Jak jsme zjistili, že dcera málo roste (118)

A co s tím?
S největší pravděpodobností nic.

Tak to aspoň vidí paní doktorka a já se s ní plně shoduji. Myslím tím paní doktorku na endokrinologii, kam dojíždíme do nemocnice do Klatov.
Možná si vzpomenete, že jsme s tímto oborem medicíny začali laškovat loni potom, co u Niny bylo vyjádřeno podezření na předčasnou pubertu. Zpočátku to vypadalo špatně, ale s odstupem a s kontrolními testy se hormony uklidnily a vše se vrátilo do normy.

Minulý týden jsme se opět vypravili na kontrolu s vědomím, že tentokrát, po roce, opět podstoupíme rentgen zápěstí - tuším, že levého - aby se upřesnil dceřin kostní věk a porovnal s loňským výsledkem (kdy byl mírně urychlený).

Této mety se nám bohužel dosáhnout nepodařilo. Ninda totiž v čekárně v tátově náruči usnula a v ordinaci ji pak, bohužel, chtěli prohlédnout, změřit, zvážit a nabrat krev (pro výsledky si budu volat za 3 týdny). Což bylo pro ni natolik stresující, že spustila muziku a už se nezastavila.

Makrobiotika - moje snahy a projevy na zdraví od doby, co "jíme jinak" (110)

To slovní spojení "jíme jinak" jsem si vypůjčila od autorek pěkného webu. Ten se totiž přímo takto jmenuje a "děvčata" se snaží se o totéž, co já, jenže už mnohem delší dobu. Zajímavé je si přečíst jejich příběhy, jak se k tomuto způsobu stravování, tedy k makrobiotice, dostaly, a jak jim to pomohlo.

Já osobně si zatím zdaleka netroufám pasovat se na "makrobiotika", to v žádném případě, kdyby někdo (pokročilý makrobiotik) viděl ty boty, které ve stravování dělám u sebe i u Ninušky, a přitom je dělat nechci!, tak by asi jen kroutil hlavou.
Jenže, buď nad dobrými úmysly zvítězí chutě (u mě) nebo moje lenost (u Ninušky i u mě), anebo nakonec samozřejmě neznalost, nevědomost.

Ono to chce totiž pořád číst a hledat, vzdělávat se v tomto oboru. Makrobiotika není jen o jídle, je to vlastně strašně zajímavý, ucelený, dalo by se říct filozofický systém, zasahující do stylu života, do stravy, do myšlení, pracující s energiemi JIN (ženská, ochlazující, pasivní, uvolňující) a JANG (mužská, zahřívající, aktivní, stahující), které jsou obsaženy ve všem kolem nás, tedy i v jídle.

Obava z další nové diagnózy (104)

Už jsem se tu kdesi zmiňovala, že bylo Ninušce v Praze v nemocnici (KDDL) doporučeno vyšetření na endokrinologii v místě bydliště. Myslela jsem si, že je to pro její zvětšená játra a slezinu. Ale pediatrička nám na žádanku jako důvod napsala - mírně urychlený kostní věk a naznačená telarché (to bylo také ve zprávě z Prahy).

Co je to telarché, jsem už psala v článku o pobytu v nemocnici. Je to vcelku neškodný jev, a tak jsem se uklidnila.
Jenže teď začíná přituhovat, protože v souvislosti s tím kostním věkem, který má aktuálně Ninuška biologicky na šest let místo kalendářních pěti, a s (malým) zvětšováním a zase zplošťováním jejích prsíček začala lékařka na endokrinologii mluvit o tom, že je nutné provést několik dalších vyšetření, abychom vyloučili diagnózu tzv. předčasné puberty.

Lidi, já nemůžu uvěřit tomu, co to vlastně řešíme! Puberta u mojí dcery? Vždyť je jí pět! A navíc, mentálně je na úrovni mladšího batolete! Snažím se na to nemyslet, kdyby to nebylo k pláči, bylo by to snad k smíchu. Lékařka, která byla opravdu hrozně moc hodná, v životě jsem tak hodnou doktorku snad nepotkala (a že jsem jich potkala už hodně), mi řekla, že to opravdu může být planý poplach, že se jí to takto po klinickém vyšetření nezdá, ale že se musíme ujistit, protože to je diagnóza závažná.

Jak jsme málem získali diagnózu (101)

... Ale opravdu jen málem :o(

Byly jsme s Ninuškou pozvány k hospitalizaci na Kliniku dětského a dorostového lékařství na Karlově, na metabolickou jednotku. Nevěděla jsem přesně proč, zařídila nám to docentka Baxová, naše genetička. Jediné, co jsem věděla, bylo, že bude třeba provést Ninušce lumbální punkci kvůli dovyšetření likvoru (mozkomíšního moku). Myslela jsem si, že jde o nějaké obecné dovyšetření, protože už jednou Ninušce lumbálku dělali, a to v Krči před 2 lety.

Po příjezdu na oddělení nám Dr. Honzík vysvětlil (velmi stručně, ale podrobnosti jsem se pak dozvěděla od jedné maminky, která tam byla s šestiletým synkem Kryštůfkem kvůli stejnému vyšetření), že před půl rokem se začalo dělat úplně nové vyšetření, kterým se dá zjistit hladina tzv. folátu v mozkomíšním moku. Jde vlastně o kyselinu listovou. Její nedostatek způsobuje různé problémy s vývojem, možná i epi ... jestli jsem dobře pochopila. Jde o to, že v krvi má dítě této kyseliny dostatek, ale nějak nefungují přenašeče (neurotransmitery), kterými má být tato látka přenášena do mozku.

A teď pozor, teď přijde to hlavní - existují prý na to léky, které zajistí, aby se kyselina do mozku dostala. Tudíž může do jít k "určitým" zklepšením. Lékaři pro jistotu nedávají nějaké velké naděje, i mě bylo jasné, že nemůže dojít k "vyléčení" po takové době, kdy mozek byl bez přísunu této látky. Nemůžeme tedy očekávat žádné zázraky, řekl jeden lékař, ale mohlo by snad dojít přinejmenším k zastavením zhoršování stavu, možná i k jistým zlepšením.