"Myslela jsem si, že budu učit svoji dceru o světě. Ukazuje se však, že musím učit svět o svojí dceři." (anonym)

21. srpna 2011

Strava, potraviny a všechno kolem (106)

Plním svůj slib a vracím se k našemu aktuálnímu tématu - strava - a k vašim otázkám.
Nevím sice, jestli odpovím na vše a pokud ano, tak možná ne úplně k vaší spokojenosti. Asi to bude tím, že sama teprve začínám a ne na všechno si odpovědět umím. Každopádně se budu snažit, aby v tomto (nebo příštím) textu bylo aspoň trochu více (mých) praktických poznatků. Ale ani teorie vás nemine :o)

Vezmu popořádku vaše komentáře:
  1. Magdo, překvapuje mě, že v čočce (DRUID, jak píšeš) je lepek, jak píšeš. Vždyť luštěniny jsou bezlepkové!
    Co se týče energetické rovnováhy, necítím se dost kompetentní na toto odpovídat, jsem v tom naprostý začátečník a laik, ale řekla bych, že to, co působí na organismus dysharmonicky, to bychom pravděpodobně prostě neměli jíst - takže hodně studený a hodně horký věci asi ne. Holt si musíme vybrat, jak se k tomu postavíme :o)

  2. Lucko, taky jsem si tu knížku stáhla do počítače (pro všechny případy), díky za odkaz :o) Já tedy mám doma knížku, která je druhým, rozšířeným vydáním a je u toho i DVD. Docela je zajímavé se podívat, jak vaří tyhle recepty "profíci" :o)
    Jo, a myslím, že je to tam vysvětlené dost dobře. Člověk musí postupně, s energjí JIN a JANG by si z počátku asi hlavu neměl lámat a časem uvidí, jestli mu tenhle systém vyhovuje, a pak podle toho, jak hluboko do toho chce proniknout, bude řešit energie :o)

    Mimochodem, jogurtu sní Nina zhruba 3 lžičky za 5 dnů! Většinu dnů je už bez něj. Pouze když já "zklamu" a není nic, s čím by se daly sníst léky, vezmu bílý domácí jogurt a tu jednu lžičku s lékama jí dám (s mírným pocitem viny :o(

  3. Aleno, co se týče finanční náročnosti tohoto stravování, musím říct upřímně, že nevím přesně, nevedu si (radši :o) záznamy.
    Věci jako luštěniny a zelenina se dají koupit v normálním obchodě. Ty obiloviny většinou neseženeš (ale není to moc drahé) (i když rýži, ovesné vločky, nějaké těstoviny a možná i něco jiného ano!).

    /Připisuju - dnes, v neděli, jsme byli v Kauflandu a schválně jsem se šla podívat do koutku zdravé výživy a biopotravin a bylo to tam! Všechny ty obiloviny v různých podobách tam byly. Takže se dají koupit i jinde, než jen v bioprodejnách. To mě potěšilo. U nás v krámku mají teda mnoho z nich (včetně luštěnin) i rozvažované, ty pak vyjdou nepatrně levněji :o)/

    Nemusí to být vše v kvalitě bio, i když proč ne, pokud člověk hodně chce. Dochucovadla (sójovka, umeocet, ...) a slady a tyhle věci jsou na můj vkus dražší, ale zase, jí je hlavně Ninda (teda ta sladká dochucovadla, slaná a kyselá jíme obě), takže celkem dlouho vydrží.
    Možná, že to trochu dražší je.

    Já si teď i koupila zeleninu v "našem" krámku, která teda není přímo bio, nemají na ni ti pěstitelé certifikát, protože je s tím šílenýho papírování a kontroly každý týden; to vím, že je pravda, protože kvůli tomu nemají ani naši farmu bio i když jinak jejich produkce téměř bio je.

    Zeleninku jim vozí jednou týdně pán z Litoměřic, který ji doma s rodinou pěstuje, jednou ji pohnojí (postříká?) na začátku, jinak by mu nic nevyrostlo, ale pak už to ručně okopávají a ošetřují a nestříkají. Je to český pěstitel, jsem ráda, že můžu podpořit českou produkci. Je to trochu dražší, než v supermarketu, ale je pěkná, voňavá, žádný bakelit.
    Stálo mě to asi 220 kč a dostala jsem bedýnku (objednala jsem si, co budu chtít), kde byla hlávka zelí, 2 kedlubny, květák, pórek, svazek velké mrkve, svazek petržele, dýně hokkaidó, ředkev daikon. Chtěla jsem ještě brokolici, ale tu neměli. Myslím, že nám to určitě vystačí s Nindou na týden. Den předtím jsem ještě (jinde) kupovala českou cibuli (té máme velkou spotřebu) a česnek.

    Když jsem v obchůdku nakoupila poprvé větší zásobu surovin, abych mohla začít vařit, stálo mě to kolem sedmi, osmi stovek, byla jsem z toho docela přešlá. Jenže to byly ty základní věci, které docházejí průběžně a průběžně je taky dokupuješ. Většinou mě to vyjde zhruba kolem tří, čtyř stovek týdně (bez té zeleniny). Ale všechno, co s Ninou jíme, nakupuju vlastně tam. Pro Ninu už nic jiného nekupuju (když si vzpomenu na těch 35 jogurtů každý týden, ty lezli do rozpočtu možná víc, a navíc to bylo hrozně nezdravé!), vše jí doma vařím a vyrábím.
    Sobě občas koupím kousek tvrdého sýra, ujím nějaký chleba, na který mám občas prostě chuť, meloun, nebo tatíkovi uzmu z lednice rajče či okurku, které nám nekupuju. Chutě na mě ještě stále útočí :o)
    Prostě si myslím, že to cenově vyjde zhruba nastejno (pokud nechceš dělat nějaké extrabuřty), a jestli dráž, tak ne určitě o moc!

  4. Dano, složité to není. Možná chvilku zezačátku, než si to sesumíruješ a pořádně si tu skladbu jídelníčku uvědomíš - co tam má být, a co ne. Spíš je to "na bednu" než na čas. Vše si předem promyslet a připravit (namočit, zadělat těsto), aby to vycházelo a nebyly prostoje, kdy Nině nemám, co dát. To se ale zvládne postupně a zautomatizuje se to. Pokud člověk chce a ví, proč to dělá, tak to není (skoro :o) žádný problém.

    Vaření oběda nezabere rozhodně víc času než jiný, klasický oběd. Spíš méně, pokud je luštěnina, případně některá obilovina přes noc namočena.
    Já mám problém s časem v kuchyni spíš po večerech.
    Protože chci Nindě nahradit pomazánkové máslo (mléčný výrobek) a přesolené paštiky (sůl + lepek), vyrábím jí luštěninové pomazánky. Na ty musíš jednak myslet, když je chceš udělat večer, aby byly na ráno, takže musíš luštěniny namočit během dopoledne. Pomazánka mi vydrží na dva až tři dny.

    Taky potřebuje mít něco na svačinu místo jogurtů (mléčný výrobek) a přeslazených přesnídávek. Takže vyrábím dezertíky. Různé obilné kaše, někdy s dušeným ovocem, někdy jen se semínky, oslazené sladem a jablečným koncentrátem. Dávám je po vychlazení do lednice, někdy je pak ještě před sváčou poleju obilnou (ovesnou) smetánkou a to Nindě moc chutná. Obvykle je dělám tak na dva dny. Druhý den večer, nebo třetí den ráno vařím už zase novou.
    I na ráno si někdy večer připravuju kaši, kterou dám na noc do peřin a ráno je akorát teplá, ale ne horká - jen ji dochutím na sladko, i na slano.

    No, a poslední věc je chleba. Normální z obchodu jí kupovat nechci (lepek, bílá vymílaná mouka, éčka, kypřidla apod., v některých droždí místo kvásku), takže to zase musím pokrývat domácí výrobou.
    Clebík napařuju (2 hodiny) a ten bochníček z půl kila špaldové mouky a 100 gramů uvařené rýže Nině vydrží (patky sním prosím já :o) na dva, dva a půl dne. Jenže to zatím nějak nestíhám mít "napaříno" furt pryč, takže potom dostávala i normální koupený chléb (což mě samozřejmě štvalo, ale minimálně jednou denně Nina chléb prostě chce).
    Ale už jsem to vymyslela. Začala jsem jí dělat placky nebo palačinky z bezlepkového těsta (pohanková mouka), ale i jiná (např. z ovesných vloček, pohankové mouky a mišutky = instantní kukuřičná kaše), mám z knížky několik receptů. A s tou pomazánkou jsou super. Nina to hezky jí.

    Nakonec jsem se tedy rozhodla, že jí jednou týdně napařím chlebík, jednou týdně jí ho upeču v troubě a zbytek se pokryje plackami. Jde mi o to, že začně teď chodit do školky, takže musíme mít všechno zajištěné a dostatek, když jí budu jídlo dávat s sebou. (Sváču + oběd do termosky na jídlo :o)

    Takže tyhle věci okolo jsou časově mnohem náročnější, než oběd, ten je naprosto v pohodě!

    A proč chleba napařujeme?
    Protože mouka je suchá sama o sobě. Když ji dáme ještě do trouby na hodinu či víc, tak se potravina ještě víc vysuší a energetické účinky na člověka jsou extrémně stahující a vysušující (v kombinaci s bílou vymílanou moukou je to úplná katastrofa! :o)
    Takže pečivo je dobré jíst jen minimálně, stejně jako naši předkové před pár set lety, kteří si napekli chleba na týden dopředu a každý z něj měl denně kousek, jinak jedli, co pole a příroda dala, obvykle vařené ve vodě.
    A často místo chleba měli právě různé placky, které jsou energeticky mnohem výhodnější, protože se smaží (pečou?) na pánvičce, chvilku, nikoliv dlouho v tom velkém žáru, který je v troubě nebo v peci ze všech stran.

    Dano, a co se týče jogurtů, podle mě záleží, kvůli čemu je řešíš. Jestli kvůli laktóze, nebo kvůli kaseinu. Protože kasein tam dle mě zůstává, ať je to kysané nebo ne.
    Laktóza (mléčný cukr) BY tam být neměla, pokud je jogurt dobře udělaný, myslím tím správnou dobu procesu kysání. Měl by fermentovat minimálně 24 hodin!, aby se dosáhlo úplně bezlaktózového stavu (a to často teda komerčně vyrobené jogurty nejsou, v nich laktóza přesto často bývá, proto je lepší jogurt domácí!). Fermentující bakterie totiž laktózu konzumují, ale potřebují na to dostatek času.

    Toto jsem se dočetla v knize Syndróm trávenia a psychológie od Dr. Natashi Campbell-McBride, která mi před týdnem přišla. To nejsem tak chytrá sama od sebe :o)
    Navíc, ona doporučuje, když už ho jíme, aby byl organický (po našem BIO), protože neorganickým způsobem chovaná zvířata produkují mléko plné různých chemikálií, od antibiotik po pesticidy.

    Strnadelová a vůbec strava založená na makrobiotických principech je proti konzumaci jakýchkoliv mléčných výrobků (nikoliv masa!) z mnoha důvodů, o kterých jsem už tuším psala minule. Ale mimo jiné hlavně proto, že člověk ztrácí enzym na štěpení mléčných bílkovin kolem druhého roku života, takže i kojení déle než dva roky dítěti a jeho trávicí soustavě spíše přitěžuje, než pomáhá.

    A ještě, Dano, mě vždycky může vzít čert, když doktoři říkají, "jo, jogurt dítě (vy) může(te), ten má jiný složení, než mlíko, ten je kysanej".
    Moc by mě zajímalo, jestli některý z nich ví, proč přesně ho teda může, v čem přesně je tak jiný!
    Dvě možnosti připadají v úvahu a obě urážejí moji inteligenci:
    Buď to lékař opravdu ví a pak mi toto vysvětlení "pro blbečka" nestačí, chci znát přesný důvod toho, proč je jogurt ok. Můj rozum by to určitě pobral!
    Anebo to doktor neví a říká, co si přečetl kdysi v nějakých skriptech, nebo v novinovém článku, bez minimální znalosti podstaty věci.

    Živé jogurtové kultury moc neřeším, páč na ně v jogurtech moc nevěřím. Ne že by tam nebyly, ale rozhodně jich je v mléčně kysané zelenině minimálně milionkrát víc :o) A že by těch pár stovek SNAD "živých" kultur vyvážilo negativa jogurtu jakožto mléčného výrobku? To rozhodně ne. Pro mě ne.

    A druhá strana mince? Když já ten jogurt měla vždy tak ráda! :o))) Sakriš, sakriš ...

  5. Silvi, mužíčkovi moc zvlášť nevařím. Mužíček má oběd v práci a doma si pak vaří často sám odjakživa. Někdy se domluvíme a já mu něco udělám, to pak vařím dvojmo. Nebo přílohu (rýži, těstoviny - pro Ninu ne pšeničné) máme stejnou, ale on má maso a my s Ninou luštěninu a zeleninu. Nebo máme maso s ním, ale bez přílohy, jen s různě tepelně upravenou zeleninou, kvašenou i syrovou.
    A já mám někdy úplně to samé, co on, protože mám na to chuť :o) Ale bývá to málokdy.

    Silvo, já jsem si také objednala knihu, kterou jsi četla ty - Syndrom trávení a psychologie. Nejdřív jsem litovala peněz, když jsem si to zběžně pročetla, protože tento systém očisty střeva byl v rozporu s tím, na co jsem najela s Nindou já. Ale pak jsem si ji pročítala podrobněji (přiznám se, že recepty jsem nečetla, jelikož momentálně takto vařit nehodlám ... ale nikdy neříkej nikdy, že?) a zjistila jsem, že se v přístupu k výběru potravin od Strnadelové téměř vůbec neliší.

    Silvi, u Strnadelové jde o celoživotní model stravování postavený na makrobiotických principech, nikoliv o krátkodobé dietní opatření (krátkodobé - myslím klidně i několik let v životě lidském), jak je to myšleno u Campbellové. Proto mi nepřijde divné, že zásady stravování jsou u každé autorky trochu jiné. Strnadelová počítá s víceméně zdravým dítětem, člověkem. Pokud má člověk zdravotní problém, i ona jídelníček ještě upravuje.
    A navíc, nemyslím si, že by po ozdravění trávicího traktu dietou pro lidi s GAP syndromem, byla Campbellová proti modelu stravování a la Strnadelová :o)

    Samozřejmě, obojí je postaveno na úplně jiných základech a předpokladech. Ale jestli jsem to dobře pochopila, dietní opatření pro děti a dospělé s GAP syndromem (GAPS = Gut and Psychology Syndrom - doslova "syndrom střeva a psychologie"), tedy děti (lidi) trpící např. autismem, ADHD/ADD, dyspraxií, dyslexií, depresí, schizofrenií, dalšími poruchami chování a učení, ale i alergiemi, astmatem, ekzémem, což je podle autorky, Dr. Campbellové (neuroložky, odbornicí na výživu a matky autistického dítěte) téměř vždy spojeno s nějakou abnormalitou trávení, je pročistit a ozdravit zdevastované střevo, zdevastovaný trácicí trakt.

    K tomu využívá "dietu", která vylučuje všechny škrobové, cukrové, kvašené a mléčné výrobky. Zůstává jen maso, luštěniny, zelenina, trochu ovoce, ořechy, semínka apod.  Postupně a pomalounku, jak se střevo uzdravuje, zavádí jednotlivé "zakázané" potraviny, škroby zřejmě až nakonec.

    Nic proti tomu, já tomu teoreticky i rozumím, proč zrovna škroboviny se mají vyloučit, drží se v nich veškerá ta "oportunistická", zdraví nebezpečná střevní flóra.
    Ale mně je na tomto systému nesympatické to, že je dítě vystaveno tak velkému pojídání masa, které je podle mě pro náš trávicí sysém taky oříšek (nebo ne?). Rozhodně se maso nestráví za 3, 4 hodiny. Jasně, že je dobré, že se jí zřejmě se zeleninou, největší problém s trávením masa je v kombinaci se sacharidy (moučné výrobky a brambory), ale stejně. Moc mi to nesedne.

    A pak by mě zajímalo, jak je to, když dieta skončí, když se střevo uzdraví. Podle mě, pokud dítě začne zase jíst to samé, co předtím, nebo plácat dohromady bílou mouku, mléčné výrobky a maso, musí se mu zákonitě zase přitížit. Takže stoprocentně se musí potom dodržovat určitá stravovací opatření a jisté principy.
    Také by mě zajímalo, jestli už je nějaký její pacient po dietě, na "normální stravě" třeba 5 a více let, a jak je teď na tom. Jestli se problémy se střevem vrací (a tím i neurologické a psychické obtíže).

    Ale přes to všechno co se mi na dietě trochu příčí, je pro mě strašně důležité, že i zde (z jiných zdrojů než z českých) je zdůrazňováno to, abychom se vyhýbali tzv. "procesovaným" (upraveným, zpracovaným) potravinám, protože jídlo je dnes ohromný byznys a zákazník - občejný člověk je až ten poslední, na kom producentům a zpracovatelům záleží. Podle obou autorek by si člověk měl co nejvíce vyrábět potraviny a jídlo doma, v jejich co nejvíce přírodní formě.

    Ještě bych se tomuto tématu ráda věnovala někdy příště, je to na dlouhé úvahy. Zhlédla jsem totiž film (dokument) s názvem Potraviny.
    Je to o potravinářském průmyslu v USA a jsem z toho úplně zhnusená. Můžete se na něj taky podívat tady. (Pozor trvá to 90 minut a nejde dát pauza, vždy se to vrátí na začátek, takže to chce zkouknout vcelku, já to mám teda na flešce, odněkud mi to mamka stáhnula :o)  Ale určitě se chci k tomu ještě vrátit i u sebe na blogu.

    Celkově je pro mě kniha Dr. Campbellové přínosem, protože je tam vysvětleno spoustu biologických a chemických procesů, které probíhají při trávení, vliv různých zevních faktorů na střevní dysbiózu (léky všeho druhu, nekojení, umělé výživy, apod. ...) a mnohem, mnohem více dalších zajímavých informací.

    Ještě, Silvo, k té sóje, o které jsi se zmiňovala, že ji Campbellová v žádném případě nedoporučuje.
    Ono je to ještě trochu jinak.
    Píše tam, že sója je obrovským obchodem, hlavně v USA.Velká část průmyslu používá geneticky modifikovanou sóju. Je levná a nachází se v mnohých zpracovaných potravinách - margarínech, salátových polevách, omáčkách, chlebech, sušenkách, pizze, kojeneckých výživách, dětských křupkách, sladkostech, koláčích, vegetariánských potravinách, v různých náhradách mléka atd., atd. ...

    To, že harmonizuje hormonální funkce člověka, což je pozorováno v celé Asii, nejen v Japonsku, se projevuje díky tradiční formě jejího použití, hlavně jako kvasená ve formě omáčky, tofu, miso, tempeh apod.
    Západní svět ale používá sóju ve formě izolovaného sójového proteinu, který se vyrábí šíleným způsobem za použití proplachování v kyselině a hliníkových kontejnerů, díky kyselině sója nasákne hliníkem, který v ní zůstává až do konce zpracování. Dále se chemicky ošetřuje, včetně nitrátů. Finálním produktem tohoto procesu je prášek téměř bez chuti, který je ale lehko použitelný a přidává se do jakéhokoliv jídla. Až 60% průmyslově zpracovaných potravin obsahuje sójové mléko a tento prášek obsahují i sójové kojenecké produkty. (Přitom hliník se v medicíně váže k demenci a k Alzheimerově chorobě a nitrát souvisí pravděpodobně s rozvojem rakoviny).
    Na příklad toto tedy o škodlivosti sóji, mimo mnohé jiné, říká Campbellová.

    Čili nejde zde vůbec o ty tradiční výrobky ze sóji, používané v Asii už po staletí, možná tisíciletí. Campbellová je sice také nedoporučuje, ale nikoliv kvůli škodlivosti na zdraví, ale kvůli tomu, že vznikají kvašením. A jakékoliv kvasné produkty jsou u této diety vyloučeny z jídelníčku, havně kvůli přemnožené Candidě ve střevech.

    Není to tak, že můžeme říct, že sója je špatná. Ona není sója jako sója. Tímto vlastně reaguji i na Jitku. Mně osobně je Fořt (náš odborník na výživu) nesympatický, přijde mi trochu "strnulý", ale nic proti. Jen jsem ho párkrát slyšela v televizi.
    O souvislosti sóji a předčasné puberty jsem  už taky četla, ale vždy bylo v medicínských článcích řečeno, že to nebylo nikdy prokázáno, jen se tak uvažuje. Jde o to, o jakých sójových výrobcích se uvažuje.

    Např. Strnadelová říká o sóje toto:
    "Sója je luštěnina, která má velký obsah bílkovin s téměř kompletními aminokyselinami. Dále obsahuje fytoestrogeny, které mají tu vynikající vlastnost, že harmonizují hormonální fukce jak u mužů, tak u žen. Díky kombinaci sójových výrobků a olejnatých semen nemají asijské ženy problémy s osteoporózou ani menopauzou. Dále je v sóji lecitin, který velmi příznivě působí na nervový systém a mozkovou funkci vůbec. Sója také obsahuje velmi kvalitní spektrum minerálů.

    Potud pozitiva. A protože každá mince má dvě strany, jsou tu i negativa. Bílkoviny sóji jsou sice kvalitní, ale vazby aminokyselin jsou značně složité a pro náš trávicí systém těžko dostupné. Navíc sója obsahuje antagonistu trypsinu, látku, která blokuje trypsin, tedy enzym, který trávení bílkovin umožňuje. Jak tedy z tohoto problému ven? Je sója dobrá, nebo špatná?

    Tak tedy - sója jako luštěnina je špatně stravitelná, a to jak uvařené boby, tak - a to zvláště - ve formě mouky. Asiaté si byli těchto negativ vědomi, a proto je obešli a zvolili technologii pro zpracování této potraviny tak, aby se zrušila její negativa a podtrhla pozitiva. Proto Číňané dělají tofu a sójovou omáčku, Japonci sójovou pastu miso a Indonésané tempeh.

    Tyto produkty jsou dobře stravitelné a mají všechna jmenovaná pozitiva. Navíc tempeh obsahuje i vitamín B12, který vzniká v průběhu zrání této potraviny. Tyto produkty jsou nejen chutné, ale mohou se u různým způsobem upravir a tím rtozšiřují náš jídelníček nejen ve smyslu potřebných látek, ale i co do pestrosti nejrůznějších jídel.

    Ještě jeden produkt ze sóji stojí za zmínku, a to natto. Při jeho přípravě se používá bacillus subtilis, který nejenže přeměňuje tuto potravinu na chuťově zajímavý profukt, ale zároveň osidluje naše střeva kvalitní mikroflórou. Tém zlepšuje nejen střevo, ale i pleť."


  6. Jarko, s tím chlebem to musím pořešit. Nějaký v mrazáku by se opravdu hodil ... zkusím to nejdřív sama, ale uvidím, třeba na ten kupovaný bezlepkový dojde :o)

  7. Pavlíno, jména knížek najdeš po rozkliknutí jejich názvů tady nahoře ve článku. Recepty jsou v knížce od Strnadelové, dá se stáhnout případně z netu. Odkaz je taky někde nahoře. Co se týče napařovaného chleba, tak recept na něj, ale i jiné recepty jsou na stránkách našeho obchůdku - BIOtety. Konkrétně chleba je tady. Jen místo chlebového koření tam já dávám stejné množství kmínu a je vynikající :o)

  8. Hanko (Anny), není to tak strašný, vybrala jsem si k tomu začátku dobrej čas - prázdniny. Hele, musím se smát tomu klišé - ale - já to dělám " s láskou" :o) Mám pocit, že Nině tou stravou dávám hodně, takže ta energie (neříkám, že to začátečníkovi žádnou nebere), mi za to stoji!

  9. Zlatá česká kuchyně je sice dobrá, Evo, ale po přečtení dvou výše zmiňovaných knížek mám pocit, že je to zřejmě hrob pro naše děti, který se táhne už po generace - minimálně přes naše babičky, matky a nás směrem k našim  miláčkům. Já určitě uvedu příště ještě pár ukázek z knížky Syndrom trávení a psychologie, které mě úplně šokovaly!

  10. Jituš, díky za pochvalu. O té sóje jsem si něco naštudovala a píšu to o pár řádek výše. Ale díky moc za starost a upozornění, jsi hodná :o)

  11. Jani, omáčky, polívky a kaše by měly být základem stravy podle Strnadelové, hlavně pro děti (ale i pro dospělé), takže vaše omáčková rodina by byla úplně v pohodě :o)

    Na to lepší trávení luštěnin doporučuje Strnadelová dlouho namáčet, klidně 12 hodin i víc. A to i čočku, která je docela měkká. Vodu (plnou nadýmajících purinů) slít a vařit v nové, ale to je všeobecně známo :o)
    Vařit pokud možno v papiňáku a vždy s kořením - buď majoránka, bazalka, nebo saturejka - to právě kvůli nadýmání. Taky doporučuje mořskou řasu a střídat je, ale to je zas kvůli minerálům.

    Pokud má někdo hodně citlivé zažívání, tak doporučuje, jak začnou luštěniny vařit, otervřít je a zkropit studenou vodou a klidně to udělat několikrát. A solit samozřejmě až tak 10 minut před dovařením (ale to je také známé, že se luštěniny nesolí na začátku varu :o) nebo nesolit vůbec a orestovat cibulku na oleji a tu posolit a potom smíchat s luštěninami.
    No a samozřejmě nejíst luštěniny s živočišnou bílkovinou (masem, vejcem, sýrem apod.) To je potom nadýmání stoprocentní, protože trávit dvě bílkoviny, jednu rostlinnou a jednu živočišnou, je pro náš trávicí trakt nadlidský výkon :o)

    Knedlíky a noky mám taky od ní v receptech v knížce, jen nejsou z bílé pšeničné mouky :o)
Takže lidičky, to je asi tak pro dnešek všechno. Omlouvám se za šílenou délku.
Chtěla jsem dát ještě fotky našich dalších experimentů ve vaření, ale dám je příště hned v dalším článku, abyste se neučetli a neukoukali k smrti :o)

    12 komentářů:

    Anonymní řekl(a)...

    Vyborne napisane .. az nechapem, kde na to vsetko beries cas, Tuska:-)
    Ak sa niekomu budu zdat tieto informacie uzitocne, budem rada:
    - vynikajuce TOFU nakupujem vo vietnamskej velkotrznici SAPA v Prahe - Libus, v obchode po pravej strane, par metrov od "vratnice". Styri velke kocky, cca 1 kg, stoja asi 50,-Kc, ak dostanete cenu, inak 60,-Kc. Chuti "pravo", ako z trhu v Azii a s gumovitym tofu kupovanym v nasich obchodoch by bolo urazlive ho porovnavat. Je tak dobre, a SAPA tak daleko, ze si ho objednavam kazdy utorok do Vysocan :-) Uchovat sa da niekolko dni v chladnicke, v nadobe s cistou vodou, menenou denne. Inak sa da aj mrazit a potom tepelne zpracovat, prip. zamrazit uz uvarene jedlo s tofu. Okrem toho, daju sa nakupit aj cerstve bylinky, kvasena zelenina a ine pochutiny, ale tu by som si nebola ista s chemiou.-)
    Dalsi vyborny azijsky obchod je v Prahe, Korunni 47, Arirang - tofu, kvasena zelenina, omacky, miso pasta, prisady (o poznanie drahsie).
    No a co sa tyka lustenin - v bio kvalite predava siet DM drogerii; vyborna je odtial cervena lupana sosovica /cocka/, zbavena slupiek, takze nenadyma. Lusteniny varim v papinaku, vo vacsom mnozstve; cast "predpripravenych" zamrazim a potom pouzivam do jedal. -)
    Majte sa pekne a drzim palce, aby vas kulinarsky elan neopustil.-)
    Katarina

    Sikorka řekl(a)...

    Lucko, je to napsaný moc pěkně.

    Myslela jsem si tedy,že o tolik dražší než normální nákupy to nebude. A to se mi potvrdilo. A my ještě máme výhodu vlastní(nechemické...na tom si náš taťka zakládá:-)) zahrádky...takže od jara do zimy máme všechno...a co nemáme my,má děda(tam už je to s tím hnojením o malinko horší)..a co nemáme ani my ani děda má sousedka(česnek-měníme ho za cibuli-tu máme my).
    Občas koupím v městě T. od prodejce české ovoce(snad nekecá). Taky raději podpořím "Čecháčka". I když nakupuji, koukám se,kde se co vyrábí...a raději vezmu naše české.
    Hele ještě k těm "bedýnkám"...
    Slyšela jsem,že někteří prodejci bedniček nakupovali ovoce a zeleninu v "superhyper" a pak to prodávali jako bio.
    Co je na tom pravdy nevím...

    Ale budu mít ještě pár dalších otázek(doufám,že to neva). Taky nebudu stučná,no.

    1.Do školky tedy můžeš dovážet svoje jídlo z domova...
    Super, chválím přístup školky!!! A celkem mi překvapuje,že to jde. Protože tady v okolí to - údajně kvůli hygieně- nejde nikde.
    Co by jsi dělala(je to jen hypoteticky),kdyby školka,řekla,že by tam Ninuška prostě musela jíst jejich jídlo(já vám holky tedy držím palce aby to neřekli...)?
    Vzala bys jí kvůli tomu ze školky a nechala jí doma nebo by si hledala jiné zařízení,kde by vám vyšly vstříct?(je srpen,že jo).
    2. Kdyby dítě tuhle stravu tvrdě odmítalo(Klárka prostě čerstvou zeleninu a ani mléčně kvašenou-tedy kromě květáku a červené papriky,a ani to nepřehání-nejí)..a chtělo jenom to na co je zvyklé...dávala bys mu tedy potom např. klasickou českou kuchyní nebo by jsi nepodlehla a kdyby fakt nejedlo dostávala do něj zdravé jídlo jinak(mixované-sondou,pegem-je to tedy extrém)?
    3.Kdyby Ninuška jedla normálně(35 jogurtů za týden je 5 na den...no potěš...to já koupím tak za měsíc a ještě ne vždy:-)),napadlo by tě začít takhle vařit?
    4. Jak je to tedy s masem? Masa máš přece spoustu druhů...
    A taky je v něm železo...(beru to tak,že ne každé dítě prostě jí syrovou zeleninu),které mi přijde důležité
    (masem samozřejmě nemyslím buřt a salám).
    5. K pečivu. Holky si oblíbily (je to tedy hotový výrobek z Alberta)..kukuřičné placky(takový ty,co pečou černoši-složení..kukuřičná mouka,voda...a to je asi vše...vím,že jsem složení studovala:-)..a éčka tam nebyly. Ty jsou ok?
    Oni tedy holky si sem tam chleba dají,nejraději mají ovšem celozrný, ořechový,slunečnicový...klasický kupujeme docela málo...taťkovi.
    A co takový ty rýžový "pufy" a pod?To mívá Anička k svačině do školy,s čerstvou zeleninou(ovocem).

    A teď ještě zajímavost..článek,kde píšeš jak jsou jedovaté brambory by velmi potěšil Aničku,která je fakt nemá ráda.
    Lucko,omlouvám se za tak dlouhý komentář,ale mě to opravdu zajímá.

    Myslím,že jsme někde na polovině...některá jídla(třeba kokosovou rejži s čočkou-to je taková dobrota, palačinky z ovesných vloček,luštěninovou polévku,hrách...atd.)normálně děláme,semtam i tu fazolovou pomazánku...no ale máme samozřejmě i českou kuchyň.

    Dana řekl(a)...

    Luci, díky - prokousala jsem se, je to pěkně, věcně napsané...O těch jogurtech jsem to napsala zjednodušeně, samozřejmě, že je to pro to, že v jogurtech není laktoza, která nadělá nejvíc paseky...Ovšem nejsem přesvědčená, že bio jogurty (které my kupujeme), jsou tak "nebezpečné", prostě si myslím,že jsou pro dítě dobré. Mléko za zdravé nepovažuju a chápu, že v podstatě je člověk jediný savec, který mléko pije i v jiném než "kojeneckém" věku :-), ale např. sojová mléka taky nedoporučují, tak co dítěti dávat v podobné hodnotě? Rýžové mléko? Moc vám v tomhle fandím, budu zvědavě z povzdálí sledovat. Jo - bedýnky bereme taky, je to super, nutí mi to vařit a konzumovat víc zeleninu :-) Ovšem kniha je pro mě příliš nad hranicí, stejne jako GAPS dieta a GFCF dieta apod.

    lunarka řekl(a)...

    Ahoj Luci,
    tak knížku už mám doma,vaříme podle ní a je to dobré,ani Niky neprotestuje,sice po prvním soustě vždy na mě kouká jak jelimánek,ale jí dál :o).Je to opravdu zajímavé čtení.Díky moc za tipy.
    Pa Pavlína.

    Tuška řekl(a)...

    Katarino, díky za info. My máme sice do Prahy daleko na nákupy, ale věřím, že někomu se vaše informace budou hodit.

    Aleno, no jo, bedýnky se zeleninou ze supermerketu. To je těžký. Smysl tohohle bedýnkového systému, který k nám přišel tuším z Francie, je "najdi si svého farmáře" a postav se velkým obchodním řetězcům s pořád stejnými druhy zeleniny a ovoce, s těmi, co nejvíc vydrží a zároveň tak podpoř farmáře z tvého blízkého okolí, které supermarkety ničí (ať už mají bioprodukci nebo nemají, to není důkežité, vždy je jejich zelenina méně chemicky ošetřená, než ta supermarketová, pokud ji tam tedy sami nenakupují).
    Idea je taková, že se s farmářem můžeš osobně seznámit, eventuelně jeho farmu navštívit, abys viděla v jakých podmínkách zelenina, dobytek roste.

    Ale všude se samozřejmě najdou vykukové. Už jsem slyšela i o biofarmě, kde v noci jezdí traktory a hnojí a stříkají ... ale až 50 metrů od okraje pole, protože kontroloři,kteří sice chodí skoro každý týden, nejdou pro vzorky dál než těch 50 mdetrů :o(
    Takže myslím, že je to nejen o prioritách, ale i o důvěře a sympatii a o šestém smyslu :o)

    Tvoje otázky, Aleno:
    1. Nezapoměň, že Nina má prokázanou alergii na lepek a mléko, takže si doneseme potvrzení od pediatra a s jídlem nošeným z domova není problém. Že se mi to teď i hodí, protože jsem najela na odlišný model stravování, to je druhá stránka věci.
    Jinak ano, je pravda, že ve vyhlášce stojí, že děti v MŠ musí jíst jídlo uvařené ve školní jídelně (říkala ředitelka), ale jsou zdravotní výjimky, kam spadáme my.
    Mně to teda osobnš přijde trochu nefér, co když někdo z nějakého náboženského nebo jiného přesvědčení praktikuje určitý styl stravování - na to se ohled nebere. Buď půjdeš do školky a podřídíš se, nebo nepůjdeš.
    Ve škole už je to jiné, tam na obědy dítě chodit nemusí ...

    Na jednu stranu chápu, že teoreticky by každé dítě mohlo mít jinou dietu a kuchařky by se z toho mohly zbláznit, ale na druhou stranu si nemyslím, že by těch odlišně se stravujících dětí bylo takové množství. Většina maminek je spíš ráda, že děti budou po téhle stránce zabezpečené a nemusí se o to starat.

    Já sama nevím, Aleno, co bych si vybrala, kdybych musela volit mezi jídlem a školkou, ani nad tím nechci přemýšlet, protože se nás to na štěstí netýká.
    Ale vím tady u nás o rodině, která jí makrobioticky a protože školka jim nedovolila nosit si jídlo bez zdravotního důvodu, tak nechali 4letou (zdravou) hločičku doma.

    2. Sondu ani peg bych teda rozhodně nevolila, když mi dítě hezky jí, přestože ne úplně přesně to, co bych si já přála.
    Normálně bych jí dávala, to co jí a ostatní nabízela s tím, že budu počítat. že to spíš nesní a zbyde to na mě, aby to nepřišlo úplně vniveč.
    Vždyť většinu ze základního jídlas by teda Klárka podle toho, co píšeš, zřejmě jedla. Z kvašený bys
    jí holt dávala to, co má ráda, stačí malinko a syrová by se viděla, třeba časem. Ono se jí zas tolik ani nemusí.

    Jo ale pozor, když říkám kvašenou, myslím opravdu mléčně kvašenou zeleninu, která vznikne jen tím, že ji prosolíš (asi 1,5% soli na množství zeleniny), promačkáš, napresuješ ve vrstvách do skleničky, zatížíš a v teple necháš 3 dny kvasit, pak je hotová.
    Strčíš do ledničky, aby to nezačalo kvasit octově a postupně si odebíráš. Takže nepoužíváš žádný ocet, cukr apod. ... Jestli jsi myslela tuhle a ne sterilovanou, zavařenou, tak sorry :o)

    Tuška řekl(a)...

    Pokračování:
    3. Kdyby Nina jedla norálně ... Aleno, tyhle kdyby jsou těžký. Já si to vůbe neumím představit, jí vím, že mi 2 roky normálně nejedla.
    Možná bych takhle vařit nezačala, možná bych neměla důvod něco "hledat".
    Ale možná že jo, dřív neb později. I v době, kdy jedla Nina pěkně, jsem pořád řešila, že jídlo ovlivňuje nejen lidské zažívání, ale i lidský mozek. Začali jsme s GFCF dietou (asi 5 měsíců) a pořád jsem hledala nějakou radu, jak je to správně. Bála jsem se mlíka (teda spíš jogurtů), že nejsou pro ni to pravý, řešila jsem lepek (měla i atpic. ekzém, když byla maličká), takže opravdu jsem se stravou pořád více či méně zabývala, hlavně v souvislosti s NInou.

    Ale už od počátku 90. let jsme s mamkou řešily jídlo (víc mamka, než já), to se sem dostaly knížky (které jsme studovaly) Normana Wolkera a manželů Diamondových (Fit pro život), kde jsme se poprvé setkaly s teoriemi, jak probýhají trávicí procesy apod., poprvé jsme se setkaly s termínem dělená strava ... atd. ...

    4. MAso není vůbec zakázané, jen se prý (soouhlasím s tím) v dnešní společnosti nadužívá, stejně jako sůl, cukr, vejce, bílá mouka ... apod.) Určitě není potřeba maso každý den, či dkonce vícekrát denně. Neuvěřitelně to pak zatěžuje náš trávicí systém, obzvlášť když ho jíme (jako že ho většinou jíme) v kombinaci s nějakou škrobovinou buď z bílé mouky, nebo bramborou.

    Strnadelová říká, maso ano, ale stačí jednou týdně, v zimě může být častěji, v létě méně často. Muži ho vyžadují obvykle častěji. Dětem se může četnost zvýšit, ale nemusí, protože to, proč maso hlavně jíme - bílkovina, to dle ní zcela nahradí kombinace obiloviny s trochou luštěniny.

    Naši předkové měli takové písničky, ze kterých vyplývá, že se opravdu toto jedlo - "hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každej den, ale vdolky z bílý mouky, jenom jednou za tejden" - stížnost je na jednotvárnost pokrmu, ale kombinace, složení je dobré.
    Nebo "jáhly, jáhly, po peci se táhly ..." Ty se prý jedly hlavně s čočkou.
    A Indiáni? Ti jedli hlavně fazole s kukřicí. Zkrátka bylo to na všech kontinentech. Asie - sója a rýže.

    Tuška řekl(a)...

    Pokračování:
    5. Hele, Aleno, já nejsem žádnej odborník, abych vynášela soudy, co je dobrý a co ne.

    Pro mě, pokud jsou to placky z kukřičné mouky a vody a nic jiného (žádná éčka), tak je to ok. Navíc, pokud jsou to opravdu placky, takže vznikaly ne v peci, ale na pánvvi.
    Na druhou stranu bych si prověřila datum spotřeby, protože pokud je několik týdnů až měsíců, tak bych čula zradu :o)

    Co se chlebů týče, už jsem o tom v článku psala, proč je Strnadelová a makrobiotici proti němu. Jednak je heozně nadužívaný. Dřív lidi sice taky pekli chleba, ale měli jeden kus za den, takže jim to tak neuškodilo. Ale dnes, rohlíky, chleby, sušenky, různý pišingry, ... ani si to člověk neuvědomuje, co je všechno z mouky pečený v troubě.

    Navíc, já jsem nedávno volala do mlýnů Voženílek, protože nás s mamkou zaujala hladká mouka bíla a tmavá. Nechápali jsme jakej je v ní rozdíl. Tak jsem tam zavolala, vzal to zrovna šéf, oan Voženílek :o) a vysvětloval mi, že ta bílá je vymletá odprostředka zrna, zatímco ta tmavá, je víc pod slupkou, že obsahuje tzv. popeloviny (prý části, které nehoří do 900 stupňů C, jestli jsem to dobře pochopila).

    TAk jsem se rovnou zeptala, jestli je možný na trhu koupit celozrnnou mouku. (Protože je známo, že to tzv. celozrnné pečivo je normálně z bílé mouky, do které jsou přidané otruby /slupky) a lidi si myslí, jak si pochutnávaj na celozrnným.)

    A on mi řekl, k mému údivu, že celozrnná mouka (ne že by tam byly velké kusy zrna, ale znamená to, že je umletá z celého zrna, není tedy vymílaná, je tam i ten klíček a všechno, tak jak to bývalo dřív, asi do 18. století) čistá v podstatě na trhu neexistuje, protože by se jim nevešla do toho klasického kilového balení objemově.
    Že má prostě jiný objemy, proto, když nekde kupujeme celozrnnou, tak je tam určité procento celozrnné, ale taky bílá, pak krupice a další jiný mouky či suroviny. Čili s celozrnnou se nesetkáš!!!
    A pak je tu ještě kapitola o kvásku a droždí ... ale to je na dlouhé povídání, něco jsem už z toho psala.

    Pufy - většinou jsou považovány za nezdravé (Campbellová), asi protože jsou dělány pro velkým teplem /nebo tlakem, nebo obojím), ale Strnadelová třeba používá rýžové burizony k přípravě některých sladkých dezertů ... tak nevím.

    Tak zatím, Aleno, zase jsem si pěkně plácala játra, co :o)

    Tuška řekl(a)...

    Dano, je to opravdu něco jiného, než klasika. Ale když si přečteš ty "nedozírné" následky konzumování té naší "klasiky" ... ale nechci agitovat .. sama nevím, jak dlouho mi to přesvědčení a elán vydrží ...

    S tím mlékem máš pravdu, ale ono ani tak nejde o to, jestli to je bio nebo ne, (vždyť bio jsou i salámy a ty, to se asi shodnem, jsou nezdravý) spíš jde o to, že je to prostě mléko.
    Pokud ho sama nepovažuješ za zdravé ... vždyť jogurt je ale taky mléčný výrobek.
    Jenže já vím, že jsme rády, když nám ty děti aspoň něco jedí, znám to moc dobře.

    Sójové výrobky kromě těch tradičních (tofu apod.) vůbec neuznávám, však jsem o tom psala v článku, co o sóje průmyslově zpracované říká Campbellová.

    Náhrada oblíbeného jogurtu je podle mě jedině v domácí výrobě něčeho sladkého - v knize je spoustu nápadů - sladký krém amasaké (je to docela složitá příprava spojená s kléčením pšenice), nebo i ty kaše (mohou být i z lednice) ... nevím.

    Ale určitě je jejich hodnota lepší než jogurtu. Promiň, snad jsem tě nenaštvala. Já jsem prostě strašně ráda, že se Nina toho jogurtu zbavila, nejen kvůli té alergii, ale tak všeobecně :o)

    Vy máte, Dano, asi taky docela omezený jídelníček, nebo ne? Mám pocit, že jsem to u tebe někde četla. S tím je pak hrozný problém. Já jsem měla určitě štěstí, že jsme vysadili ten topamax, to byla zřejmě u nás ta příčina!
    Držím palce, aby Betynka jedla všechno, co by sis přála (pokud se už tak neděje :o)))

    Tuška řekl(a)...

    Pavlíno, tak to je super, že takhle jezky Niki jí! A že je vám knížka inspirací! Mně hroznou!!!
    Těším se na září, doufám, že se uvidíme na srazu ve Lhotě! Probereme to tam!

    Dana řekl(a)...

    Proč bys mě měla naštvat? Prosím tě :-)) Je to pro mě zajímavé. Ale my moc "klasicky" nejíme. Alespoň podle lidí kolem nás - nejíme uzeniny, téměř žádné červené maso-občas kvalitní hovězí, maso máme tak 1x do týdne, jinak spíše zeleninová jídla, žádné omáčky apod. K té Betynce - ano, Betynka má velmi zúžený jídelníček, stále to trvá a hned tak asi se to nezmění. Stále točíme 8 jídel (i se snídaněmi a svačinami), má velké úzkosti ochutnat nové. Teď jsem nadšená, že zkouší konečně po pěti letech pít ze sportovní lahvičky! Zkoušíme jí nabízet několik měsíců a chytla se až teď!! Do školky taky nosím naši stravu a nebyl s tím vůbec problém, říkala jsem, že jejich jíst nebude - přesvědčili se o tom a vzhledem k té metabolce to nepokouší. A až jednou Betynka začne jídla zkoušet, hned musíme dietně - má žlučové kameny (samozřejmě ne z jídla, ale kvůli té nemoci). Jenom jsem zvědavá,jak to bude, když chceme, aby jedla jiné a zároveň některé ne! Jestli jí to vůbec půjde vysvětlit. No, to ukáže čas.

    Sikorka řekl(a)...

    Lucko,
    děkuji za odpovědi. Jsem za to ráda, fakt mi to zajímalo.
    Máš pravdu,že většinu z toho by Klárka jedla,ale nemám jenom jí. Také mám tu větší...a tam už puberta začíná vystrkovat růžky....dohady ohledně jídla jsou na denním pořádku..naštěstí se tedy spíš dožaduje zdravého(syrové zeleniny,ovoce)než nějakého salámu...Někdy mi přijde,že se ošklíbá už jen tak z principu..a taky máme tatínka,který v práci obědy nemá a dělá na směny(ranní/noční/..takže to tak nějak střídám. A nejspíš to stále tak dělat budu.
    Občas je vzorná strava-jako z tvé ukázky:-):-):-), občas česká kuchyň...občas něco napůl.
    Jinak mléčně kvašená zelenina.."tzv.piklíky"(fakt se tomu u nás tak říká)je tady(jako ve vesnici) hodně běžná...napěchovat,prosolit(někdo ještě přidává kmín, fenykl,petržel,česnek). Tý jo,až teď mi dochází, vlastně napěchovanou mrkev(nastrouhanou na jemno,uloženou s česnekem-taky na jemno a s trochou pažitky nebo petržílky)Klárka jí. Jak jsme jí teď dlouho neměli(nebyla na záhoně),tak jsem na to úplně zapomněla. No ale abych se jenom nechlubila,nejčastěji tu zeleninu míváme ke grilování.
    Lucko ještě jednou dík, fakt mi to zajímalo.
    A ani mi nevadí,když na něco napíšeš recept,nebo vyfotíš jak to jídlo vypadá:-).
    (Vždyť nějaké ty receptíky máme na blogu asi každá).

    Anonymní řekl(a)...

    Lucko,
    moc děkuji za další informace o stravě. Taky děkuji za vysvětlení jak je to s tou sojou. Já se řídím také tím, že když toho nejím kvanta, že to je spíše ku prospěchu věci (jako pestřejší jídelníček - a díky tofu jsem vlastně začala pak i s přílohami typu pohanka a jáhly, rýžové nudle...což je taky zdravé).
    Moc si mne navnadila s tou Strnadelovou a určitě si pořídím zmiňovanou knihu. Děkuji také za odkaz na recept na ten chlebík v páře z doma připravovaného kvásku.
    Taky určitě vyzkouším ty luštěninové pomazánky, já takové věci mám moc ráda. Začnu pomalu luštěninami - červenou čočkou, snad mi to Simonka už promine - už jí bude 1/2roku, tak bych si fakt ráda zpestřila jídelníček. Kojit budu i nadále, chci co nejdéle.
    S tím Fořtem, spousta lidí říká jak je ortodoxní a nekompromisní. Já ho beru, že tomu rozumí, vezmu si z jeho rad něco, co mi je blízké. Třeba to, že u Simči rozhodně nezačnu dávat nějaký agresivní ovocné šťávky, ale pomalu začnu rýžovou kaší - až se rozhodnu přikrmovat. Nebudu dávat příkrmy s masem, na to je času moře. Takže tak, já nemám Fořta jako nějako kuchařskou bibli. Ale je to prostě vývoj, čtu ráda knihy o stravě a rovnám si to tak nějak v hlavě. U Danči jsem to neřešila, má alergii na jarní pyly a asi jí taky něco vadí ze stravy, ač jí potravinové alergii nevyšly v testech. Někdy se jí totiž horší ekzem, takže mám co dělat - pátrat co to zhoršuje a vyvarovat se toho. Nenutím jí do zeleniny, ona s krevní skupinou 0 je spíš "masožrout", takže maso má ráda a spíš bez přílohy. V létě mi udělala radost, začala baštit aspoň zeleninu v polívce, mrkev květák a tak. Ale nemá cenu nutit, jen nabízet...
    Moc vám fandím, líbí se mi jak ses do té "stravy" zakousla a věnuješ tomu čas a energii.
    Na váš blog nakukuji opravdu jen občas, času je čím dál míň, ale vždy tu najdu tolik informací a inspirace, takže v tom hodlám pokračovat! Přeju ať si Ninuška užívá ve školce, jak jsem četla o prvních dvou dnech, které tam strávila tak to je fajn školka a bezva přístupem, takže moc gratuluji jak to vyšlo!
    Mějte se moc hezky zdravíme, Jitka a holky

    Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...