Tyto příspěvky mi berou dech a běhá mi při nich po zádech mráz. Co všechno už moje dcera asi slyšela z mých i jiných úst ...
Tento týden jsem přemýšlela o některých obdobích v mém životě, především o období předtím, než jsem mohla komunikovat, a o tom, jak mi lidé nerozuměli, jak mě nechápali. Myslela jsem si, že by mohlo pomoci, kdybych o tom něco z mých vzpomínek napsala.
V prvních deseti letech mého života jsem neměla možnost s nikým sdílet, co cítím, na co myslím nebo co potřebuji. Je pro mě těžké vzpomínat, jak bolestivé bylo být nepochopena, ale dnes se cítím dobře, cítím se připravená sdílet některé z mých vzpomínek na tyto časy. Vím, že je mnoho dívek s Rettovým syndromem, které zažívají některé z věcí, které jsem zažívala já, a tak doufám, že když se podělím o svůj příběh, že to může někomu pomoci.