2012 - rok změn

Rok 2012 přinesl do života naší rodiny i do života našich nejbližších velké, ba převratné změny. Krom průběžného zhoršování Ninuščina zdravotního stavu - zejména epilepsie a spánku - bohužel - to byl dobrý rok.

Asi je každému jasné, že pro nás byl dobrý hlavně proto, že jsem na přelomu roku 2011 a 2012 přišla do jiného stavu, prožila krásné těhotenství a nezapomenutelný porod (v tom pozitivním smyslu slova) a v polovině září jsem držela v rukou malý uzlíček - nového úžasného člena naší rodiny, našeho miláčka - Matýska.

Změny, které se nás také dotkly, nastaly i v životech našich nejbližších příbuzných.
Mému bratrovi se narodila holčička Klerinka - o 3 a půl měsíce starší než Matýsek, mojí sestřence se narodila také holčička Klárka - o 6 a půl měsíců starší než Matýsek :o) Scházíme se s dětmi a je to radost. Matěj je takový benjamínek, ale já vím, že obě holčičky časem v šikovnosti dožene a taky je jako kluk určitě přeroste :o)

Velké životní události proběhly i v rodině našeho tatíka - obě jeho sestry se vdaly, oběma jsme byli na svatbě, a to v dubnu a v červnu. Starší Maruška dokonce zřejmě těsně před svatbou otěhotněla, takže teď právě každým dnem - co každým dnem, každou hodinou! - očekávají přírůstek - zřejmě holčičku Vanessku. Moc držíme palce! ... :o) než jsem příspěvek dopsala a publikovala, Vanesska přišla na svět - gratulujeme!!!

Očima asistentky pedagoga (120)

Ninuška v pátek zakončila svou docházku do MŠ, kde mezi zdravými dětmi pobývala se svou asistentkou celý školní rok 2011/2012 (s kratšími či delšími přestávkami - její nemoci, případně, když vypadla asistentka a momentálně nebyl záskok).
Za tu dobu se nám prostřídaly 3 asistentky, jak už jsem tu kdesi psala. Vždy zhruba po 3 měsících. Myslím, že nejšťastnější a nejplodnější období zažila Ninuška s poslední asistentkou Janou. Krásně se sžily a já jsem měla pocit, že Nindu měla teta Jana opravdu ráda.

Rozloučily jsme se kytičkou - jak tetě Janě, tak i paní učitelce Ninuščiny třídy, a také jsme nezapomněly na paní ředitelku, které vděčíme za to, že k integraci vůbec došlo. Neměla to jednoduché, protože 2 asistentky musela z různých důvodů vyměnit, tzn., že hledala vždy další a další. Také jsme měly buď paní na záskok nebo se u Ninušky střídaly jiné paní učitelky, které zrovna měly volno, úplně doma byla Ninda, když už nebyla jiná možnost, protože všechna náhradní řešení selhala. Na štěstí to od ledna bylo jen párkrát.

U druhé asistentky jsme s paní ředitelkou zavedly sešitek, kam každý den stručně zapisovala, co hlavního se dělo a hlavně, jak Nina ten den reagovala. Ani toto "opatření" však nemusí vždy znamenat, že se dozvím to důležité :o(
U tety Jany nebylo najednou třeba psát záznamy každodenní, stihly jsme si to zásadní říct, když jsem pro Ninušku přišla do školky, ale přesto od ní 3 zápisy mám - za každý měsíc jeden.
A protože jsou tak pěkné, ráda se o ně podělím s tím, koho to zajímá.

Jak se Nině žije ve školce (119)

Dnes jsem si ze školky přinesla domů fotky. Fotili se tam na závěr školního roku někdy předminulý týden.
Fotky jsou krásné, mám z nich radost.
Zapomněla jsem se ale zeptat asistentky a učitelky, jestli by jim nevadilo, kdyby se fotka s nimi objevila u mě na blogu, a tak jsem je radši (a nakonec i děti) rozostřila.

Na webových stránkách školky sice fotky z akcí jsou vyvěšeny normálně, na začátku roku jsme my, rodiče, podepisovali (nebo taky ne) souhlas se zveřejňováním fotografií dětí z různých akcí školky - ale pro pořádek ... :o)

Každopádně mám radost, že si s Ninuškou dala asistentka práci a nechala ji vyfotit na jejím oblíbeném ptáčkovi, kde se ráda houpe. Na židli jim totiž prý sedět nechtěla :o)

A všimli jste si, jak mezi ty děti staré tři až čtyři roky výškově Ninda (6 let) docela zapadá? Přijde mi to legrační, ale neřeším to.
Povídaly jsme si to tom i s Pavlou z rané péče a shodly jsme se na tom, že do budoucna není na škodu, když bude Ninda drobnější, pokud jde o nějaké nasměrování (a to doslova :o) nebo o to "přimět" ji udělat něco pro ni nepopulárního :o)

Žijeme! (115)

Ano, žijeme. A tímto se omlouvám všem, kterým jsem neodpověděla na jejich komentáře, emaily a zprávy na FB. Sice žijeme, ale já nestíhám nic. Snad se v dohledné době vše uklidní.

Také se omlouvám vám všem, kteří si chodíte číst k nám na blog. Ještě se mi nikdy nestalo za celou dobu těch více než tří let, co píšu Nindě záznamy, abych měla tak dlouhý prostoj - víc než měsíc! Důvod je opět stejný - nestíhám. A na moji omluvu v tomto bodě musím dodat, že jsem navíc k tomu všemu měla potíže s počítačem. Bohužel, můj milovaný noťas šel nakonec do kytiček a já byla asi 2 týdny jako bez rukou. Ale od včerejška mám nový, krásný notebook a nemůžu se od něj odtrhnout, než do něj nainstaluju všechno, co "potřebuju" :o)

A jak žijeme? V podstatě úplně obyčejně.

Ninuška má od 1. dubna opět novou, už v pořadí třetí, asistentku ve školce, tak už to do toho června snad nějak doklepeme.

Karneval se zlomenou rukou

Ninda si prožila v pátek ve školce svůj první maškarní karneval. Měla jsem z toho velkou radost. Požádala jsem naši slečnu asistentku, jestli by neudělala pár fotek. Prý bez problémů ... a tak to máme trochu zdokumentované.

Vypadá to, že si to Ninuška docela užívala. Tohle je její třídička s paní učitelkou. Nejsou tam tedy všechny děti, některé chyběly. To jsou, pane, masky, co? Kdybyste náhodou nepoznali, za co šla Ninuška, tak za Červenou Karkulku :o)

Můj první Mikuláš!

Minulou neděli večer se mamce zdálo, že nejsem úplně fit. Uvažovala, jestli mě nechá v pondělí ze školky doma, ale bylo jí to líto, protože do naší MŠ měl přijít Mikuláš s čertem.
A protože jsem je ještě nikdy neviděla, jelikož se našemu domovu dosud nějak záhadně vyhýbali, přála si, abych se s nimi tentokrát seznámila.

Ráno jsem ale vypadala docela dobře (nebo si to aspoň mamka přála :o) a do školky mě vypravila.

Na stránkách naší školky maminka našla tyto fotografie a zjistila, že nemusí litovat, že mě tam tentokrát vyslala, protože mně se to tam líbilo. I když večer jsem odpadla s horečkou a v úterý dopoledne jsme pak drandily k mojí paní doktorkce :o(

Trošku jsem byla před Mikulášem nervózní, ale na štěstí tam se mnou byla moje náhradní paní asistentka - sedím jí vzadu na klíně.
Podívejte, jak jsem si to užila:

Školkování v praxi :o) (108)

Ninuščina asistentka mi poslala 2 fotky, které vyfotila ve školce na mobil.
Neubránila jsem se slzám, když jsem je viděla. Myslím, že jsme udělali dobře, že nakonec Ninuška chodí do běžné školky pár metrů od domova. Je ve třídě s těmi nejmladšími dětmi a ti ji podle její asistentky "berou".

Fotky mi opravdu vyrazily dech, musím přiznat, že jsem téměř nedoufala, že někdy něco podobného uvidím.
Tady jsou:

První dny školky (107)

Tak jsme se taky dočkali. Všichni. Nina, já i taťka.
Letos jsem v naší rodině nezačala školní rok jen já, ale konečně i má dcera. Na jaře byla přijata od září do běžné MŠ s pedagogickou asistentkou na 4 hodiny denně, a to od 8 do 12.

Po loňských peripetiích s nepřijetím do speciální třídy v našem okresním městě a následným odvoláváním se ke krajskému úřadu jsem letos dvojnásobně šťastná, že všechno proběhlo tak v klidu a v pohodě a hlavně úspěšně!
Paní ředitelka naší školky, kterou máme mimochodem pár kroků od domu, "nás" nejenže přijala, ale dokonce vyšla ve všem maximálně vstříc. Našla asistentku, což jí zabralo dost času, protože při současném platu pedagogických asistentů jeden zájemce po duhém odpadal hned potom, co se dozvěděl jeho výši.

Přesto je ale nakonec naše asistentka Eva perfektní ženská, známe se sice krátce, ale myslím, že má Ninušku ráda a že svoji práci bere zodpovědně a vážně. Sama má 3 děti, takže v tomto směru je to člověk s praxí :o)

Co všechno jsem zapomněla zmínit (96)

V každodenním shonu jsem vždycky ráda, když si večer (v noci) na chvíli sednu a sesmolím nějaký ten příspěvek, nebo aspoň přečtu blogy Vás ostatních. Ale času je málo, potřebovala bych den natáhnout aspoň o 6 hodin. Ale takových, abych při nich Nina spala :o)

A tak se úplně lehce stane, že zapomenu zmínit některé pro nás dost podstatné věci. Proto se k nim dnes vrátím, abych se s Vámi podělila o radost (či jiný pocit) z nich. Doufám, že si tentokrát vzpomenu na všechny.

• Ninuška byla v dubnu přijata k předškolnímu vzdělávání od 1. září 2011 v běžné mateřské škole v našem městě! Máme to pár metrů od domu, vlastně je to hned vedle obchodu, kam Ninuška tak miluje chodit! 

Paní ředitelka se integrace naší Niny zhostila s obrovskou zodpovědností a maximálním úsílím. Sehnala pro ni asistenta pedagoga, na kterého má neoficiálně od kraje již přislíbeny finance na 4 hodiny denně (20 týdně). 

Výsledek našeho odvolání proti nepřijetí Niny do MŠ - zamítnutí

Možná si vzpomínáte, jak jsem řešila nepřijetí Ninušky do školky, do speciální třídy, a vyprávěla tady o tom, jak hovory s paní ředitelkou tehdy probíhaly.

Sepsala jsem odvolání proti nepřijetí, zároveň jsem si tam v podstatě na paní ředitelku i stěžovala a poslala to jednak jí bez příloh a jednak na kraj s přílohami. Ona se totiž k tomu musí vyjádřit, tak aby se to nezdržovalo vzájemným přeposíláním z kraje ředitelce. Na duhou stranu jsem jí nechtěla dát do rukou přílohy, a tak jsem to vyřešila takto, dostaly to obě "instituce".

Asi po 3 týdnech mi přišel od ředitelky dopis doporučeně.

Bylo v něm opravené rozhodnutí o nepřijetí. Opravila v něm datum Ninuščina narození a také její jméno, což všechno bylo špatně.

Bohužel si nevšimla, že tam je její chybně napsané jméno dvakrát a opravila jej jen jednou!

Mysím si, že tento postup jí poradily úřednice z kraje a tudíž už se ten paskvil, kterému ona říkala "rozhodnutí o nepřijetí" vůbec dál neřešil!!!

Dále mi v tom dopise poslala pár řádek. Jednak vyjádřila, že ji mrzí, že jsme se rozešly tak, jak si nepřála, a jednak mě ujistila, že nepřijala do speciální třídy žádné mladší dítě než je Nina, kromě jediného, jehož matka žije sama.

Školka a odvolání (59)

Jak jsme dopadli se školkou? Rovnou napíšu, že špatně, abych vás zbytečně nenapínala.
Někde na našem prvním blogu jsem zmiňovala, že když se učitelky s ředitelkou ve speciální třídě (pro děti s více vadami) MŠ dozvěděly, že je Ninda stále na plenách, začaly s tím mít zásadní problém.

A přestože mi pí ředitelka v únoru slíbila na 100 %, že Ninušku vezmou, že je spádová, dokonce mi dala na vyplnění už všechny papíry včetně potvrzení od pediatra, které jsem si u něj nechala vyplnit a orazítkovat (za 100 Kč), po informaci o plenách se její postoj změnil a nenápadně začala naznačovat, že teda ještě neví, jak to bude, že na pleny nejsou zařízení, ale pořád to ještě nevypadalo, že to nevyjde, spíš tlačila, abychom, je do září odstranili, což se lehko řekne.

Bohužel, s jejím příslibem přijetí jsem přestala řešit Ninuščino případné přijetí jinam - do normální MŠ s pedagogickým asistentem, nevěřila jsem, já bláhová, že by plenky mohly být takový obrovský problém, navíc mě v tom podporovala i naše speciální pedagožka, která také doufala, že to nakonec dopadne v náš prospěch.
A přitom by se našly školky, které by Ninušku vzaly s asistentem, ale muselo by se to řešit včas.