Velikonoce 2014

Před týdnem si Matýsek poprvé "zašlehal" :o) Pomladil maminku, ségru i babičku. Ač nemocen (teploty), moc se mu to líbilo!

Bohužel mi nejde fotky tady na blogu obrátit do vhodné pozice, takže musíte na některé koukat trochu šejdrem.

Těším se na příští rok, to bude ještě větší sranda :o)

Babička z Rumunska a sestřenka v Německu

Počátkem ledna u nás několik dní strávila babička z Rumunska a Matýsek měl konečně možnost poznat tatínkovu maminku. Byla to příjemná změna pro děti, babičku si užívaly plnými doušky a babička naopak mohla vidět, jak to u nás chodí :o)

Já i tatík jsme si zase mohli popovídat s někým blízkým, probrat rodinné drby a babička mohla ochutnat moje "jiné" speciality. Tak doufám, že chutnaly :o)

Prosincové sešlosti

Sice je to už silně neaktuální, ale měla jsem tyto koláže fotek připraveny a čekaly jen na to, až je "pustím ven" :o)

Takže, ač je prosinec již dávno passé, zavzpomínám si na něj těmito obrázky:

Oslava mého svátku... 

Nina doma a s Matýskem

Ninu dokumentuji nadále i doma, nejen paní učitelka ve škole ... jen není nějak čas fotky zpracovávat a publikovat :o)

Tady Ninda (7 let a 9 měsíců) jí sama svačinu, zatímco já krmím Matýska. Je teda potom hrozný svinčík, jak po zemi, tak i Nina je zralá skoro na vanu ... Musím se přiznat, že ji často nakrmím sama jen proto, abych pak nemusela uklízet. Asi to není nejlepší ohledně zlepšování jejích schopností jíst, ale nervy mám jen jedny, bohužel.
A navíc, ne vždy chce jíst sama. Často by si raději nevzala, než by se musela sama krmit, potvůrka.

Náš jednoroček

Uteklo to jako voda a náš Matěj oslavil v pondělí 16. září první rok svého života! 

Matýsku, přeju ti s tátou a Nindou jenom radostné a veselé dny, moc, moc zdraví, a když už se nějaký ten mráček objeví, ať je rychle a beze škod pryč!!! Ale protože tak krásně a zdravě papáš, tak doufám, že těch mráčků ve všech podobách bude co nejmíň :o)

Přidávám fotky z jeho 12. měsíce a z oslavičky. Na nich je vidět, jaký je Matýs šikula a co všechno už umí. To, co Nina dodnes bohužel většinou  nezvládá :o(

Tak například "hraje" na píšťalu. Říkám mu "náš malý Stivín" a už jsem se informovala u své tety, která učí v hudebce, zda se u nich vyučuje hra na flétnu :o)

Tři čtvrtě roku už žijeme jinak ...

... a rozhodně lépe :o) Už 9 měsíců je našemu bobkovi - Matýskovi. Roste z něj pěkné kvítko, které s rodiči hezky cvičí :o) I s Nindou se pere o to "své" ... a to může být v daný okamžik cokoliv, třeba právě Ninuščino.

Už tři čtvrtě roku spí naše rodina odděleně. Já s Matýskem v obýváku, tatík s Ninuškou v ložnici. Ninda nám zničehonic začala spát, už jsme se chtěli zkusit sestěhovat, ale než k tomu došlo, po 6 týdnech spaní celou noc (rozuměj - sice v kuse, ale od 11 večer do 6 do rána max.) začalo zase noční buzení a hned zvesela od 1 do 5 ráno vzhůru. No nic, už jsme si zvykli :o(

Nestíhám přispívat na blog, jak jste si jistě všimli. Vařím totiž pro dalšího strávníka - pro Matěje. A že je to jedlík úžasný! Zatím jen oběd a večeři, ale chystám se přidat snídani.
Sní toho pomalu víc než Ninuška, protože ta teď má umírněné období a moc nejí. Aspoň méně chodí na "tamtu stranu". Má totiž zase opakující se problém, chudák, opět bojujeme s odolávajícími opruzeninami. Ach jo. Snad už se blýská na lepší časy.

Ninda dokazuje. že vnímá víc, než by člověk řekl - sedí takhle Nina na gaučíku v pokojíčku a kouká na Matýska, jak si hraje na zemi se svojí novou "Fredynou" - hračka světluška Freddy. Ninda ji taky měla jako mimi, teď už je dost ojetá. Najednou se Ninda zvedne, jde ke krabici s hračkama, zaštrachá v ní a vyndá si svoji starou Fredynu a jde si s ní sednout zpět na gauč!

Mtýsek se suprově koulí, Nina ho "nevidí"

Mám tu videjko, kde Matýsek ukazuje, jak je šikovnej :o) Bezvadně se obrací na bříško a zpět na záda, koulí se po gauči sem a tam. Doma se koulí po místnosti, je s ním teď velká švanda a zároveň ho musím pořádně hlídat.
Taky musím hlídat Ninušku, protože Matýs je už dost všetečný.

Nina, ta většinou dělá, že ho nevidí. Když ji kontaktuje on, tak uhýbá.
Někdy ale, po chvíli, mu začne třeba brát ruku do své, žmoulat ji, nebo mu jezdí rukou po obličeji ... musím to hlídat, protože má tendenci Mtýskovu ručičku po chvilce strčit sobě do pusy :o)
Při kojení mi leze po zádech a načuhuje zezadu, co že to tam vlastně děláme a chce se hned taky mazlit a líbat. Navíc Matěj začne okamžitě sledovat tu její všetečnou vyčuhující hlavinu a přestává pít. Takže s ním většinou raději odcházím do jiné místnosti, jinak by se Matěj nenajedl. Rozhodně se doma teď s dětmi nenudíme :o)

Vliv (mojí) stravy na mě a Matěje i Ninušku

Co mi dala a dává snaha jíst jídlo blížící se principům makrobiotiky (s občasnými úlety) za poslední rok a tři čtvrtě?

(Já a Matěj)

• Minimálně dobré zdraví, poslední rok už jen málo eliminací (dvakrát eliminace i v těhotenství - bolest a "knedlík" v krku a pocit zahlenění - zvládla jsem je přírodními prostředky, léky jsem už neměla žádné dobré 3 roky), dobrou náladu, dostatek energie zvládnout 2 děti (za velké pomoci taťky) - z toho jedno kojené mimino a jedno nespící postižené, také 2 "relativně" zdravé děti, 20 kilo dole (pravda, prvních 6 bylo ještě se STOBem před skoro 3 lety, ale i udržet je bylo u mě umění), hodně odvahy k novým rozhodnutím (sepsat porodní plán a jít si za ním, neočkovat syna apod.), zbavení se strachů různého druhu, stabilizaci rodiny přes prvotní velké rozbroje kvůli jídlu a vůbec tehdy kvůli všemu, schopnost přetváření života k obrazu svému, spokojenost se sebou samou, růst zbylých tří zubů moudrosti (jeden jsem už měla předtím), aby se mi dobře rozmělňovala celá zrna asi :o), také možná bleskurychlé početí a určitě ...    
• ... bezproblémové těhotenství a porod, i když jsem nebrala žádné umělé vitamíny a minerály ani magnesium ani kyselinu listovou a jiné podobné preparáty (u Ninušky jsem brala vše a jak to dopadlo :o(  - ne že bych se domnívala, že za jejími potížemi stojí tato léčiva a doplňky stravy, jen tím chci říct, že jejich užívání v jejím vývoji neměly "ten správný" efekt).
  Spíše vyvolávají v těle jen chaotickou energii a zmatek (a nejen v těle, ale i v myšlení, rozhodování a vývoji), protože to nejsou vitamíny a minerály z přirozené stravy, na jejichž správném vstřebávání se podílí spousta faktorů, a jak víme, vše se vším souvisí.
• Během těhu jsem měla spoustu energie až do poslední chvíle, žádná únava, žádná spavost či naopak nespavost (kromě vynuceného nespaní kvůli Ninuščině ponocování), žádné bolesti zad (kterými jsem u Ninušky trpěla od 7. měsíce), žádné jiné obvyklé zdravotní problémy - ani křeče v nohách, otoky, skoro ani poslíčci (tvrdnutí břicha přicházelo ke konci těhu tak jednou za 2 dny i méně - u Niny často), téměř žádné strije, ač jsem se nemazala (ne že bych nechtěla, ale nějak jsem to s Ninuškou nestíhala :o), hemeroidy jen jednou (u Niny často), a to po zkonzumování masa dvakrát po sobě (to mám doteď, vím, že maso mi "už" nedělá dobře a hned se to takto projeví, ještě jednou to jde, ale pokud ho sním dvakrát po sobě - je to tu ... a dřív to tak nebylo, myslím, že jak se tělo čistí, tak se problém rychleji projeví - eliminuje).
• Hlavně žádná, ale opravdu žádná zácpa za celé těhotenství!!! To znamená, že jsem svoje tělo a hlavně miminko nezásobovala zbytečnými toxiny z odpadu organismu. Žádné pálení žáhy (u Niny žáha často, zácpa moc ne).
  

"Moje soukromá Sophiina volba"

Jak trefné pojmenování mojí (naší) současné každodenní reality.
Ale nevymyslela jsem ho já. Pochází od jedné maminky, která mi napsala email jako reakci na moje přání Ninušce k jejím sedmým narozeninám.

Napsalo mi za dobu mého blogování poměrně hodně lidí, obzvláště maminek s podobnými problémy. Ale tento mail se mě dotkl opravdu hodně silně, protože se v něm vlastně nacházím.

S dovolením paní Ilony její snad se dá říci povzbuzení publikuji a zároveň jí moc děkuji za to, že se vůbec ozvala.
Vím samozřejmě, že "v tom nejsme sami", ale takto sdílené starosti druhému ulehčí, i když se to zdá možná někomu divné. ... Protože realita bývá často ještě mnohem horší, než si člověk troufne napsat - ne vždy platí, že papír (v našem případě monitor) snese všechno.

A zde je už její téměř neupravený mail:

Náš půlroček :o)

V polovině března Matýsek "oslavil" půl roku. Je to naše malé sluníčko, do slova a do písmene. Všechny starosti, co máme s Ninuškou nám Matěj stokrát vynahrazuje. Pevně věřím, že to tak bude i nadále.

Zatím nemá žádný zoubek, takže ač je mu už 6 měsíců, s příkrmy nespěchám, připravuji se na to spíše psychicky, už mám přesnou představu, jak to bude probíhat ... tak snad mi ji Matěj nějak nenaruší :o)
Zatím přibírá pěkně, nechám mu tedy ještě určitě měsíc ... ono to je pak už "patlání" nafurt (protože já se s tím patlat budu, nic instatního ani sterilovaného dávat neplánuju), tak si to ještě užívám bez práce :o)

Odložené očkování (+ přidané video k tématu)

Dosáhla jsem toho, čeho jsem chtěla.
Dokonce jsem překvapená, jak lehce. Navíc jsem dosáhla vyšší věkové hranice pro odložení očkování Matýska, než jsem doufala. Pro mě osobně by byl ideál sice 3 roky, ale tak nějak jsem tušila, že to je na naše lékaře trochu moc, navíc školky očkování vyžadují :o( Jak je sakriš možné, že v Německu (a v jiných zemích Evropy) je očkování dobrovolné a často se odkládá až do pozdějšího věku??? A u nás jsou kvůli němu takovéhle obstrukce.

Prostě jsem byla rozhodnutá nejít pod hranici 1 roku věku!

A ejhle, bylo mi doporučeno započít očkování u syna po 1,5 roce věku (což může být třeba 2 roky, ne? :o), hexu rozhodně ne, zbytek očko provést až po 2. roce věku dítěte. Tetanus a záškrt nyní prý nejsou aktuální!

Doporučila mi to paní doktorka z Očkovacího centra pro rizikové děti z Motola poté, co jsem s ní byla několikrát v kontaktu a poslala jsem jí naskenované lékařské zprávy naší Ninušky.

Zde je od ní závěrečné doporučení, jak postupovat:

Dortík výborný a rychlý k svátku

24. února měl Matěj (a Matyáš) svátek.

Při této příležitosti jsem zjistila jsem význam tohoto jména, a je to hezké, sedí to na naši situaci:

Matěj - původ má hebrejský, význam - dar boží.

Pochází z hebrejského Mattyth Jáh(u) "dar boží", zkráceně Mattyjah. Obdobný význam mají i jména Božidar nebo Theodor. Jiné podoby tohoto jména jsou Matyáš a Matouš, mají stejný původ i význam. Matěj a Matyáš mají svátek 24.2. Matouš pak v září.

Oslavili jsme Matýska už v sobotu a na jeho počest (1. svátek v životě :o) jsem vyrobila tento rychlý a výborný dortík. 

Není v něm ani cukr, ani vejce , ani mouka, ani mléko ... a přesto je vynikající! Základem jsou jáhly a jablíčka.

Recept jsem dostala bez uvedených gramáží, musíte na to podle oka a zkušeností. Měla jsem trochu strach, ale vyvedl se skvěle :o)

Pokud by ho někdo chtěl pro dítě a hosty udělat, píšu recept:

Já jsem tak ššššikovný ...

Vím, že je tento blog věnovaný původně jen Ninušce ... jenže dnes je vše jinak. K Ninušce už neoddělitelně patří i bráška Matěj, a tak mi MUSÍTE prominout, že sem vkládám (sobě pro radost) informace i o něm a dělím se o jeho úspěchy.

Každý, kdo vychovává postižené dítě, ví, že nic není nadarmo a nic není samozřejmé. A proto jsem často jako Alenka v říši divů, když vidím, co Matýsek všechno dokáže a často bez mého přičinění, a když už s ním, tak věc zvládá lehce, rychle a samozřejmě ... Nelze nesrovnávat s Ninuškou a jejím vývojem, nelze zpětně nesmutnit ... a také nelze neradovat se z pokroků, kterých Matýsek dosahuje.

Skončili jsme se cvičením vojty. Už (zatím) nemusíme. Naše paní fyzioterapeutka nám sdělila, že Matýsek se naučil obracet samostatně a s přehledem na bříško v době, kdy mu bylo za týden 5 měsíců. Obvyklé je to prý asi v polovině 5. měsíce a nejzazší termín pro obracení je údajně konec 6. měsíce. Ninuška se začala obracet na přelomu 6. a 7. měsíce (od jejího 4. měsíce jsem s ní vojtila). A protože je Matěj v podstatě napřed, nemá smysl s ním teď dále cvičit, ať ukáže co v něm je, necháme ho vegetit a asi za 3, 4 měsíce nás paní zkontroluje, jak a zda se Matýs staví na kolínka, zda bude potřeba korigovat, či nikoliv.

(Jen pro rychlou rekapitulaci:     /Článek o začátku našeho vojtění je zde./
Cvičili jsme od Matějova 9. týdne - tedy asi 3 měsíce. Zhruba měsíc 5x denně, další měsíc 4x denně a nakonec poslední měsíc 3x denně.
Důvodem byl jeho vyšší svalový tonus - ještě v 9. týdnu věku hodně sevřený (takové to "ucho od hrnce" :o) - ruce do pěstiček i v klidové relaxační poloze na zádech, neuměl ležet správně na bříšku - zadeček do výšky, obličej zabořen v podložce.
Po vysloveně pár zacvičeních se krásně srovnal, pánev dostal na podložku a zvedl hlavu. Postupně se otevřely i ručičky, nejprve v poloze na zádech a později i na bříšku, stále vypilovával první vzpřímení :o)
Do konce 3. měsíce se naučil krásně a správně ležet na zádíčkách (obličej - hrudník - stydká kost v ose, nohy zvednuté k bříšku, kolena od sebe ven, kotníky k sobě dovnitř, ruce volné, uvolněné), vymizely úlekové reakce. Ke konci 5. měsíce se naučil bez dopomoci přetáčet na bříško.)

Jsem přešťastná, máme teď čtvrt roku klídek. Jupííí!

"Až já povyrostu ..."

S naším Matýskem si říkáme pohádky a básničky a taky zpíváme písničky. Líbila se mi klasická lidová říkanka na známý popěvek, na kterou se dají dělat i pohyby ručičkama tak, že se je dítě může při častém opakování i naučit. Jenže tahle říkanka je zrovna vhodná jen pro holčičky, určitě ji znáte:

Až já budu velká, 

bude ze mě selka.

Přijďte k nám, já vám dám

plný krajáč mléka.

Přijďte k nám, já vám dám

plný krajáč mléka.

A tak jsem chtěla vytvořit něco na tento způsob, jen pro chlapečka.

Nedávno mě překvapila babička s dědou z farmy. Vymysleli totiž pro Matýska říkanku v mužském rodě s vhodnými pohyby k tomu. Je dobrá, vtipná ... ale mně se kupodivu moc nezdála - tipněte si proč: :o)

Pro potěšení ...

... sem vkládám videjko, jak Matýsek řádí na bříšku. To víte, že ho pořád sleduju a kontroluju, jestli je vše ok. Tak zatím je :o) Myslím, že na videu je to dobře vidět. Maty je takový malý uličníček :o)))

A protože to těší mě, možná to potěší i někoho z vás :o)

Vzpomínka na advent a Vánoce 2012

Ani jsem nestačila dát na blog fotky z prosince, hlavně samozřejmě z Vánoc. Něco jsem včera šoupla na FB, tam to jde trochu rychleji než sem. Ale abych neporušila blogovou tradici, ani tyhle Vánoce nesmí chybět. První Vánoce našeho Matýska.

Pojala jsem to trochu šířeji a zahrnula do toho i jiné prosincové události - např. můj svátek. Byli mi popřát i rodiče malé Klerinky (Matýskovi sestřenky), včetně jí samozřejmě. Tak jsme si je vyblejskli :o)  

2012 - rok změn

Rok 2012 přinesl do života naší rodiny i do života našich nejbližších velké, ba převratné změny. Krom průběžného zhoršování Ninuščina zdravotního stavu - zejména epilepsie a spánku - bohužel - to byl dobrý rok.

Asi je každému jasné, že pro nás byl dobrý hlavně proto, že jsem na přelomu roku 2011 a 2012 přišla do jiného stavu, prožila krásné těhotenství a nezapomenutelný porod (v tom pozitivním smyslu slova) a v polovině září jsem držela v rukou malý uzlíček - nového úžasného člena naší rodiny, našeho miláčka - Matýska.

Změny, které se nás také dotkly, nastaly i v životech našich nejbližších příbuzných.
Mému bratrovi se narodila holčička Klerinka - o 3 a půl měsíce starší než Matýsek, mojí sestřence se narodila také holčička Klárka - o 6 a půl měsíců starší než Matýsek :o) Scházíme se s dětmi a je to radost. Matěj je takový benjamínek, ale já vím, že obě holčičky časem v šikovnosti dožene a taky je jako kluk určitě přeroste :o)

Velké životní události proběhly i v rodině našeho tatíka - obě jeho sestry se vdaly, oběma jsme byli na svatbě, a to v dubnu a v červnu. Starší Maruška dokonce zřejmě těsně před svatbou otěhotněla, takže teď právě každým dnem - co každým dnem, každou hodinou! - očekávají přírůstek - zřejmě holčičku Vanessku. Moc držíme palce! ... :o) než jsem příspěvek dopsala a publikovala, Vanesska přišla na svět - gratulujeme!!!

Čtvrtroček :o)

Tak toto je náš čtvrtroček. V neděli 16. prosince mu byli 3 měsíce.

Neuvěřitelně to letí. Nedávno jsem přijela z porodnice a najednou Matýsek brouká, poslouchá důležitě pohádky a písničky, směje se na nás, nahlas výská, žužlá si ruce, plive dudlíka a děsně se tomu směje, chytá podávané chrastítko a snaží se žužlat hračky.

Díky vojtění (a možná nejen díky němu, ale protože je Matěj prostě chlapák a šikula) hezky pase koníčky.

Taková normální rodinka

Blíží se ke konci třetí měsíc Matýskova života :o) Už mezi námi bude čtvrt roku - hrozně to letí!
Ninuška si na něj už docela zvykla. Snaží se na něj sahat a pozoruje ho.
Vytvořila jsem pár koláží, abych přiblížila atmosféru v naší čtyřčlenné rodince:

Matýsek se rád koupe, odstrkuje se nožičkama od vany :o)

Vojtíme ... už zase!?

Ano, už zase. Vojtíme. Tentokrát samozřejmě s Matýskem - už 12 dní.

Doufala jsem, že se tomu vyhnu. Z celého srdce jsem doufala, stačilo mi to s Nindou. A navíc ... jak je potřeba motorickému vývoji trochu napomoci, hned se vkrádá myšlenka, co když ...

Ale už jsem ji zaplašila, dost dětí má trochu vyšší či  nižší svalové napětí jako miminko a pak je jejich další vývoj v pořádku - takže já věřím, že i my jsme tento případ. Vy prosím věřte se mnou a pošlete nám případně nějakou tu pozitivní myšlenku.

Tak trochu se mi něco nezdálo už dřív - v krátkosti - prostě se nedokázal uvolnit, snad od porodnice už držel hezky hlavičku, což mi přišlo až divný, ve dvou měsících ručičky v pěst a na bříšku stále ve flekční poloze - jako novorozenec. Prdelku nahoru, ručičky pod sebou, pusinkou ryl v podložce - ono totiž obojí nahoru dát nejde - buď zadek nebo pusa :o)

Na dvouměsíční prohlídce mi to doktorka potvrdila, ale prý by ještě chvíli počkala. Když ale viděla, jak se tvářím, dala mi kontakty na fyzioterapeuty vojtovky a na paní, která dělá masáže kojenců.

Ještě než jsem někam zavolala, domluvila jsem se s jednou svojí příbuznou. Její tchyně totiž byla (a je) fyzioterapeutka a učila se ještě u samotného profesora Vojty, a tak že mi malého zkoukne a řekne svůj názor. Tímto jim oběma neskonale děkuji!!!