Můj květen 2011

Květen byl přímo nabitý událostmi. Ani je sem všechny nebudeme s mamčou dávat, protože o většině z nich už mamka psala. Tak je jen připomenem.

Co jsme ale ještě nezmínily, byly dvě návštěvy. Jednu jsme vykonaly my, a to u tety Venduly a Jiříka. To by nebylo samo o sobě až tak zvláštní, ale tentokrát jsme nepřijely samy. Dorazily další tři holky - teta Alena Sikorka s Klárkou a Aničkou. Takže Jirka tam měl pěkně přebuchtováno. A byl na nás ženský úplně sám!

Tak tady jsme my tři malí prďolové. Větší Anička se s námi už samozřejmě moc nedružila, užívala si počítače, dobrot a televize a taky drbů mamky a jejích kamarádek :o)

Tady si prý máte všimnout mě (to není tak těžké, když tam nikdo jiný není, že :o)
Mamka se totiž stále rozplývá nad tím, jak prý všechno beru do rukou a "hraju" si s hračkama! Nemůže se na to vynadívat. Já nevím, co zas má ... to je přece normálka. Dělám, co se mi zrovna chce. Předtim se mi prostě nechtělo a teď se mi prostě chce ... a ona to vždycky děsně řeší.

Po příjezdu z návštěvy od Jiříka byla velká muchlovačka s tátou.
Pak jen takových pár záběrů z domova, jak si tak žiju ...

Ještě jedná očekávaná návštěva proběhla. Tentokrát jsme ji přijímaly my dvě s mamkou.
Byla to teta Hanka :o) Maminka od Bártíka.
Udělala si takovou minidovolenou s jednou svojí kamarádkou a vzaly to přes Tejno :o)
Já jsem se živila ředkvičkama, který jsem mámě plivala všude po koberci, což jí docela vadilo, zato teta Hanka byla nadšená, jak hezky koušu ... a pak si vyberte, co je správně, že!? 

Tady mamka vyfotila tu mojí slavnou alergickou reakci. No, rajče to teda asi fakt nebylo, protože už mi ho, co jsme přišly z nemocnice, zase zkusila dát a byla jsem v pohodě.
Takhle to vypadalo, ty fleky a ta vyrážka a ty červený uši, když už to byla asi třetí vlna, takže brnkačka oproti prvnímu náporu. To zděšením mamka ani nestačila pomyslet na foťák - taky jednou :o)))

Snaha o samostatné jezení a dokonce bramboráku. To byla pochvala panečku! I na focení došlo, abybyl zase důkaz, že když se chce, tak to jde ... jenže ono se většinou nechce - ani jíst sama, ani bramboráky. Když mě mamka krmí, já pěkně schovám ruce pod stoleček a je to taková pohodička, jen si otvírám pusu ... a ham! :o)

Jo, ten chleba je žitnej a pek ho pro mě taťka. Tak aby z toho taky měl pár vteřin slávy, přemluvila jsem mámu, ať ho sem taky dá.

Po obědě se musím řádně vyskákat ... a potom, možná ... ehm, ehm ... vykakat :o)))

Teprv teď, v poslední době, jsem přišla na chuť vánočnímu dárku od Ježíška. A to tak, že si tam sedám i sama a pěkně si lebedím. Ne že mě tam mamka šoupne a rychle udělá fotku, než zdrhnu :o)
No a navíc, hračka v ruce ... to se prostě musí zvěčnit!

Obvyklý rodinný nákup. Tentokrát jsem docela i zvládla chodit po krámu. Už se do toho vozíčku skoro nevejdu a ani mě to tam už nebaví :o)

Sledujte zas moje ruce! Různý ty moje krouceniny sice přetrvávaj, ale jinak ... pořád v nich něco držím :o) Mamka je spokojená.
Taky různě lezu po postelích, ale šikovně. Krásně slézám, dokonce i do vany jsem se naučila vlézt bez pomoci, akorát vylézt teda ještě neumím :o)

I venku si užívám. U babi a dědy na farmě se procházím. A když mě to chytne, tak si i zaskáču a zakřičím. "Tady můžeš," říká mamka. Doma je to ve třetím patře horší :o) Ale to mi nevadí!

A zase ty ruce! Máma se toho nemůže nabažit, tak holt vás tím taky zahltí, Musíte to prostě vydržet :o) Beru věci a beru věci ... sice je potom třeba jen koušu, ale i tak má mámka radost.
Dokonce mi odpouští i to, že je doma najdenou všude po podlaze svinčík, na což si už úplně odvykla, jak jsem neměla chuť do ručiček nic brát.

A ještě všetečné ruce!
Nejvíc mamka ujíždí na mém rochání v bedně a vytahováním hraček :o)
I házení, respektive chytání míčku se zlepšilo, mockrát ho chytnu! To mě pak naši chválej :o)
Kaštany musela už mamka odklidit., protože jak jsem je začala rozhazovat po bytě, tak na ně každou chvíli někdo, včetně mě, šlápnul bosou nohou a pěkně to bolelo. Navíc jsem teda taky dostala chuť je jíst :o)

Ovladač můžu teda od malička, taky už je pěkně ohlodaný. To jen aby bylo jasné, že některé záliby přetrvávají až do pozdního věku :o)

Mimo tyhle události a drobné příhody jsme se taky s mamkou zúčastnily srazu rodičů - klientů naší rané péče, dozvěděli jsme výsledky testů na opioidní peptidy, dostala jsem ortézky na ruce a pobyly jsme si s mamkou v nemocnici - zde a zde. Ale o tom všem jste už četli.

Tak zase za měsíc!