Skoro dámská jízda

V úterý nás dvě - slaměnou vdovu a sirotu - navštívil Jiřík s maminkou. Kdyby Jiřík byla Jiřinka, mohla bych směle prohlásit, že jsme si udělaly pravou dámskou jízdu. Takto mohu říci jen to, že proběhla "skoro" dámská jízda :o)
Nejprve se u nás maminka Vendula uklidňovala z toho, že jí Jiřík utekl od krámu, když byli spolu nakupovat před odjezdem k nám. Najednou tam nebyl ... šel totiž domů, možná rozbalit si lízátko, které měl doma slíbené :o) Ještě u nás ten šok rozdýchávala ...

Pak jsme vyjeli na výlet (pro Jiříka; pro mě a Ninu ne) k našim na farmu.
Tam byl Jirka jako v ráji! Traktory a jiné mašiny, kravička a telátko, kachničky, písek ...

Potom jsme se šli projít na louku, kde se pasou našich krávy. Museli jsme ujít kus, protože byly až na duhé straně pastvy.
Hned na úvod Jřík stoupl do čerstvého kravince a pěkně si v něm zatancoval :o) Maminka měla opravdu velkou radost. Pojmenovala hmotu ve které stál jadrným názvem a Jirka pak běhal po louce, vyhledával ona sprostá slova, ukazoval na ně a hezky zřetelně, ač svojí řečí, volal: "Vno!" A tady taky - vno!" Na některá slova mají děti superpamatováka :o)

Občas nás Jiřík pěkně uhání! A protože se už otrkal, už to není takovej jenom maminčinej kluk, běhá i za Ninou a sanží se ji zkontaktovat. Nina se jako správná ženská upejpá ... ale nakonec jí to nedá a proběhne perfektní vzájemný oční kontakt i s úsměvem :o)))

Kravky dostaly žízeň a vyrazily za námi k vodě, napít se, a to pěkně spořádaně, jedna za druhou. Ukázalo se, že se nás bojí víc než teta Vendula jich :o)

Ještě pohrát na zahrádce ... o něco se poprat (divím se, že se Nina hned tak nedala, to je neobvyklé, většinou se moc nenamáhá pro získání žádané věci.).

Doma, obě děti už v pyžamu. Jirku zase popadla tulivá :o) Málem Ninu zalehl. Ona si dlouho nechá něco líbit, ale když jí dojde trpělivost, nebere si servítky a shazuje tu "zátěž" z klína :o)

Poslední fotečky.
Po tulení děti do půl jedenácté šmejdily, pak jsme je šly společně uspat do ložnice, což se kupodivu poměrně brzy povedlo ... a pak jsme s Vendulou "žily nonstop" s lahvinkou červeného, konkrétně do dvou do rána.
Usínala jsem s přáním, ať Nina nevstává v pět, ať si přispí (u Jirky je to v pohodě, ten před devátou nevyleze z pelíšku :o)

Byla jsem vyslyšena, vstávali jsme (všichni - i Jirka) v sedm hodin! Hurááá, hodná Nina!