. To rozbouří vody a ona brečí a píská. Hodím nákup do chodby, posadím ji na židličku, sundám boty, popadnu a šup do postele. Ještě dudlík, pevné objetí a Ninda spinká.

Po půl hodince chci vylézt, když v tom ... druhý záchvat. "Ninuško, to bude dobrý, vydrž, ... pošli ho pryč."

Cítím její ručky kolem mého krku, pevně mě drží ... a upadá do spánku. Najednou spí hodně tvrdě. Po chvilce se vyprostím a odplížím se vyndat nákup.

Ještě než půjdu vařit, píšu ... a teď rychle zase nakouknout k ní, jestli je vše v pořádku a do kuchyně.
Snad je to pro dnešek všechno!