"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

5. září 2010

Šimpanzátko (68)

"Jednou jeden mladý vědecký pár vychovával společně se svým novorozeným dítětem i šimpanzí novorozeně - v jediné rodině a stejným přístupem. Šimpanzí miminko bylo stejně krmeno, stejně baleno do plenek a ukládáno do kočárku, stejně uspáváno písničkou a učeno stejným dovednostem (chození v botičkách, pití z hrnku, jedení lžičkou, ...) jako jeho lidský "bratříček".
V prvních měsících si šimpanz počínal neobyčejně zdatně a v mnohých dovednostech předčil svého "brášku", ale od určité etapy vývoje se začal nezadržitelně ve svém vývoji opožďovat bez ohledu na sociální prostředí. 
Nikomu zkrátka není dáno překročit stín vlastního biologického druhu."

Těchto pár řádek jsem si dnes přečetla, když jsem se probírala materiály při psaní tematického plánu na předmět "praktická psychologie".

V poslední době uvažuju o podobném ...

Co může dítě s určitou danou genetickou výbavou zvládnout? Také mu není dáno překročit stín vlastního genetického vybavení? Co všechno zmohou různé terapie, které mu poskytujeme a platíme a doufáme, že ho posunou dál?
Pomohou? Posunou ho opravdu dál ... alespoň o kousek? Co je ještě účinné a co už je zbytečné?
Jak to poznáme, když absolvujeme několik terapií najednou? A proč s tím vším vůbec pokračujeme i přes to, že se nám často zdá, že to velký přínos nemá?

Já nevím zatím přesně, jakou genetickou výbavu má Ninuška, co jí chybí nebo přebývá, co je zkrátka jinak. Něco to zřejmě bude.
Stejně tak nevím, co z toho, co jsem s ní dělala a dělám, pomáhá.

Tak třeba hipoterapie ... terapeutka mi tvrdí, že od té doby, co jezdíme (už to bude s přestávkami přes zimu 2 roky), se dcera velmi zklidnila a také se udrží lépe "v sedle", tzn. že vydrží celou dobu sedět se vzpřímenými zády. Zpočátku se mooooc hrbila, dokonce si lehala. Zádové svaly to zkrátka neutáhly, neměla v nich takovou sílu. Teď to zvládá v pohodě, celých 20 minut.
S těmi zády by mě to samotnou nenapadlo, ale opravdu musím říct, že je to tak. S tím zklidněním jsem na vahách, nemyslím si úplně, že za to může hipo, spíš mi přijde, že částečně vývoj sám, částečně antiepileptika ... ale samozřejmě, mohla k tomu také přispět ...

Jinak mi stále připadá, že je Nině bohužel jedno, jestli jede na koni nebo na koštěti, nijak si kobylky nevšímá, když se s ní zdravíme, na hřbetě se občas drží za madla, občas ne, to pak rukama mává ve vzduchu. Ani se koníka nebojí, ani si ho nějak zvlášť neužije, dobrou náladu má vcelku pořád, ne že by jí ji kůň vyloženě zvedal ... ale nenapadlo by mě přestat s tím. Přestože bychom ušetřili 600 Kč měsíčně. Aspoň mám pocit, že se něco děje, máme vyplněný čas, vždyť to Nině přeci jen může pomoci, minimálně je na čerstvém vzduchu ...

Bazén ... tady vím, že Nina vodu miluje, z bazénu je nadšená, i když tam jen "chytá vlnky" ... zase budeme chodit.
V poslední době jsem to dost flákala, protože jsme se rozešli s místní "nepracující" ranou péčí, přestala jsem tedy chodit i na lekce plavání do bazénu, jelikož je také vedli oni. A taky proto, že terapeutka, která se Nině věnovala individuálně, odcházela na mateřskou. Od podzimu budu s Nindou chodit aspoň sama, jen tak ... Přece jen se tam něco naučila, a to chodit v bazénu bez vesty ... to je celkem fajn, ne?

HANDLE terapie ... tady jsem skoro u jediné viděla konkrétní výsledky, i když samozřejmě ne v té míře, kterou bych si přála. Nekončíme, pokračujem, takže třeba se ještě něco ukáže.
Hlavně mě nadchl přístup terapeutky, která s Ninou jedná jako s "rozumnou" bytostí a nechává ji rozhodnout o tom, co se bude dít, kéž by takových lidí bylo víc ... včetně mě (někdy to prostě nejde! :o(
Cíle jsme měli veliké - zlepšit komunikaci, rozmluvit se, opět jíst všechno jako dřív, zlepšit porozumění světu kolem sebe ...

Co se opravdu zlepšilo a myslím, že to BYLO handlem?
Nina přestala trpět na zácpu. Od února do dneška ji měla jen jednou. dříve 2x - 3x do měsíce ... i když ne úplně "ukrutnou" (2, 3 dny nešla ... pak se s velkým brekem na x-tý pokus vykakala). Máme nějaké aktivity na trávení, ale změnila jsem jí na radu paní Jany také chléb pšeničný za žitný, celozrnný. Lepek jsme ale zcela nevysadili.
Začala více a lépe spát. Přidala opět polední spánek (půl hodiny až hodinu), kterému už několik měsícíců před započetím handle aktivit odzvonilo, a navíc začala usínat dříve (do devíti je v limbu, předtím až dost po desáté) a spí ráno déle (vstáváme kolem sedmé, i v půl osmé, předtím nejdéle v půl sedmé), což je super!

Začala lépe reagovat na některé pokyny i na jméno, ale stále velmi nekonzistentně, nemohu se na to spolehnout. Na příklad, ruce nahoru při oblékání je už téměř stoprocentní, dej mi ručičku (při chůzi) také, navíc přidala hačí na židličku (po příchodu zvenku), některé zákazy - nesmíš ... apod., hra "hop hop", ... možná něco dalšího ...
Začala spolupracovat při oblékání (podává ruce a nohy, i hlavu prostrčí, ale musím to pořád opakovat - jedna nožička, druhá nožička, ručička .... apod.).
Začíná se v poslední době trošilínku rozjídat ...
Zlepšila se chůze po schodech (handle nebo hipo?).
Mohu ji česat a mýthlavu téměř bez problémů, rozhodně bez pláče.

Bohužel se velmi pokazily ručičky, přidaly se ony tolikrát zde probírané stereotypní pohyby a vkládání rukou do úst.

Jestli je to všechno ale způsobeno vyloženě touto terapií nebo třeba samotným vývojem,  ... to vám nepovím.
A hlavně jsou to všechno takové "drobnosti", které by se opět, a to mohu říci s jistotou, v psychologickém testu neprojevily.

Homeopatie - zdálo se mi, že měla účinek. Ninuška začala mít viditelně výbornou náladu, což ještě pozitivně umocňovalo její práci u stolečku (loni na podzim), která jí trošku začala jít. Bohužel se u něj dále moc nerozjela a stagnovala.
I epi se držela v normě (ovšem přidán souběžně i další, třetí lék ...). Když už měla účinnost homeoléku pomaloučku končit, záchvaty se trochu zhoršily, tedy jejich počet. Lékařka mi ale řekla, ať ještě počkáme měsíc. ... A pak už jsem tam k ní (do Prahy) nejela, nebyl na to nějak čas a navíc jsem úplně nebyla stoprocentně o paní doktorce přesvědčená. Zatím jsem na nikoho blíž a dobrého nenarazila, ale určitě bych to ještě chtěla zkusit, zopakovat.

To je alespoň několik věcí z poslední doby, co jsme vyzkoušeli či provozujeme.

Někdy je lépe, někdy hůře. Co která ta terapie ovlivnila, nedokážu úplně jistě posoudit. Zda by to nastalo i bez ní? Možná ano, možná ne...
Myslím, že třeba "vojtovka" pomohla Nině v motorickém vývoji určitě hodně. Sice by Nina asi chodila, ale rozhodně ne ve 14 měsících, určitě by všechny ty vývojové motorické etapy přišly ještě déle. Rozhodně ji k pohybu nastartovala, protože Nina se ve 4 měsících ještě vůbec nepřevalovala, ani náznak. Po započetí cvičení se mezi 6. a 7. měsícem zadařilo.
Ale co by se stalo, kdyby se začala převalovat, lézt, sedět a chodit o pár měsíců déle? To nevím, možná nic ...

Jisté je, že si nejsem jista ničím.
Možná vyhazuju peníze, ztrácím energii hledáním a zkoušením, ale na druhou stranu vyplňuji Nině i sobě náš čas, který je někdy opravdu dlouhý. Učení v tom klasickém pojetí práce u stolečku u nás v současné době nepřipadá vůbec v úvahu, tedy aspoň handle mi nahrazuje ten pocit, že s ní "něco dělám", něco "co má smysl". Koník a bazén zase přináší jiné zážitky, zábavu, pobyt venku, nebo aspoň "jinde".

Vzhledem k tomu, že nám zřejmě jako "jediným na internetu" nevyšla školka :o) , musíme se snažit zabavit jinak. Ale je to někdy tak únavné vymýšlet zábavu pro človíčka, kterého nic nebaví ...
... Vlastně baví, Ninu baví se se mnou mazlit a blbnout, nelépe v posteli, a pak již zmiňované "hop hop" ... jenže to zas pořád, celý den nebaví mě.

Nevím, kam až dojde moje malé šimpanzátko, kam až jí to genetická výbava dovolí. Nevím, která terapie má pro ni smysl a za co vyhazuju věčně chybějící peníze, nevím, zda se ještě vůbec pohne z místa, či zda se dokonce nezhorší ...
Ale asi dál budu vymýšlet, co by se ještě dalo zkusit ... možná jen to samo hledání mi udržuje alespoň trochu klidnou mysl a možnost jít dál ... s tím naším malým šimpanzátkem ...

30 komentářů:

Dana řekl(a)...

Luci, myslím, že pokroky se dějí - v rámci možností Ninušky.Rozhodně to, co děláš smysl má-to opravdu beze sporu...Od té doby, co vás čtu udělala fakt pokroky, a nejsem si jistá, zda by to bylo, kdybys s ní nedělala "psí kusy" :-)).Kam dojde? Je lepší tohle moc neřešit-taky už to moc u Bětky nedělám, ale samozřejmě je fakt, že někdy se to do myšlenek vetře,no...Nakonec uvidíš, třeba ten čas, co jste dostali mimo školku má mít smysl. Právě proto,že se Ninuška s tebou ráda mazlí, je s tebou ráda a stimuluje jí to - třeba právě proto to takhle vyšlo. Ty víš, jaký jsem měla pochybnosti o školce. Nakonec bude Betka chodit út,st,čt - a to ještě uvidíme, snad si zvykne. Třeba ty naše dětičky potřebují zrovna tohle. NÁS! Přece jen jsou malinko jinde než děti v tomhle věku...Hodně síly a nápadů a krásný rok s Ninuškou :-))

tanzi řekl(a)...

Tuško, děkuju za krásně vypsané tvé shrnutí, tvé pocity.
Chvilkama jsem měla pocit, že píšeš i za mě.
Přesně podobné myšlenky mě pronásledovaly/pronásledují také.
Vzpomínám, že do synovo 5 let to pro nás bylo nejhorší období, veliká hyperaktivita, neudržení čistoty aj aj
Pak jsme skoro rok jezdili na akupunkturu, několikrát týdne a během toho roku došlo k zlepšení.
Syn se přestal počůrávat, začal lépe spát, trochu se zklidnil..
A ted PROČ? zásluhou jehliček, o kterých jsem byla přesvědčená že jsou k ničemu, nebo by k tomu posunu došlo i tak..že prostě k tomu dozrál ?????
Těch otázek máme hodně a né vždy přijde odpověd :(

Anonymní řekl(a)...

Pro mne jsou všechny "alternativní terapie" včetně strukturovaného učení zároveň mojí vlastní terapií. Je to prostor pro to, abych se sama něco nového naučila a rozvíjela se. Být v domácnosti, s omezenými možnostmi kontaktu s okolním světem, dívat se s obavami do budoucna a sledovat, kam až postižené dítě dospěje v rámci svých vlastních možností, by bylo strašně frustující. Ne nadarmo se říká: Aktivita léčí strach. Máša

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Tuško! Já se přikláním k názoru, že přes koleno se vývoj lámat nedá, a tak každé dítě dosáhne především takové úrovně, jaké mu jeho schopnosti dovolí. Určitě ty terapie jistým způsobem pomáhají, můžou něco urychlit, ale zase jen do té míry, jaké má dítě limity. Zázraky prostě neumí... Je na každém, aby zvážil, kolik a do čeho investuje... a jestli to má smysl. Mám trochu pocit, že my ženy, které jsme přes ty hezké slovíčka, se snadněji necháme přesvědčit. Otázka je jestli to víc njesou jen sladké-líbivé řeči než opravdové účinky...

Vojtova metoda taky všechny děti na nohy nepostaví..., záleží na tom, jak velký handicap mají...

Přikláním se k hippoterapii - tu na svaly doporučují i lékaři, mojí dceři se křiví páteř, tak o ní taky uvažuju... S tím vlivem na psychický vývoj to je ale asi slabší, tomu tolik nevěřím... Plavání je taky dobré... a není to zase taková investice...

A s tím vnímáním.... Věřím, že naše děti vnímají více než si myslíme nebo než to vypadá... Třeba to jen v hlavičce nedokáží zpracovat, tak aby zareagovaly..., ale něco se jim tam ukládá... My teď třeba zjišťujeme, že je důležité synovi věci vysvětlovat, i když to vypadá, že neposlouchá - nerozumí... Snad začíná lépe rozumět a potřebuje vysvětlit, co se kolem něj děje... Např., když odcházím a odejdu tak, že prostě zmizím, tak udělá scénu, ale když mu vysvětlím, že jdu pryč a on bude doma s tátou, tak to vezme a je v pohodě... Ale přitom, když na něho mluvím, tak se vždycky dívá jinam, jakoby mě neposlouchal...

Tuško, když ta školka nevyšla, nezvažuješ, že vyzkoušíš nějaký stacionář v okolí? Co jsem viděla na fotkách u nás, vypadá hezky - jako ve školce... Děti tam bývají rozděleny podle postižení, u nás v přízemí jsou ležící a s těžkým postižením a v patře je třída dětí s psychickým postižením, ale pohybliví... Nevýhoda je, že narozdíl od školky to stojí více peněz. Ale třeba jen na pár dní... Ve stacionářích snad nejsou zápisy, ale asi taky můžou mít naplněnou kapacitu... Míša

Tuška řekl(a)...

Míšo, klidně bych Ninu dávala do stacionáře, ale u nás v okolí žádný stacík není, nejblíž v Plzni, ale nechce se mi jezdit přes 50 km tam a zpátky, navíc, co tam budu dělat ty 4 hodiny, přece bych nejela domů a znova pro ni. Ani jsem nezjišťovala, jestli by bylo místo, bylo by to pro nás spíš vyčerpávající než přínos ...

Já ještě musím říct, že mě handle opravdu pomáhá ... a myslím tím mě osobně.

Jasně, že ne úplně každý den to vyjde, ale jde o to, že když máte dítě, které vůbec , ale opravdu vůbec nic nedělá, jen se různě kvedlá a kinklá a pak se teda taky mazlí, okusuje si ruce a třepotá s nima ... je to strašně ubíjející.

Kdyby řadila věci do řad, kdyby splachovala záchod, kdyby houkala nějakou hračkou, kdyby chtěla jezdit výtahem, kdyby si do zblbnutí házela míčkem ... cokoliv, i když vím, že je to pak taky o nervy ... tak bych věděla, že se jí v tom mozečku něco aktivuje, něco se jí líbí, o něčem trošku přemýšlí ... víte, jak to myslím, ale takhle ... nula nula nic nic.

No a to když jsem v takovém zoufalství, kdy ji sleduju a vidím, že o NIC nemá zájem, pak s ní začnu dělat handle, dotýkám se jí, ona reaguje, něco se jí líbí, něco moc ne ... ale najednou dává najevo pocity, usmívá se ... a já navíc vím, že zrovna tyhle aktivity a doteky jí pomahájí nejen po té citové stránce, ale i jinak ...
U ní opravdu zatím jde všechno přes to fyzické, tělesné ... ještě to šlo přes jídlo, ale to už taky odpadlo. "Rozumový zájem" žádný nemáme :o(

Anonymní řekl(a)...

Tuško, taky mívám takové pocity, Martin si vlastně neumí hrát, je to stále jen na smyslové úrovni... A to, že terapie pomáhá i tobě je taky důležité... Ale to mávání ručičkama a různé pohyby, taky mi to příjde jako taková stereotypie jako když někdo řadí do řady... a chvílema to vypadá jakoby se Nina těma ručičkama vyjadřovala... Já vím, že je to spíš trápení, když víš, že takhle ručičky používají děti s Rett syndromem... Ale moc zajímavé a pozitivní je to, co jsi psala o té holčičce, která se vyjadřuje pomocí PC... taky to svědčí o tom, že ty děti vnímají a rozumí víc než se nám jeví...

To je škoda, že to máte tak daleko... Ale ty jsi psala, že se o něco ještě pokusíš se školkou...? Míša

Olga řekl(a)...

Ahoj,
Tuštičko, Vojtovi je 14 (a pořád je to náš malej chlapeček:-), ale já to stále nevzdávám. Souhlasím se všemi, jmenovitě s Mášou - jsou to terapie i pro nás. Nečinnost je cesta do pekel. Peníze nemáme vůbec, ale za Vojtovy terapie už bychom měli docela slušný auto. Ale naprosto těch peněz nelituju, to mi můžete věřit.
Pokroky, které popisuješ, vlastně nejsou tam malé. To jsou přece důležité věci - klidný spánek, dobré vyprazdňování...stačí si představit, že bychom tyhle problémy měly (měli) my, jak by nás to rozlaďovalo a jak bychom se těžko soustředili na jinou činnost, kdyby nás něco takhle dlouhodobě trápilo...
Držím palce tobě, vám všem i nám. Ono se to někam posune, tím jsem si jistá (a náš homeopat taky:-)
Olina

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Tuško,
nedávno jsem se bavila s jednou moji kamarádkou,že mám pocit, že někteří lidé, když jim řeknu, že doufám, že se malý bude zlepšovat, na mě dívají a i mi řeknou, že jsem se nesmířila s diagnozou... Ptala jsem se jí, jestli jsem blázen, že doufám ve zlepšení. Řekla mi na to, ale vůbec ne, s nadějí se žije lépe. Možná to každý nepochopí, ale pro mě je to tak, s nadějí se mi žije lépe. Mirka

Dana řekl(a)...

Musím trochu oponovat u toho stacionáře - my do stacionáře chodíme a platíme dobrovolný příspěvek 150,- Kč měsíčně. Takže ne vždy je dražší - u nás spíš levnější než školka. Je to bráno jako zdravot.zařízení - nevím vůbec jaký je způsob hrazení, možná u soukr. stacionářů je to za větší peníze...?

Anonymní řekl(a)...

Tak u nás jsou 2 stacionáře a úhrada je podle stupně PnP - I. - 10kč/hodina, II.-15,- a zvyšuje se to po pěti korunách do IV. v tom druhém místě je to o 5kč na stupeň dražší. Takže při II. stupni, když bych šla do práce a dítě tam dala na 9hodin denně to vyjde na necelé 3000,- plus strava. Míša

Unknown řekl(a)...

Souhlasím s ostatními. Já taky potřebuju něco dělat, pomáhá mi to. Mám štěstí, že má Jára poslední rok dobré období a to co jsem do něho "vkládala", celé ty roky před tím, se najednou zužitkovává. Já vidím, že "to" Jára najednou ví. Určitě není nic zbytečné. Já taky nemohu říct, proč se Jára lepší zrovna teď. Zkoušeli jsme HANDLE, hipoterapii, léčitele, homeopata, taky arteterapii, chodí 3. rok plavat. Myslím si, že u něho je to hlavně psychická pohoda. Jak světu víc rozumí, je klidnější a zase víc vnímá.Je to takový kolotoč.Taky my doma jsme se naučili mu víc rozumět.Poznáme už kdy něco chtít a kdy je to pro něho stresující. Ale je mi jasné, že to dobré nikdy nebude, opoždění je vůči vrstevníkům veliké.Přesto doufám, že bude alespoň o trochu líp:-)
Když jsi to všechno takhle sepsala, tak je vidět, že pokroky jsou a je jich dost. Přeju, ať jich je čím dál víc!

Tuška řekl(a)...

Holky, zajímalo by mě, jak je to s těmi stacionáři. Já teda znám, Dano, taky jen ty, kde se platí několik tisíc za měsíc, podle průkazu ZTP a taky samozřejmě podle počtu hodin.

Vím třeba, že Sikorka dává Klárku na 4 hodiny denně (do Plzně) a platí tuším 3000 Kč měsíčně bez jídla, kdyžtak se k tomu, Aleno, prosím vyjádři, jestli to budeš číst!

Ono asi záleží, kdo je zřizovatelem stacíku. Pokud spadá pod sociální služby, tak je to placená služba, kterou si mají rodiče platit právě z PnP.
Podle mě ale problém je v tom, že u třetího stupně by už to na pár hodin denně možná šlo, ale u druhého (alespoň u nás) těžko, protože když mi vezmou půlku mateřský, tak v podstatě ten PnP používám normálně na chod rodiny, ta druhá půlka rodičáku zkrátka chybí.
Při 2. stupni máme "k dobru" 1200 Kč, ač PnP je 5000. A z toho si stacík, ani osobního asistenta (třeba do školky) nezaplatím.

U trojky, která je 9000, už to při odečtení půlky mateřské, přeci jen udělá měsíčně navíc nějakých 5000 Kč, jestli dobře počítám ... a s tím už se dá něco podniknout, něco na "zkolektivizování" dítěte, pokud nevyjde školka.

Ale hlavně, musí být stacík po ruce, to je základ!

Ten váš, Dano, ten teda spadá pod zdravotnictví? To jsem vůbec nevěděla, že něco takového taky existuje!!!!

Máte v tom někdo přehled? Určitě kdyžtak napište, ráda se dovzdělám :o)

Dana řekl(a)...

Teď jsem koukala na jejich stránky - je to dětský rehabilitační stacionář, nestátní zdravot.zařízení zřízené Statutárním městem Kladno. Tady je odkaz: http://www.zvonek-kladno.cz/info.htm Jsem šťastná, že ho tady máme-paní ředitelka je naše neuroložka,máme tam i psycholožku a chodili jsme tam i na rehabilitace. Takže Betka už vlastně všechny kromě paní učitelky znala :-)) Je to chválené a opěvované zařízení na Kladně.

Dana řekl(a)...

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209562221700007-klic/ A tady je o nich ještě super dokument. A opravdu to tam takhle funguje.:-))

Tuška řekl(a)...

TY jo, to závidím :o) Já to tenkrát viděla a bylo to úplně skvělý!!!! Tak to máte fakt kvalitní péči!

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Lucko,přidávám se k ostatním maminkám.Děláme doma také "psí kusy",aby se Kubík někam posunul,ne vždy se to daří,ale neumím si představit,že bychom to nedělali a smířili se s danou situací.Loni před vánočními svátky jsem dostala nápad a zavolala na nějaký otřesně drahý horoskop,na který byla reklamana PRIMĚ.Normálně tomu příliš nevěřím a myslela jsem si ,jak my vylíčí nějaké smyšlené bláboly a já si budu moci říci,že jsou to opravdu nepodložené výmysly.Prvně jsem nadiktovala datum narození staršího syna a pán začal ihned chrlit samá pozitiva,potom přišel na řadu Kubíček,pán se dlouze zamyslel a řekl ,že toto miminko je velice "zajímavé" a jedinečné,že si nás vybralo za rodiče,abychom mu vylepšili jeho další osud.Zůstala jsem úplně paf,člověk,který nás vůbec nezná,nic o nás neví a přesto toto řekne.Od té doby si na tuto větu často vzpomenu a říkám si,že někdo jiný by se Kubovi tolik nevěnoval,byl by třeba v ústavu,...a tak nějak mi to pomáhá bojovat dál.Sleduji Tvůj blog už poměrně dlouho a ty pokroky jsou naprosto zřejmé,kašleme na to,zda se projeví v psychologických testech,hlavně,že je Ninuška ve větší pohodě,spokojený spánek,pohodové vyprazdňování,mamča "nastartovaná" kdykoliv se mazlit,jídla podle chuti Ninušky,...,kde jinde by se měla takhle dobře?Jenom u Vás!!!Držím všem palce,ať se dětičky zlepšují!!!Jarka

Anonymní řekl(a)...

Tuško, přidávám se s přáním k Jarce...

Jinak u našich dětí je můžeme dát do zařízení na 6hodin, aniž bychom přišli o rodičovský příspěvek.... snad to platíí i pro stacionáře...Míša

hana.kubikova řekl(a)...

Ahoj Tuško,
chci te taky povzbudit, i já si myslím, že Nina pokroky dělá, jen se prostě nevejde do tabulek. Jsme na tom s Bártem skoro stejně. Ovšem zítra jdeme na psychologické vyšetření tady v Liberci, a to mě zase zdeptá... A to ještě potřebuju nějaký hnusný posudek kvůli PnP, není nad to si to všechno přečíst černé na bílém...
Ad stacionář - ani v Liberci žádné podobné zařízení není, a to jsme krajské město. Co jsem našla, je až pro děti od 7 let... Takže smůla.
Školka u nás - po 4 dnech návštěvy zatím vypadá dobře, hodně tolerance na všech stranách, až mě to překvapuje. Až na to, že tam dneska Bartoloměj začal kašlat. Odpoledne byl v pohodě, teď taky nekašle, uvidíme ráno.
Mám prosbu, dotaz na maminky, které berou rodičák a jejichž děti s handicapam chodí do školky: dokládáte nějak úřadu práce, že Vaše dítě chodí do školky jen na 4, event. 6 hodin? Já to z toho zákona úplně nechápu, mám pocit, že bych jim měla hlásit jen okolnosti důležité pro nárok a výplatu, a návštěva 4 hodiny denně nic neovlivňuje, ale teď jsem na nějaké diskusi četla, jak matky každý měsíc nosí na ÚP potvrzení, což mi přijde šílené, byrokratické a postavené na hlavu. Díky za zkušenosti,
Anny

Sikorka řekl(a)...

Lucko,
ano opravdu za stacionář platíme kolem 3000(spíš tak o 200Kč víc)za měsíc na 4hod denně, je to placená sociální služba.
(cena se počítá podle příspěvku na péči, čím vyšší máš, tím víc práce s dítětem, tím víc platíš).

Anny, já beru rodičák na Klárku...a protože ona je starší 3 let(Bárt myslím taky, snad se nepletu) tak jí můžu dávat do školky(stacíku,jesliček..) právě na těch max.6 hod. denně a nikam to hlásit nemusím.
To hlášení docházky dítěte do školky,co se každý měsíc dokládá na sociálku se týká jenom dětí do 3let, co smí chodit pouze na 5 dní v měsíci.
Nahlašovat musím pouze,že jedeme do lázní a že jedeme do nemocnice(nevím,tedy jestli musím, ale říkám si radši ať to ví).

Jo a ještě Lucko, vůbec se mi nelíbí,že říkáš Ninušce šimpanzátko....možná to ještě dotáhne daleko.
Vždyť je tak neskutečně trpělivá a tolik milá.

Tuška řekl(a)...

Sakriš, Aleno, já to samozřejmě myslím obrazně ... vzhledem k tomu minipříběhu. Jinak jí tak teda neříkám. :o)

Díky za užitečné informace!

Ještě si vzpomínám, že jsi říkala, že ten stacík máte ale týdně i s hipoterapií, canisterapií a ještě něčím (teď si nevzpomenu) ... v ceně, což je zase fanj.

Anonymní řekl(a)...

Ne, ne...na hipoterapii trošku doplácíme, a máme to s vířivkou a cvičením:-). A taky s učením(v učebně u stolečku, jak jinak:-)). A s muzikoterapií(prostě se snaží hrát na nástroje:-)).
Canisterapii(pejska)tedy taky mají cca1x za 14dní, akorát,že odpoledne...takže ho většinou nestihneme(pokud nezůstane Klárka déle, ale to je výjimečně).
Jé s tím šimpanzátkem, já jsem za tou větou zapomněla udělat..:-). (jistě,že vím,že jí tak neříkáš).
(Alena Sikorka nepřihlášená:-)).

Anonymní řekl(a)...

Hanko, tak u nás každý měsíc paní ředitelka ve školce podepisuje formulář, že tam Martin chodí maximálně do šesti hodin. Je to formulář, který jsem dostala od úřadu práce poté, co jsem jim nahlásila změnu - to tu, že Martin začal chodit do školky. Okopírovala jsem si ho a každý měsíc ho posílám poštou. O prázdninách za měsíc, kdy nechodil do školky jsem podepisovala prohlášení, že je doma.

PS: posílám potvrzení ke konci měsíce asi kolem 20, aby to přišlo dříve než posílají výplatu. Už se mi na začátku stalo, že jim to přišlo později a i výplatu mi poslali později. Kdybych potvrzení neposlala, peníze nebudou. Míša

To je zvláštní, že to jinde tak není... myslela jsem, že to platí pro všechny rodiče, kteří pobírají rodičovský příspěvek a dávají děti do školky.

Dana řekl(a)...

Tak teď nevím, jestli to mám někde zjišťovat, sice nepřekročíme ty 4 hodiny denně, ale co když...? Nikdo mi na nic takového neupozornil, že je to nutné. No, tak uvidíme...

Tuška řekl(a)...

Dano, nejde o to, jestli překoročíte 4 hodiny, protože ve školce (či jiném zařízení) může být dítě se zdrav. postižením, s nímž je mamka na rodičáku, až 6 hodin denně (dítěti myslím musí být více než 3 roky), ale jde o to, jestli to vůbec hlásit na úřad práce, kde si vyřizuješ rodičák.

Zjistila jsem, že jsou 3 varianty:
- Někdo to nehlásí vůbec a je to v pořádku.
- Někdo nosí každý měsíc potvrzení ze školky na úp, že doba pobytu nepřesáhla 6 hod. denně.
- Někdo si nechá potvrdit ze školky, že ten a ten rok jeho dítě bude chodit do školky na dobu max. 6 hodin denně a to odnese na pracák ...

Tak nevím. To jsou záhady, co? Jak to všude funguje jinde!!!?
Třeba ještě někdo přijdete na vysvětlení...

Na Žlababu jedna maminka dala odkaz na formulář ke stažení právě ohledně hlášené té doby ve školce - https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/form/edit.jsp?CMD=EditForm&FN=XJeMS090101211&SSID=68517 .

Lucie Pokorná řekl(a)...

Ahoj Luci,koukám co tady máš k tomuto příspěvku komentářů..tak nějak vše už bylo řečeno výše,já bych Ti jen chtěla napsat,že jsi úžasná mamča a co do Ninušky vkládáš,se Ti určitě jednou vrátí,to jsem si jistá...Vím je to těžké když Nina o nic nejeví zájem,Justy to měla kolem 2 roku..to byly asi nejtežší chvilky u nás teď vidím jak jde krásně dopředu a to neděláme zhola NIC,jen 1x za den makáme na věcech zadaných SPC...nedávám vitamníny,nechodíme na logo,nikam....jen jsme doma více v pohodě a to nám všem moc pomáhá...Teď hledám vhodou logopedku,neurologa atd...aby jsme tedy konečně něco dělali...Já myslím,že Ninuška potřebuje čas a ono to půjde,holky mají pravdu. Od té doby co Vás sleduju Nina udělala pokroky...
Kam naše děti dojdou to nevíme nikdo,někdy je děs nad tím přemýšlet a nikdy to asi ani nevymyslíme...ach jo....Tak se držte a moc zdravíme Ninušku:-)

Dana řekl(a)...

Už jsem volala na pracák a chtějí to každý měsíc :-(. Naprosto nechápu, proč to nelze nahlásit jednou a pak jen při změně. Ať žijí úřední šimlové a papírování...chjo

Tuška řekl(a)...

A četlas na žalababě, že na to nemají právo? A přesto to chtějí? Když nejaká mamina hodně křičí, tak si to zjišťují u školky sami, ale výplata dávky jí chodí o pár dnů později ... to asi aby maminka věděla :o)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, nedávno jsem se seznámila s metodou Su-Jok. Mně osobně pomáhá proti migréně a bolesti zad. A taky prý proti epilepsii. Tak mě napadlo, jestli ybste to nechtěly s Ninou zkusit. Metoda spočívá v akupresuře rukou a nohou a mě napadlo, jak si Nina ty tlapky žužlá, tak jestli to třeba nějak podvědomě nevyužívá. Metoda je jednoduchá a zvládne ji kdokoliv podle návodu v knížce nebo na netu. To jen tak, žádný vnucování :) Já jen na Ninušku myslim a jak to musí pro ni být hrozný pořád bojovat s epi.
Aspiska(ta s pejskem z minulýho webu)

Tuška řekl(a)...

Aspisko, samozřejmě vím, kdo jsi :o)

Našla jsem si webové stránky této metody, tak si to pruštuduju, díky!

Dana řekl(a)...

Na Žlababě jsem to četla, ale pozdější dávky jsou fakt pro nás dost problém. Teď, jak jsem byla v Aple na setkání rodičů kvůli všem těm příspěvkům, jsem se dozvěděla podobné informace. Jak může úředník naprosto beztrestně ztížit a otrávit život...apod. A neudělá s tím nic ani ombudsman, tak tak. Jsme na nich prostě závislí...a oni toho zneužívají (teda, ne vždycky, ale dost často jo)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...