Eliminace (111)

Myslím, že Ninuška si v říjnu prožila svoje první eliminace. Co to je?

Strnadelová je popisuje takto:

"Pojmem eliminace rozumíme očistné procesy organismu. Je to vlastně forma nemoci, která je ozdravným procesem pro tělo. Během života se v telě hromadí množství odpadních látek, jsou to například přebytky stravy, nestrávené molekuly živin, které metabolismus není schopen zpracovat, ale i toxiny ze stravy, ovzduší, vody, mikrobiální, virové a plísňové toxiny, které v těle zůstávají po špatně léčených nemocech. 

Předpokladem vzniku takových usazenin je jednak špatná, nevyvážená strava a potraviny, které neumíme zpracovat, ale také oslabení detoxikačních a imunitních systémů, které nerozeznají a neodstraní tyto látky rychle a přirozenou cestou.


Z orgánů, které se podílejí na přirozeném očistném procesu, jsou to hlavně ledviny, játra, plíce a tlusté střevo. Hraje zde však roli také imunitní systém, zvláště pak střevní obranyschopnost. ...

... Eliminace znamenají očistný proces, který se objevuje v průběhu změny stravy a přírodní léčby. Když upravíme stravu a přizpůsobíme ji potřebám organismu, dojde k odlehčení jednotlivým orgánům, začnou se regenerovat a zlepšovat, pomocí stravy se zlepšuje také imunitní systém, zvláště pak střevní imunita. 
Když toto zlepšení dosáhne určitého stupně, organismus získá sílu a schopnost usazeniny rozpoznat a rovněž odstranit. Nejprve se odstraňují ty povrchovější a postupně dochází až na ty nejhlubší usazeniny. 

Proto se mohou projevovat nejrůznější projevy očisty, například horečka, často vysoká a krátce trvající, ta je velmi příznívým znamením regenerace organismu, neboť při 38°C pracuje imunitní systém naplno. Dále se objevuje rýma, kašel, nejrůznější kožní problémy. Nezřídka vidíme i změny na nehtech a sliznicích. 

Tyto eliminace bývají provázeny únavou, neboť zaměstnávají velkou kapacitu energetického potenciálu organismu. U dospělých lidí se často v průběhu léčby stravou a přírodní cestou krátce objevují nemoci, které prodělali již dříve - takzvané regresní příznaky.

Eliminací se není třeba obávat, naopak jsou pozitivní a přinášejí nám postupnou úlevu a posouvají organismus k lepšímu zdraví. Jsou výsledkem posílení funkcí  a znovu nabytí síly. Při výskytu některého z eliminačních příznaků je třeba podporovat příslušné imunitní a detoxikační orgány a odlehčit organismu stravou. 

V některých případech je také možné použít některé postupy přírodní medicíny, které mají za úkol zlepšit orgány, imunitu a zrychlit eliminační proces. To je však specifické, musí se postupovat podle příznaků a přísně individuálně. 

Eliminace většinou nenastoupí hned po změně stravy, ale až za určitou dobu, někdy jsou to týdny, někdy měsíce až léta. Záleží na hloubce usazenin a schopnostech organismu, objevují se pak v určitých intervalech a trvají různě dlouho. ...


... Ale je tu ještě jeden faktor a tím je to, že občas sníme něco špatného, nevhodného a organismus nám to dá velmi rychle znát některým z příznaků eliminace. Často slyšíme, že lidé říkají: "Dřív jsem mohl sníst, co jsem chtěl, a nic jsem necítil, teď udělám chybu a hned  mi to tělo dá najevo, nejsem přecitlivělý?" 
Ale pravda je jinde. Organismus je zdravější a detoxikační mechanismy podstatně lepší, a tudíž rozpozná nepotřebné látky a reaguje na jejich vniknutí hned. Neuloží je, ale hned odstraní, a to je velmi pozitivní. ...


...Na první pohled se může zdát, že malí kojenci či malé děti nemají žádné eliminační procesy. Ale to není pravda. U kojenců bývají často naskládány usazeniny z těla maminky, které vznikly během těhotenství, porodu nebo při kojení.
K tomu se přidávají nejrůznější vlivy. V dětském věku ještě není imunitní systém většinou tolik poškozený jako v dospělosti, a proto eliminace bývají bouřlivější, zato kratší a více očišťující. Horečka je vysoká, rýma velká, kašel hluboký. ..."

Tuhle kapitolu jsem při studování knihy "Radost ze zdravých dětí" autorů MUDr. V. Strnadelové a J. Zerzána moc podrobně nečetla, protože se mi to zdálo takové nějaké divné, měla jsem pocit, že nás se to týkat nebude a jestli jo, tak někdy "zahodnědlouho". Tudíž jsem ji jen tak rychle prolítla, jakož i kapitolu Nemocné dítě, kde se autorka zabývá nejrůznějšími, nejčastějšími dětskými nemocemi, tím, jak je léčit pomocí stravy, přírodních prostředků, obkladů apod.

Škoda, mohla jsem být více poučená a mohlo mě napadnout dříve, že to, co Ninda prožívá není nějaké nachlazení, ale prostě právě eliminační proces. A mohla jsem se také, já hňup, vyvarovat podávání chemických léčiv ... ach jo!

Jak to u nás tedy probíhalo?

Jestli si vzpomínáte, psala jsem před pár týdny, že jsem si počátkem října podvrtla nohu a zůstala jsem tak s pracovním úrazem doma 14 dní na neschopence. Také jsem psala, že Ninuška první noc mojí neschopenky dostala horečku, mírně přes 39, a začala marodit. Že jsem seděla s bolavou nohou ve 3 ráno na posteli a tatík mi snášel všechny potřebné věci k řešení situace, jako jsou léky, věci na zábal apod.
Myslela jsem si, že prostě omarodila a že ji z té horečky musím urychleně dostat, aby se nerozjely záchvaty. To je u nás vždycky velká hrozba, které se obáváme, a srážíme teplotu, natož horečku co nejrychleji a "co to de".

A tak jsem samozřejmě postupně použila čípky Panadol baby a Nurofen sirup, jak jsem doteď byla zvyklá. Horečka se mírně snížila, ale po chvíli zase vyskočila. Protože mezi těmito dvěma léky musí být jistý časový odstup, použila jsem nakonec i zábal. Po něm se teplota vcelku upravila na jenom zvýšenou, nikoliv horečku.
Přes den se teplota střídala s horečkou, ale držela jsem ji v mezích, samozřejmě za užívání léků.

Jinak Nině ale nic nebylo, ani kašel, ani rýma, to přišlo až třetí den, kdy teploty už téměř zcela zmizely. Pokud se vyskytly, šlo jen o mírně vyšší teplotu do 37,5 °C. Také do té horečky skočila rovnýma nohama, večer byla úplně v pohodě, vysmátá, žádný náznak nějakého zdravotního problému ... Prostě zničehonic.

Ten druhý, třetí den jsem si už začala říkat, jestli nejde právě o ony eliminace. Vyhledala jsem si v knize příslušnou kapitolu a pořádně si ji pročetla ... a začala mít podezření, že se u nás jedná právě o toto.
Nina se v podstatě neměla kde nakazit, do školky zrovna nechodila (a nechodí doteď, ale o tom zase někdy příště :o( , stýkala se jen s námi doma a my jsme byli všichni v pořádku ...

Jak jsem říkala, asi třetí den od počátku teplot začala kašlat s tím, že se snažila vykašlat hleny, které ji hrozně zlobily, Hlavně v noci se hodně budila, jak ji to dráždilo ke kašli. Také začala kýchat a nudle jí vesele lítaly z nosu. No prostě, chuťovka :o)

Jasně, vypadá to jako klasická vyróza, ale něco mi říkalo, že to je tentokrát jiné. Takhle nikdy v životě nekašlala. Ty spousty hlenu, co spolykala, až mi běhá mráz po zádech. Jeden večer po usnutí se v posteli probudila a začala zase kašlat. Běžela jsem k ní a viděla jsem, že má plnou pusu hlenu, až se jí z toho zvedl žaludek a trošku si i ublinkla. Jenže, řekněte jí, ať to vyplivně.
Málem už to zase začala polykat, to se ovšem při takové myšlence málem začal zvedat žaludek mně. Popadla jsem plenku a začala jsem jí obsah pusinky vytahovat plenou ven. Docela se zadařilo. Tato noc už byla pak docela klidná, hodně toho ze sebe dostala ven.

Omlouvám se, že to popisuji tak naturalisticky, ale opravdu to bylo jiné, než jindy. Toto jsem u ní nikdy nezažila. Ne, že by nikdy neměla rýmu, nebo vlhký kašel ... to ano, i když jen tak jednou za zimu většinou. Ale nikdy takových rozměrů.
Kromě toho byla velmi unavená, dopoledne většinou proklimbala a proležela v obýváku na gauči, kolem poledne usnula tvrdě v posteli a kolem druhé hodiny se většinou naobědvala a pak začala být veselá až do večera, jako by to z ní na těch pár odpoledních hodin spadlo. Teploty ustaly úplně, ale kašel s rýmou přetrvávaly dál a trochu si zakašle dodnes, vlastně už třetí týden.

První 2, 3 dny skoro vůbec nejedla, naopak potom se rozjedla šíleným způsobem. Já v podstatě celý den stála u plotny a něco vyvařovala, abych uspokojila její chutě a hlad.
Vstávala ve tři, ve čtyři ráno a snídala, pak znova v 6, pak znova 8, v půl 11. už chtěla svačinu, kolem půl druhé obědvala a v půl čtvrté už zase svačila, pak ještě jednou v šest. V půl osmé večeřela, v osm usnula, před desátou se vzbudila a dala si druhou večeři ... Pak už do 4 do rána spala ...
To trvá v umírněnější formě do dneška. Jen to snídání se šouplo na "rozumnější" hodinu, začíná až tak kolem páté, šesté, pak většinou ještě usne a druhá snídaně se koná mezi 7 a 8.

Každopádně jsem pořád váhala, jestli to jsou eliminace. Dávala jsem jí jeden den i bramborový obklad (z knížky) na kašel a bolest  v krku - podle knihy :o) Nebo jestli je to klasická viróza? K lékařce jsme nešly, protože já byla na neschopence a autem bych si s tou nohou stejně netroufla.

Nechtěla jsem jí dávat už žádné léky, abych ještě více nenarušila - tedy nezastavila proces eliminací, k nimž jsem se stále více klonila. Jenže ... to by s námi neměl být doma ještě tatík. Ten do mě pořád hučel, ať jí něco dám, že ten kašel je hroznej, malá chudák trpí, ať jí to vykašlávání usnadním apod. No a já ... se nechala zlomit.
Bylo mi jí taky líto, prostě jsem vyměkla a několik dní (no, asi týden), kdy to bylo nejhorší, jsem jí dávala Ambrobene na usnadnění vykašlávání. Nezdálo se mi však, že by to nějak zvlášť zabíralo. Nakonec jsem ho vysadila. Jindy jí zabíralo po 3 dnech.

Pak jsem se konečně dostala do naší bioprodejny a řešila jsem Nindu s paní tamodsud. Ta byla také přesvědčená, že jde o eliminace, a doporučila mi, abych si koupila kořen lotosu (měli sušený), vyvařila vždy  pár koleček a udělala z něj čaj, prý je to výborný odhleňovač. Navíc jsem koupila také umebošky (švestičky umeboši - i když, oni to jsou vlastně meruňky, které 7 let fermentují), což je také účinný odhleňnovač, ale i celkově harmonizuje všechny orgány v těle. Dávala jsem jí vždy čtvrtku jedné švestičky do ranní kaše (jsou hodně slané a kyselé).

Také jsem si odnesla poučení, že po dobu eliminací by člověk měl být na uzdravující odlehčené stravě, takže jsem jí přestala dávat úplně pečivo a vůbec všechno z mouky (zahleňuje stejně jako mléko a výrobky z něj, to ale už není v našem jídelníčku dost dlouho). Měla tedy obilniny, luštěniny ne, také zbytečně zatěžují trávení a ubírají tak energii, když se organismus má regenerovat, a samozřejmě spoustu tepelně upravené zeleniny.
No, a také jsem jí v té době nedávala žádný jednoduchý cukr, tedy ani ovoce.
Toto je dietka při nemoci či eliminacích. Ještě, protože zrovna tak hrozně jedla, jsem jí dělala placky z těsta z celých obilných zrn a kysaného zelí, které bylo tedy zahuštěné několika lžícemi ječné či špaldové mouky, ale to už se prostě nedalo nic dělat :o)

Krásně na takové stravě prosperovala, jedla jako strhaná, kašel se pomalu uklidňoval, stejně jako rýma ... ale mě dodnes mrzí, že jsem nevydržela a pravděpodobně tyto ozdravné a očistné procesy zarazila právě těmi chemikáliemi v podobě léků.
Když mě to hned prostě nenapadlo a pak zase si člověk nebyl jistý, o co vlastně jde ...

Ale protože kašlík a rýmička stále přetrvávaly, zajela jsem minulé pondělí s dcerkou k naší lékařce.

Opět si nepřestávám blahořečit, že jsme k ní přešly. Ona je velmi alternativní  a vstřícná.
Chtěla jsem, aby se na ni podívala a řekla mi, jestli je, nebo není zdravá. Aby jí mrkla do krku, což já teda doma nezvládám, aby ji poslechla apod.
Sdělila jsem jí, že jsme už 5 měsíců na "jiné" stravě, že si myslím, že jde o "eliminace", že to už chvíli trvá a jala se jí vše popisovat.
A představte si, lidi, ona vzala kus papíru, tužku a začala si dělat pozámky!!! To se mi v životě nestalo, aby lékař dělal poznámky z toho, co já mu vyprávím!
Já jsem z ní fakt nadšená.

Povyprávěla jsem jí, k jakým pozitivům jsme se touto stravou dostaly, zajímalo ji, jestli se to na Ninušce projevuje jen po fyzické, nebo i psychické stránce. Tak jsem jí ujistila, že na mě se to projevuje i po psychické, ale u Nindy to zatím nějak zvlášť nepozoruju a že to přičítám těm antiepileptikům.
Na to se mě ona zeptala: "A skřípe ještě zubama?"

A mně spadla brada ... no jo, to vlastně už nedělá.  A ani nevím, kdy s tím přestala. Prostě zubama už pěkně dlouho neskřípe. A ještě když jsme byly s Nindou u její lékařky v červnu, tak skřípala děsně, že i ona si to pamatovala a zeptala se na to.
Lékařka se začala usmívat a říkala: "Tak vidíte, skřípání zubama (stejně jako tiky apod.) je vlastně vnitřní napětí, které lidi podvědomě vybíjejí těmito způsoby. Pokud to teď nedělá, tak musí být v mnohem větší psychické pohodě."
Když jsem vypisovala v jednom z předchozích článků, co všechno se u Ninušky za tak krátkou dobu změnilo, toto mě nenapadlo vůbec! No jo, ona se ta psychiatrička v naší pediatričce zkrátka nezapře :o)

Nakonec Ninu poslechla a koukla jí po menším boji do krku. Dýchání měla čisté a krk v pořádku. Oddechla jsem si. Potvrdila mi, že jsem nic nezanedbala. I kdyby to nebyly ony eliminace, o čemž sice prý nikdy neslyšela, ale vůbec to nevylučuje, tak to mohly být např. RS viry, které se projevují vysokou teplotou na počátku nemoci, pak teplota zmizí a zůstává kašel, který se může táhnou klidně i 3 týdny. Žádný lék na to není, jen klidový režim, což Nina měla. Může se tomu pomoci nějakým "odhleňovačem", to jsme také zkoušeli.

Ještě jsem se dozvěděla zajímavou věc, kterou jsem neměla úplně ujasněnou. Jak je to s teplotami při virózách. Věděla jsem, že se má teplota srážet, až když vystoupá nad 38 stupňů. Ale kvůli epilepsii ji většinou snažím likvidovat už dříve. Teplota u nás vyvolává záchvaty. Tak jsem se ptala, nakolik jí ničím imunitu, když toto provádím.
Ono jde prý o to, že viry nesnáší teplo. Takže když obsadí naše tělo, organismus reaguje teplotou, kterou se je vlastně snaží z našeho těla vyhnat. Je to projev dobré obranyschopnosti, správná imunitní reakce. Jenže když já teplotu začnu honem honem snižovat, tak těm virům vlastně dělám super podmínky pro další rozšiřování v organismu, protože to teplo, které nemají rádi, zmizí ...

No, tak mi řekněte, jak to dělat ... ona ta teplota je vlatně dobrá a měla by se nechat proběhnout. I Strnadelová píše, že se nemá zbytečně srážet, i horečka se může nechat 2, 3 dny, pokud je kolem 38. Při vyšší používat zábaly na dostání do mezí ... Tělo by si mělo co nejvíce poradit samo.

Tak toto tedy byla naše anabáze s očistými procesy u Ninušky. Já si myslím, že opravdu o elimince šlo ... a že jsem jí je vlastní nevědomostí a strachem dost pokazila, zarazila ... no, uvidíme, kdy se zase ozvou.
Ach jo, docela mě to mrzí, ale už nic neudělám ...