Setkání rané péče - září 2012 + Ninuščina "samostatnost"

V pátek 7. září jsme se zase sešli v Chodské Lhotě - my, současní i bývalí klienti rané péče Stodůlky.

Jiřík s maminkou k nám přijeli o trochu dřív, abychom si mohly my dvě trochu pokecat, protože jsme se už dost dlouho neviděly. Jiřík byl čilý, zato Nina jako každý den po poledni usnula a já ji nemohla probudit, ale vůbec!!!
Budila ji i teta Vendula, i Jiřík a Nina byla absolutně tuhá. No, podívejte sami, toto je už asi tak desáté buzení.

Nakonec jsem ji musela natvrdo vytáhnout z postele. Měla pořád snahu utíkat zpátky, ale během převlékání se tak nějak rozkoukala a pak už si na spaní ani nevzpomněla, takže cesta na místo určení i setkání  samo proběhlo v pohodě, jen jsme přijeli kvůli Nindě o trochu později, než jsme plánovali :o)

Jedna lékařská a nákupní, druhá přátelská akce :o)

V úterý jsme všichni vyrazili do Plzně. Hlavní účel cesty byla moje návštěva na plzeňské genetice a provedení, doufám že posledního, ultrazvukového vyšetření ve 31. týdnu mého těhotenství.

Abych pravdu řekla, všechny ty ultrazvuky mě dost mrzí, kdyby bylo jen na mě a neměli jsme už jedno ne úplně zdravé dítě, pokusila bych se jim maximálně vyhnout. Nemyslím si o nich, že jsou pro miminko zdravé, naopak, minimálně se poškozuje imunita dítěte, když ho ještě před narozením "osvěcujeme".

Na druhou stranu nejde jen o mě a o mé názory, snažím se respektovat i obavy tatínkovy a ostatních příbuzných a doufám, že to potom doženeme jinde - třeba na jídle :o)

Hned po vyšetření, které dopadlo "dobře", mimi má už 38 cm a kilo a půl (Ninuška měla při narození jen 48 cm, a to mám ještě 2 měsíce :o), jsme si zajeli do nákupního centra, kde jsme si všichni tři udělali radost nějakými novými hadříky a taťka se tam i v čínské restauraci napapkal :o)

Já jsem radši vynechala, protože jsem nechtěla riskovat tu "glutamátovou bombu" - koupila jsem si "celozrnnou" houstičku a pomalu jsme si ji s Ninuškou žužlaly, než se tatík najedl :o) - bohužel jsem s sebou nestihla k jídlu nic připravit.

Po dlooouhé době u Jiříka

Snad po čtvrt roce jsme zase navštívily s Ninuškou Jirku a jeho mamču. Pořád byl někdo z nás "nachcípaný", takže jsme nemohli setkání uskutečnit dříve. Dokonce i Jiříkovy 4. narozeniny na počátku ledna jsme s ním nemohly oslavit.
Ale přišel den, kdy jsme byli všichni jakžtakž zdraví a takhle jeden pátek odpoledne na konci ledna jsme si konečně mohli všichni "pokecat" :o)

Zde jsme ještě doma, probíhají přípravy na cestu. Tyhle fotky mě udivujou. Ninuška  mi na nich přijde jako strašně velká holka! Slečinka! Jak je to možný, že z mimina je tu taková velká holka - zapsaná do přípravného stupně základní školy praktické a speciální?
Vidíte? Prohlíží si fotku Jiříka a jeho maminky, kterou jsem jí ukazovala, aby věděla, kam jedem.

Podzim (říjen, listopad) 2011

Mamka zanedbává moje měsíční fotodeníky. Má toho zkrátka moc. Asi by měla zvolnit ... jenže to se mi prý lehko řekne.

Tak se holt budeme muset vrátit trochu v čase.

Na konci října se na mě přijel podívat Jiřík s maminkou.

Skoro dámská jízda

V úterý nás dvě - slaměnou vdovu a sirotu - navštívil Jiřík s maminkou. Kdyby Jiřík byla Jiřinka, mohla bych směle prohlásit, že jsme si udělaly pravou dámskou jízdu. Takto mohu říci jen to, že proběhla "skoro" dámská jízda :o)
Nejprve se u nás maminka Vendula uklidňovala z toho, že jí Jiřík utekl od krámu, když byli spolu nakupovat před odjezdem k nám. Najednou tam nebyl ... šel totiž domů, možná rozbalit si lízátko, které měl doma slíbené :o) Ještě u nás ten šok rozdýchávala ...

Pak jsme vyjeli na výlet (pro Jiříka; pro mě a Ninu ne) k našim na farmu.
Tam byl Jirka jako v ráji! Traktory a jiné mašiny, kravička a telátko, kachničky, písek ...

Jirka ... Jirka jede :o)

Zase jsme se sešly s Jiříkem. Teda vlastně on se sešel se svou mamčou s námi, ve středu k nám přijeli na návštěvu a pak pádili do SPC v našem městě.

A Jiřík opravdu jede! Jako dráha! Rozmlouvá se kosmickou rychlostí ... no, skoro ... ale je to fakt bomba! Protože už mu rozumím i já! Je víc otrkanej, sice mamka musí být s ním v místnosti, jinak ji utíká hledat, ale pokud tam ta jeho jistota je, tak se teda kontaktuje úplně bez problémů.

Jiřík a Nina, to je takový Son-rise v praxi ... Nina uzavřená do sebe, Jirka obletuje kolem ní. Nina začne dělat nějaký svůj stereotyp, v tomto případě skok vysoký, Jirka se okamžitě připojuje (joining :o) - kvedlání taky Jiřík miluje, ale to už Ninda teď moc neprovozuje - Nina chvíli dělá, že nic, ale pak ji to nedá a kouká na něj, někdy si na něj jde i šáhnout :o)

Jiřík se ve skoku do výšky moooc zlepšil - další věc v progresu :o), ještě nedávno se nemohl odlepit od podlahy, vždy mu tam jedna noha zůstala, a dnes s přehledem konkuroval šampiónce Nině.
Na záchod už teda chodí úplně s jistotou, sám si řekne, což je pro mě naprosto neuvěřitelná záležitost.
No prostě, je to náš vzor.

Jen  teď musíme Jiříkovi a jeho mamče Vendule držet pěsti, aby se Jirka dostal od září do školky! Maminka pro to udělala možné i nemožné, ale prý to vypadá bledě ... takže, Vendul, držíme palce i pěsti, ať máte štěstí!

A toto je onen pověstný skok vysoký:

 

Můj březen 2011

Březen byl dlouhý měsíc, plný akcí, nabitý událostmi. Ani nevím, kde mám začít.

Asi tak pozvolna - doma. Opět jsem se vrátila po letech k jedné činnosti, a to je muchlání a trhání novin - fakt zábava. Našim to sice nepřijde, ale já jsem z toho nadšená.

Jiříkovy třetí narozeniny

Byly jsme s Ninuškou na pondělí pozvány na takovou malou soukromou párty. Jak už z nadpisu vyplývá - důvodem oslavy byly jiříkovy narozeniny, v pořadí už třetí! To to letí! :o)

Užily jsme si to skvěle, figura nefigura, dort byl vynikající, poprvé v životě jsem ochutnala dětské šampáňo, když Ninuška odmítla, stejně jako všechno ostatní :o( a přitom ty chlebíčky byly tak dobrý!

Jiřík se pochlubil novým vánočním kolečkem, které si k maminčině radosti moc oblíbil. Jen jednu vadu to má, rád na něm sedí, rád ho tlačí, rád si sedá na "štangli" a popojíždí dopředu, dozadu, jenom jezdit se trochu bojí.
Maminka tedy doufá, že až s ním vyjedou ven, strach ho opustí a na kolečku se naučí jezdit, jinak ho bude muset tlačit, což je fyzicky dost namáhavé. Na druhou stranu by to mohla využít jako doplněk případné redukční diety :o)
Co se týče Ninušky, tak ta s kolem nebyla vůbec kamarádka!

Ninuščin malý terapeut

Takhle pěkně a vtipně nazvala jedna z našich čtenářek (tuším, že to byla Míša :o) Jiříka. A má pravdu.
Byly jsme se v týdnu s Ninuškou na něj a jeho maminku zase podívat. Jiřík spoustu času z naší návštěvy věnoval sice počítači!!! Ano, čtete dobře! Já ho musím zkrátka chválit, kudy chodím.
Ale přesto si našel i chvíle, kdy ukazoval Nině, jak se skáče na hopsákovi či jak se správně slézá ze skříně.

Jiřík už je z lázní doma :o)

Šest týdnů uběhlo jako voda a Jiřík s maminkou jsou už skoro týden doma z lázní.

Dnes se u nás zastavili, a protože si maminky měly hodně co říct, návštěva se protáhla skoro na tři hodiny :o)

Jirka se zlepšil v mnoha věcech!!! Je to velký malý šikula.
Představte si, že je už celodenně bez plen, dokonce i na polední spaní. Jen na noc mu ji maminka pro jistotu dává, ale určitě by ani nemusela! A to prosím budou Jirříkovi v lednu teprve 3 roky!!! Nina to má teď zase na talíři. Jiříku jdeš nám příkladem!

O dost se také podle mého názoru rozmluvil, jak v množství slov, tak i ve kvalitě výslovnosti. Však si taky maminka chválila lázeňskou logopedku.
Díky provádění orofaciální stimulace jak  zevnitř pusy, tak zevně, se zlepšila nejen výslovnost, ale téměř úplně se vytratilo slinění! Což mě opět motivovalo k tomu, abych s Ninou tuto stimulaci prováděla. To její slintání je už neúnosné. Takže Vendula dnes vystupovala v roli učitele a informátora, protože nám to hned na místě všechno vysvětlila :o)
Taky s lázeňskou ergoterapií byla spokojená, Jiřík už prý méně, každopádně si dovezli spoustu nových nápadů.

Jiřík jede do Jánek

Ano, ano, Jiřík, Ninuščin kámoš, odjíždí  ve středu do Jánských lázní. Na 6 týdnů!!!
Na jednu stranu je to super, určitě tam udělá veliké pokroky, na druhou stranu je jeho mamince i mně líto, že nepojedou na ten srazík organizovaný Luckou (maminkou Justýnky), který se uskuteční první víkend v září.

No, nedá se svítit, zdraví je přednější.

Dnes se u nás na chvilku stavěli. S Vendulou jsme si vypily kafe a probíraly, jak jinak, děti :o)
Jiříček už nepotřebuje speciální prkýnko na záchod se schůdky a madly na držení, protože už to umí a je v podstatě bez plen, tak nám ho dovezl, aby mohla trénovat Nina. Chachá!!!

Pozorovaly jsme naše ratolesti, řešily finance, hubnutí, chlapy, apod.
Nakonec jsem Vendule nabalila do lázní dvě knížky, aby se nenudila (ale pozor, ona je chtěla, byly jsme domluvené, ne že bych jako cpala každýmu na potkání jako správná učitelka knihu ...) a oni vyrazili k domovu dobalit posledních pár kousků.

Ninuška s Jiříkem na výletě

Dnes, ve čtvrtek 29. července, mě a Vendulu vzali Ninuška s Jiříkem na výlet :o)

Vyrazili jsme společně na Chudenicko. Je to obast okolo obce Chudenice, kde se nachází rozhledna Bolfánek, zámek, ve kterém je restaurace, Americká zahrada s hrozně starým a "tlustým" stromem, jezírko a vůbec cyklistické a turistické stezky ...

Zaparkovali jsme kousek od zámku a lesíkem došli k Americké zahradě. Bohužel, zrovna nic nekvetlo, ale hezky jsme se prošli a děti se proběhly.